Už je to nějaká doba co jsem tohle napsala. Cítím že s tím chci ven... a kde jinde než tady.
Přidávám pouze druhou část.
Přeji příjemné čtení ☺️
______________________________________________
Neděle. Tři ráno. A on tam stál. Čekal jen na mě.
Přijela jsem a vystoupila z auta. Než jsem stihla cokoli říct, přišel ke mně a pomohl mi vystoupit. Bez zbytečných slov. Jen ten pohled.
Šli jsme po schodech nahoru. Ticho noci mě obklopovalo a v hlavě jsem měla zmatek. Toužila jsem po něm tak moc, až to bolelo.
Na sobě jsem měla svetrové šaty – pohodlné, nenápadné. Ale pod nimi krajkové body, které těsně obepínalo moje tělo. Sebevědomí a nejistota ve mně bojovaly o prostor.
Seděli jsme spolu na jeho posteli. Mluvili jsme dlouho. Tři hodiny. Hluboké, klidné rozhovory, které se pomalu měnily v ticho. A to ticho bylo hlasitější než slova.
Srdce mi bušilo, ruce se mi lehce chvěly. Cítila jsem, jak jsem vlhká, jak mě pálí každý pohyb. Touha mě dusila. Ale pořád jsem čekala. Nedokázala jsem se pohnout první.
A pak se ke mně pomalu naklonil. Jeho dech mě polechtal na tváři. A když mě konečně políbil…
Jeho rty byly přesně takové, jak jsem si pamatovala. Hebké. Plné. Dokonalé. A tentokrát byly moje.
Chytil mě do dlaní. Pevně, jistě. A v tom okamžiku jsem věděla, že mu patřím. Tělem. Touhou. Celá.
Líbal mě něžně, jako by přesně věděl, co potřebuju. Jeho rty byly měkké, teplé a s každým dotekem jsem cítila, jak se moje tělo napíná očekáváním. Když jeho ruka klouzala po mé pravé noze – od lýtka ke koleni, pak pomalu výš přes stehno, bok… – dech se mi zrychlil. Měl jemný, ale jistý dotek. Takový, který říká, že ví, co dělá.
Byla jsem v tu chvíli úplně ztracená. Když ze mě stahoval svetrové šaty, udělal to pomalu, téměř obřadně, jako by mě chtěl nejdřív poznat pohledem. A když spatřil krajkové body, jeho pohled se změnil – ten lehký, tlumený úsměv a to drobné cuknutí koutku rtů… Bože, to bylo všechno, co jsem si kdy přála.
Položil mě na záda – s něhou, ale i s tichou silou, která mi připomněla, jak moc mě přitahuje. Jeho rty znovu hledaly moje, a já se mu beze slov odevzdala. Touha mezi námi byla tak silná, že se dala téměř cítit ve vzduchu.
Jeho doteky byly pomalé, promyšlené, ale zároveň nespoutané. Každé pohlazení, každý pohyb jeho ruky ve mně vyvolávalo nové vlny vzrušení. Byla jsem jeho – celá, naprosto a bez zábran.
Líbil se mi jeho klid, jeho výška, jeho síla. Když se mi jemně dotýkal hrudníku, přes krajku, cítila jsem, jak se celé moje tělo chvěje pod tím tlakem očekávání. Podíval se mi do očí… a já věděla, že v té chvíli jsme v tom spolu.
Potom si lehl, a já si na něj sedla. Ten moment, kdy jsme se propojili, byl jako exploze emocí. Jeho ruce na mých bocích, jeho pohled zapíchnutý do mých očí… Cítila jsem se silná, krásná, žádaná. Byla jsem to já, kdo vedl, a on se mi poddával – s naprostou důvěrou.
Milovali jsme se dlouho. Intenzivně. Beze slov. Tu noc jsme se k sobě vraceli znovu a znovu… a s každým dalším dotykem jsem si byla jistá, že tohle nechci nikdy nechat odejít.
