Existovalo jedno pravidlo. Žádný osobní setkání, všechno jenom virtuálně. Reálně to asi neznamenalo velkej rozdíl, ale problém s hranicema je, že když se překročí, posunou se. U ní sem tohle pravidlo poprvé a naposledy porušil.
Poprvé sem z ní stahoval kalhotky v kabince. Za prachy. Kdo tohle dělá, doprdele, když se dají za skoro stejnej cash poslat? Proto sem jí napsal. Tady nehrozilo riziko toho, že by to zašlo někam dál. I přes snahu a moje pokleslé mravy. Mělo to bejt bezpečný. Nebylo.
Při cestě na setkání v OCčku mě málem přejela. Jela zákazem a mě na tom tramvajovým pásu brutálně odignorovala. Blondýna, sytě červený auto. A fakt krásná.
Bylo fascinující za ní cupitat v Zaře. Oblečení přes ruku, kontrolovala si mě pohledem a u toho small talk. Jedinej nervózní sem tam byl já. Měla šaty, zvedla si je a řekla, že si je můžu svléknout. Klečel sem před ní jak před královnou a pomalu je z ní stahoval dolů. Líbal její kůži a vychutnával si vůni její kundičky. Dovolila mi jí ještě oblíknout kalhotky, co vytáhla z kabelky, a rozloučila se. Byla v tom něco, co mě táhlo mnohem víc, než mělo.
Věděl sem, že to nedělá čistě kvůli penězům. O to víc mě lákala. Dojít až na hranici toho, co mi povolí. Protože mě to bavilo. Jít pořád dál, až to dojde někam, kde už to bude moc. Protože je to bezpečný. Mělo bejt.
Prý měla nastavený jasný pravidla. Po druhý to tak úplně nevypadalo. Měl sem je z ní zase jenom sundat. Ale ukazovala mi, kam na ní kdo stříkal, a já jí tam lízal. Sál sem jí kozy, olizoval její zadeček. Chtěl sem ji celou. A vypadala, že má dost problém, aby mi to sama nedopřála. Dodneška vlastne nevím, jestli sem v tu dobu byl výjimka, nebo jen další člověk, kterýmu uměla dokonale prodat pocit, že je ten výjimečnej. A každej chce bejt někdy výjimečnej. Jestli sem někdy hned pochopil, že sem v prdeli, tak teď.
Po tomhle sem se na chvíli odmlčel. Nebo schválně nemohl, když zrovna mohla ona. Měl sem to zastavit já. Občas sem se o to pokusil. Ale pokaždý se nějak připomněla sama.
⸻
Dnešní konverzace začala jako většina těch předtím. Nějaký fotky. Hodně hot fotky. A pak buď nemohla ona, nebo já. Tahle ale pokračovala jinak.
„Tak to už můžeme rovnou na chvíli ke mně. Můžeš hned teď?“
Jsou dny, kdy hranice fungujou. Dneska ne. V hlavě si ještě projíždím, jestli to vážně udělám, ale je to jenom divadlo. Vím, že chci.
„Když dojedeš sem, tak můžeme jet mým, když budeš řídit.“
To mě poser. Vezu ji k ní domů. Pořádně neví ani, kdo sem. A za chvíli sem u ní. Doma. Žádnej hotel. Žádná neutrální půda. Jen její prostor a moje ochota jít zas o kus dál, než sem si slíbil - lízat ji. Za cash.
Klečel sem před ní. Nahá a roztažená. Prý mám poprosit a zaplatit za to, že ji chci vylízat. Extrémně mě to vzrušovalo. Počítal sem, že to bude jednou, ale chtěla znovu. A znovu. Ležela tam unavená a zpocená. Zapřísahal sem se, že šukat nikoho nebudu, ale po ní sem toužil. Cejtil sem, jak je horká. Chtěl sem ho v ní. Ale občas hranice zafungujou. Dočasně. Teda u ní…
„Jestli se chceš na mně udělat, řekni mi, kolik bys za to dal.“
Jestli někdo chce z týpka dostat co nejvíc, měl by řešit částku těsně předtím, než se udělá. Což asi věděla.
Byl sem skoro hned. Miluju, jak voní, a mít ji tam před sebou roztaženou, zatímco pořád žadonila, abych ji ještě lízal, bylo hodně intenzivní. Celou sem ji po sobě očistil a vyhodila mě ven.
Venku čekám na Uber. Je kurevská zima a připadám si jak čubka. Čubka, co za to sama platila. Doposílám jí tu navíc dohodnutou částku a cejtím ji všude na obličeji, když se vezu zpátky. Bohužel pro mě mám v hlavě jenom jednu myšlenku: chci ji znovu. Tohle sem posral.
