Je další sobota a tentokrát jsme se domluvili jinak.
Místo do Českého ráje jsme vyrazili do Jizerek. Parkoviště Peklo bylo ještě mokré od nočního deště, ale obloha se už vyjasňovala a slunce pomalu prosvítalo mezi mraky. Péťa přijela o pár minut dřív – stála vedle své Fabie v černých běžeckých šortkách, které byly tak krátké, že spodní lem téměř mizel pod jejím pevným zadkem, a v bílém sportovním topu s tenkými ramínky. Rudé vlasy měla tentokrát zapletené do dvou volných copů, které jí padaly přes ramena. Když mě uviděla, usmála se tím svým špinavým úsměvem a hned mi ukázala, že pod šortkami opravdu nic nemá – lehce zvedla lem a na vteřinu odhalila hladkou, růžovou kundičku.
„Dneska žádný kalhotky,“ řekla tiše. „Slíbila jsem.“
Vyrazili jsme nahoru po červené značce směrem na Knejpu. Cesta byla mokrá a kluzká, ale Péťa běžela lehce, jako by se v horách narodila. Já jsem běžel těsně za ní a nemohl odtrhnout oči od jejího zadku, který se při každém kroku lehce pohupoval a šortky se jí postupně zvedaly výš a výš. Po dvaceti minutách už byla spodní část jejích půlek úplně na očích.
Na hřebeni u rozcestí jsme zpomalili. Mlha se zvedala a výhled na okolní kopce byl nádherný. Péťa se zastavila, opřela se rukama o kolena a těžce dýchala. Pot jí stékal po krku a mizel mezi prsy.
„Tady,“ řekla najednou a ukázala hlavou na úzkou pěšinu vedle cesty, která vedla do hustého lesa. „Tam je malá paseka. Nikdo tam nechodí.“
Nečekala na odpověď. Seběhla z cesty a já za ní. Na pasece byla jen vysoká tráva a několik padlých kmenů. Péťa se opřela zády o jeden z nich, jednou nohou se postavila na kmen a druhou roztáhla do strany. Šortky stažené dolů, takže kundička byla úplně odkrytá – už mokrá, lesklá.
„Rychle,“ zašeptala. „Chci to hned.“
Klekl jsem před ni, jazykem jsem ji olízl odspodu nahoru a pak se pustil do klitorisu. Péťa zasténala, chytla mě za vlasy a tlačila si mě mezi nohy. Byla tak vzrušená, že za dvě minuty už se třásla a tiše křičela. Když byla hotová, chytla mě za ramena, otočila se čelem k kmenu, vystrčila zadek a řekla jen:
„Teď zezadu. Tvrdě.“
Vrazil jsem do ní jedním pohybem. Byla horká, úzká a úplně zmáčená. Držel jsem ji za copánky jako za otěže a šukal ji rychle, hluboko. Její zadek se třásl při každém přirážení, šortky jí visely na jednom stehně. Sténala do předloktí, aby to nebylo slyšet přes celý les.
Když jsem cítil, že už to přichází, vytáhl jsem ho ven a vystříkl jí na zadek – dlouhé, husté cákance jí stékaly po kůži a kapaly na trávu. Péťa se otočila, klekla si a pak mi ho vzala do pusy, aby ho vyčistila.
„Dobře,“ vydechla a usmála se. „Teď můžeme běžet dál.“
Dokončili jsme okruh přes Jizerku a zpátky na parkoviště. Byli jsme oba totálně zpocení, nohy těžké, ale usměvaví. Místo abychom jeli domů, Péťa řekla:
„Znám jednu horskou chatu kousek odsud. Mají finskou saunu a venkovní káď s ledovou vodou. A dneska je tam prý skoro prázdno.“
Do chaty jsme dojeli za patnáct minut. Starý dřevěný srub na kraji lesa, kouř z komína, vůně dřeva a smoly. Majitelka nás jen kývla hlavou, když jsme zaplatili za saunu na dvě hodiny. „Sauna je volná, káď taky. Ručníky jsou uvnitř.“
Vešli jsme do malé předsínky. Péťa se svlékla úplně první – pomalu, jako by to dělala jen pro mě. Nejdřív top, pak šortky. Stála tam nahá, rudé vlasy rozpuštěné, tělo ještě lesklé potem z běhu. Malá prsa s tvrdými bradavkami, ploché břicho, dlouhé nohy a mezi nimi hladká, lehce zarudlá kundička.
„Ty taky,“ řekla a ukázala bradou.
Svlékl jsem se. Můj pták už zase stál napůl. Péťa se usmála, přistoupila blíž a lehce ho pohladila.
„Tohle si necháme až do sauny.“
Vešli jsme dovnitř. Byla to klasická finská sauna – dřevěné lavice, teplota něco přes devadesát. Hned jak se dveře zavřely, Péťa si sedla na horní lavici, roztáhla nohy a opřela se zády o stěnu.
„Pojď sem,“ řekla chraplavě.
Klekl jsem si mezi její nohy a začal ji lízat. Teplo sauny ji ještě víc rozpalovalo – byla mokrá, slaná od potu a chutnala skvěle. Po chvíli se zvedla, otočila se ke mně zadkem a opřela se rukama o lavici.
„Teď mě šukej. Ale pomalu. Ať se pořádně zapotím.“
Vjedu do ní zezadu. Teplo, úzkost a její sténání – to všechno bylo skoro příliš. Držel jsem ji za boky a pohyboval se pomalu, hluboko. Péťa sténala, tlačila se proti mně, pot jí stékal po zádech. Po pár minutách se otočila, sedla si na mě obkročmo a začala se pohybovat sama – rychle, hladově. Její malá prsa mi skákala před obličejem, bradavky jsem cucal a kousal.
Najednou se zvedla, chytla mě za ruku a táhla ven ze sauny.
„Venkovní káď,“ vydechla. „Teď.“
Venku byla velká dřevěná káď plná ledové vody. Péťa vlezla dovnitř první, až po krk, a zasténala rozkoší od teplotního šoku. Já za ní. Voda byla brutálně studená, ale můj pták stál jako kámen.
Péťa se otočila ke mně zády, chytla se okraje káďe a vystrčila zadek nad vodu.
„Rychle. Než mi bude zima.“
Vrazil jsem do ní. Studená voda a horká kunda – kontrast byl šílený. Šukal jsem ji tvrdě, voda kolem nás se vzdouvala a cákala. Péťa křičela tlumeně, tlačila se proti mně. Když jsem cítil, že už to přichází, chytl jsem ji pevně za boky a vystříkl do ní – hluboko, silně, až se jí nohy roztřásly.
Zůstali jsme tak ještě chvíli, propletení, zpocení a promrzlí zároveň. Pak jsme vylezli, zabalili se do ručníků a vrátili se do teplé sauny.
Péťa se uvelebila vedle mě na lavici, položila mi hlavu na rameno a tiše se zasmála.
„Příští sobotu… co kdybychom zkusili Krkonoše? Slyšela jsem, že tam mají saunu přímo v lese, s výhledem na Sněžku.“
Usmál jsem se a přikývl.
„A tentokrát si vezmu jen běžeckou vestu… a nic pod ní.“
Péťa se jen zasmála a lehce mě kousla do ramene.
„To zní jako výzva.“
