„Jakube, letos tam musíš tam jet Ty!“, změřil si mě šéf svým pohledem a odlepil oči od diáře. Poslušně jsem přitakal, měl jsem dostatek času. Byl jsem právě totiž čerstvě rozvedený, a tak víkend strávený na Šumavě pro mě byl příslibem klidu a hezkých zážitků uprostřed přírody. Tyto předváděcí akce našich obchodních partnerů mě bavily, neboť trvaly většinou jen několik hodin, byly spojené se zajímavým programem a výrazná část dne byl volný program.
Byl pátek, poslední srpnový týden, přesně devět hodin ráno a moje služební Toyota s kolem na nosiči kopírovala cestu z Antýglu směrem na Modravu. Na parkoviště právě přijížděl cyklobus číslo 974 ze Sušice. Žírná oblaka se probouzela po nocích strávených ve tmách, sluneční paprsky spouštěly své první provázky naděje do údolí, kde se stékají Filipohuťský, Roklanský, Modravský potok a tvoří divokou Vydru. Zaparkoval jsem před hotelem a rozhlížel se kolem. Na parkoviště se pomalu sjížděli pozvaní hosté.
„Davide, jsi to Ty? Davide, kolik je to, osm let?“, zavolal jsem náhle a zapátral v paměti, kdy se konal náš poslední sraz z vojny. „Nazdar Kubo, deset let to bude, tady bych Tě ale opravdu nečekal, tyhle náhody dokáže opravdu připravit jen život...“, dočkal jsem se spokojeně odpovědi. „Dejvi, docela se mi ulevilo, že tady nebudu sám, odpoledne se projedeme na kole, večer zajdeme na jedno a poklábosíme“, sebevědomě jsem nám oběma plánoval odpolední program a všiml si, jak se David najednou rozpačitě ohlédl…“ „Krásný den, jsem Klára“, zaskočil mě příjemný hlas ze směru od Davidova spolujezdce. Spatřil jsem červenou lodičku, která svírala štíhlý kotník. Po chvíli druhou…, oba kotníky přecházely v opálená lýtka a za chvíli jsem ji spatřil celou… tmavovlásku menší postavy, s ostřejšími rysy v obličeji, milým úsměvem, jasnýma modrýma očima, oděnou jen v lehké, červené letní šaty. Žádná vychrtlá modelka, prostě obyčejná pěkná sympatická holka se smyslným pohledem… „Jakub, velice mě těší, docela dobrý ohoz do světa lesních samot!“, vykoktal jsem ze sebe rozpačitě a vzpomněl si na náš poslední vojenský sraz před lety, kdy o ní David pyšně mluvil jako o svém, tři roky čerstvém objevu. Tenkrát jsme probrali snad všechno možné, od vzpomínek až po současnost, naše pracovní i osobní životy, pohlavní život, naše sny i touhy. Na vojně jsme se totiž pro své podobné povahy stali nejlepšími kamarády… David byl dnes šedovlasý, pohledný, urostlý chlap ve středních letech, který se stále udržoval v kondici. Měl obrovský smysl pro legraci a s jeho pozitivním přístupem pro něj neexistoval žádný problém. Manažer ve své firmě, přísný, ale ke všem stejně spravedlivý. Ani se nedivím, že je osud spojil s tak příjemnou, milou a pohlednou holkou do nepohody.
V recepci mi byl přidělen jednolůžkový pokoj. Vybalil jsem si věci a převlékl se. Program začínal dole v salonku úderem jedenácté. Představení nejnovějších měřících přístrojů jsem moc nevnímal. Předstíral jsem sice pozornost, avšak mé oči často bloudily na opačnou stranu sálu, kde seděla Klára s Davidem. Občas se naše pohledy střetly a pokaždé jsme se na sebe všichni ironicky usmáli a protočili oči, s vidinou blízkého konce. Ten na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat. Následovalo krátké pohoštění, po kterém unavená Klára opustila sál. Zůstal jsem s Davidem sám. Vyptával se, pak dlouze povídal o problémech ve své firmě, o sobě a svěřil se mi, že Kláru moc miluje, ale jejich vztah prochází krizí, způsobenou převážně pracovním vytížením. Rád by se jí věnoval víc, i z tohoto důvodu ji vzal s sebou na tuto akci, zatímco obě děti prý hlídá babička… Podpořil jsem ho nadějí, že všechno bude nakonec dobré a že Šumava je dozajista přímo ideálním místem, kde se napravují vztahy. Popřál jsem mu hodně štěstí a smířil se s tím, že večer na pivo asi nezajdeme. V sále jsme zůstali poslední.
