Nezapomenutelný večer 1. část

Vlezu do horké, voňavé vany plné pěny. Do nosu se mi line nádherné vůně a okamžitě ve mně rozvíří představy. Smyslné. Jemné. Hladivé. Takové, ze kterých se mi lehce zatočí hlava. Poslední dobou jsem byla nějaká... vyplá. Spíš jako vybitá baterka. Zachichotám se tomu pojmenování. Bylo to období, kdy se všechno na chvíli zastaví. Dny se táhly smutkem z toho období, jenž mi připravil sám život. Emoce. Tělo. Myšlenky. Takové ticho před bouří.

Věděla jsem, že horká koupel mi pomůže. Potřebovala jsem ze sebe smýt všechnu tu tíhu. Všechny ty zprávy. Ten tlak. Tu negativní energii, kterou na mě zase házel můj bejvalý. Snažil se mě rozhodit. Dostat zpátky na kolena. Nestačilo mu, že zdrhnul, nic neřešil, ještě obrátil děti proti mně."Tudle nudle. Nasrat!" probleskne mi hlavou, "to už se mu nepovede!"

Ponořím se hlouběji do vody. Teplo mě obklopí ze všech stran. Potřebuji si napařit dutiny, uvolnit tělo... a hlavně hlavu. Snad ustoupí ta urputná bolest hlavy, která mě teď dva dny provází. Přetočím se na břicho a nechávám vodu ať mě hladí. Pomalu a ze všech stran. Jsem ryba. A voda je můj živel. Každá buňka v mém těle se začne uvolňovat. Rozpouštět. Zavřu oči. A poprvé po dlouhé době... jen jsem. Labužnicky si vychutnávám tento slastný prožitek jen sama se sebou. A to dokonce bez ginu s tonikem. Safra i bez chlastu to jde.

Víte, jak smýt negativní energii z těla? Rada zní: osprchovat se tělovou solí nebo si udělat koupel se solí. Sůl vás přesně tohohle zbaví.

Vanu mám hodně plnou. Pěna vylézá až na okraje. Máčí mi vlasy, takže zítra budu zase vypadat jako kudrnatá ovce. Její teplota je dosti horká, ale já to takhle miluji. Nemohla bych mít koupelnu bez vany. Hladina se lehce pohupuje, jak se pomalu hýbu. Voda naráží na moje tělo, obtéká ho a hladí. Je to zvláštní ... ale přesně v těchto chvílích si uvědomuji, jak moc mi chyběl dotek. Ne ten rychlý. Ne ten "hotovo a jdeme dál." Ale ten, který má čas. Atmosféru. Napětí. Prožitek.

Prsty si přejedu po rtech. Jemně. Pomalu. Přesně tak, jak bych to chtěla cítit od muže. Nejde jen o sex. Jde o tu cestu k němu. O to napětí, které se stupňuje. O doteky, které tě vynesou někam... kde přestane existovat čas. Už jen ta fantazie, která nás dokáže povznést nad procítění dotyků je bohovská.

Usměju se. Devět měsíců sama. A moje tělo si začíná říkat o svoje. Ale ne... Ne, že by nebylo co by v OBI. Nepotřebuji si skočit do postele s každou klobásou, která se kolem mě ochomejtne. Toť jen pro vysvětlení pro někoho, kdo se udivuje, že jsem tak dlouho sama. A taky... mám malé pomocníky z kouzelného šuplíku. Zatím drží. Nezmaři. Jen občas v nepravou chvíli vydechnou, když je nenechám dobít. Chachacha.

Ruka mi sjíždí po krku. Nejdříve jemně, pak o něco pevněji. Zastavím se na vteřinu. Zaposlouchám se do ticha. Jako bych slyšela šepot toho neznámého: "Hmmm, madam má ráda i drsnější zacházení. Zamrazí mě vzrušením.

"Achhh," vzdychnu tiše, protože se nemohu dočkat.
Voda se hýbe ve stejném rytmu a moje tělo přijímá její laskavé doteky i doteky mé ruky šmátralky. Ta pokračuje na pohupující se prsa. Bradavky jsou už v pozoru a já vnímám měkkost mých velkých prsou a tvrdost napružených bradavek.

