Všechno začalo v dubnu 2015 v jednom krátkodobém chatu pro milovníky lízání. Její profil byl čerstvý – sotva pár hodin starý, prázdný, bez fotky, bez slov. Jen status: „Hledám někoho, kdo to opravdu miluje.“
Napsal jsem první větu, co mě napadla: „Zbožňuju lízat ženě, zvlášť Queening - je moje největší slabost.“
Odpověděla bleskově. Požádala o fotku. Poslal jsem. Za chvíli přišla její – a dech se mi zatajil. Ryšavá, dlouhé vlnité vlasy padající přes ramena, zelené oči s lehce šikmým řezem. Napůl Češka, napůl Španělka – směs slovanské něhy a jižního ohně. Čtyřicet a něco, ale vypadala jako žena, která přesně ví, co chce, a umí si to vzít. Vysoká, s télem Afrodity. Dokonalá MILF.
Pár zpráv a najednou: „Přijeď hned.“Zavolal jsem – hlas hluboký, sebejistý, s lehkou chraplavostí. Nadiktovala adresu v klidné čtvrti Prahy 5. Srdce mi bušilo jako teenagerovi. Vymluvil jsem se v práci, seběhl do garáže a letěl.
Přijel, napsal „Jsem dole“. Cvakly dveře. Vyšplhal jsem do třetího patra. Otevřela – krátký hedvábný župan v odstínech západu slunce a zlata, sotva zakrýval stehna. Usmála se jen koutkem rtů, mlčky vpustila dovnitř. V obýváku se válely dětské hračky, stavebnice, plyšový medvídek – obyčejný rodinný svět, který se za chvíli úplně rozplynul v její přítomnosti.
Zavedla mě do ložnice. Velké zrcadlo naproti posteli – milovala pohled na sebe. „Lehni si,“ řekla tiše, ale tónem, který neumožňoval diskusi. Lehl jsem na záda. Shodila župan. Pod ním černá krajková kombinéza, poloprůsvitná, objímající každou křivku. Pomalu si stáhla kalhotky, nechala je sklouznout po kotníku. Vylezla na postel, klekla si nade mnou – její klín přímo nad mou tváří. Upraveny, už lehce vlhký. Dala mi dlouhé sekundy, abych se mohl kochat – viděl jsem, jak kůže jemně leskne.
A pak se pomalu posadila.
První dotek – teplo, váha, vlhkost. Svět se zúžil jen na ni. Její vůně mě obklopila – teplá, pižmová, s nádechem sladkosti a touhy. Jazyk našel klitoris, začal ho jemně obkružovat. Vydala hluboký, téměř zvířecí sten. Zakývala boky. Četl jsem její tělo: každé zachvění stehen, každý zrychlený dech, každý okamžik, kdy se přitiskla blíž. Byla hladová – dlouho, strašně dlouho nedostala, co potřebovala. První orgasmus přišel rychle, za pár minut: stehna se roztřásla, prsty se mi zaťaly do vlasů, přitiskla se tak silně, že jsem skoro nedýchal, a přišla tiše, ale celým tělem, jako vlna.
Pak se všechno změnilo. Pohyby se zpomalily, staly se línými, rozkošnickými. Už nehonila vyvrcholení – prostě si mě brala. Kývala se vpřed-vzad, v pomalých kruzích, občas se zvedla, abych mohl dlouhými tahy projít celou její délkou, občas se úplně posadila a nechala mě pracovat hluboko. Zrcadlo ukazovalo všechno: její prohnutá záda, ruce opřené o čelo postele, moje nohy trčící zpod ní jako důkaz mé úplné oddanosti.
Přišla ještě dvakrát, pokaždé déle, hlouběji ponořená do sebe. Poslední orgasmus byl tichý – jen dlouhé, nekonečné chvění. Pak se zhroutila vedle mě. Ležela patnáct minut, oči zavřené, dech se pomalu uklidňoval. Pak zašeptala: „Vodu.“ Přinesl jsem. Vypila, podívala se na mě s lehkým, vděčným úsměvem, políbila mě na rty – stále voněly po ní – a řekla: „Děkuju. Jeď. Až příště.“
Odešel jsem bez vlastního vyvrcholení.
Tělo hořelo, ale hlava byla klidná. Nebyl jsem použitý. Byl jsem tam, protože jsem tam chtěl být.
Dva roky jsme si takhle brali přesně to, co jsme potřebovali. Ona kontrolu. Já možnost ji číst, cítit, vést jazykem přesně tam, kde se rodí její ticho před bouří.
Nikdy jsem v ní nebyl. Ne proto, že by to nešlo. Ale proto, že ten rituál byl silnější než samotný akt. Byla nahoře, protože to milovala. A já dole, protože jsem věděl, že tam jsem nejlepší.
Od té doby vím jedno.
Ne každá žena může být královna.
A ne každý muž unese ženu, která si bere.
Hledám tu, která ví, co chce.
Která se nebojí váhy svého těla ani své touhy.
Která si umí vzít – ale také si umí vybrat.
Nechci být nástrojem pro kohokoli. Chci být vybraný.
Protože když si královna vybere svého muže, i když leží pod ní, není slabý.
Je pevný.
Je klidný.
A ví přesně, proč tam je.