Odpoledne jsem se jel projet na kole kolem Vchynicko-tetovského kanálu směrem na Srní. Bylo slunečno a na obloze už ani mráčku. Z bezstarostného, vysněného světa lesů a chladných vod mě náhle probudil telefon. Volal David, že jsem na osmou pozván k nim na pokoj a že se nemusím děsit, prý je to na výslovné přání obou. Pozvání mě potěšilo, avšak moji bezstarostnost náhle přehlušila vzpomínka na moji navýsost trapnou poznámku při seznamování s Klárou. Vzpomněl jsem si i na náš vojenský sraz, kdy mi David prozradil, že jeho divoká Klára má někdy opravdu zvláštní nápady a chutě. Začaly mne napadat nejrůznější scénáře a otázky, protkané myšlenkami na zajímavou a neobyčejnou Kláru, které by mohly z onoho blížícího se večera vyplynout. Mezi nohama jsem cítil mírné pnutí, které chvílemi střídala nepříjemná otázka, jak a čím zaujmout? Jak dosáhnout toho, aby jim oběma se mnou bylo příjemně. A co když se spustíme na tenký led? To bych si přál! Moc bych si to přál! A hlavně, aby ono spuštění iniciovali nejlépe oba. Uvědomoval jsem si, že cokoliv bude jednostranné, bude zároveň trapné. Nemám to pozvání raději odmítnout? Z přemýšlení mě probudil až hlahol od infocentra. Byl jsem v cíli.
Po večeři jsem se osprchoval, hodil na sebe bílou košili, v recepci koupil lahvinku polosuchého bílého a s vědomím, že nejlepší bude nic neočekávat, jsem nervózně zaklepal na pokoj číslo 4. „Pojď dál“, pokynul David a ukázal, abych se posadil do křesla. Pokoj byl prosycený vonnou svíčkou a venku se začínalo stmívat. Započala dlouhá, milá, vtipná a nenásilná konverzace, při které David s Klárou seděli naproti na pohovce. Klára byla decentně nalíčená, měla na sobě opět své červené šaty, které se snoubily s jejími lákavými jahodovými rty a decentní kulaté náušnice podobného odstínu už pouze doplňovaly její přitahující vizáž. Odzbrojovala nás svými zvědavými otázkami a neustále se na Davida zvláštně usmívala. Zavzpomínali jsme i na naše vojenské časy, jak jsme v přijímači museli při ranní rozcvičce běhat jen v teniskách a zelených plátěných trenkách, jak nás pak všechny nahnali do společných sprch a jak jsme po sobě jako kluci tajně pokukovali, kdo má větší péro… Bylo čtvrt na deset, témata se střídala a láhev byla skoro prázdná. Chystal jsem se odejít a říkal jsem si, že to byl vlastně fajn večer. „Jakube, dojdi ještě pro jednu a pro nás chlapy vezmi dva rumy“, procedil David mezi zuby… „My tady spolu s Klárkou ještě něco probereme!“ Vytušil jsem, že led zřejmě začíná pozvolna tát a dostává vážné trhliny. Cestou na recepci jsem se zastavil na pokoji, abych se navoněl svým svěže pikantním parfémem, který mi snad dodá trochu sebevědomí. A pak jsem vstoupil zpět. Něco tu však bylo jinak! David i Klára seděli na zemi, mé křeslo bylo odsunuté k oknu. Mezi oběma ležela prázdná láhev a oba dva jednomyslně ukazovali mé nové místo na koberci. „Ledy právě praskly!“, stačil jsem ze sebe tiše vysoukat a poté se mi trochu sevřel hlas. „Cože?“, vyprskla Klára smíchy, pobaveně se podívala na Davida a uchopila můj tác s vínem a skleničkami. Místností se linul kouř právě dohasínající svíčky, siluety stromů za oknem osvětlovaly ojedinělé záblesky hvězd a já se cítil ztracený v srdci šumavských hvozdů.
