5. pokračování povídky Pro mě tajemný muž
"Ohhh," její provokativní otázka ho překvapí.
Vnitřně si je jistý, že určitě vydrží déle než 3 minuty, ale těžko to odhadne. Hlavně s ní.
Vždycky se dokázal ovládat, s ní ztrácí totálně nad sebou a hlavně nad svým pérem kontrolu.
Ona ho dokáže tak rozrajcovat, že pomalu zapomíná, jak se jmenuje.
Jeho přemýšlení přetne pár kapek, které se začaly hrnout z černého nebe. Jako kdyby ho chtěly zachránit před rozhodnutím, jestli vydrží déle než 3 blbé minuty. Jen 180 sekund. Kurva to snad zvládnu, ne? Sám si nebyl jistý, ona ho rozpaluje do nepříčetnosti.
Déšť jim stékal po kůži stejně pomalu jako poslední zbytky zábran. A to na veřejném místě. O to víc ho to rozpalovalo. Ona se nebála nebo aspoň to nedávala najevo. Užívala si to s plnou parádou. Naopak jakoby cítil z ní, že má navrch. Wau.
Ještě před pár minutami ji měl opřenou o kapotu auta. Celou rozechvělou i bez prstů jen jeho šikovnou hubičkou a v tom nejlepším, co si chlap může přát. Najednou mokré vlasy nalepené na tváři, ruce položené vedle jejího těla a ten pohled?
Ten zatracený pohled, kvůli kterému mu cukal dřív pták, než jí vůbec začal projíždět mezi pysky.
Jenže pak přišla průtrž.
„Do prdele!“ rozesměje se a vlastně si užívá ten déšť, když jim voda během pár vteřin promočí úplně všechno. Ona je fakt jiná. Druhá by zdrhala hned, aby nebyla mokrá nebo se jí nesmyl make-up.
Ona byla schopná pokračovat i v tom dešti a užít si to v plné parádě v bouřce na kapotě auta, ale on ji chtěl ochránit. Proč v něm vyvolává takové pocity? Nevěděl. Přitom rozdat si to na kapotě auta v dešti ... je snem snad každého kluka.
Chytí mě za ruku a oba se rozběhneme k autu. Navede mě rovnou dozadu. Já se nebráním, naopak. Hurá!!! Sice mu běhá hlavou: "Ona je takové malé prcátko, takže by se složila v pohodě i na přední sedačky."
Dveře za nimi bouchnou. Okna se okamžitě začala mlžit a my tam jen sedíme. Udýchaní. Mokří. A úplně mimo realitu.
Podívá se na mě. Pomalu. Od rtů dolů po mé tělo, přes mokré šaty přilepené na stehnech až zpátky do očí.
„Víš, že tohle mi vůbec nepomáhá?“ říká s chraplavým hlasem.
„Co přesně?“ provokuji ho tiše.
Nakloní se ke mně blíž. „Ty.“ Jen polknu.
Protože ten chlap uměl dělat jednu strašně nebezpečnou věc. Nespěchal jako všichni ostatní.
Zatímco jiní chlapi by už dávno tlačili, on si mě vychutnával pohledem. Nervozitou. Tím napětím mezi námi.
Prsty mi pomalu odhrne mokrý pramen vlasů z krku a rty se lehce dotkne mé kůže pod uchem. Nasaje lalůček a dýchá mi teplý vzduch na kůži. Na ní se mi objeví husí kůže a ztvrdnou mi bradavky.
Jen lehce. "Ahhh," vyjde z těch mých tvarovaných rtů i bez rtěnky. Mně to projede až dolů do břicha. Do háje.
„Měla bys přestat takhle vzdychat,“ pousměje se.
„A ty by ses mě měl přestat mě takhle dotýkat,“ reaguji ihned.
Zasměje se potichu. „To nezvládnu ani jedno. Chci tě, hodně bych tě chtěl.“
Neodpovídám. Za to necháváme promluvit naše vzájemné chtěné pohledy.
Venku bouřka mlátí do střechy auta, ale uvnitř je mnohem větší dusno.
