Toto je příběh, který se skutečně stal. Špindlerův Mlýn, časný podzim před několika lety.
Když jsem tehdy odjížděl do Krkonoš na pravidelný dvoutýdenní pobyt pořádaný naší organizací, tak jsem netušil, že se budu vracet bohatší o zkušenost s jednou úžasnou vdanou ženskou, se kterou se budu následně potkávat ještě několik let.
Špindl, Krkonoše. Byl jsem tam už mockrát a naše nejvyšší hory mám projité doslova křížem krážem. Proto se člověk nesmí divit, že po pár návštěvách hledá i něco jiného než škrábání se do kopců a trhání rekordů na mnohakilometrových túrách. Pár hodin po příjezdu jsem už hledal na konkurenční seznamce, jestli se v okolí nenachází nějaká žena, která by ztratila pár slov s energií nabitým mladým chlapem a při vzájemných sympatiích i víc. Vrchlabí, Jilemnice, Janské Lázně – to byly tenkrát destinace, které mě v tomto ohledu zajímaly nejvíce. Pár dní klid, až pak se v půlce týdne ozvala ona, Dana.
Vdaná sympatická černovláska, vlasy do půlky zad, štíhlá a o 10 let starší než já. Výměna fotek a psaní si o všem možném. Je zajímavé, že tématu sexu jsme se na začátku vyhýbali. Nakonec, mám to tak raději, protože je pro mě důležité poznat, s kým to vlastně komunikuji. Postupem času jsme se dostávali i k intimnějším tématům, ale stále to vypadalo, že z toho nic nebude. Nevadí, říkal jsem si, všechno chce svůj čas, a pokud se to má stát, tak se to stane. Mimochodem, moji mysl tenkrát zaměstnávala také bývalá spolužačka z vysoké školy, která byla na stejném pobytu. Nevím jak ona, ale já měl pocit, že to mezi námi jiskří a že by z toho něco mohlo být. Romana byla už na vysoké mnohokrát hlavní hrdinkou mých nemravných představ:) Žádná prvoplánová kráska, ale fajn sympatická holka, která nezkazila žádnou legraci.
Stalo se to ten den, kdy mě Romana pozvala do tělocvičny na badminton. Hrál jsem to poprvé, ona zkušená hráčka, které jsem stačil jen díky tomu, že jsem to uběhal. Kdybych si tenkrát s sebou nebral telefon, tak asi vše dopadlo jinak a já jsem to Romaně udělal na žíněnce mezi tělocvičným nářadím. Fakt jsem měl tenkrát pocit, že by stačilo vzít ji za ruce, podívat se jí do očí a políbit ji. Jak by to dopadlo ve skutečnosti se už asi nikdy nedozvím, leda že bych ji zase někde potkal a zeptal se:)
Každopádně, telefon jsem s sebou měl a tak jsem v průběhu jednotlivých setů sledoval, co mi Dana píše. Že prý má dneska nečekaně volno a že kdybych měl zájem, tak se můžeme ve Vrchlabí setkat. V příštích dnech, že bude zaneprázdněna a byla by škoda toho nevyužít. Mohli bychom si alespoň popovídat. Samozřejmě, že jsem měl o zakončení tohoto setkání jinou představu, ale nic jsem neříkal.
Vrchlabí, autobusové nádraží, za pár minut dvě hodiny odpoledne. Přichází mi zpráva, že to na druhou nestíhá a bude mít pár minut zpoždění. Vím, které auto mám vyhlížet, a za deset minut je skutečně tady a z něj vystupuje černovláska, se kterou jsem si několik předchozích dní dopisoval. Elegantně oblečená, usměvavá, s uhrančivým pohledem. První podání ruky, s odstupem času si už ale nepamatuji, jestli jsme si dali pusu. Rychlá domluva, kam si sedneme a společně vyrážíme tím směrem. Následující hodinu jsme strávili v družném rozhovoru, kdy jsme si stále měli co říct. Ostatně, jak už to tak bývá mezi dvěma lidmi, kteří se vidí poprvé. Z jejích slov mi ale začínalo být jasné, že i když trpí nedostatkem sexu, tak se necítí na to, aby s někým hned skončila v posteli. Ujistil jsem ji, že to beru na vědomí a že se nic neděje. Nakonec mi nabídla, že mě sveze zpátky do Špindlerova Mlýna. Mohl jsem to odmítnout, klidně bych jel zpátky zase autobusem, protože auto jsem tenkrát s sebou neměl. Na druhou stranu, to bylo dalších 20 minut, kdy jsem s ní mohl být a kdy se cokoliv mohlo ještě stát.