„Pravidla jsou jasný, budeme si vzájemně klást otázky, které přejdou v úkoly. Nikdo nesmí lhát a vymýšlet si. Kdo nebude chtít odpovídat nebo plnit úkoly, dá fant. Jo, a ponožky neplatí, já nemám žádný, sundejte si je kluci hned! Přesně v půlnoci hra končí, zítra ráno v osm máme snídani a po ní pokračuje program“, ukončila svůj dramatický monolog iniciativní Klára. David rozsvítil decentní lampičku na nočním stolku a naše plány odstartoval špunt druhé láhve, zatímco ta první začala tančit po koberci ve směru hodinových ručiček. První otázky byly lehké, na něž nebylo složité odpovídat. Kdy a kde jsme si to poprvé dělali, náš první sex a tak podobně. Klára si to prý poprvé dělala s kamarádkou v pokoji a její první sex byl s o patnáct let starším klukem. Řekl jsem pravdu, že můj první sex skončil naprostým fiaskem po noční dvouhodinové předehře na dece v těsné blízkosti zříceniny hradu. Klára se na mě zvědavě usmála. David zřejmě nechtěl zdržovat a dal rovnou první fant, své tričko, čímž odhalil svoji hladkou hruď. „Davidův první sex byl totiž na vojně ve sprchách, když mu upadlo mejdlo, viď Davide?“, napadlo Kláru vtipně. „Jo a já jsem stál samozřejmě těsně za ním“, doplnil jsem pohotově. Všichni jsme se začali smát a napětí se tak ještě více uvolnilo. Hrdlo láhve se zastavilo u mě… Následná otázka už byla „více na tělo“, kolik jsem měl sexuálních partnerek. Trochu jsem se styděl. Nevěděl jsem, zda to číslo pro ně nebude málo nebo snad moc a navíc jsem nechtěl riskovat, abych někoho z nich neodradil nebo nevzbudil určité pochybnosti. Raději jsem dal fant. Pravou rukou jsem si povolil sponu koženého pásku na kalhotách a jako první se k zemi sesunuly mé černé slimky. Hra pokračovala. V košili jsem si připadal stále ještě trochu skrytý. Zanedlouho mi před obličejem prolétly Klářiny červené letní šaty, zakryly lampičku a částečně tak zastínily pohled na její křivky a sněhobílé prádlo. Její prsa pevně obepínala přesně padnoucí krajková podprsenka, přes kterou splýval pramen tmavých vlasů. Cloumala mnou touha všech objevitelů, mořeplavců a jazyk už mi začínal trochu zadrhávat. Po další otázce „na tělo“ jsem už musel odložit i svou bílou košili, která zcela odkryla mé upravené chmýří na hrudi. Klára přes něj přejela nejprve svým pohledem a vzápětí i svou dlaní, což bylo hodně, opravdu hodně příjemné. David už byl jen v boxerkách a přihlouple se usmíval. Klárka si rozepla podprsenku a pomalu ji spustila do svého klína. Ve stínohře nočních světel odhalila své trojky, které byly nádherné, zcela přírodní, mírně se pohupovaly v rytmu jejích pohybů, ve větách a smíchu. Vstala a posadila se na okraj postele. Ve svých šedých boxerkách jsem opět ucítil zvláštní pnutí. „Ledy roztály“, pronesl jsem do ticha, ale nikdo z přítomných mě už neposlouchal. „Chci, abys ji teď pomalu sváděl!, vylezlo najednou z Davida. „Co, co, co jako… koho!?“, začal jsem koktat a hrát o čas. „Vole, desátníku, to chceš, abych Ti to jako dal příkazem, nebo co?