"Ohhh, yes," vzdychnu, "potřebuji už pomazlíkovat. Ten, kdo teď přijde. Ten si to užije v plné palbě. Budu chtít vše. Pomalou i lačnou prožitkovou verzi a také tu vrrrr v plné polní natvrdo a divoko. Bude valit bulvičky." Usměju se. Hlavní je správný výběr muže, co mě zvládne a prožijeme vše naplno.
Užívám si ten pocit ruky, která jemně hladí moje prso. Zakrouží po celém ňadru, všemi prsty přejede přes ztuhlou bradavku. Palec a ukazováček ji vezme mezi sebe a mne ji. U toho už mrouskavě vrním a cítím, že vlhnu. Hýbu se nahoru a dolů. Kousek zadní části vyleze nad hladinu a já cítím chladnější vzduch u mé štěrbinky. Zase se položím do vody a znovu. Achhh.

Úžasné vnímání přes různost teplot a nahromaděného vzrušení, které mnou stoupá.
Vzpomenu si na Pepu z Prahy. Bylo to už po rozchodu s bývalým. Jedna z těch nocí, kdy už toho máš prostě dost a potřebuješ vypnout hlavu. Šla jsem se fakt opít k Mírovi do VIP hospůdky. Kamarádka měla po operaci křečáků a její mamča byla na onkologii v nemocnici. Lítala jsem mezi dětmi, vařením i kamarádce a jejímu taťkovi. Potřebovala jsem restart mozku. Vtipné bylo, že jsem si myslela, že jsem pila jen gin s tonikem a panáky jen jeden a půl a pak už nic. No ne, prý jsem toho vypila masakrálně. 9 ginů s tonikem a k tomu prý stejně i panáků. Aha, takže proto to menší okénko. Spíš vitrínka.

Ráno se mi vracely jen útržky. Smích. Hudba. A Pepa. Provokovala jsem ho. Pepíčka z Praglu. Říkala jsem mu Maradono... Provokování mi vždy šlo. On si to ale zasloužil. S nástupem chlastu se chuť na vše stupňovala. Chviličku jsem si i zdřímla na židli. Zvednu zrak a vidím Pepu tancovat balet v ponožkách a boxerkách na Labutí jezero. Bože můj, ten chlap měl talent udělat z každého večera cirkus. Šašek jeden.

Byla jsem šíleně sprostá, vůbec jsem se nepoznávala. Celou dobu jsem ho prý provokovala. Ukazovala mu moje kozenky, ať mi je poňuňá a že mu ho úžasně vykouřím. No, i striptýz jsem dokonce stihla jim tam předvést. Tedy jen ukázala prsa v podprdě. Já? No, bože no... jsem se prostě potřebovala vylejt. Blížící se rozvod a lítání pořád sem a tam... bylo toho wela. Akorát tohle byl strop.

Nic - bylo třeba trajdat domů, bolo toho až až. Říkám Pepíčkovi: "Pojď mě vyprovodit a zamknout za mnou." Samozřejmě že nešlo jen o doprovod... Pojď, pojď mě aspoň políbit a uvidíme, jestli si troufneš splnit vše, co Ti koukalo z očí. Chchacha. Také mi to pak venku v mínus 13 pěkně vytmavil. Šel mě doprovodit v pantoflích, teplákách a tričku...

U vrat jsem se otočila. Mlaskla jsem mu pusinku a otočila se, že šupajdím k domovu: "Tak dobrou noc, Pepí. Ať Tě blechy štípou celou noc." Propichoval mě jeho kukučem. Čekal asi víc. Najednou mě doběhl. Vše se změnilo. Už to nebyla sranda. Bylo to napětí. "Celý večer mě provokuješ... a myslíš si, že jen tak odejdeš? To ani náhodou. Teď mi ukážeš ty Tvoje kozy a jak kouříš krásně péro. Lákala jsi mě dost dlouhou dobu, že mi to ukážeš!" křikl na mě Pepíček.

