Díl 2-Vášeň pro cestování a neutuchající touhu...
Když jsme opustili Děčín, slunce už pomalu zapadalo a my jsme našli útočiště na odlehlém lesním palouku v Českém Švýcarsku. Všude kolem byl klid, jen praskání chladnoucího motoru a vzdálený šum lesa. Uvnitř vozu však panovalo napětí, které se nahromadilo během předchozí noci.
Dana si rozepnula mikinu a podívala se na mě. „Pořád cítím ten olej na kůži,“ zašeptala. V malém prostoru auta se každé slovo i každý dech zdály být hlasitější. Zapnul jsem vnitřní LED osvětlení – nastavil jsem ho na temně modrou barvu, přesně takovou, jaká byla v bazénu. V ten moment se z moderního auta stal náš soukromý modrý pokoj.
Dana si lehla na široké zadní lůžko. „Zavři oči a vzpomínej,“ pobídl jsem ji. Začal jsem jí masírovat ramena, ale mé pohyby byly cílené a technické, přesně jako u mužů z hotelu. Tentokrát jsem ale byl tím, kdo měl v rukou všechnu tu moc a vědomosti o tom, co ji včera večer přivedlo k šílenství.
Chtěl jsem jí dopřát ten pocit, že je stále středem pozornosti celého světa, i když jsme byli sami. Použil jsem techniku, kterou jsem včera bedlivě sledoval. Jednou rukou jsem jí pevně fixoval zápěstí nad hlavou, zatímco druhou jsem prováděl krouživé pohyby na jejím břiše a stehnech. Sklonil jsem se k jejímu uchu a napodoboval hluboký, rytmický dech onoho padesátníka z wellness, zatímco mé rty se jen lehce otíraly o její šíji.
Auto se jemně pohupovalo na tlumičích při každém mém pohybu, což Daně připomínalo rytmické vlnění vody v bazénu. Když jsem do ní vnikl, bylo to jiné než kdykoliv předtím. V Danině těle byla cítit nová odevzdanost. Nechala se vést, její pohyby byly plynulé a divoké zároveň. „Jsem tvoje... i jejich... a tvoje,“ blouznila v extázi, zatímco se tiskla k oknu, za kterým byla jen černá tma lesa.
V momentě vrcholu, kdy se celé auto pod naší vahou rytmicky otřásalo, jsem si uvědomil, že tenhle vůz není jen dopravní prostředek. Je to pojízdné jeviště pro moje – naše fantazie.
Druhý den ráno, když jsme pili kávu a dívali se na mlhu nad skalami, Dana vytáhla telefon a zavolala dětem, že se pár dnů zdržíme.
„Kam pojedeme teď?“ zeptala se s jiskrou v oku.
„Láká tě italské pobřeží, kde bychom strávili pár dnů a uvidíme, co se může stát?“ Podíval jsem se jí do očí a přikývl.
Obytný vůz nás nakonec dovezl až na skalnaté útesy nad Ligurským mořem, kousek od Sanrema. Hledali jsme místo na zaparkování, ale nezbylo nám než zaparkovat na soukromém pozemku patřícím staré vile, jejíž majitel, charismatický Ital jménem Alessandro, nám to umožnil. Po vzájemném představení a poděkování z naší strany nás pozval na svou jachtu kotvící v malém zálivu přímo pod útesem.
Jachta byla ztělesněním italského luxusu – lakované dřevo, bílá kůže a všudypřítomné tlumené osvětlení. Alessandro nebyl sám; doprovázela ho jeho žena Bianca a dva mladí členové posádky, kteří vypadali spíše jako modelové než námořníci. Dana měla na sobě jen lehké hedvábné šaty, pod kterými se rýsovalo její tělo, stále ještě citlivé po děčínském dobrodružství. Když se loď vzdálila od břehu a zakotvila v tiché zátoce, Alessandro nalil šampaňské a jeho pohled spočinul na Daně s italskou vášní. „Moře miluje krásu,“ řekl a položil ruku na Danino rameno.
Alessandrova technika byla sofistikovaná. Nezačal hned, ale nejdříve nechal posádku, aby Daně připravila „lázeň“ z mořské vody a drahých olejů přímo na zadní palubě pod hvězdami. Oba mladí námořníci si klekli k Daně. Zatímco jeden jí masíroval chodidla a lýtka, druhý se soustředil na její dlaně a předloktí. Jejich pohyby byly pevné a synchronizované, přesně v rytmu vln narážejících do trupu lodi.
Bianca si sedla vedle Dany. Sledoval jsem, jak její prsty s dlouhými nehty přejíždějí po Danině šíji, zatímco Alessandro začal rozvazovat šňůrky jejích šatů. Když šaty sklouzly na palubu, scéna se změnila v intenzivní propletenec. Alessandro se chopil iniciativy s dravostí, která Danu okamžitě rozpálila. Alessandro Danu zezadu pevně objal, jeho ruce zakryly její ňadra a on ji nutil sledovat odraz měsíce na hladině, zatímco do ní jeden z námořníků zepředu s mým svolením zasunul svůj penis a v pomalém tempu jí naplňoval svou přítomností, zatímco se její tělo v Alessandrově pevném sevření bezmocně prohýbalo.“
Stál jsem u kormidla, v jedné ruce sklenici, v druhé kameru, a sledoval jsem, jak se moje žena odevzdává mužům najednou, zatímco Bianca ji dráždila svými rty. V momentě, kdy Dana dosáhla vrcholu, se loď pod náporem vášně a vln rozhoupala. Její výkřik se nesl nad tichou hladinou a mísil se s italskými slovy obdivu od Alessandra. Byl to vrcholný okamžik – moje žena jako královna moře, uctívaná cizinci, ale stále patřící jen mně.