“, odsekl přísně David, posadil se do křesla a jeho levá ruka mu zajela pod boxerky. Krev mi bušila do všech stěn a horkem mi zčervenaly uši. Nesměle jsem k ní přistoupil a pevně uchopil za boky. Svými ústy jsem kroužil kolem jejích vlasů, líbal vystouplé žíly na krku a užíval si ten výrazně slaďoučký parfém palety lučních květin. Cítil jsem chvění z nás obou a cítil jsem i nejistotu, co na to David... Nenápadně jsem se otočil. Podle pravidelného pohybu jeho levé ruky jsem vytušil, co dělá. Vzrušilo mě to ještě víc! Uvědomil jsem si, že nic nedělám špatně. Klára mi doslova začínala hořet pod rukama. Poodhrnul jsem její vlásky, svými rty jsem něžně okusoval pravý ušní boltec a přes tvář jsem pomalu ústy přecházel k těm lákavým, jahodovým rtům. Nestačil jsem je ještě ani ochutnat a najednou jsem cítil ve své puse ostrý jazýček. Atmosféra večera nás všechny tři zcela pohltila, nechali jsme se pomalu unášet daleko od břehů všedních dnů. Při polibcích jsem Klárce pravou rukou lehce svíral krk, zatímco bříšky prstů ruky levé jsem tvořil cestičky od tváře, přes krk, šíji až k jejím ostrým bradavkám a zpět. Cítil jsem, jak začíná přerývaně dýchat, sténat, jak se začíná prohýbat v pase, jak se chvějeme oba, jak její neposedná ruka hladí mé upravené strniště, stéká po krku, aby se mohla prodírat chloupky na mé hrudi a mířit směrem dolů. Cítil jsem, jak celou svou dlaní přes přiléhavé bavlněné boxerky hladí a obepíná můj vězněný, žilnatý penis. „Voníš mi, chci Tě, líbíte se mi oba“, hlesla zcela odevzdaně a z posledních sil se položila na záda. Lehkým stiskem úst jsem ochutnal její bradavky a začal je opatrně sát. Z této činnosti mě náhle vyrušilo Davidovo vzrušené chroptění. V křesle sebou vítězně cukal, v ruce držel svého velkého ptáka a ve hře odstínů lampičky bylo vidět, jak jeho hruď kropí další a další řádka horkého bílého semena… „Nechci vás rušit hrdličky, ale hra je hra. Měli bychom dodržovat nějaký termíny, je dvanáct minut po půlnoci, takže VEČERKAAÁÁÁ!“, pohoršeně se podíval na hodinky, ale vzápětí se začal spokojeně usmívat a utíraje si břicho ručníkem, pokračoval v monologu: „Ale protože jsem známý šumavský lidumil, náš večer může zítra pokračovat“, dramaticky po sobě s Klárou mrkli a mně bylo jasné, že Ti dva mají něco za lubem. Rozloučili jsme se. V ten večer zůstala moje touha neukojena. Mé fantazie se smyslem pro hluboký detail začaly pracovat na plné obrátky. Řekl jsem si, že méně bývá někdy více a že vlastně vůbec není důležité, co se stalo, ale co se mohlo stát. Tok mých myšlenek náhle přerušil křik nočního ptáka uprostřed bujných šumavských hvozdů, plných melancholie i hrůzy. Podařilo se mi usnout.
Následujícího dne jsem vstával ke snídani s obavou, zda jsem včera přeci jen něco nepokazil. V koupelně jsem strávil o něco déle než obvykle a do sálu jsem dorazil nervózně jako první. Když přišli David s Klárou, drželi se za ruce. Klára nejprve políbila Davida a následně i mě. Hezky se usmáli a mé obavy se brzy rozplynuly jako ranní mlhy nad četnými šumavskými mýtinami, posetými mechem, plavuněmi, vřesem, borůvčím, kapradinami a ostrými výhonky trávy. „Co bys řekl Jakube tomu, kdybychom se dneska na tu maškarádu tady vykašlali a udělali si výlet na kolech?“ Významně jsem přikývl, jak jinak…
Přesně v devět jsme už seděli před penzionem U Tří sluk v Mádru a dopřávali si čerstvou ranní kávu. Všichni tři jsme měli kompletní cyklistické vybavení a začali spřádat plány. Shodli jsme se na tom, že včerejší večer byl úžasný a že by byla škoda v něm nepokračovat. Dohodli jsme se, že večer strávíme opět společně ve třech. Při rekognoskaci terénu na mapách jsme si vytyčili dva body, Březník a Poledník. Jednohlasně byl schválen i můj návrh, že na obou cílových bodech smí mít každý z nás jedno tajné přání nebo úkol. Klára tento návrh okořenila dotazem, zda se přání nebo úkol musí odehrát v přírodě nebo až večer na pokoji… Po krátké debatě jsme věc nasměrovali tak, že každý bude mít jedno přání v přírodě a jedno na pokoji.