Chovala jsem se povýšeně a říkám mu: "Až naprší a uschne." Jenže Pepa nebyl z těch, co se vzdají.
Přitáhl mě k sobě. Dal mi polibek. Tentokrát jiný. Hlubší. Jistější. Ou yes. A já si uvědomila, že jsem ho celou dobu podceňovala. Pepa byl bývalý fotbalista z Bundes ligy. Maradona, zasměju se. No jo no. To jsem celá já. Voprsklá jako vrabčák na střeše mi říkával strejda.

Pepíček líbat uměl. Najednou pustí mé rty a říká: "Ty si myslíš, že Tě nechám teď jít domů? Když mě tam celý večer provokuješ? Tak na to zapomeň! Teď mi ukážeš ty své krásné pevné kozy. Ti předvedu, jak si je umím užít. Tenhle materiál si musím vomakat." Mráz štípal do tváří. Dech se srážel ve vzduchu A mezi námi to jiskřilo že jsem ten chlad skoro nevnímala.

Na to mi vyhrnul svetrový rolák a vyndal mi kozy horem pádem z podprsenky ven. Vocicmával mi kozenky v mrazu na otevřeném vydlážděném dvoře. Na chvíli mi problesklo hlavou: "Míra tady má kamery..." "Tak se otoč zády," povídá nadržený Maradona. I v tom vylitém stavu mě tohle napadlo, chápete? Jako kdyby moje prsa Míra nikdy neviděl. No, už to bylo před 23 lety. Vlastně před mým manželstvím. Po Mírovi jsem potkala ex. Musela jsem se smát, ale bylo to hezké gesto od Pepy. A já... už dál nepřemýšlela. Byla to směs všeho. Únava. Vzdor. Touha. A potřeba konečně něco cítit. Po dlouhé době. Projet frndičku a cítit vácheň.

Jen mě tedy nenapadlo, že skončím s Pepou. Vlastně jsem to neměla v plánu s nikým.
Šla jsem se fakt totálně vožrat na motyku. Říkávám tomu restart mozku. Už to bylo potřeba. A hlásím to předem, že se jdu opít. No, nějak se to trochu s Pepou zvrhlo, no a co? Byl to přeci jen hezounek z Prahy a pro každou blbost.
Pepa začal být více odvážnější a vjel mi rukou přes zapnuté rifle do kalhotek. Asi jsem to nečekala. Měl hodně dlouhé prsty s jemnou kůží. Párkrát mi projel mojí mokrou a natěšenou broskvičku. Prstíčky mu tam zajížděly a mlaskaly. " OH Bože můj, Ty jsi ze mě tak vlhká. Ty úplně tečeš. To jsem Tě tak moc rozrajcoval já? Jsem si to myslel, že budeš ze mě rozžhavená."

"OHHHH, Pepo, nezahrávej si s něčím, co nemůžeš dokončit. Chápu, že jako velmi úspěšný fotbalista jsi zvyklý na to, že Ti ženy klečely u kolen, ale u mě tohle nečekej. Já mám i mozek a nejen své touhy," zašeptám mezi vzdychy.
V posledním záchvěvu odejít jsem mu vytáhla jeho ruku z mých kalhot. Otočila se, že jdu. Chytil mě znovu, tentokrát pevněji. A já věděla, že je konec. Nebo začátek.

Přimáčknul si mě na sebe a vrazil mi jazyk do pusy. Hodně vášnivě mě začal líbat. Držel mě pevně za krkem a šmudlal mi vlasy. Zatáhl mi culík dozadu a já tušila, že jsem ztracená. Zasmál se tím svým sebevědomým způsobem. Já si v tu chvíli přiznala jednu věc. Tohle už není hra. Tohle je čistá vášeň. A já ji potom všem... zatraceně potřebuji.

