Podprůměrný X průměrný 4

Klec se otevřela stejně jako včera, kovové cvaknutí a Lenka stojící nade mnou v černých legínách a crop topu, v ruce drží termosku, výraz má neutrální až chladný.

„Ven. 90 vteřin na přípravu. Dnes žádné spodní prádlo pod kompreskami. A připomeň si včerejší cíl: 12 × 400 m, 88–90 vteřin. Pokud budeš mít byť jediný interval nad 91… večer budeš litovat, že jsi vůbec vstal.“

Vylezl jsem ven, tělo ztuhlé po noci v kleci, zadek pořád citlivý na sebemenší tlak látky, bradavky podrážděné od včerejších svorek. Rychle sprcha studenou vodou (teplou nedovolila), voda, kompresky – pocit, jak materiál těsně obepíná všechno, co v noci nedostalo úlevu, byl skoro nesnesitelný. Na ulici před panelákem už čekala s telefonem v ruce.

Plán stejný: 12 × 400 m @ 88–90 s, 90 s recovery Pravidlo: nad 91 s → okamžitý trest na místě + večerní penalizace

Rozcvička proběhla v tichu.

První interval – 90,8 s. Už na hraně. Lenka si jen odkašlala. Druhý – 91,3 s. „První selhání.“ Přistoupila, vzala mě za bradu. „Klekni. Deset kliků s výdrží dole 3 sekundy. Po každém řekneš: ‚Děkuji trenérce, že mě trestá za mou slabost.‘“

Klekl jsem na studený asfalt. Kliky bolely – ramena unavená, zadek pálil při každém spuštění. Po každém jsem to opakoval nahlas, hlas roztřesený.

Třetí až šestý interval – 90,1 až 91,1. Dva další nad 91. Po každém trest: buď 20 výpadů s rukama za hlavou, nebo 30sekundový plank s nohama na lavičce a otevřenýma nohama. Lidi začínali chodit do práce, někteří se otočili, ale Lenka mě nutila pokračovat s očima upřenýma na ni.

Sedmý – 92,4 s. Tohle už bylo vážné. „Tohle je podprůměrné selhání,“ řekla tiše. „Sundej tričko. Teď. A zbytek poběžíš bez něj.“ Tričko dolů. Stál jsem tam v kompreskách, bosýma nohama na asfaltu (boty mi nechala, ale tričko ne), kůže husí, bradavky tvrdé od chladu a ponížení. Další intervaly už šly hůř – bez trička foukal vítr přímo na kůži, dech se krátil rychleji.

Osmý – 91,9 s → dalších 15 dřepů s rukama za hlavou, pomalu, dole 4 sekundy výdrž.

Devátý – 92,7 s → „Leh na záda na mou bundu. Nohy nahoru do svíčky, otevřené co nejvíc. Drž 45 sekund. Pokud spadneš, přidám 30 ran otevřenou dlaní přes zadek – tady a teď.“

Vydržel jsem to, ale slzy mi stékaly do vlasů. Desátý – 91,6 s → trest stejný, jen tentokrát s prosbou nahlas: „Prosím, trenérko, potrestejte mě ještě tvrději, protože jsem selhal.“

Jedenáctý – 93,1 s. Nejhorší. Lenka se zastavila. Otočila mě k sobě, prstem mi zvedla bradu. „Tohle už není průměrné selhání. To je sabotáž. Poslední interval poběžíš bez kompresek. Jen v botách. A pokud budeš nad 91… večer tě čeká celý seznam trestů znovu – plus jedna noc v kleci s vibratorovým kroužkem na 'setting tease‘, který se zapne každých 20 minut na 3 minuty. Bez orgasmu.“

Sundal jsem kompresky. Stál jsem tam nahý uprostřed ulice v šest hodin ráno, jen v běžeckých botách. Lenka mi ještě řekla: „Ruce za záda. Běž.“

Poslední 400 m – 94,2 s. Když jsem doběhl, klekl jsem před ní sám od sebe, hlava skloněná, tělo se třáslo zimou, vyčerpáním a ponížením. „Celkový průměr 91,8. Osm intervalů nad limitem. To je… zklamání.“ Vzala mě za vlasy, lehce přitáhla hlavu nahoru.

„Dneska žádná teplá sprcha. Studená. Pak půjdeš domů nahý od pasu dolů, s mým páskem přes zadek jako opasek – přezka vpředu, konec visící dozadu. Poneseš můj batoh v zubech. A večer… večer si sám vybereš deset trestů z rozšířeného seznamu. A budeš o ně prosit před zrcadlem, na kolenou, s vibratorovým kroužkem už nasazeným.“ Přikývl jsem, hlas sotva slyšitelný. „Děkuju, trenérko… že mě netrestáte ještě hůř.“

Usmála se – ten úsměv nebyl laskavý. „Ještě to můžu změnit. Teď vstávej. Máš 4 kilometry zpátky domů. A po cestě mi budeš nahlas vyprávět, proč sis dneska nezasloužil být mým dobrým subíkem.“ Rozběhli jsme se – já dva metry za ní, nahý od pasu dolů, s páskem přes zadek, batoh v zubech, slzy smíchané s potem, vědom si každého pohledu kolemjdoucích. A přesto – hluboko uvnitř – jsem věděl, že i tohle je přesně to, co jsem chtěl. Protože trest za selhání byl vždycky sladší než odměna za průměrnost. A já dneska selhal parádně.