Krátce na to jsme vyrazili na Březník. Byl opět horký den a cesta do mírného kopce kolem Modravského potoka ubíhala vcelku rychle. Chladný potok příjemně bublal a na jeho březích pod údivem rojů hmyzu kvetly svými fialovými slzami trsy vřesu. Klárka měla na sobě bílý firemní dres a černé cyklistické kalhoty. Přemýšlel jsem o svém prvním přání a opět si dělal obavy, zda být raději opatrnější nebo zda povolit víc svým fantaziím a chtíči. Naše komunikace byla minimální. Bylo vidět, jak naše mozky usilovně pracují… Na Březníku jsme si koupili borůvkový koláč a přibrzdili na vyhlídkovém místě nad Luzenským údolím…
„Přál bych si, aby celý dnešní výlet jela Klárka bez podprsenky“, vyslovil jsem do ticha svůj nápad a pozřel poslední borůvku z koláče. Čekal jsem, že vzbudím nějakou další diskuzi… Klárka vykulila své modré oči, řekla: „utři si pusu“, důležitě se ušklíbla, přetáhla přes hlavu svůj dres, sundala sportovní podprsenku, ukázala nám na odiv své poklady, zavrtěla prdelkou, natáhla dres, usmála se a pravila: „A to je jako všechno?“ David řekl, že s tím absolutně nemá problém, pak se zarazil a trochu roztřeseným hlasem řekl: „Tak dobře, teď já. Já… bych si přál, abychom večer všichni tři skončili ve sprše a abychom tam prostě byli všichni tři a třeli se o sebe a tak podobně… jako všichni, no!“ Chvíli bylo ticho. Dlouho…! Na konci toho ticha mu Klára dala dlouhou pusu, pak dala pusu i mně a pak jsme všichni vyprskli v dlouhotrvající, téměř nekonečný smích. Ten skončil až v okamžiku, kdy nás míjela skupinka cizích cyklistů, kteří si zaujatě prohlíželi Kláru a její dekolt. Nevadilo nám to. Věděli jsme oba, že se Klára nestydí a přivádí tak chlapy k šílenství... Klářino přání v tomto prvním cílovém bodě bylo, prožít nejkrásnější a nejromantičtější noc ve třech, kde bude dovoleno vše! Všichni jme souhlasně pokynuli hlavou… „Hele kámo, za to ticho a smích po vyslovení toho mýho nápadu se sprchou se Ti pekelně pomstím, ten smích Tě už brzy přejde desátníku“, ironicky se usmál David a šlápl do pedálů.
Za necelých 50 minut jsme byli zpátky U Tří sluk, míjeli pivovar Lyer, projeli kolem nouzového nocoviště a dále jsme pokračovali po cyklostezce č. 2113 podél Roklanského potoka směrem na Javoří Pilu a Poledník. Dvě třetiny cesty bylo stoupání. Mnohokrát jsem jel do kopce jako první, abych mohl na dvojici svých přátel čekat. Důvod byl jediný. Zamiloval jsem si pohled na Klářina ňadra, která přede mnou tančila v mírném předklonu, zakryta pouze slabým elastickým polyesterem… Věděla to a myslím, že mé pohledy jí dělaly dobře… Bylo již po poledni, obloha bez mráčku a Slunce do nás pálilo své šumavské náboje ze všech stran. Na Poledník jsme dorazili zcela žízniví. V restauraci na kopci jsme uhasili žízeň dvěma dvanáctkami, Klárce stačila jedna…
„Zdolali jsme druhý bod, smím teď být poslední?“, osmělila se Klára a pokynula:„Klidně teď začni třeba Ty, Davide!“ Bylo mi jasné, že David měl všechno dopředu naplánované. Zaujal slavnostní postoj a podal hlášení: “Jakube, sice je to pořád málo za to dopoledne, ale… tady kousek asi 300 m pod kopcem je malá dřevěná vyhlídka. Tam si svlíkneš elasťáky a pojedeš až k odbočče na Prášily od pasu dolů nahej“, hlasitě se začal smát. „Idiote, je sobota, zbláznil ses?“, vypadlo ze mě, zrudly mi uši a pak jsem pokračoval: “vždyť je to cestou z otevřenýho kopce a skoro kilometr! Nejsme tu sami!!!“… Klára si mě změřila přísným pohledem a směrem k Davidovi pronesla nahlas něco v tom smyslu, že Kuba se chce asi vzdát a předčasně ukončit hru. „Dobře, dobře, tak platí, udělám to pro vás oba, ale dres na sobě budu mít, o něm nebyla řeč. A ještě něco! Moje přání je, že až dojedeme za chvíli k té vyhlídce, svlíknete se oba dva úplně, vylezete na ní, chytíte se za ruce a zakřičíte jedním hlasem: We love Šumava!