Mořská hladina byla klidná a černá jako inkoust, narušovaná jen třpytivým odrazem měsíce a modravým světlem z podhladinových reflektorů jachty. Alessandro dal pokyn a oba námořníci skočili do vody, následováni Biancou. Dana stála na okraji koupací plošiny, stále ještě rozechvělá z předchozího dění. Vyzval jsem ji, aby se k nim přidala. Když skočila, teplá slaná voda ji obklopila jako druhá kůže. Já zůstal na palubě s kamerou, abych měl dokonalý přehled o tom, co se bude dít pod hladinou i nad ní.
Díky podhladinovým světlům jsem viděl vše. Oba námořníci se k Daně potopili. Viděl jsem jejich siluety, jak ji pod vodou berou za pas a zvedají k hladině, zatímco se Bianca tiskla k jejím zádům. Jeden z mužů si Danu posadil na ramena tak, že její horní polovina těla čněla nad hladinu. Zatímco lapala po dechu a smála se, druhý námořník pod vodou s naprostou přesností prozkoumával její tělo, využívaje nadnášení vody k neuvěřitelné akrobacii.
Voda fungovala jako lubrikant i jako prvek, který vše zintenzivňoval. Sledoval jsem, jak se k Daně zezadu přiblížil Alessandro. Ve vodě se jejich těla propletla v divokém tanci; on ji pevně držel, zatímco vlny a pohyby námořníků ji neustále dráždily. Dana se v moři cítila nezastavitelná. Pod vlivem adrenalinu a pozornosti více lidí ztratila veškeré zbývající zábrany. Viděl jsem, jak se ve vodě odevzdává oběma námořníkům najednou, zatímco Bianca jí nad hladinou líbala ramena a Alessandro vše dirigoval svými doteky.
Byl to výjev jako z antické mytologie – mořská nymfa obklopená tritony. Každý pohyb ve vodě byl doprovázen šploucháním a tichým sténáním, které se rozléhalo po opuštěné zátoce. Já z paluby korigoval světla tak, aby kamera zachytila každý detail jejího těla, které se pod vodou lesklo jako drahokam.
Když se všichni mokří, slaní a vyčerpaní vrátili na palubu, Alessandro nechal Danu osprchovat sladkou vodou přímo na zádi. Pak nás doprovodil až k našemu obytnému vozu, který stál na útesu. „Tohle auto,“ poklepal Alessandro na bok našeho vozu, „teď nese energii Ligurského moře. Už nikdy v něm nebudete sami.“
Dana seděla na předním sedadle obytného vozu, nohy si pohodlně opřela o palubní desku a v rukou svírala svůj telefon. Displej ozařoval její obličej, na kterém se střídal stud s pýchou podbarveným úsměvem.
„Podívej se na tohle,“ zašeptala a otočila ke mně obrazovku. Projížděla galerii, která se za posledních pár dní neuvěřitelně rozrostla. Byly tam záběry z hotelu, které jsem pořídil u modrého bazénu a u gongu, kde vypadala jako antická socha. Ale teď tam přibyly nové kousky ze Sanrema.
Detailní záběry z jachty: Video, kde jí námořníci masírují tělo olejem, zachycené v ostrém kontrastu bílé kůže a tmavého dřeva paluby. Podhladinové momentky: Rozmazané, snové fotky z nočního koupání, kde její tělo vypadá jako z tekutého stříbra, obklopené stíny těl Alessandra a jeho posádky. Mé vlastní záběry: Fotka, kterou jsem udělal, když se dívala do kamery ve chvíli, kdy do ní Alessandro vnikal – ten pohled absolutního odevzdání, který teď měla navždy v kapse.
Dana začala některé fotky třídit. „Tuhle pošleme Alessandrovi a Biance,“ řekla a prstem přejela po displeji. „A tuhle... tuhle si necháme jen pro nás dva. Pro chvíle, kdy budeme na cestách sami a budeme si chtít připomenout, jaké to je, když nás sleduje celý svět.“ Vytvořila v telefonu skrytou složku chráněnou heslem, které jsme znali jen my dva. Stala se z toho naše soukromá „černá skříňka“. Dana si pak pustila krátké video se zvukem. V tichu kabiny vozu se ozvalo šplouchání vln a její vlastní vzdechy mísící se s italskými komplimenty. Ta akustika v autě byla dokonalá.
Najednou telefon pípl. Přišla nová zpráva přes šifrovanou aplikaci od hostitele z Děčína. Poslal nám odkaz na soukromé cloudové úložiště, kde byly profesionálně sestříhané záběry z onoho večera ve wellness.
„Chtějí nás vidět znovu,“ řekla Dana a podívala se na mě. „Píšou, že příští týden pořádají uzavřenou akci v jednom starém mlýně v jižních Čechách. Napíšu jim, že rádi přijedeme, ale nyní cestujeme po Itálii.“ Souhlasně jsem přikývl a vydali jsme se za dalším dobrodružstvím.....
