Pán a nový kus: První lekce u koryta II.

Dorazila přesně na čas. Když vystoupila z auta, viděl jsem, že moje instrukce vzala vážně. Žádná dáma v kostýmku. Měla na sobě jen staré, vytahané tepláky a mikinu, pod kterou se rýsovaly ty její zralé, nezkrocené křivky. V očích měla směs děsu a nekontrolovaného vzrušení. Bez jediného slova jsem ji vzal za paži a vedl k těm nízkým dřevěným dveřím.
Vteřina, kdy za námi zapadla petlice, byla pro ni koncem světa, který znala. Ten stísněný prostor ji okamžitě srazil k zemi – pod nízkým stropem se nešlo narovnat, musela na kolena. Pach sena a dezinfikovaného betonu ji udeřil do nosu.
"Svléknout. Hned." zavrčel jsem. Sledoval jsem, jak se její třesoucí se prsty perou s látkou, dokud tam přede mnou neklečela v celé své syrovosti. Hora zralého jatečního masa na králičím seně. Nebylo v tom nic erotického v běžném smyslu – byl to pohled sedláka na kus, který konečně patří tam, kam má.
Do koryta jsem jí vysypal ještě teplé, rozmačkané vařené brambory. Žádné koření, žádný talíř. Jen čistá energie na výkrm, protože jako hospodář vím, po čem taková prasnička nejlépe kyne. Ukázal jsem na tu hromádku u betonu. "Papala jsi ráda za peníze, teď budeš žrát za trest. Pěkně si tu váhu v těch bocích zasluž." řekl jsem chladně.
Věděl jsem, že bojuje s posledním zbytkem lidského studu. Ale když pocítila mou ruku, jak ji tvrdě a majetnicky poplácala po stehně – přesně tak, jak se kontroluje kvalita sádla před porážkou – zlomila se. S tichým vzlykem sklonila hlavu ke korytu. Bez rukou, jen svými ústy a naprostým odevzdáním, začala do sebe soukat ty brambory.
.V tu chvíli, kdy tam klečela v prachu a senu, s obličejem u betonu a mým pohledem v zádech, konečně pochopila. Už nebyla ženou, co má pochybnosti. Byla mým majetkem.
Stál jsem nad ní a kochal se tím pohledem. Tohle byla ta pravá erotika, po které jsem toužil – ne ta nastrojená z filmů, ale tahle surová, živočišná pravda. Sledoval jsem, jak se její dlouhé vlasy pletou do sena a špiní od brambor, jak její těžká, zralá prsa leží až na tom chladném betonu a pod její váhou se rozlévají do stran. Ten kontrast mezi měkkou kůží a šedivým, drsným podkladem byl úžasný.
Když se pohnula k dalšímu soustu, rozvlnila se ta její obrovská prdel, která v tom malém prostoru vyplňovala skoro všechno místo. Usmíval jsem se jako spokojený hospodář, kterému se pohled na dobře živený kus nikdy neomrzí. Dělala mi radost. Ta její bezmoc, to soustředěné žraní z koryta a tiché chrochtání, když polykala – to byl pro mě ten největší dar.
Přešel jsem k ní blíž a znovu ji poplácal, tentokrát silněji, po té rozložité zadnici. Tělo se jí pod mou dlaní zachvělo jako huspenina. "Jen žer, holka, ať máš to sádlo pěkně tuhé."‘ zamumlal jsem si pro sebe. V tu chvíli jsem věděl, že tohle jateční tělo už z mých rukou nikdy neunikne. Moje nenasytné prasátko bylo konečně tam, kde mělo být, a já se nemohl dočkat, až z toho koryta vylíže i tu poslední stopu své důstojnosti.
Když bylo koryto skoro prázdné a ona tam odevzdaně klečela s tváří u betonu, pohled na její vyšpulený zadek mě přinutil jednat. Ta obrovská, zralá zadnice se v šeru chlívku bělala jako čerstvě opracovaný kus na háku. Jako správný sedlák jsem chtěl vědět, jak hluboko se jí ta moje ‚lekce‘ zaryla pod kůži a jestli to její jateční tělo reaguje tak, jak jsem předpokládal.
Přešel jsem k ní zezadu, rozkročil se nad ní a jednou rukou ji pevně chytil za bok, abych cítil tu měkkost sádla. Druhou rukou jsem neomylně zajel mezi její roztažená stehna, přímo tam, kde se skrývalo její největší tajemství.
Stačil jediný dotek a věděl jsem všechno. Její kunda byla horká a úplně promáčená. Tekla z ní šťáva, která mi smáčela prsty – byl to ten nejjasnější důkaz jejího totálního vzrušení. Ta zralá dáma, co dělala drahoty, se v mém chlívku proměnila v nadrženou samici, která vlhla jen z toho, že žere brambory z koryta pod mým dohledem.
"Podívejme se, jak ta naše prasnička slintá i jinde než u koryta." zavrčel jsem jí do ucha, zatímco jsem do ní drsně vnořil dva prsty. Cítil jsem, jak se celé její tělo napnulo a z hrdla se jí vydralo udušené zasténání. Ten kontrast mezi špínou sena a touhle její tekoucí vášní byl dokonalý. Věděl jsem, že teď už mi nepatří jen její důstojnost, ale každá buňka toho nenasytného těla.