Zatočil se mi svět. Bylo mi už jedno, jak tohle skončí. Oba dva jsme to chtěli. Chtěli jsme si užít. Chtěli jsme dát prostor vášni a možná i sexu, což já vím. Jsem v tom nevinně. Já přeci chtěla odejít domů, začal si Pepíček. Usměju se pro sebe. Tak dostane na fráček, jak chce. Pocítí můj vysavač.
Poté co mi Pepa vyndá z pusy jazyk, drze řeknu: "Fajn, Maradono. Ukaž mi toho Tvého čuráka! Uvídíme, jestli to bude k něčemu. Překvap mě." Pepa na mě koukal pobaveně a usmál se takovým tím vyhrávajícím úšklebkem. Asi nečekal to pojmenování. Vytasil ho se slovy: "Ty jsi fakt nebezpečná," zasmál se mezi dechem. "Za to Ty jsi si celou dobu myslel, že mě máš přečtenou, viď?" vrátím mu to.

Prostě mě nějak více rozrajcoval. Možná jsem mu chtěla dát najevu svojí nadvládu, i když v tu chvíli jsem neovládala nic. Ani můj mozek, ani tělo. Ta touha ovládala nás oba dva. Sundal mi mojí zimní bundu, abych neklečela na těch zrmrzlých kostkách. Takže jsem zůstala jen v roláku. Jeho ohleduplnost, byla fakt obdivuhodná. Natočil mě zády na kamery, takže aspoň tak. No, to co vyndal Pepa. Šmarjá Josef, panečku!!!

"Tedy Pepane... jsem netušila, že schováváš takovou krásnou výbavičku. Sice to není 25, ale pěknej macek to je. Tvoje péro se mi velmi líbí. Ukaž i kuličky," spokojeně mu pochlebuji. Dívám se na něj a baví mě, jak si je najednou jistý. Ještě před chvílí šašek večera... a teď? Najednou úplně jiný muž.

"Hm, tak tohle jako ujde," opakuji polohlasem a nechávám ho v napětí. Možná jsem ho zase provokovala. Možná víc, než bylo zdrávo. Ale nemohla jsem si pomoct. Vrhám se na jeho tvrdou voháňku. Byl oholen a pták mu stál jako svíčka. "Jen nasednout a vošukat Tě. Ten Tvůj jarabák je velmi vyhovující. Okey, Maradono. Teď mi ukaž, jak umíš zasouvat do mojí hubičku," překvapovala jsem sama sebe i Pepu mými slovy. Neuměla jsem to zastavit.

Jeho to více rozrajcovalo a já zmlkla po zaplnění mé pusy. Pepa se vyznal. Přidržel si mojí hlavu a šup šup. Jak ráda říkám: "Žádné sraní s mladou paní." Přirážel sem a tam a díval se na mě, jak mi v mé provokující držtičce mizí jeho mužství. Překvapila jsem ho. Chytím ho levou rukou za koule a držím je v dlani. Naflusla jsem mu ptáka a pravou mu ho začala honit obráceně palcem dolů. Pepa vzdychá a já opět cítím, že mám chviličku navrch.

Poté mi ho opět narve do pusinky. Já sála na plný výkon. Bohužel jsem po několika minutách měla tak moc sucho v krku. Asi po tom chlastu. Přestalo to klouzat. Povídám Pepíčkovi: "Prosím Tě, naplivni si toho svého čumila. Já nemám žádné sliny a už mi to neklouže do hubky."

Pepa opět zastižen a nepřipraven na má slova i výmysly, se začal smát. "Ty jsi fakt neskutečná. S Tebou to musí být v posteli masakrální, ale představu mám. Škoda, že je taková zima," povídá směrem ke mně.

No, co vám budu vyprávět. Byla jsem hustá. Slyšela jsem, že mluvím, ale vůbec jsem nedokázala ovládat ta sprostá slova a že jsem těch průpovídek měla hodně. Bohužel jsem měla z té slivovice hodně sucho v krku. Výstřik jsem nedotáhla dokonce.

