Sešli jsme se přes Amatéry, ale realita byla mnohem silnější než jakékoliv zprávy. Když jsem ji znovu políbil, tentokrát už bez váhání, cítil jsem, jak se mi poddává a zároveň mě přitahuje blíž.
Její prsty mi přejely po zádech a zlehka se zaryly do trička, jako by si mě chtěla přitáhnout ještě víc. Dech se jí zrychlil a mezi jednotlivými polibky tiše vydechovala moje jméno.
„Tohle už nezastavíme…“ zašeptala, sotva slyšitelně.
Přitiskl jsem ji ke zdi, opatrně, ale s jistotou. Byla v tom směs něhy a touhy, která mezi námi rostla každou vteřinou. Její tělo reagovalo na každý dotek, každé přiblížení.
Chvíli jsme jen stáli, čela opřená o sebe, dech na rtech toho druhého. Ten moment byl napjatý k prasknutí. Pak se znovu přitiskla blíž a všechno šlo stranou – svět kolem přestal existovat.
Její pohyby byly čím dál naléhavější, jako by se nechávala unášet tím, co mezi námi vzniklo. A já cítil, jak napětí vrcholí, jak se to všechno stupňuje až na hranici, kdy už nejde couvnout.
Nakonec se ke mně pevně přitiskla, dech se jí zlomil do tichého zasténání a na okamžik ztuhla v objetí. Ten moment byl krátký, ale intenzivní – jako vlna, která přejde celým tělem a zanechá po sobě jen horko a ticho.
Zůstali jsme stát blízko u sebe, její hlava opřená o moje rameno. Ještě chvíli jsme nic neříkali. Jen jsme dýchali a nechali doznívat to, co se právě stalo.
„Tohle bylo… víc, než jsem čekala,“ řekla tiše.
Usmál jsem se a pohladil ji po vlasech.
„A to jsme teprve začali.“
