Bylo to jedno z těch setkání, kdy ještě netušíš, že se ti večer vryje pod kůži. Stála jsem u baru, pot mi stékal po zádech a svět kolem byl plný hlasů, hudby a známých symbolů našeho fandomu. Pak jsem ho uviděla. Stejné tričko, lehce ironický úsměv, pohled, který se zdržel o vteřinu déle, než je slušné. Stačilo to.
Mluvili jsme nejdřív o banalitách, o postavách, o scénách, které nás oba…
