Hokejový fanoušek - soutěžní povídka

Milan, čtyřicetiletý táta dvou dětí, ženatý s ženskou, kterou mu závidí půlka města. Krásná, usměvavá, s tělem, co by vzbudilo mrtvého. Doma všechno klape – hypotéka téměř splacená, pravidelné dovolené minimálně dvakrát ročně, víkendy na chatě a sex dvakrát do týdne. Ale uvnitř Milana to hoří. Každou noc, když zhasnou světla, vidí jiné obrázky. Tvrdé ruce. Mužský pot. Ptáka, co mu vráží do prdele. Tabu, říká si. Zkurvený hřích. Ale touha je silnější než všechny morální kázání, která slyšel od dětství.

Každý týden chodí s partou na hokej. Jejich tým je na vzestupu, stadion plný, atmosféra elektrizující. Ten večer to bylo něco extra – těsně vítězství nad lídrem tabulky, vítězný gól v předposlední sekundě, celý kotel řve jako šílený. Pivo teče proudem, kámoši objímají cizí lidi, euforie všude. Většina party se rychle přesune do hospody na rohu, ale Milan se zdrží. Chce si to ještě chvíli vychutnat. Stojí u mantinelu, dívá se na prázdný led, srdce mu ještě buší z toho adrenalinu. A pak ho zahlídne. Ten nový útočník, co přestoupil před měsícem z jiného klubu. Mladý, vysoký, vyrýsovaný, s tím drzým úsměvem a vlasy ještě mokrými ze sprchy. Pomalu se loudá po stadionu, podepisuje dresy dětem. Zastaví se právě u Milana. „Dobrý zápas, co?“ začne Vojta, hlas hluboký, trochu chraplavý po tom řevu na ledě. Podá mu ruku – pevnou, teplou. Milan ji stiskne, ucítí tu sílu. „Vojta, těší mě,“ představí se mladík. „Milan, pravidelný fanoušek. Ten tvůj gól... to byla paráda.“ Vojta se zasměje, oči mu zajiskří. „Díky. Někdy to prostě vyjde.“ Postaví se blíž, rameno o rameno. Mluví o zápase, o taktice, o tom, jak se mu líbí ve městě. Ale Milan cítí něco jiného. Ten pohled. Jak Vojta sklouzne očima po jeho krku, po hrudi. Nenápadně, ale opakovaně. Srdce mu buší rychleji než po tom vítězném gólu. „Kámoši už šli na pivo,“ řekne Milan, aby něco řekl.

„A ty ne?“ zeptá se Vojta, nakloní hlavu. „Zůstal jsi kvůli mně?“ Milan se zasměje, ale nervózně. „Ne, jen... atmosféra.“ Vojta se přiblíží ještě kousek. Voní potem, sprchovým gelem a něčím mužským, divokým. „Víš, co je nejlepší po vítězství? Ten klid potom. Když je stadion prázdný.“ Ukáže bradou směrem k tunelu. „Pojď, ukážu ti něco. Šatna je teď prázdná. Žádný dav, jen... ticho.“ Milan zaváhá. "Co to děláš? Máš doma rodinu," proběhne mu hlavou. Ale nohy ho nesou za Vojtou. Procházejí chodbami, kterými se ozývá ozvěna jejich kroků. Vojta mluví dál – o trénincích, o spoluhráčích – ale hlas má nižší, intimnější. Dveře šatny se otevřou. Vevnitř polotma, jen pár světel. Voní to potem, hokejovou výstrojí, muži. Vejdou dovnitř a Vojta zavře dveře. Cvakne zámek.

Vojta stojí tak blízko, že Milan cítí teplo jeho těla, ten mužský pach – pot, adrenalin, vítězství. Oči mu hoří, úsměv drzý, jako by věděl přesně, co se v Milanovi děje. „Nemusíš se bát,“ zašeptá Vojta, hlas nízký, chraplavý. „Vidím to na tobě. Celý večer jsi na mě koukal.“ Milan couvne o krok, zády narazí do kovové skříňky. Srdce mu buší jako o závod. "Tohle nesmíš. Máš doma ženu, děti, normální život," říká si v hlavě. Ale touha je silnější – žhavá, bolavá, jako by mu hořelo v rozkroku. „Já... nevím, co...“ zamumlá, ale slova mu dojdou. Vojta se přiblíží ještě blíž, ruka mu klouzne po Milanově rameni, dolů po hrudi. „Lžeš sám sobě, co?“ Pak ho chytne za bradu, zvedne mu hlavu. Jejich ústa se spojí – ne něžně, ale hladově. Vojtův jazyk vnikne dovnitř, tvrdě, dominuje. Chuť je slaná, mužská, divoká. Milan zasténá do polibku, poprvé v životě líbá chlapa a je to jako droga. Ruce se mu třesou, ale najdou Vojtova záda, přitáhnou ho blíž. "Kurva, to je špatný... ale tak zkurveně dobrý." Polibek se prohlubuje, Vojta ho tlačí proti skříňce, boky se třou o sebe. Milan ucítí Vojtova ptáka – tvrdého, přitisknutého přes látku na svém stehně. Jeho vlastní začne nabíhat. Vojta se odtáhne, v očích mu svítí plameny. „Vidíš? Tvoje tělo ví víc než ty.“ Pomalu mu rozepne košili, prsty kloužou po Milanově hrudi, po bradavkách – štípne je, až Milan sykne. Pak ruka sjede níž, přes pásek, rozepne zip. „Podívej se na to,“ zamumlá Vojta, když vytáhne Milanova ptáka – už plně tvrdého, žilnatého, s kapkou špičce. „Celý večer jsi na mě byl nadrženej,“ zasměje se.

