Pracující vysokoškolák a blond anděl 2.

19 apr 2026 · 828 views Romen00

Řekla opravdu za 20 minut? Jestli jo, myslela to vážně? Přesně tyhle myšlenky se mi v ten moment, co odešla z vířivky honily hlavě. Ale 20 minut je 20 minut, nebyl čas ztrácet čas. Takže jsem vystartoval z vody ven a letěl se oblíkat, abych tam byl včas. Znáš to ne? Když se snažíš rychle oblíct a jsi ještě mokrej, jak ty hadry nejdou natáhnout. Tak přesně tenhle zápas s oblečením jsem svedl, ovšem zvítězil jsem a na parku jsem byl ještě s mírnou rezervou. To na mě teprve začala doléhat pořádná porce nervozity, noo ale nějak jsem jí v ten moment ukočíroval.
Najednou to ovšem bylo znovu tady! Tep 120 za minutu, sucho v krku, joo, tušíš to kámo úplně přesně, to byl ten moment, kdy vyšla ze dveří a šla směrem na parkoviště, teda směrem ke mně.

Na sobě zelený vlněný kabátek, vlasy spletené do copu, lehký make-up, byla prostě neodolatelná. A ta vůně, když přišla blíž? Něco neskutečného! A v rukách dva kelímky kávy s sebou. To mě teda trošku vykolejilo, páč jsem si řekl, jako správný pesimista, aha, dá si se mnou pár doušků kávy a na vždy se rozloučíme...
Ty, a zajímá tě vůbec, jak a jestli to pokračovalo? Neměl bych teď přestat a počkat na nějakou zpětnou vazbu od vás amíků?
...no,nebudu tě napínat, pokračovalo.

Přišla ke mně, usmála se a řekla: ,,Jsi tady včas, máš štěstí, že si mě nenechal čekat, už mě ale nahání asistenka, nemáme teda tolik času, tak jsem vzala rovnou i to kafe.'' Já jen odpověděl, že čekat bych jí určitě nenechal a že i taková káva bude fajn. ,,Hmm, bude, ale je kosa, jdeme si sednout alespoň do auta'' Jen to dořekla, zamrkal na nás černý mercedes. Ať jsou pochváleni ti, kdo vymysleli nezávislé topení, bylo v něm krásný teplo.

Sedli jsme si, ona odložila ten úžasnej kabát a byla teď jen v bílé košili.
,,Tak povídej, co máš na srdci, když sis se mnou potřeboval dát kafe'' ,pronesla zprvu dost vážně, ale pak nahodila ten její zničující usměv. Ten byl teda dost zásadní, protože mi dodal trochu víc odvahy. Řekl jsem si chlape, hraj to vše v klidu a slušně, ale nebuď srab. Kafe ti na hlavu určitě nevyleje, to by si zničila tu bílou kůži na sedačkách.😀

Tak jsem jí prostě otevřeně řekl, že je nádherná, moc se mi libí, je moc sympatická. Tak že tou kávou jsem si chtěl prodloužit čas s ní a...došla mi najednou slova.
,,A případně mě ošukat, že jo?'', vypadlo z ní a začala se zase smát. Pokračovala: ,, Mně se líbí, jak vy chlapi umíte tak strašně dlouho kličkovat a chodit kolem horký kaše, při tom nás chcete všechny stejně hlavně šukat''. Já na to, že na tom je něco pravdy, ale prostě to nejde hned tak vybalit třeba ve vířivce po 2 minutách. Zase se usmála a dodala: ,, To je taky fakt. Ale můj čas je zrovna dnes hodně drahej, pospíchám, takže''?

Říkam si, vole, co teď? Co má jako na mysli, že mám vybalit.
Najednou ze mě, ani nevím jak vypadlo: ,, Ano, máš pravdu, já bych tě chtěl strašně moc šukat, myslím na to od první chvíle, co jsi se tam objevila. Jsi prostě dokonalá''.
Krve by se ve mně v ten moment nedořezal, byl jsem najednou tak malej, že jsem jen civěl před sebe a čekal, kdy mě z toho vyhřátýho mergla vyhodí ven, do tý hnusný zimy.

,, Hmmm, tak se mi líbíš, přeci jen dovedeš říct, co máš na srdci a možná bys to chtěl mít i na jazyku, viď. Já potřebuju rozhodnýho milence po svým boku!''
Fakt to řekla? Joo, řekla!
,, Tak fajn, uvidíme co je v tobě až budeš ve mně a já v tobě'' Zase se žačala řehtat, cenit ty její úžasně bílý zoubky a dala mi ruku na stehno. Já byl v sedmým nebi. Tohle vstupní kolo mi vyšlo.
Noo. Ale pak už zase nastoupila ona v roli neúprosné manažerky. Tak fajn, tady más číslo, nevolej, jen piš, ale až večer. A teď už běž, musím pracovat. Řekla rozhodně. Já se měl k odchodu, ale sebevědomí mi stouplo do hlavy, tak jsem se k ní naklonil a v ten moment, se se mnou začal točit svět. Naše rty se spojili, pak i jazyky, já cítil její teplo co vyzařovala, tu dokonalou vůni, ale hlavně její chuť, něco dokonalého...

Péro se mi začalo okamžitě bouřit, ale na vysvobození její ručkou z mých gatí si muselo ještě nějakou chvíli počkat...
Na vizitce bylo vytištěno zlatým písmem jméno Klára.