Byla fakt velká kosa na šmajchlování venku. Já měla kozačky, rifle a svetrový rolák, Pepa jen tričko s krátkým rukávem, tepláky a ponožky a pantofle. Blázni. Najednou mě oběhne a zezadu se tam na mě začne sápat. Asi by mi ho tam normálně fouk. No, tak to chceš mít holá záda, celou prdel venku a ještě i předek nohou, když mi shrne rifle. Byl čas to ukončit. Začalo být opravdu chladno a určitě to oba odstůněme. Strčila jsem do něj, aby vstal a nevymýšlel kraviny. Já se také narovnala. Ne že by si moje frndička nezasloužila ho tam mít a užít si ukojení, ale...

Vzala jsem si kabát a vyšla k silnici.
Pepa mě znovu dohnal: "Dej mi na sebe telefon." Zvednu na něj obočí: "Co bys s ním dělal? Vždyť když se vidíme za střízliva, sotva mě pozdravíš." Na chvíli se zamyslel: "Protože mě irituješ. Máš pocit, že máš navrch. Myslíš si, že jsem v životě nic nedokázal, že? To není pravda. Já mám náhodou velmi dobře prosperující firmu, ale s Mírou se samozřejmě nemůžu rovnat."

Vykulím na něj znovu očička, jako kdybych je měla na pérkách: "Možná trochu," přiznám. "Ale spíš proto, že jsi odvážný jen po pár drincích. Mám Tě za bejvalého slavného fotbalistu. Netušila jsem, že máš svou firmu. Po několika deci vína jsi prvotřídní šašek. Bavič. Promiň, budu si na to dávat pozor. Za mě jsi kabrňák, který dostál slovu, že mi ho ukážeš a já budu koukat. To jsi splnil."

Pepa mě k sobě přitáhne a znovu políbí. Tentokrát už bez váhání. Bez legrace. A já přestanu mluvit. Protože některé věci se prostě nedají komentovat ... jen prožít. Byla jsem překvapená sama sebou. Jak rychle se ve mně všechno přepnulo. Jak snadno jsem pustila kontrolu. Jak moc jsem to .... chtěla. Na chvíli se všechno zpomalilo. Mráz kolem nás. Horko mezi námi. A ten zvláštní moment, kdy víš, že jsi na hraně. Že už stačí jen krok ... a není cesty zpět.

"Nezahrávej si s něčím, co nedokončíš," zašeptám tiše. Možná jsem to říkala jemu. Možná sobě. Jeho ruce byly jistější, než bych čekala. Zkoumal mě, jako by přesně věděl, kam sáhnout. A já si v tu chvíli uvědomila, jak moc mi to chybělo. Ten zájem. Ta pozornost. Ta chuť objevovat. Srdce mi buší. Tělo reaguje rychleji než hlava. A já přestávám řešit cokoliv.

Zašeptá mi do ouška, které mi slastně něžně olíbával: "Kami, nerozmyslíš si to s tím telefonem?" "Achhh, Pepí, ne. Jsi zadaný a já už nejsem ta, co se spokojí s málem. A ještě k tomu z Prahy. Nesnáším pražské Pepíky," povídám už se smíchem. Na vteřinu ztichne. Pak se usměje: "Ty jsi fakt neskutečně drzá. Potřebuješ potrestat." Než jsem stačila cokoliv říct. Zezadu mě přitáhne. Sjede mi na moje kozenky a mačká mi je v obou rukách. Přitom mi oňuňává moje ouško a já už nemám sílu odejít. Je to luxusní. Jeho dech. Ruce. Achhhh.

Mačká mě k sobě. Lehce mě vezme za bradu. Polibek byl tentokrát jiný. Hlubší. Drzejší. Sebevědomější. Najedou už to nebyla jen hra. Cítila jsem, jak se mi rozjíždí tělo rychleji, než bych chtěla. Jako kdyby věděl, kam sáhnout, aniž by se ptal. " Ty mě chceš úplně zničit, viď?" vydechnu mezi smíchem a napětím. Srdce mi bušilo jako splašené. Otřásla jsem se. Neuprosný mráz kolem nás, horko uvnitř těla. To byla kombinace.

Hmmmm, povídka bude na pokračování, tak dobrou😘😘😘