Sedím mu na klíně, jedna jeho ruka na mém pase, druhá opřená o mé vnitřní stehno. Cítím jeho teplo, dech i to, jak moc mě chce. A právě to mě ničí nejvíc. Ne ta touha. Ale to, jak moc se mi líbí, že mě nesvléká očima jako ostatní.
On si se mnou hraje hlavou. „Řekni mi jednu věc,“ zašeptá.
„Hm?“ Palcem mi přejede po spodním rtu. V mém těle se spustí celý orchestr chtění. Chtění si ho vzít bez rozmyšlení rychle a nespoutaně.
„Taky na mě myslíš tak, jak já myslím na tebe?“ A v ten moment vím, že jsem v háji.
Odpověď je... ano, sakra ano!!!
Jeho otázka mezi námi zůstane viset ještě několik vteřin.
"Taky na mě myslíš tak, jak já myslím na tebe?" znovu se osmělí se zeptat stejnou otázkou.
Neodpovím. Jen se na něj podívám tím pohledem, který říká úplně všechno.
A to je chyba, protože v momentě, kdy jsem mu pomalu přejela prsty po čelisti a lehce si skousnu ret, zlomí se v něm poslední zrnko sebeovládání.
Přitáhne si mě k sobě prudčeji. Polibek už není pomalý. Není opatrný. Je hladový. Velmi hladový.
Takový ten polibek, po kterém se ti zamotá hlava ještě dřív, než popadneš dech.
Jeho ruka mi sjede po zádech, pevněji mě přitiskne k sobě a já cítím, jak mu pod rukama doslova hořím.
„Ty vůbec netušíš, co se mnou děláš,“ vydechne mezi polibky.
Zasměju se trochu nervózně: „Možná tuším až moc.“
Venku blesk ozáří interiér auta a na vteřinu osvítí i mojí rozmazanou rtěnku, mokré vlasy a jeho pohled.
Ten pohled už není nebezpečný. Ten je ztracený.
Sedím mu na klíně, kolena po stranách jeho stehen, a přestože se skoro nehýbáme, napětí mezi námi je šílené. Každý dotek je horší než cokoliv předtím, protože oba víme, že už dávno nejde jen o flirt.
Jeho čelo se opře o moje. „Řekni mi, že mám přestat.“
Měla jsem to udělat. Místo toho mu zajedu rukou do mokrých vlasů, zvrátím jeho hlavu a zašeptám: „A kdy přesně to vypadá, že to chci?“
Tiše zakleje. A pak se znovu intenzivně rozprší. Tentokrát i uvnitř nás. Žhavě.
Prsty mi pomalu přejede po stehně, zastaví se těsně nad krajem šatů a popruhem kalhotek a schválně čeká. Jen mě sleduje. Vnímá můj dech. Oči. Reakce.
„Ty si to užíváš, co?“ vydechnu roztřeseně. Moje stehýnka se už začaly těšit a nejen ony.
Brnkne mi jen zlehka přes moje natěšené vějířky a já zaúpím.
Pousměje se koutkem. „Strašně.“
Zvenku stéká voda po oknech a uvnitř auta je takové horko, až se musím nadechnout u pootevřeného okna, které si na kousek stáhnu.
Jenže ani studený vzduch nepomůže, protože ten chlap mi leze pod kůži způsobem, který je mnohem horší než obyčejná touha. A největší problém? Že kdyby mě v tu chvíli políbil ještě jednou…
už bych asi nikdy nechtěla vystoupit z toho auta.
Přelezla jsem dozadu za ním skoro bez přemýšlení. Vedl mě rovnou dozadu. Mokré šaty, zamlžená okna, déšť kolem auta… a jeho ruce okamžitě na mých bocích. Nedal mi vybrat. Dosedl a mě si posadil přímo na něj. Já se nebránila. Potřebouji utěšit mojí touhu. Nasednout a nechat si projet tělem tu smršť smyslných pocitů vášně a ukojení.
Sedím na něm obkročmo, čelo opřené o jeho a oba jen několik vteřin zhluboka dýcháme.
Jako bychom si uvědomovali, že tohle už dávno není nevinné.
„Ty víš přesně, co se mnou děláš, viď?“ vydechnu, "a víš přesně, proč nepřestáváš.“
Usměju se roztřeseně, když mi rukou sjede po zádech a přitáhne si mě ještě blíž. Tak blízko, že mezi námi nezůstane skoro žádný prostor. Auto se otřese dalším hromem a já se zasměju do jeho rtů.
