Byla pozdní noc v elegantním bytě na Starém městě. Světla byla tlumená, jen měkké červené světlo lampy osvětlovalo velkou postel s černým saténovým povlečením.
Markéta stála u okna v dlouhém černém latexovém korzetu, který svíral její štíhlou postavu jako druhá kůže. Vysoké jehlové boty do stehna jí dodávaly nadřazenou výšku. V ruce držela tenký jezdecký bičík z kůže a pomalu jím ťukala do dlaně.
„Kleknout,“ řekla klidně, ale jistě.
Adam, její podřízený už skoro rok, okamžitě klesl na kolena uprostřed pokoje. Byl úplně nahý, ruce za zády, pohled sklopený k zemi. Srdce mu bušilo tak silně, že to slyšel i on sám.
Markéta přistoupila pomalu, její boty klapaly na parketách. Zastavila se těsně před ním, takže špička boty se téměř dotýkala jeho stehen.
„Dneska budeš hodný chlapec, viď?“ zeptala se sladce a zle zároveň. Prsty v černé rukavici mu zvedly bradu, aby se musel podívat nahoru na ni. Její oči byly studené a usměvavé současně.
„Ano, Paní,“ zašeptal.
„Hlasitěji.“
„Ano, Paní!“
Usmála se a lehce ho plácla bičíkem přes tvář – ne bolestivě, jen aby pocítil její kontrolu.
„Lehni si na záda. Ruce nad hlavu.“
Adam poslechl. Markéta si pomalu sundala korzet, až zůstala jen v černých kalhotkách a podvazcích. Pak k němu přistoupila, postavila se nad něj a pomalu si klekla tak, že její stehna svírala jeho hlavu. Těžce dýchal její vůní – sladkou, teplou, dominantní.
„Budeš mě líbat tak dlouho, dokud ti nedovolím přestat,“ řekla a pomalu se na něj posadila. Adam okamžitě začal pracovat jazykem – jemně, oddaně, přesně tak, jak ho naučila. Markéta tiše zasténala a lehce se zakymácela. Jednou rukou se opřela o jeho hrudník, druhou ho chytila za vlasy a přitáhla si ho ještě blíž.
„Pomalu… ano… takhle. Jsi moje hračka. Můj osobní jazýček.“
Její boky se začaly pohybovat v pomalém, rytmickém tanci. Adam cítil, jak mu tvrdne, ale věděl, že se nesmí dotknout. To byla pravidla. Jeho vzrušení patřilo jí.
Když cítila, že se blíží, zrychlila. Druhou rukou sáhla dolů a pevně ho chytila za krk – ne tak, aby ho dusila, ale aby cítil její sílu.
„Nesmíš dýchat, dokud ti nedovolím,“ zašeptala.
Adam poslechl. Svět se mu začal točit, zatímco její tělo se napínalo nad ním. Když konečně vykřikla a její stehna se zachvěla v orgasmu, pustila ho. Adam prudce nasál vzduch, celý se třásl.
Markéta se zvedla, usmála se dolů na něj a lehce ho plácla přes tvář.
„Dobře jsi to zvládl, můj pejsku. Teď si zasloužíš odměnu.“
Pomalu se posunula dolů po jeho těle, až seděla na jeho stehnech. Vzala jeho tvrdý úd do ruky a začala ho pomalu, mučivě pomalu dráždit.
„Chceš dovnitř?“ zeptala se s úsměvem.
„Prosím, Paní…“
„Žádný prosím. Řekni to správně.“
„Prosím, Paní, dovolte mi být ve vás.“
Markéta se zasmála, zvedla se a pomalu na něj usedla. Celou jeho délku do sebe přijala jedním plynulým pohybem. Adam zasténal tak hlasitě, že to znělo skoro jako bolest.
Začala se pohybovat – pomalu, hluboko, ovládajíc každý pohyb. Kdykoliv cítila, že je blízko, zastavila se a lehce ho plácla přes hrudník nebo ho stiskla za krk.
„Ještě ne. Ještě dlouho ne. Patříš mně.“
Její pohyby byly stále rychlejší, tvrdší. Adam už jen lapal po dechu, tělo se mu třáslo, ruce svíral do pěstí nad hlavou.
Když už byl úplně na hranici, Markéta se naklonila dopředu, přitiskla mu rty k uchu a zašeptala:
„Teď. Udělej se pro mě.“
Adam vykřikl a vyvrcholil tak silně, že se mu zatmělo před očima. Markéta ho následovala jen o pár vteřin později, její nehty se mu zaryly do hrudníku.
Když se oba uklidnili, lehla si vedle něj a přitáhla si jeho hlavu na svá prsa. Prsty mu něžně prohrábla vlasy.
„Můj hodný chlapec,“ zašeptala. „Zítra tě možná nechám lízat mi boty… když budeš hodný.“
Adam se jen tiše usmál a políbil ji na kůži.
„Děkuji, Paní.“