“… Vše tedy bylo dohodnuto a také jsme si upřesnili, že Klářino přání bude vysloveno až po obou exekucích, tedy v lesíku u odbočky směrem na Prášily. Po chvíli jsme zaparkovali kola u dřevěného zábradlí. Na obzoru nebylo ani živáčka, z čehož jsem vzhledem ke své škodolibosti neměl radost, na stranu druhou jsem si ale vzhledem k plnění svého náročného úkolu přál, aby to tak vydrželo co nejdéle. David i Klára již postupovali několik desítek metrů po koberci z dřevěných prkýnek až k vyhlídce. Na první schod rychle začali odkládat své svršky, siluety jejich těl vystoupaly nahoru a hlasitě zakřičely do světa dohodnutý slogan. Prožitek z erotického zážitku, vidět poprvé jejich nahá těla na denním světle, po chvíli výrazně zbrzdil strach z cesty dolů. Chtěl jsem maximálně využít okamžiku bez lidí pod kopcem, takže když se ke mně David s Klárkou vrátili oblečení, stál jsem již u zábradlí připravený „dole na ostro“ a zařval jsem: “A jedéééém, ať se práší za kočárem!!!“
Cesta dolů ubíhala pomalu. Nejprve jsem si říkal, že to bude v pohodě. Že se pokusím zmást nepřítele, svůj elastický dres si nasoukám pod sebe na sedačku a nebude nic vidět. Avšak realita byla jiná! Cesta byla plná překážek a kamenů. Nebylo možné jet rychle a brzy mi došlo, že s každým dalším kamenem na cestě se dres stále více uvolňuje a plandá. Za bouřlivého smíchu za sebou jsem marné pokusy o zakrývání brzy vzdal. Dres plandal, péro mi plandalo, všechno prostě plandalo, štěrk lítal kolem… a já musel oběma rukama brzdit! Když jsem míjel skupinku vykulených německých turistů, kteří okamžitě začali vytahovat své fotoaparáty, moje jediná myšlenka směřovala k lesu, který mě jistojistě ochrání před světem… Byl jsem konečně v cíli. Poprvé v životě jsem se zpotil víc cestou z kopce než do kopce, otřel jsem si čelo. „Tohle ale bylo hodně akční Jakube“, pronesla úsměvně Klára. „Koukám, že vám oběma ještě slzí oči od smíchu, ale to jste se přepočítali holenkové. Náhodou mě to děsně bavilo a klidně bych dojel až do Modravy!“, snažil jsem se zpět získat svoji důstojnost… Když jsme se všichni uklidnili a já už byl oblečený, Klára vyslovila i své přání: „Chtěla bych, abychom se vykoupali někde na osamoceném místě“… věděla předem, že proti tomu nebudeme nic namítat a tak bylo vlastně dohodnuto. Na ten okamžik jsem se těšil, protože tím se vlastně vše vyrovná. Mé trauma z cesty dolů bude vyváženo přirozeností, touhou a pohledem na naše těla za denního světla.
Zpátky jsme jeli stejnou cestou a jako místo koupání jsme zvolili Roklanský potok kousek nad Javoří Pilou, kde proud tvoří zajímavé meandry a mírně se odchyluje od stezky. Kola jsme schovali v lese. Kousek proti proudu jsme objevili malebnou mýtinu, porostlou mechem, brusinkami a pokácenými kmeny stromů. Uprostřed potoka ležel obrovský plochý balvan. Začali jsme se svlékat a pokukovat po sobě. Bylo to přirozené a zároveň lechtivé, vzrušující, nepoznané… „Teda Viky, Ty máš ale péro,“ zavolal jsem na Davida a hleděl na jeho dlouhý, strojkem trochu upravený penis. Možná je o něco málo delší, než ten můj, zamyslel jsem se, ale možná to dělá jen ta úprava… „Co říkáš Jakube? Počkej, musím se vychcat“, zakřičel z druhého břehu David. Vzápětí se do toho vložila Klárka, která si nás oba zavolala k sobě. Seděla na kameni a na sobě měla jen funkční světlemodré kalhotky. „Kluci, chci, abyste se mi vyčůrali na kalhotky, teď a tady!“ Myslel jsem, že je to sen. Znamenalo to, že si všichni věříme, že padly poslední zábrany a mezi námi a Šumavou vyrostlo pouto, přátelství, touha a chuť na nepoznané. Oba dva jsme k ní přistoupili a spustili palbu. Oba dva přesně cílené, teplé proudy důvěry a rozkoše dopadaly na funkční textílii, střídavě se tříštily o Klářino nádherné bílé tělo, odrážely se od něj a dopadaly do průzračné pěny Roklanského potoka. Kalhotky byly stále průhlednější a pod nimi se k mému překvapení začal rýsovat tmavý trojúhelníček decentních chloupků…
„Dejvi, ona se dole neholí?, zeptal jsem se zvědavě.“ „Jakube, ona to jen trochu přistřihává, ráda provokuje a odlišuje se, navíc mně se to líbí“… „Mně taky… kdybys věděl Davide!“, spokojeně jsem si povzdechl, když jsme zamykali kolnu. „Tak v devět u nás a nezapomeň, společná sprcha, přesně na minutu!“, významně vztyčil ukazováček.