Začne ho honit – pomalu, pevnou rukou. Nahoru, dolů, palec přejíždí po žaludu, rozmazává mokrou kapku. Milan se opře o skříňku, nohy se mu podlamujou. „Bože...“ vydechne, oči zavřené. Touha přehluší všechny hlasy v hlavě. Vojta zrychlí, ruka klouže hladce. „Líbí se ti to, že? Chlap, co ti honí ptáka v šatně.“ Milan přikývne, lapá po dechu. Vojta klekne – pomalu, každý pohyb si vychutnává. Bere ho do pusy, nejdřív jen špičku – jazykem krouží, olizuje celý žalud. Pak hlouběji, bere ho až do půlky, saje, pevně se přitiskne. Milan cítí jeho horký dech a nahlas zasténá, ruce mu padnou do Vojtových vlasů. „Kurva... to je...“ Vojta se podívá nahoru, oči drzé, a vezme ho celého – až do krku, nos se dotkne Milanova břicha. Vibrace od jeho dávení projedou ptákem jako elektrický proud. Saje ho rytmicky – hluboko, pak ven, jazykem po spodní straně, pak zase hluboko. Sliny tečou po Milanově ptáku, Vojtovi po bradě. Milan se třese, boky se mu cukají dopředu. Tohle je lepší než cokoliv s ženskou.

Pak se Vojta odtáhne, pták mu vyklouzne z pusy s hlasitým plop. „Teď ty,“ přikáže, vstane a sundá si triko, pak trenýrky. Jeho pták vyskočí – obrovský, tlustý, s žilami, špička lesklá. Strčí Milana na lavici, stoupne si nad něj. „Pojď, dáme si 69.“ Milan se nebrání. Obličej má přímo u Vojtova ptáka – voní mužem, potem, vzrušením. Bere ho do ruky, poprvé tak blízko. Otevře pusu, olízne špičku – chuť slaná, omamná. Pak ho bere dovnitř, saje jako hladový. Vojta zasténá, boky se mu zvednou. Zároveň bere Milana zpátky do pusy – teď oba sají navzájem, v perfektním rytmu. Těla se potí, sténání plní šatnu. Milan bere Vojtu hlouběji, dusí se, ale nechce přestat – jazykem krouží, rukou masíruje koule. Vojta dělá totéž – sání divoké, ruka mu klouže po Milanově prdeli, prst se dotkne otvoru, dráždí. Pleskání rtů, sliny všude, pachy semene a potu.
Milan cítí, jak se blíží – pták mu pulzuje v Vojtově puse. „Kurva... já...“ zamumlá s plnou pusou.

"Bože, ten jeho prst... jen krouží, ale já chci víc. Chci, aby mě roztrhal." Milan se cuká, pták mu cuká v Vojtově puse a plní ji jeho teplým semenem. Touha ho spaluje, všechny ty roky potlačovaný hlad teď vybuchuje. Vojta to cítí – odtáhne se na chvíli, pták mu vyklouzne z pusy s hlasitým zvukem. „Nadrženej na víc, viď?“ zašeptá, hlas chraplavý. Plivne si na prsty, vrátí se k Milanově prdeli – teď jeden prst vnikne dovnitř, pomalu, jen po první článek. Roztahuje ho, krouží uvnitř, pomalu. Nikam nespěchá. Milan zakvílí, „kurva... ano...“ Vojta se zasměje, vibrace projdou Milanovým tělem. Přidá druhý prst, teď už ho šuká prsty. Dovnitř, ven, roztahuje ho víc a víc. Milan se třese, Vojta se odtáhne, zvedne Milana – otočí ho na břicho přes lavici, prdel vzhůru. Milan se nebrání, nohy roztažený, srdce mu buší jako šílený. Tohle je ono. Konečně. Vojta si klekne za něj, pták – ten obrovský, tlustý, lesklý od Milanových slin – se dotkne jeho otvoru. Nejdřív jen lehce přiloží špičkou svého ptáka a dráždí. Milan zasténá, boky se mu cukají dozadu. „Prosím...“ vydechne, sám sebe neslyší.