Celou cestu jsem přemýšlel, jak tohle dopadne. Nijak jsem na ni ale netlačil a vlastní rozhovor se točil kolem běžných věcí. „Tak a jsme tady“, konstatoval jsem, když jsme podle mých instrukcí dojeli na místo, kde jsem tehdy bydlel. Zastavila auto, ale motor nechala běžet. Tak to je pro dnešek všechno, pomyslel jsem si, a protože jsem nechtěl odejít jen tak, položil jsem jí otázku, která mi dodnes zní v hlavě, když si na to vzpomenu: „Můžu Ti dát pusu?“ Přikývla. Podívali jsme se navzájem do očí a já ji zlehka políbil na rty. Polibek trval tak o dvě tři vteřiny déle než by měla obyčejná pusa na rozloučenou být. Když jsem se odtáhl, tak nechala oči zavřené a hlasitě vydechla, zatímco její ruce pevně svíraly volant. Bylo znát, že se sebou vnitřně bojuje. Lhal bych, kdybych řekl, že si pamatuji, co jsme si přesně řekli. Když o tom teď přemýšlím, tak snad zazněla z jejích rtů slova, že to není správné. Každopádně výsledkem bylo, že zajela na blízké parkoviště a zavolala manželovi, aby vyzvedl dítě ve školce, že má bohužel nějakou neodkladnou záležitost.
Na pokoj jsme se dostali nepozorovaně. Na recepci byli všichni zaneprázdněni a navíc je to tak velká budova, že se tam pomalu každý ztratí. Kolega, který se mnou tenkrát bydlel, už byl naštěstí pryč a bylo jisté, že se do konce pobytu nevrátí. Na pokoji byly jen dvě oddělené postele a tak jsme si pro naše potřeby museli vystačit jen s jednou, přirozeně tou, kterou jsem od začátku pobytu okupoval já. Pomohl jsem Daně odložit si kabát. Stála uprostřed místnosti a snad ještě přemýšlela, jestli nedělá hloupost. Pokud ano, tak už to nedávala na sobě tolik znát. Přistoupil jsem k ní, objal ji a znovu políbil. Ze začátku jen lehce, skoro neznatelně. Nicméně s dalšími sekundami se mi začaly její rty rychle otevírat, až jsme skončili ve vášnivém objetí, zatímco naše jazyky se začaly navzájem poznávat.
Milovali jsme se asi hodinu a půl. Prvního orgasmu dosáhla celkem rychle, když jsem jazykem prozkoumával všechna zákoutí jejího vyholeného klína. Upřímně řečeno, byla tak vyprahlá po dlouhém sexuálním půstu, že to šlo všechno samo. O čemž svědčily i černé krajkové kalhotky pohozené vedle postele promočené tak, že by se daly ždímat. Chutnala báječně, až mi bylo líto se z jejího klína přesunout výš, aby byl můj jazyk nahrazen něčím jiným, co očividně už dlouho postrádala. Pronikl jsem do ní, zatímco jsme si navzájem hleděli do očí a já ji hladil rukou po tváři. Misionářská poloha je klasikou všech klasik, ale já na ni mám rád tu blízkost. Navíc jsem si mohl ověřit, že ta úžasná ženská ležící pode mnou už odhodila veškeré pochybnosti a stud. Místo toho mi vycházela pánví v ústrety a z hrdla jí vycházely tiché steny. Kdo by čekal, že jsme tehdy vystřídali spoustu pozic, spletl by se. Žádné velké experimenty, v jednoduchosti obvykle bývá ta největší síla. Samozřejmě si nenechala ujít můj naběhlý penis ve své puse. Přestože nejsem na orál moc citlivý, tak jsem si musel dávat sakra pozor, abych se jí nevystříkal na jazyk kroužící po uzdičce a špičce žaludu. Uměla to fakt úžasně a později, když jsme se pravidelně setkávali, mě několikrát udělala pusou až dokonce a vše spolykala. V životě jsem potkal jen tři ženy, které to se mnou tak uměly.
Naše první společné setkání jsme zakončili tak, že jsem se do Dany zezadu udělal. Miluji tuhle pozici, kdy můžu milenku držet pevně za boky, určovat si tempo a zároveň si užívat tu jednoznačnou mužskou dominanci, která z toho pramení. Dana si to užívala zrovna tak, i když svým ženským způsobem. Už se ani neobtěžovala kontrolovat svůj zvukový projev a jsem si jistý, že sousední pokoj věděl přesně, co se vedle odehrává. Zůstal jsem v ní ještě asi dvě minuty, zatímco jsme vyčerpáním klesli na postel. Polibky jemně rozesetými po celé její šíji, ramenou a lopatkách jsem ji děkoval za to, jak se mi celá otevřela a nechala mě vstoupit dovnitř.
Čas nikdo nezastaví. A tak se ke konci blížilo i setkání, které původně snad mělo skončit jinak. Danu jsem pak vyprovodil zpátky k autu a požádal ji, ať mi dá vědět, až bude zpátky doma. Podobnou žádost jsem ji kladl na srdce i v následujících dvou letech, kdy jsme se pravidelně potkávali. Zkusili jsme spolu spoustu dalších věcí a opravdu si to užívali. Ale nic není na věky, snad jen smrt. S Danou jsem stále v kontaktu, ale už jsme se dlouho neviděli.
A jak to dopadlo s Romanou? Potkal jsem ji večer v baru hodinu po tom, co jsem se rozloučil s Danou. Seděla u stolu s nějakým klukem a dobře se bavila. Zaregistrovala můj příchod, ale žádný větší zájem neprojevila. Objednal jsem si pivo a posadil se k jednomu z volných stolků. „Člověk nemůže mít všechno.“ Lehce jsem se pousmál a napil se.