Lehce jsem se opláchl, lehl si do své postele a připravil něco rychlého k večeři. Byl ještě čas, ale po chvíli už Slunce venku začalo ztrácet svou sílu. Podíval jsem se na hodiny, vyčistil si zuby a kolem pasu omotal šedou osušku. Do protějšího pokoje jsem si vzal jen flakónek s parfémem, zelené trenky STYX s veselými motivy a volné tričko. Bez zaklepání jsem vstoupil dovnitř. Bylo přesně devět!
Dveře koupelny byly otevřené, uvnitř plné světlo a tamní vzduch byl nasycen horkými parami. Klárka si právě na kraji prostorného sprchového kouta holila nohy a David si holil před zrcadlem svým elektrickým strojkem tvář. Oba už byli nazí. Odložil jsem si své věci, ručník a zavřel za sebou dveře. Mým tělem náhle jako blesk prolétlo vzrušení a v mém penisu začalo příjemně cukat. Bylo mi to jedno, nechal jsem to být. Neušlo mi, že i Davidův pták už dávno trčí do dálky. Přistoupili jsme ke Kláře dovnitř a začali ji každý ze své strany natírat sprchovým gelem. Už měla drobný náskok, mokré vlasy i tělo. Sprchový gel začal na jejím těle tvořit bohatou a voňavou pěnu, zajímavé mapy. Ty se nám však oběma dařilo narušovat a posouvat jejich hranice svými polibky a doteky. Po chvíli jsme se sprchovým gelem už natírali všichni tři vzájemně. Na svém zadečku, hrudi i naběhlém penisu jsem chvílemi cítil ruce obou, naopak i já jsem si užíval ten pocit, zároveň olizovat Klářiny naběhlé bradavky, jednou rukou se prodírat chloupky její lasturky a v ruce druhé svírat a honit Davidův žilnatý penis. Byl jsem v tu chvíli šťastný jak malé dítě, které našlo pod stromečkem všechny své hračky. Když jsme se vzájemně osušili, nechali jsme si každý chvilku na své soukromí. Z koupelny jsem vyšel jako poslední, voňavý a sebevědomý chlap.
Vzduch byl stejně jako včera provoněný svíčkou a na nočním stolku svítila lampička. Za oknem se v mírném letním větříku míhaly stíny vysokých smrků… Na kraji postele klečela Klára v bílém vytahaném tričku a hluboce kouřila Davidova čuráka. Ňadra se jí pohupovala a tísnila v tričku, zatímco její červené náušnice opisovaly stále opakující se pohyb obličeje a jasně svítily do pološera. David u těch pohybů ve stoje slastně sténal a přidržoval jí hlavu. Vysvlékl jsem si tričko a pouze v trenkách jsem si klekl za Kláru na postel. Opatrně jsem jí přetáhl tričko přes hlavu, odkryl prameny vlasů a začal ji něžně líbat na krku. Zanedlouho se David zachvěl, zavrávoral, zamířil na ni svoji první porci horké lávy a uvolněně se posadil do křesla. Pokynul, abych pokračoval tam, kde jsem včera skončil. Střídavě bříšky prstů pravé ruky a svými rty jsem jí na záda psal písmenka a chtěl, aby hádala. Levou rukou jsem pevně svíral krk a natáčel si její žhavá ústa tak, abychom se mohli dlouze a vášnivě líbat. Na těle jí vyrazily pupínky jemné husí kůže. Byla už hodně nadržená. Zdálo se mi, že pod mými polibky a doteky taje stále víc a tiše se mi odevzdává. Hru s písmenky jsem brzy proměnil v doteky obou dlaní. Něžně jsem jí masíroval prsa, ramena, sjížděl střídavě po pažích až k prstům a zpět. Občas jsem od zátylku zajel celou svou dlaní přes páteř až dolů, k jejímu zadečku a chloupky porostlé kundičce, což ve mně vzbuzovalo přímo zuřivou touhu. Zpočátku jsem přes ni jen přejížděl, později jsem do ní střídavě zasunul i svůj nasliněný prostředníček a brázdil cestičku až k jejímu ochmýřenému venušinu pahorku. To už byla její lasturka nádherně vlhká, vláčná a Klára se při tom začala prohýbat v pase, hlasitě sténat a přivírat oči. Prudce se otočila a poručila, ať si lehnu. Stáhla mé trenýrky, vzala