Jenže i v tom nejzlomenějším kuse občas cukne zbytek staré pýchy. Najednou se pokusila pohnout, snad se chtěla trochu narovnat nebo se mi vysmeknout z ruky, která ji tak neomaleně kontrolovala. Byl to jen malý záškub, pokus o návrat k lidskému chování, ale v mém chlívku se takové chyby netolerují. Tady platí jen můj řád.
"Zůstaneš dole!" křikl jsem a sáhl po biči, který jsem měl připravený u dveří.
Vzduchem hvízdl krátký, ostrý zvuk a vzápětí se ozvala rána, jak dopadl na tu její obrovskou, vyšpulenou prdel. Kůže na jejím zralém stehně pod náporem rány okamžitě zrudla. Ta prasnička sebou trhla a vydala zvuk, který už neměl s lidským hlasem nic společného – bylo to čisté, zvířecí kvičení.
Nenechal jsem ji vydechnout a přidal druhou ránu, tentokrát přesně přes ty měkké boky, o kterých jsem věděl, že jsou tak citlivé. "U mě se necukáš, u mě jen sloužíš a držíš hubu!"
Ten pohled byl fascinující. Její tělo se pod ranami biče vlnilo jako huspenina, kůže pálila a ona se znovu, mnohem hlouběji, zaryla obličejem do sena u koryta. Pochopila, že každá snaha o odpor znamená jen další štiplavý polibek mého biče. Teď tam klečela naprosto nehybně, s roztaženými půlkami, na kterých se rýsovaly rudé pruhy, a já viděl, jak se jí mezi nohama zaleskla další vlna vzrušení. Bolest ji nezchladila, naopak – ta lekce bičem z ní udělala ten nejpoddajnější kus, jaký jsem kdy na svém statku měl.
Pustil jsem její bok a otočil bič v ruce. Ta rukojeť byla chladná, tvrdá a neúprosná – přesně jako můj řád. Bez jediného slova varování jsem jí ten hladký konec vrazil hluboko do té roztopené, tekoucí kundy.
Z hrdla se jí vydralo zalknutí, které se utopilo v seně. Celé to její jateční tělo se prohnulo v luk, jak se ten cizí předmět začal probíjet jejím vnitřkem. Nebylo to žádné něžné milování, byla to kontrola majetku. Svírala se kolem toho biče, jako by se snažila zadržet dech, zatímco já jsem jím nekompromisně pohyboval dovnitř a ven.
"Takhle dopadne každý kus, co zapomene, komu patří." zavrčel jsem nad jejím uříceným zátylkem. Sledoval jsem, jak se její prsa třesou odporem i nepopsatelným chtíčem, jak se jí ty obrovské půlky stahují při každém zásunu rukojeti. Byl to pohled pro bohy – zralá žena, dříve plná důstojnosti, teď napichovaná na vlastní trest, klečící v prachu mého chlívku.
Byla úplně zlomená. Každý pohyb biče v ní vyvolával vlny křečí, které ji tiskly čím dál víc k betonu. Už se nesnažila o nic. Jen tam byla, roztažená, mokrá a pokořená, přijímající tu chladnou ocelovou realitu svého nového života. V tu chvíli jsem věděl, že tenhle kus jatečního masa je můj až do morku kostí. Že z toho chlívku už nikdy neodejde ta samá žena, která do něj před hodinou vstoupila.
Pohled na to, jak odevzdaně přijímá trest rukojetí biče, ve mně rozpumpoval krev. Moje vzrušení bylo stejně syrové a nekompromisní jako prostředí kolem nás. Rozepnul jsem kalhoty a bez jediného slova jsem ji za ty její dlouhé vlasy přitáhl k sobě.
Nebylo třeba nic říkat. Otevřela pusu přesně tak, jak jsem čekal – jako poslušný dobytek, který ví, že teď přichází jeho hlavní úkol. Vrazil jsem jí ho hluboko do krku. Nechtěl jsem od ní žádnou techniku, žádné rafinované kouření, které by připomínalo milování. Chtěl jsem jen ten otvor.
Držel jsem ji pevně za hlavu a bral si ji s veškerou touhou sedláka, který si bere, co mu právem patří. Jen tam klečela, držela a přijímala každý můj úder do svého hrdla, zatímco se jí prsa tiskla k mým stehnům. Ten rytmus mých přírazů byl jedinou věcí, která v tu chvíli v chlívku existovala.
Když jsem cítil, že přichází vyvrcholení, nepovolil jsem. Udělal jsem se jí hluboko v krku, naplnil jsem ji svým semenem jako pečetí svého vlastnictví. Nechal jsem ji to všechno spolykat do poslední kapky, stejně jako předtím ty brambory z koryta.
Když jsem ji pak pustil a ona se svalila zpět do sena, uřícená a s rozmazaným studem v obličeji, jen jsem si v klidu zapnul kalhoty. Podíval jsem se na ten svůj zpacifikovaný kus jatečního masa a pocítil jsem hluboké uspokojení. "Dobrá holka." zamumlal jsem a naposledy ji majetnicky poplácal po boku. "Zítra v pět krmím znovu."
Odešel jsem a nechal ji tam v té tmě a tichu, aby v ní ta moje lekce mohla dozrát.

Dopsal jsem to. Teď mě zajímá, kolik z vás při čtení cítilo to samé, co ona – ten horký stud, když se jí ta prsa dotkla betonu. Máte taky tolik jatečního masa, které by potřebovalo můj řád a koryto, nebo o tom jen rády čtete v bezpečí domova? Napište mi, co byste v tom chlívku dělaly vy, až by zaklapla petlice.