Zápas skončil. Mrdání začalo. (soutěžní)

Na vesnický fotbal jsem chodila z nudy a taky proto, že mě bavilo provokovat a ukazovat se. Nic jinýho se u nás moc nedělo a tak tohle byla jedna z akcí, kam se dalo jít. Vyrazila jsem s kamarádkou. Po sobotní místní zábavě mi nebylo nejlíp, ale potřebovala jsem na vzduch. Oblíkla jsem se přesně tak, jak se nehodí na fotbalový zápas. :) Bílé tenisky, krátká sukně, krátké tričko pod prsa a sluneční brýle. Ne, fotbal mě nebavil, ale bavilo mě koukat na místní kluky a bavit se.

Když jsme přišly, kluci už vybíhali na hřiště. Jo, dalo se na to koukat. Jako obvykle jsem se zaměřila na číslo 9. Ten se mi moc líbil, ale nikdy jsem se s ním neměla šanci po zápase potkat. Krátké vlasy, tmavé oči, svalnatá postava. Přesně můj typ. I když fotbal nebyl nic pro mě, na něj bych dokázala koukat hodiny. 🙂

Zápas byl tvrdý, tak jak vesnický zápasy bývají. Měla jsem pocit, že tam jde spíš o nějaký titul než o jednu výhru v nějakém okresním přeboru. Ale líbilo se mi, že do toho dávají všechno. Upřímně mi ale bylo jedno, kdo vyhraje. Stála jsem u zábradlí v kraťoučký sukýnce a kecala s kamarádkou. Naši kluci vyhráli, ale důležité to bylo maximálně pro jejich lepší náladu.

Po zápase oslava v hospodě. Hrála hudba, panáky šly na stůl. Dala jsem si dva. Jen tak akorát, aby mě to zahřálo, ale byla v pohodě. Místní štamgasti se nás snažili opít. Tak jako každý týden. Vlastně se snažili opít kohokoli, včetně sebe.

Sledovala jsem vchod, jestli dorazí i „moje“ číslo devět. Tentokrát přišel. Měl tmavé kraťasy, upnuté bílé tričko a slušelo mu to víc než na hřišti. Jakmile vešel, rozhlédl se. A našel mě hned. Teda nevím, jestli mě hledal, ale ten dojem jsem měla. Koukala jsem na něj a neuhnula jsem pohledem. Usmála jsem se. On mi úsměv vrátil.

Chvíli s klukama stál na baru, kecali a popíjeli. Myslím, že můj pohled cítil, i když na mě nekoukal. Pak se otočil, koukl přímo na mě, asi aby zkontroloval, jestli tam ještě sedím, a zamířil rovnou ke mně.

„Ty jsi dneska fandila, nebo rozptylovala?“ zeptal se bez pozdravu.
Usmála jsem se. „Podle výsledku asi obojí.“

Měla jsem pocit, že přišel s jistým cílem, a taky jsem měla pocit, že ten cíl máme stejný. :)

Stoupl si blíž, než bylo nutný. Ucítila jsem jeho vůni. Ruku si položil na opěradlo mojí židle, jako by mě tím nenápadně zavíral do prostoru mezi sebou a stolem.

„Celý zápas jsem se nemohl soustředit, příště si vem delší sukni,“ řekl tišeji.
„Myslíš? A bude tě to pak bavit?“ zeptala jsem se.

Hudba hrála, kluci řvali, někdo rozlil pivo, někdo objednával další rundu. Znáte to. Taková ta vesnická oslava. Hodně hluku, hodně piva, hodně panáků. Snažila jsem se držet, abych se moc neopila, ale je to těžký. Kamarádka už zamířila k jinému stolu a dobře se bavila a já zůstala s „devítkou“ o samotě.

„Jdeme na vzduch?“ zeptal se.
Samozřejmě jsem tohle nemohla odmítnout.

Vyšli jsme ven před hospodu. Večer byl teplej, vzduch těžkej. Zamířila jsem rovnou do temnějšího koutu, kam nesvítilo moc světla. Měla jsem jasný cíl. Chtěla jsem ho. Opřela jsem se o zeď, založila ruce a čekala, co udělá.

