Týden v apartmá č. 1408

Všechno začalo obyčejně. Pronajal jsem si apartmá v novém rezidenčním komplexu na okraji města – osmadvacáté patro, velká okna od podlahy ke stropu, výhled na řeku a noční světla centra. Potřeboval jsem klid na dokončení projektu, který mi visel nad hlavou jako Damoklův meč. Žádní sousedi, žádný hluk, jen já, laptop a káva.
První večer jsem si všiml, že byt naproti přes ulici – stejné patro, stejná dispozice – má zatažené závěsy jen napůl. Světlo bylo teplé, oranžové. Občas se tam mihla silueta. Ženská. Dlouhé vlasy, štíhlá postava. Neviděl jsem tvář, jen obrysy. Každý večer kolem deváté se objevila – někdy v županu, někdy v tričku a kraťasech, někdy jen v prádle. Stála u okna, dívala se ven, pak se otočila a zmizela v hloubce bytu.
Druhý večer jsem si přisunul křeslo blíž k oknu. Ne kvůli ní – říkal jsem si to aspoň sám sobě. Ale když se objevila, měla na sobě jen černé kalhotky a podprsenku. Stála déle. Otočila se zády, lehce se prohnula, jako by se protahovala. Viděl jsem křivku zad, linii páteře, jak se zužuje k pasu a pak se rozšiřuje do boků. Pak zhasla světlo.
Třetí večer jsem už nebyl schopen předstírat nezájem. Seděl jsem ve tmě, jen s malou stolní lampou za zády, aby mě nebylo vidět. Ona přišla v devět patnáct. Tentokrát měla jen kalhotky – podprsenku si sundala ještě před oknem. Prsa měla plná, přirozeně klesající, bradavky tmavé a už ztuhlé od chladu skla. Přitiskla se k oknu celým tělem – prsa se splácly na sklo, ruce zvedla nad hlavu. Stála tak snad minutu. Pak se otočila čelem ven a pomalu si jednou rukou sjela po břiše dolů, přes klín, mezi nohy. Druhou rukou si přitáhla prso a stiskla bradavku mezi prsty.
Srdce mi bušilo v krku. Měl jsem tvrdý tak, že to bolelo. Rozepnul jsem si kalhoty, vytáhl ho ven a začal pomalu honit – pomalu, abych to neukončil příliš brzy. Ona se tam dole lehce třela přes kalhotky, pak si je stáhla dolů. Viděl jsem ji celou – oholená, růžová, lesklá. Prsty si rozevřela pysky, ukázala se mi. Pak se otočila zády, opřela se o parapet a prohnula se. Viděl jsem zadek, jak se napíná, jak se mezi půlkami mihne růžový střed. Jednou rukou si sahala mezi nohy zezadu, druhou si mačkala prso.
Přestával jsem dýchat. Když se začala rychleji pohybovat rukou, já zrychlil taky. Přišla skoro najednou – tělo se jí roztřáslo, kolena se podlomila, musela se chytit rámu okna. Já jsem vystříkl na podlahu před sebou, silně, dlouze, až mě bolely svaly na břiše.
Čtvrtý večer jsem si říkal, že to musí skončit. Že je to nemocné. Ale když jsem vešel do bytu, na stole ležela malá bílá obálka. Nebyla tam žádná adresa, jen číslo 1408 napsané černým fixem. Uvnitř byla kartička:
„Zítra ve 21:00. Nech dveře odemčené. Nesvítit. Jen čekat.“
Ruce se mi třásly, když jsem četl text podruhé. Celý den jsem byl nesoustředěný. Projekt šel do kytek, ale to mi bylo jedno.
V devět večer jsem zhasnul všechna světla. Sedl jsem si do křesla naproti vchodu, kalhoty rozepnuté, pták venku, ale ještě jsem se nedotýkal. Slyšel jsem kroky na chodbě. Tiché, bosé. Klika se pomalu otočila. Dveře se otevřely jen na škvíru.