do pusy můj naběhlý žalud a posadila se mi svým klínem na obličej. Nechala mě, abych jazykem přes mokré chloupky mohl postupně zdolávat a otevírat závojíčky jejích krví nalitých stydkých pysků a poštěváček. Na obličeji jsem cítil její vůni, můj podbřišek Klára trýznila svými ostře řezajícími tvrdými bradavkami a dole jsem cítil, jak mě po celé délce hluboce saje. To už se opět připojil i David. Cítil jsem, jak jeho ruce sjíždějí vnitřní stranou mých chlupatých stehen, jak se dotýká mých horkých a teplem svěšených hladkých varlat. Už nešlo vydržet to napětí, touha nashromážděná za oba dva dny se v několika mocných výbojích vyvalila do dálky jak běsnící láva. Rozdýchával jsem své první vyvrcholení a z lehu pozoroval, jak se Klářina prdelka pomalu nadzvedává. David k ní zezadu přistoupil, chytil ji pevně za boky a svým dlouhým ptákem do ní na první pokus okamžitě zajel celou svou délkou. Vyvalila oči, zakvílela jak šumavská rezonanční pila a začala spokojeně přirážet do protipohybu, při čemž si začala pomáhat rukou. Mezitím jsem ze svého pohledu oběma rukama krotil její splašené kozy. David přirážel stále rychleji a jeho nalité koule se mu nekontrolovatelně plácaly o stehna, což mne také vzrušovalo. Po několika minutách Klára začala sípavě a přerývaně dýchat, v křečích se kroutit a napínat. David zpomalil své pohyby, vysunul svůj již ochablý nástroj a odpadl na postel. Na můj krk z Klářiny prokrvené kundy pomalu vytékalo Davidovo teplé sperma. Chvíli jsme jen tak leželi, poté se mě zmocnila touha ji ochutnat. Roztáhl jsem jí nohy, vůbec se nebránila. Rukama jsem roztáhl urousané chloupky, abych mohl jazykem vniknout co nejhlouběji. Nádherně mi voněla! Kmital jsem jím nejprve po celé délce štěrbinky, poté jsem si hrál s poštěváčkem a dovnitř strčil dva prsty. Okamžitě byly utopené v jejím růžovém moři neřesti. Zanedlouho se zvedla, chytla mě za krk a přitáhla k sobě… „Mrdej mě Jakube, pojď už…!“ Pronikl jsem do ní svým tlustým žaludem, po dvou tazích už to šlo celou délkou až po kořen. Střídal jsem rychlost pohybů, hloubku a při tom jsem dlaní pevně svíral její krk. Když jsme se zrovna nelíbali, svými rty okamžitě opět obepínala Davidovo péro… Výrazné kontury jejích krásných jahodových rtů jsem si ten večer vychutnal ještě jednou. Krátce před půlnocí jsme po dohodě rozsvítili v pokoji plné světlo. Osedlala si mě! Ležel jsem na posteli a můj žilnatý penis se ztrácel v jejích růžových útrobách, porostlých černým mechem. Její nádherné kozy mi tančily v rytmu zásunů před očima a ona svými rty svírala Davidovo dlouhého, přirážejícího čuráka. V ten okamžik jsme se udělali všichni tři společně. Já jsem se vystříkal do Kláry, David se vystříkal na její prsa, na mé břicho a Klára slastně chroptěla v další extázi… Usnuli jsme naprosto vyčerpaní, nemaje absolutně ponětí o čase a prostoru.
Do šedého rána nás probudila deštivá a drsná šumavská realita. Ikdyž jsme všichni bydleli v Plzni, loučení u auta bylo smutné a trochu odcizené. Cestou domů mě napadlo, že něco podobného, co se mi odehrávalo v hlavě, zažily šumavské lesy dne 26. října roku 1870, kdy přestala být Šumava takovou, jak ji její tehdejší obyvatelé znali. V tu noc silná vichřice během několika hodin vyvrátila nebo polámala 1 až 2 milióny stromů. Cítil jsem se obohacený silným zážitkem, avšak najednou uvnitř vyprahlý a osamělý…
Asi půl roku na to se mi ozvala Klára, jestli bych se nechtěl zastavit, že byl David odvolán na dlouhou služební cestu do Litvy. „Nezlob se, ale je to můj kamarád“, zachoval jsem si svoji tvář.