Nečekala jsem dlouho.

Přitáhl si mě k sobě. Ruka na pase, prsty se lehce zaryly do látky mojí sukně.

„Dneska jsi to přehnala,“ řekl.
„S čím?“ zeptala jsem se, jako bych nevěděla, o čem mluví.
„S tou sukní.“
„Myslíš, jo? A co s tím uděláš?“

Odpověděla jsem otázkou a schválně jsem se k němu víc přitiskla. To už nevydržel. Políbil mě a rukou mi zajel pod sukni.

„Ty si myslíš, že můžeš přijít takhle oblečená a nechám to být?“ zašeptal mi do ucha.
„Já doufala, že nenecháš.“

Přitiskl mě ke zdi, stehno mezi moje nohy. Rukou mi zajel pod tričko a začal mi mačkat kozy. U toho mě nepřestával líbat. Slyšela jsem hudbu z hospody, někdo otevřel dveře a zase je zavřel. Ten pocit, že nás může někdo vidět, se mi líbil, ale zároveň mě děsil.

Otočil mě čelem ke zdi. Rychle. Jednou rukou mi držel bok, druhou si rozepínal kraťasy. Vyhrnul mi sukni a kalhotky odhrnul na stranu. Cítila jsem, jak mi pérem přejíždí přes kundu. Přitlačil se ke mně ještě blíž.

„Potichu,“ zašeptal mi do ucha.

Trošku se odtáhl a prsty mi začal přejíždět přes kundu. Byla jsem úplně mokrá a to ho ještě víc vzrušilo. Věděl, že to chci. Nahnul se ke mně.

„Už mě mrdej,“ zašeptala jsem, aby to nikdo jinej neslyšel.

Sukni jsem měla vyhrnutou až u pasu. Bylo mi jedno, že pár metrů od nás někdo vyšel kouřit. Ten adrenalin z toho, že nás může někdo přistihnout, to jen zesiloval.

Trošku víc jsem se prohnula a opřela rukama o zeď, abych mu dala najevo, že to fakt chci. Chytl mě za boky a strčil mi péro přímo do kundy. Začal mě mrdat. Rychle a tvrdě. Oba jsme věděli, že není moc času a že každou chvíli může někdo další vyjít. Snažila jsem se být potichu, ale moc mi to nešlo.

Chytl mě za vlasy a přitáhl si mě k sobě.

„Ty si dobrá kurvička,“ pošeptal mi do ucha.
„Líbí se mi, že si pro to takhle jdeš.“

V duchu jsem se usmála. Měl pravdu. Chtěla jsem, aby mě šukal od první chvíle, co jsem ho viděla. Chtěla jsem ho mít přesně tam, kde jsem ho zrovna měla.

Pustil mi vlasy a rukou mě chytil lehce pod krkem. Slyšela jsem, jak mu zrychluje dech.

„Vystříkej mě,“ řekla jsem polohlasem.

Začal rychleji přirážet. Jednou rukou mě pořádně sevřel a přitiskl a druhou mi dal přes pusu, abych byla potichu.

„Do prdele…“ vydechl.

A já cítila, jak mě plní mrdkou. Přesně tak jsem to chtěla. Když skončil, zůstal ještě chvíli přitisknutej ke mně. Dýchali jsme rychle. Z hospody se ozval smích a další kolo panáků.

Srovnala jsem si kalhotky, sukni, otočila se k němu a upravila mu tričko, jako bych mu dělala laskavost. Cítila jsem, jak mi sperma teče do kalhotek a věděla, že pokud rychle nepůjdu na záchod, tak mi poteče i po noze.

„Tak co,“ řekla jsem klidně, „mám si vzít příště delší sukni?“
Usmál se tím spokojeným, trochu drzým úsměvem.
„Příště si neber kalhotky,“ odpověděl.

A já věděla, že příští neděle už nebude jen o fotbale.

------------
Příběh je inspirován skutečnými příběhy, ale byl pozměněn z důvodu anonymity. :)