Byl říjen v Českých Budějovicích. Kampus byl plný studentů, listí šustilo pod nohama a Vltava tekla tiše jako kulisa k novým začátkům.
Richard byl prvák na ekonomce. Tichý, přemýšlivý, vysoký kluk s brýlemi a lehce rozcuchanými vlasy. Týna studovala pedagogiku, smála se nahlas a měla oči, které působily sebejistěji, než se sama cítila.
Seznámili se náhodou — oba čekali na stejné kafe v univerzitní kavárně. Když si omylem vzali špatný kelímek, začali se smát.
„Tak asi máme stejný vkus,“ řekla Týna.
„Nebo stejnou smůlu,“ odpověděl Richard.
Od té chvíle spolu začali sedět na přednáškách. Nejdřív jen vedle sebe. Pak už si posílali poznámky. Pak se jejich ruce při předávání tužky dotkly o vteřinu déle, než bylo nutné.
Oba byli nezkušení. Měli za sebou jen pár nevydařených pokusů o vztah. Nikdy nic doopravdy.
Jednoho večera seděli u Richarda na koleji. Spolužáci byli pryč, na chodbě bylo ticho. Učili se, ale po hodině už ani jeden nevěděl, co čte.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala se Týna tiše.
„Mhm.“
„Bojíš se někdy, že všechno děláš poprvé až moc pozdě?“
Podíval se na ni. Ten pohled byl jiný než kdykoliv předtím.
„Spíš se bojím, že to pokazím,“ přiznal.
Týna se pousmála. Přisunula se blíž. Jejich kolena se dotkla. Nikdo necouvl.
Polibek přišel pomalu. Nejistý. Měkký.
Richard se jí dotýkal opatrně, jako by si nebyl jistý, jestli smí. Týna mu vzala ruku a položila si ji na pas.
„Tohle je v pořádku,“ zašeptala.
Svlékání nebylo divoké. Bylo plné nervózního smíchu a zastavování. Každý kousek odhalené kůže byl malý objev. Richard se zastavil, když jí stáhl tričko.
„Jsi krásná,“ vydechl upřímně.
Týna se začervenala, ale tentokrát neuhnula. Položila ho na postel a lehla si vedle něj. Jejich těla se dotkla celou plochou poprvé. Bylo to teplé, skutečné, trochu neohrabané — ale přesně takové, jaké to mělo být.
Milovali se pomalu. Hledali rytmus, zastavovali se, smáli se, když něco nešlo podle představ. Ale každá minuta byla plná soustředěnosti a vzájemné pozornosti.
Když se jejich dech zrychlil a napětí konečně povolilo, drželi se pevně, jako by potřebovali vědět, že to nebyl sen.
Leželi pak vedle sebe, hlavy na jednom polštáři.
„Tak tohle bylo…“ začal Richard.
„Naše,“ doplnila Týna.
A venku pod okny kolejí dál tekla Vltava, zatímco dva studenti zjistili, že první zkušenost nemusí být dokonalá, aby byla krásná.