Vojta se nakloní, políbí ho na zátylek. „Relaxuj. Ten můj obr ti teď roztrhá prdel.“ Plivne si na ruku, rozmaže to po svém ptákovi, pak přitlačí – pomalu, ale neúprosně. Žalud projde prvním odporem, Milan sykne bolestí – pálí to jako čert, ten tlustý žalud ho roztahuje víc, než si představoval. Je moc veliký, bolí to, ale bože, ta plnost. Bolest se mísí se slastí, chtíč přehlušuje všechno. Vojta zastaví, nechá ho si zvyknout, ruka mu honí ptáka zespodu, aby ho uklidnil. Pak pokračuje dál – půlka dovnitř, Milan zakvílí nahlas, nehty se zaškrábou do lavice. Přesně cítí tu tlustou žílu na Vojtově ptákovi, plní ho úplně, což ho žene k extázi. "Kurva, cítím ho všude... ten obr mě trhá, ale je to nejlepší pocit na světě. Jako bych konečně byl celý." Bolest se mění v ohňostroj – každý centimetr, co Vojta zajede hlouběji, přináší vlny slasti. Konečně je celý vevnitř, koule se dotknou Milanovy prdele. Vojta zasténá, chytne ho za boky. Začne šukat – nejdřív pomalu, ven a dovnitř, aby si Milan zvykl na jeho tloušťku. Pak rychleji, tvrději. Pleskání těl o tělo, Milanovo sténání plní šatnu. Každý příraz ho trefí přesně tam kam má, pták mu tepe.

Vojta ho drží za boky jako svůj majetek, prsty se zařezávají do kůže, až to bolí. Šuká ho teď naplno – tvrdě, hluboko, bez milosti. Každý příraz ten obrovský pták vráží až po kořen, koule pleskají o Milanovu prdel s hlasitým, mokrým plácnutím. Šatna je plná jejich sténání, potu, pachu sexu. Milan se drží lavice, záda prohnutá, prdel vzhůru, otevřená pro toho mladého hokejistu, co ho teď mrdá jako by byl nějaká laciná kurva. Bolest je pryč, jen čistá slast, jako by mi hořelo v hlavě a v prdeli zároveň. Milan lapá po dechu, pták mu tepe pod břichem. Vojta zrychlí, boky se pohybují jako píst – dovnitř, ven, dovnitř, rychleji, hlouběji. „Tvoje prdel mě svírá jako pořádný svěrák,“ zavrčí Vojta, hlas chraplavý. Jednou rukou sáhne dopředu, chytne Milanova ptáka – honí ho tvrdě, v rytmu svých přírazů. Milan zakvílí nahlas, celé tělo se mu třese. „Šukej mě... šukej tvrději,“ vydechne, sám sebe neslyší. Vojta se zasměje, pleskne ho po prdeli – ostře, až to štípne a zanechá červenou stopu. „Jo, takhle to chceš? Ty nadrženej táto, co má doma mrdavou ženskou, ale chce si nechat naložit od pořádného chlapa.“ Přírazy se stávají divokými, nepravidelnými – Vojta se blíží k cíli, najednou zasténá hlubokým hlasem, boky přitlačí dopředu až nadoraz. „Kurva, jo. už ti stříkám do prdele!“ První proud vytryskne horký, hustý, hluboko dovnitř – Milan to cítí přesně, jak ho to plní, teplé semeno se valí uvnitř, mísí se s jeho vlastním potem. Vojta přiráží ještě jednou, dvakrát – každý příraz doprovází další stříkance, silné, pulzující. Semeno vytéká ven, teče Milanovi po koulích, po stehnech – horké a lepkavé. Vojta ho drží pevně, pták stále tvrdý uvnitř, pumpuje do něj všechno, až se Milan cítí přeplněný, jako by mu to teklo až do žaludku.

Ta plnost, to horké semeno uvnitř, ty přírazy přes prostatu – to Milana dostane. „Bože... já...!“ zařve, pták mu exploduje ve Vojtově ruce bez varování. První proud vystříkne daleko, po lavici, po podlaze – hustý, bílý, nekonečný. Vojta ho honí dál, vytlačuje z něj každou kapku. Milanovo semeno stříká po vlnách – po jeho vlastním břiše, po Vojtově ruce, po stehnech. Tělo se mu třese, prdel svírá Vojtova ptáka v rytmu orgasmu, jako by ho chtěla podojit do poslední kapky. Slast je ochromující, vlny extáze projíždějí celým tělem, nohy se mu podlamují, oči zavřené, mysl prázdná – jen čistá, euforie.
Vojta se pomalu vytahuje – pták vyklouzne s mokrým plesknutím, semeno okamžitě teče z Milanovy roztahané prdele, po stehnech dolů v tlustých proudech. Milan se zhroutí na lavici, lapá po dechu, tělo ochablé, spokojené. Vojta se nakloní, políbí ho na zátylek, pak na ústa – pomalu, s chutí svého vlastního ptáka. „To bylo dobrý, viď? Tvoje prdel je teď plná mě.“ Milan se usměje, semeno mu stále teče z prdele, pták ochablý, ale spokojený. Poprvé v životě se cítí... doopravdy šťastný a spokojený.