Nudistický biatlon 🏂🥶😄

Nikdy bych nevěřil, že mě jednou regionální deník přivede k tomu, že budu nahý běžet na lyžích v Krkonoších. Ale přesně to se stalo. Mezi zprávou o uzavírce silnice a receptem na bramboračku na mě vyskočil titulek: „ZIMNÍ NUDISTICKÝ BIATLON PRO OTUŽILÉ NADŠENCE".


Upřímně - nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Ale čím víc jsem četl, tím víc mi to vrtalo hlavou. Běh na běžkách …nazí….a k tomu plavání v ledové přehradě. Znělo to jako kombinace bláznovství, odvahy a životního zážitku. A já si řekl: Proč ne? Stejně už jsem dlouho neudělal něco mimo svou komfortní zónu. Opráším běžky po tátovi a kdo ví třeba to bude zábava. Tak jsem se přihlásil.

Závody se konaly v jednom únorovém víkendu. Startovalo se z Harrachova v ranních hodinách. Cílová rovinka byla naplánovaná u přehrady Souš asi 12 km od Harrachova. Nebyl jsem si jistý zda tuto trasu zvládnu, ale odstoupit se ze závodu dalo kdykoliv.

Když jsem dorazil na místo závodu, rychle jsem zjistil dvě věci. Bylo tam výrazně víc chlapů než žen. Logicky se to dalo očekávat. A zima byla ještě drsnější než jsem čekal.

Stáli jsme na startu – skupina nahých lidí pouze v čepicích, rukavicích a lyžařských botách s připravenýma běžkama. Všichni se tvářili hrdinsky, ale podle drobného chvění kolen bylo jasné, že nikdo úplně netuší, do čeho se pustil. Smál jsem se, ale zároveň jsem si říkal, že tohle bude buď legenda, nebo naprosté trauma. Nic mezi.

Chvěl jsem se zimou a rozpačitě se rozhlížel co bude...
Pak jsem si jich všiml. Dvě holky které přijeli s mírným zpožděním. Jedna tmavovlasá, jedna blondýna. Působily úplně v pohodě, vysmáté, jako kdyby se chystaly na wellness víkend a ne na nahý biatlon v horách. Obě měly sportovní postavu a hned na první pohled bylo jasné, že nejedou na běžkách poprvé. Trochu jsem se přistihl, že místo rozcvičky řeším, jestli si sundám čepici a půjdu je oslovit, nebo jestli to už je moc velká snaha zaujmout. Na neštěstí jsem nenašel odvahu a tak jsem při rozehřívací rozcvičce pozoroval jejich krásná poskakující ňadra se studem ve tváři.

„Start"!
Rozeznělo se z megafonu a fanoušci, rodiny závodníku a fandící dav kolem závodu začali povzbudivě pískat. Rozjeli jsme se. Studený vzduch mě štípal úplně všude. A tím myslím… úplně! Po prvních pár stovkách metrů jsem cítil jak moje tělo protestuje a zažívá největší zatížení ve vesmíru. Říkal jsem si přece to nevzdám, nejsem přeci srab. Ale pak mě předjela blondýna.
A hele to je ta holka ze startu. pomyslel jsem si.

Nechci znít jako úchyl, ale… měla fakt krásný zadek který mi zvedl tělesnou teplotu.. To byl pohled, jak jela přede mnou, rytmicky se pohybovala, já za ní funěl a skoro nestíhal. Kam se na ni hrabou panoramatické výhledy v alpách. Závod jako by najednou nebyl podstatný moji mysl obsadily myšlenky na ní a ty její krásné zlaté vlasy, které za ní vlály ve studeném větru, jako hedvábný šál. V tom se mi do toho začalo dít něco, co se mi fakt dít nemělo.
„Ne, ne, ne, tohle není vhodná situace, tohle je sport, SOUSTŘEĎ SE.“ Doufal jsem tajně, že se neohlédne. Ale ohlédla se. Trochu se uculila, když zpozorovala jaký se za ní řítí ledoborec.
Upřímně, bylo to trochu trapné, trochu vtipné a trochu… biologicky nevyhnutelné 😂 Tak jsem radši zrychlil, abych ji předjel a zaměstnal mozek něčím jiným než jejím perfektním pozadím. Což se mi… nepovedlo. Protože mě prostě nechávala za sebou. Královna.

Pak přišel na řadu druhý úkol závodu– přehrada Suš pro otužilé.
Člověka tento úkol opravdu otestoval. Ty běžky jsem ještě zvládl a díky zlatovlasé královně jsem si dlouho držel přední místa. Náročná pro mě ovšem nebyla jen zima kterou doplnilo jemné sněžení ale taky fakt, že se se kolem mě pohybovali další cizí nazí chlapi. Někteří to vzdali a ti ostatní mi každou chvíli funěli na záda. Mě však hnala touha.

Stát nahý na břehu zamrzlého jezera a sledovat, jak do něj závodníci dobrovolně skáčou, je zážitek sám o sobě. Právě tento druhý biatlonový úkol mě trochu zdržel, nebo lepe řečeno zmrazil. Ta krásná blondýna mi brzy zmizela z dohledu. Když jsem pak po delším váhání za doprovodu dalších otužilých šílenců skočil do vody, měl jsem pocit, že mi někdo vypnul nervový systém a restartoval ho v nouzovém režimu. Křičel jsem. Všichni křičeli. Smáli jsme se. Nadávali. A pak zase smáli. Čistá euforie!

Když jsem vylézal ven z vody všiml jsem si druhé ženy. Byla to ta bruneta s připlétanými kaštanovými vlasy, tváře měla rudé mrazem a lapala po dechu div se skoro netopila. Ruce jsem měl sice zkřehlé mrazem, ale právě tento mráz mi dodal odvahy, abych se zachoval jako gentleman pomohl jí z vody. Poděkovala mi a do cíle jsme doběhli společně. Hrdinsky jsem ji nechal vyhrát. Ženy, by přeci měly vyhrávat vždycky, však to sami víte.

Bruneta se semnou dala po závodu do řeči. Měla tak laskavý hlas a pěkné čokoládové oči. Jmenovala se Bára. Pozval jsem ji na horký grok a přinesl ji deku co jsme nafasovali v cíli. Cítil jsem k ní zvláštní náklonnost. A po pár skleničkách se naše náklonnost ještě prohloubila a došlo i na první polibek. Nabídla mi že mě vezme sebou na hotelový wellness. A jelikož naše těla byla po dlouhém závodě stále promrzlá, souhlasil jsem.

Šli jsme do sauny. A kdo tam byl? Ano. Blondýna. Ta s tím zadkem, co mě skoro zničila už na trati. Seděli jsme vedle sebe, povídali si, smáli se tomu, jak absurdní to celé bylo, jak jsme skoro umrzli a jaká je tohle dobrá náhoda že jsme se tu sešli. Pochlubila se svým vítězstvím a trochu mě popíchla. Kdybych se býval nezalekl té studené vody jistě bych se také umístil. Zadíval jsem se na ní, a najednou to nebyla jen sexy postava na běžkách, ale hrozně milá, chytrá holka s jiskrou v očích která mě také neskutečně přitahovala.

Domů jsem se dostal až pozdě večer, ale s pocitem, že jsem udělal něco fakt šíleného…
Na stupně vítězů jsem se sice nedostal – ani omylem – ale bylo mi to úplně jedno. Protože to, co jsem získal, byl příběh, na který budu vzpomínat celý život…
Nebyl jsem vítězem závodu, ale vnitřně jsem vyhrál všechno. 🏆❄️🔥