Dnes je neděle večer, konec mého třetího týdne v Londýně. Ležím na té velké, měkké posteli v hotelovém apartmá, které mi firma zařídila – hedvábné povlečení mě hladí po kůži, výhled na Temži, kde se světla města třpytí jako hvězdy na noční obloze. Právě jsem se osprchovala po dnešním setkání s černým hřebcem Devonem, ale moje tělo ještě pulzuje tou sladkou, intenzivní únavou – bradavky tvrdé jen od vzpomínek, mezi stehny ta teplá vlhkost a lehká bolest, která mi připomíná každý jeho hluboký, tvrdý pohyb. Dotýkám se sama sebe pomalu, lehce, zatímco píšu tenhle zápis.
Všechno to začalo před třemi týdny, když jsem přijala tu nabídku z firmy – šest měsíců v londýnské pobočce. Oficiálně kvůli projektu, který mi pomůže v kariéře, ale pravda je mnohem sladší, mnohem komplexnější: toužím po té svobodě, po tom fenomenálním sexu s černochy, po těch velkých, tvrdých, černých penisech, které mě roztáhnou, naplní a donutí křičet extází, jako bych byla znovu narozená. Můj manžel to neví – on je ten dokonalý, věrný, pracovitý, citlivý doktor, zajištěný muž, který by pro mě a naše dvě děti udělal cokoli. Miluju ho jako partnera, jako otce, ale v posteli? Jeho malý malý penis a průměrný sex s ním mi už nestačí. Dávám mu jen sotva jednou za dva měsíce, a to jen z milosti. Nic netuší o mém tajném životě, o tom, jak šukám s těmi černými borci, kteří mi dávají tu plnost a divokost.
Přesvědčit manžela, aby mě pustil na šest měsíců pryč, bylo překvapivě snadné. Seděli jsme večer na gauči, já v těch hedvábných šatech, které mi lichotí křivkám – širší boky, velký zadek, plná prsa jako mamina dvou dětí. Nalila jsem nám víno, položila ruku na jeho stehno a zašeptala: „Zlato, tohle je moje šance – Londýn, lepší kariéra pro nás všechny.“ Zarazil se, oči plné starostí: „Ale děti? Já mám směny, a ty budeš sama, nebudeš mít stres?“ Usmála jsem se, pohladila ho po tváři: „Vím, jsi tak citlivý, to na tobě miluju. Tvoje máma pomůže s vyzvedáváním, a moje se nastěhuje k nám na celých šest měsíců – dohlédne na děti, uvaří, postará se, když budeš pracovat v nemocnici.“ Uvolnil se, objal mě: „Dobře, lásko, pokud to chceš… ale slib, že se budeš šetřit.“ Políbila jsem ho sladce a slíbila. A v duchu jásala – on nic netuší, zůstane věrný, pracovitý, s mou mámou doma jako strážným andělem.
Moje máma teď bydlí v našem domě u Prahy, drží to všechno v harmonii. Dělá snídaně, vyzvedává děti ze školy, pomáhá s úkoly, vaří večeře, hlídá je na noc, když manžel má směny. Ale hlavně kontroluje – vidí, kdy přijde domů, co dělá na telefonu, aby žádný úlet, žádné riziko nerozbil naši rodinu. A ona ví. Ví všechno. Všimla si toho už dřív – jak zářím, jak se oblékám sexy, jak se vracím pozdě s tou energií. Před odjezdem, při kávě samy dvě, se zeptala: „Poslyš , ty jsi teď šťastná jako nikdy. Nemáš náhodou poměr? Já bych to chápala, i vdané ženy potřebujou svou svobodu.“ Usmála jsem se, svěřila se: „Ano, mami. A navíc s černochy.“ Zarazila se, ale pak se usmála: „S černochy? To mě překvapuje, ale chápu to. Slyšela jsem, že jsou… velcí, dominantní. Pokud tě to naplňuje, podporuju tě. Tvé štěstí je základ rodiny.“ Svěřila jsem se jí i s detaily – o těch velkých penisech, o orgasmech, o tom, jak mě plní. Byla překvapená, ale akceptovala: „Drž to v tajnosti, já se postarám o dům. On nic neví, a tak to zůstane.“ Fandí mi, chrání mě, je moje spojenkyně. Táta by to nepochopil, ale máma chápe – i ona má své zkušenosti z mládí. Dnes mi psala: „Všechno v pořádku, děti spí, on čte. Ty si užívej, holčičko. Miluju tě.“ A já odpověděla: „Díky, mami. Bez tebe by to nešlo.“
V Londýně je to sladké peklo touhy. Darius, můj černý milenec z Prahy – ten alfasamec s 22 cm, který mě naučil milovat tu velikost – tu nefunguje tak snadno. Je zadaný, má rodinu, není volný. „Promiň, baby,“ psal, ale dal mi tipy na přátele. A pak ta Klára... Potkala jsem ji v posilovně, kam chodím kvůli formě – trénuju zadek, boky, abych byla ještě sexy, ještě žádoucí s těmi křivkami sexy maminy. Viděla jsem ji tam: podobná jako já, křivky, velký zadek, trénuje stejně. A ten její trenér – Malik, vysoký, namakaný černoch, ruce na jejích bocích při dřepech, jiskření mezi nimi. V šatně jsem slyšela, jak telefonovala a odpověděla česky. „Ty jsi Češka?“ zeptala jsem se. „Jo! A ty?“ A bylo to – šly jsme na kafe. Svěřila se: v Londýně už dlouho, rozvedená, tři děti – každé s jiným otcem. První s Čechem, druhé s Italem, třetí s černochem a už po rozvodu. „Teď už jen černí,“ řekla. „Malik je můj milenec – ta velikost, ta energie.“ Svěřila jsem se i já – o Dariusovi, o svobodě tady. Smály jsme se, chápe mě. Chceme se dál stýkat, trénovat společně, povídat.
Dnes večer s Devonem to bylo sladké a divoké – svlékl mě pomalu, líbal krk, prsa, pak dolů, jazykem mě udělal hned. Pak vjel do mě tím tlustým pérem, roztáhl mě, bral tvrdě, já nahoře, jezdila jsem na něm, cítila každý centimetr, orgasmy přicházely jako vlny. Naplnil mě horkým semenem, vytékalo ven. Teď ležím spokojená, myslím na to všechno.
Manžel volal: „Jak se máš, lásko? Nemáš stres?“ „Všechno skvělé, zlato,“ řekla jsem sladce. Nic netuší. Máma to ví a podporuje mě. Já tu šukám s černochy a miluju to. Tohle je můj sladký, skvělý život. Jsem na sebe hrdá.