Vešla. Tma byla skoro úplná, jen měsíc a pouliční lampy vrhaly slabé světlo skrz okna. Viděl jsem ji jen jako siluetu – dlouhé vlasy, štíhlé tělo, vysoké podpatky. Zavřela za sebou, zamkla. Pak se pomalu přiblížila.
„Viděla jsi mě?“ zašeptal jsem.
„Viděla jsem tě každý večer,“ odpověděla tiše, hlas měkký, lehce chraplavý. „A ty jsi viděl mě.“
Přistoupila blíž. Stála přímo přede mnou. Cítil jsem její vůni – lehce vanilková, smíchaná s něčím živočišným, vzrušením. Sundala si kabátek – pod ním měla jen černé krajkové kalhotky a podprsenku push-up. Prsa jí přetékala přes košíčky.
„Chceš mě osahat?“ zeptala se.
„Ano.“
Klekl jsem si před ni na zem. Nejdřív jsem ji políbil na břicho – kůže byla horká, měkká. Pak jsem sjel níž, přes krajku kalhotek. Cítil jsem vlhkost skrz látku. Jazykem jsem přejel po krajce, tlačil jsem ho dovnitř, hledal jsem ji. Zasténala tiše, chytila mě za vlasy a přitáhla si mou hlavu silněji.
Stáhl jsem jí kalhotky dolů pomalu. Byly úplně promočené. Když jsem je sundal přes podpatky, ucítil jsem její vůni – silnou, sladkou, opojnou. Roztáhla nohy, opřela se o opěradlo křesla. Jazykem jsem ji olízl – dlouhým tahem odspodu nahoru. Chuť byla slaná, lehce nakyslá, neskutečně vzrušující. Zaměřil jsem se na klitoris – malý, tvrdý, vypouklý. Kroužil jsem po něm špičkou jazyka, pak jsem ho vzal mezi rty a lehce cucal. Prsty jsem jí vklouzl dovnitř – byla horká, mokrá, svaly se kolem mě stahovaly.
„Silněji,“ zašeptala.
Přidal jsem druhý prst, pak třetí. Pumpoval jsem do ní, zatímco jsem ji olizoval rychleji. Začala se třást, boky se jí pohybovaly dopředu a dozadu, tlačila se mi do obličeje. Když přišla, vykřikla tiše – tělo se jí prohnulo, prsty se mi zaťaly do vlasů tak silně, že to bolelo. Cítil jsem, jak se kolem mých prstů stahuje, jak z ní teče ještě víc vlhkosti.
Zůstala stát, těžce dýchala. Pak mě chytila za ramena a zvedla. Posadila mě zpátky do křesla.
„Teď já,“ řekla.
Kleknula si mezi moje nohy. Vzala ho do ruky – pomalu, jako by ho zvažovala. Pak se naklonila a vzala ho do pusy. Horko, vlhko, jazyk kolem žaludu. Cucala ho pomalu, hluboko, až mi zmizel celý v krku. Pak rychleji, ruka mi honila zbytek, druhá mi mačkala varlata. Cítil jsem, jak se blížím – rychle, neovladatelně.
„Počkej,“ zasténal jsem. „Ještě ne.“
Vysunula ho z pusy, usmála se. „Dobře. Chci tě uvnitř.“
Postavila se, otočila se zády a posadila se mi na klín. Vzala ho do ruky, namířila ho na sebe a pomalu klesla dolů. Byla tak těsná, že jsem musel zatnout zuby, abych neexplodoval hned. Když jsem byl celý uvnitř, zůstala chvíli nehybně – jen se mnou uvnitř, cítil jsem každý její tep.
Pak začala jezdit. Pomalu nahoru a dolů, pak rychleji. Zadek se jí pohyboval v kruzích, pak vpřed a vzad. Držel jsem ji za boky, pomáhal jsem jí, přitahoval jsem si ji dolů silněji. Každý náraz mi posílal vlny rozkoše páteří. Naklonila se dozadu, opřela se mi o ramena, prsa se jí houpala přede mnou. Vzal jsem jedno do pusy, cucal bradavku, kousal ji lehce. Druhou rukou jsem jí třel klitoris – rychle, krouživě.
