Povolání, které jde ruku v ruce, i když by to člověk na první pohled neřekl.
V březnu jsem si vzala pár dní dovolené v Krkonoších. Prodloužený víkend plný nekonečných kopečků, čerstvého vzduchu a večerního relaxu ve wellness hotelu. Sauna, vířivka, parní lázeň… Už první večer jsem se tu odtajnila, že jsem na pár dní v Krkonoších a hledám příjemnou společnost na večer.
Hned po chvíli mi přišla zpráva od muže, který mě okamžitě zaujal.
„Ahoj, jsem Dan, 29 let. Bydlím kousek od tvého hotelu a Krkonoše znám jako své boty. Jestli chceš tipy na hezké výlety nebo dobrou restauraci, klidně piš. Mimochodem – policistka v civilu na dovolené? To zní zajímavě 😉“
Začali jsme si psát. Dan byl mladý advokát, teprve pár let po škole, pracoval v advokátní kanceláři v Praze, ale na víkendy často jezdil do hor. Říkal, že mu lezení po skalách pomáhá vyčistit hlavu od všech těch smluv a soudních sporů. Když mi poslal fotku – stál na skalním hřebeni bez trička, záda a ramena dokonale vypracované, silné ruce s výraznými žilami a tlustými prsty pevně držící lano…
Psali jsme si celý večer. Dával mi tipy na stezky, které nejsou plné turistů, doporučil skvělou restauraci s výhledem na Sněžku a postupně jsme přešli k osobnějším tématům. Řekla jsem mu, že pracuju jako policistka, a on se jen zasmál: „Tak to budeme mít zajímavou rovnováhu – já hájím zákon u soudu, ty ho vymáháš v terénu.“
Dal mi tip na jednu útulnou restauraci poblíž mého hotelu a tím ten večer skončil. Za pár dní, když jsem se vrátila z pobytu domů do Prahy, mi ale napsal znovu. Od té doby jsme si psali skoro každý den – od rána do večera. Vyprávěl mi o svých zážitcích z hor, o lezení po skalách, o tom, jak ho to nabíjí energií.
Postupně jsme přešli i na hlasovky. A právě tam se to zlomilo. Poprvé, když jsem uslyšela jeho hlas, se mi zrychlil dech. Měl hluboký, chlapský a lehce dominantní tón – takový ten „právnický“ hlas, který zní klidně, ale zároveň velí. Když mi jednou večer pomalu říkal, jak by mě rád viděl klečet před sebou a poslouchat jeho pokyny, jsem se přistihla, jak sedím na posteli se sevřenýma stehnama a hltám každé jeho slovo. Představovala jsem si ty silné ruce s tlustými prsty, jak mi svírají zápěstí, a cítila jsem, jak mi vlhnou kalhotky.
Asi po týdnu intenzivního psaní mi v pátek odpoledne napsal:
„Máš dneska volný večer? Přijď za mnou do advokátní kanceláře. Všichni už budou pryč. Dáme si víno, popovídáme si… a já ti pomůžu zapomenout na všechny strasti v práci.“
Právě jsem šla z noční směny domů, unavená a vyčerpaná. Když jsem si zprávu přečetla, ucítila jsem známé teplo v podbřišku. Věděla jsem, co to znamená. Kývla jsem mu téměř okamžitě.Po příchodu domů jsem si dala dlouhou sprchu, umyla si vlasy a oblékla si krajkované černé spodní prádlo. Přes to jsem si natáhla jednoduché, ale elegantní černé šaty, které se daly snadno sundat, a obula si černé lodičky. Srdce mi bušilo, když jsem odcházela z bytu.
Když jsem dorazila na adresu v centru Prahy, budova už byla téměř prázdná. Ve čtvrtém patře svítilo jen jedno okno. Dan mi otevřel dveře advokátní kanceláře s úsměvem. Měl na sobě bílou košili s vyhrnutými rukávy až k loktům. To silné, žilnaté předloktí a tlusté prsty ihned přitáhly můj pohled.
„Vítej, policistko,“ řekl tím svým hlubokým hlasem. „Vypadáš úžasně. Pojď dál.“
Zavřel za mnou dveře na klíč a nalil nám dvě sklenky červeného vína. Sedli jsme si na koženou pohovku v rohu kanceláře. Nejdřív jsme jen povídali, ale napětí mezi námi rostlo s každou vteřinou. Když mi položil ruku na stehno a pomalu ji posunul výš, už jsem věděla, že to víno dneska dopijeme až mnohem později.
„Celý týden jsem si představoval, jak tě tu budu mít jen pro sebe,“ zašeptal mi do ucha tím dominantním tónem. „A teď jsi tady… moje poslušná holčička.“
Jeho tlusté prsty z lezení mi lehce stiskly stehno. Cítila jsem drsnější kůži na jejich konečcích – stopy po skalách, chytech a lanech. Byly silné, pevné a tak sebejisté. Pomalu mi zajel rukou pod šaty, přejel po krajce kalhotek a já jsem už byla úplně mokrá.
Pak mě zvedl jako bych nic nevážila – ty vypracované paže a záda se napnuly pod košilí. Položil mě na velký mahagonový stůl uprostřed kanceláře, mezi rozházené složky a papíry. Sundal mi šaty přes hlavu jedním plynulým pohybem a nechal mě ležet jen v krajkovaném spodním prádle. Pak mi roztáhl nohy a postavil se mezi ně.
Jeho tlusté prsty z lezení mi pomalu sjely po vnitřní straně stehen. Když se dotkl mého rozkroku, zasténala jsem nahlas. Nejdřív jen lehce kroužil přes kalhotky, pak je odsunul stranou a jeden silný prst vklouzl dovnitř. Byl hrubší, než jsem čekala – drsný od skal, ale přesně věděl, kde a jak se pohybovat.
„Tak mokrá už jsi pro mě,“ zašeptal s úsměvem a přidal druhý prst. Začal je pomalu ohýbat a pohybovat, palec mi přitom kroužil po klitorisu. Ty tlusté prsty z lezení mě plnily a tlačily přesně tam, kde to nejvíc potřebuju. Druhou rukou mi přitlačil boky k stolu, aby se nemohly zvedat.
Rychleji. Hlouběji. Slyšela jsem vlhké zvuky, které se rozléhaly tichou kanceláří. Neměla jsem šanci vydržet dlouho. Ten tlak narůstal tak prudce, že jsem se celá třásla.
„Podívej se na mě,“ přikázal mi hlubokým hlasem.
Zvedla jsem oči. Stál nade mnou v rozepnuté košili, vypracovaná záda a ramena se mu napínala, zatímco mě těmi silnými prsty z lezení přiváděl k šílenství.
„Udělej se na mých prstech, holčičko,“ zašeptal. A já jsem to udělala. Orgasmus mě zasáhl jako vlna. Tělo se mi napnulo, stehna se zatřásla a já jsem se kolem jeho tlustých prstů stáhla tak silně, že jsem cítila, jak ze mě vytéká horká vlhkost po celém stole. Kousla jsem si do rtu, abych nekřičela jeho jméno celou budovou.
Když jsem se konečně uklidnila, pomalu vytáhl prsty. Byly lesklé mou šťávou. Podíval se mi přímo do očí, strčil si je do úst a olízl je pomalu.
„To byl teprve začátek,“ řekl tím svým právnickým hlasem. „Teď si sundej zbytek prádla. Chci tě celou noc.“