Začala sténat hlasitěji. „Tvrději… prosím… tvrději…“
Zvedl jsem ji, otočil ji čelem ke mně a položil na zem – na koberec před oknem. Ležela na zádech, nohy široce otevřené. Vlezl jsem do ní znovu – tentokrát hluboko, rychle, silně. Pleskání našich těl se rozléhalo bytem. Držel jsem ji za kotníky, nohy vysoko, abych do ní mohl jít co nejvíc. Cítil jsem, jak se blíží další orgasmus – svaly se jí stahovaly, dech se zrychloval.
„Pojď se mnou,“ zašeptala. „Chci to cítit… uvnitř…“
Zrychlil jsem ještě víc. Když přišla – vykřikla, nehty se mi zaťaly do zad, tělo se jí prohnulo v oblouku. To mě dostalo. Vystřikl jsem do ní – dlouze, silně, vlna za vlnou. Cítil jsem, jak se to mísí s její vlhkostí, jak to teče ven.
Zůstali jsme tak chvíli – já v ní, ona se mnou, oba těžce dýchající.
Pak se zasmála tiše. „To byl jen začátek týdne.“
Celý další týden se opakoval podobný rituál – vždy v devět, vždy bez světel, vždy jinak. Jednou mě přivázala k židli šálou a jezdila na mně, dokud jsem neprosíl o slitování. Podruhé mě donutila, abych ji lízal, zatímco si hrála s vibrátorem. Potřetí jsme to dělali ve sprše – voda tekla po nás, ona stála opřená o zeď, já ji bral zezadu, ruka na jejím krku, druhá mezi nohama.
Poslední noc – sedmý den – přišla nahá, jen v podpatcích. Stála u okna, zády ke mně, dívala se ven na město.
„Dnes naposled,“ řekla.
„Proč?“
„Protože zítra odjíždím. A ty taky.“
Přistoupil jsem k ní zezadu. Objímal jsem ji, rukama jsem jí projížděl po prsou, po břiše, mezi nohama. Byla už mokrá. Otočila se, políbila mě – poprvé opravdu, dlouze, hluboce. Pak si klekla, vzala ho do pusy, pomalu, s láskou. Když byl tvrdý jako kámen, postavila se, opřela se o okno, nohy rozkročila.
„Tentokrát pomalu,“ zašeptala.
Vsunul jsem se do ní centimetrem po centimetru. Cítil jsem každý milimetr. Pohyboval jsem se v ní pomalu, hluboko, jako bych chtěl, aby si to pamatovala navždy. Rukama jsem jí hladil záda, boky, prsa. Polibky na krk, na ramena. Ona se pomalu pohybovala proti mně, vlnila se, stahovala se kolem mě.
Trvalo to dlouho – možná dvacet minut, možná déle. Když jsme oba cítili, že už to přichází, přitiskla si mou ruku na svůj klitoris. Kroužil jsem po něm pomalu, přesně. Přišla tiše – jen dlouhý, tichý sten, tělo se jí chvělo. Já jsem do ní vystřikl vzápětí – pomalu, hluboko, jako bych ji chtěl naplnit celou.
Zůstali jsme spojení ještě dlouho. Pak se odtáhla, políbila mě na čelo.
„Děkuju,“ řekla.
A odešla.
Dveře se zavřely tiše. Zůstal jsem stát u okna, nahý, s její vůní na kůži. Naproti přes ulici zůstalo světlo zhasnuté. Navždy.
A přesto – pokaždé, když projedu kolem toho domu, podívám se nahoru na patro 14. A někdy se mi zdá, že vidím pohyb za sklem. Jen na zlomek vteřiny.
Ale možná je to jen odraz mě samotného.