„Jestli nás někdo uvidí…“ ...... „Tak uvidí něco, na co nezapomene.“
Do hajzlu. Ten chlap byl nebezpečný hlavně tím klidem.
Jednou rukou mi přejede po stehně a druhou natáhne pás ze zadní sedačky kolem mého těla zezadu. Jen lehce. Provokativně. Jakoby hra. Cvak.
„Teď už mi nikam neutečeš.“ Podívám se na něj tím pohledem, který už dávno nebyl nevinný, ale chtivý. Chtivý všeho.
„A kdo říká, že chci?“ Jenže přesně v tu chvíli mi hlavou prolétne něco úplně jiného.
Ne. Žádný chlap už mě nezlomí. Nikdy. Přísahala jsem si to už dávno.
Ať je jakkoliv úžasný. Ať má sebekrásnější hlas a nastavení, které se mnou ladí. Ať se mi podlamují kolena pokaždé, když se mě dotkne. Ať ...
Ne.
Jenže problém byl v tom, že zatímco jsem si to opakovala v hlavě… moje tělo dělalo pravý opak.
Protože sedím na něm, připoutaná jen kusem pásu a napětím mezi námi. Mám pocit, že ten chlap přesně ví, jak mě dostat tam, kam nechci dovolit nikomu.
Prsty mi přejede po krku, líbá můj krk a vdechuje mojí dámskou vůni. Přísahám, že bych nikdy nechtěla, aby přestal. Naopak, aby to prodlužoval tak, až bouchnu jen tímto smyslným počinem klouzajících rtů a jeho dechem. Pousměje se těsně u mých rtů.
„Nad čím teď přemýšlíš?“ Polknu, protože kdybych mu řekla pravdu… věděl by, že už začínám prohrávat sama se sebou.
Když mi pomalu stáhne ramínko šatů z ramene, nezastavím ho. Jen ho sleduji.
Ten pohled v jeho očích mě rozloží snad víc než samotné doteky. Není tam jen touha. je tam hlad. Obdiv i překvapení.
Prsty mi lehce přejede po tetování a vydechne něco mezi úsměvem a tichým „do prdele, to jsem netušil, co skrýváš?“ A já? Já v tu chvíli přestanu myslet.
Na věk. Na děti. Na život. Na všechny ty řeči, že ženská po čtyřicítce už má být hlavně rozumná.
Protože pravda?
Ženská může být po čtyřicítce klidně divočejší než ve dvaceti.
Jen potřebuje chlapa, který ji umí naladit. Nejen svléknout. Naladit... pohledem. Hlasem. Dotekem. Tou zatracenou předehrou, při které se žena přestane hlídat a dovolí si pustit úplně všechno. Dovolí si popoustit úzdu.
A přesně to se mi právě dělo, protože když jsem se konečně přestala kontrolovat, nebyla jsem jemná. Ani opatrná. Byla jsem hladová. Chtěla jsem si to do sytosti užít s plnou parádou.
Toužila jsem po dotecích. Po napětí. Po vzrušení. Po všem, co jsem potřebovala ukojit.
Po tom pocitu, že můžu být nespoutaná úplně stejně jako chlapi.
Možná ještě víc.
A nejvíc ho ničilo, že pod tou ženskou, co si prošla životem, bolestí i zklamáním… se pořád schovávala žena, která umí jet úplně na doraz. Na hranu.
Tak moc, až přestával chápat, kde má vlastně svoje limity on sám.
Protože ne každý chlap má tu jízdenku, i když si myslí, že jo.
Někteří si mě zkouší koupit kecama. Sliby. Pohledy. Egem. Pózami „já vím přesně, co ženy chtějí“.
Jenže o tom to vůbec není.
Žena se nestane nespoutanou proto, že ji chceš svléknout nebo mít pod sebou, mít s ní sex, ale proto, co v ní dokážeš probudit.
Jestli se vedle tebe cítí chtěná. Vnímaná. Bezpečná a živá. Pak zažiješ nepoznané.
A on to uměl. Do hajzlu, jak on to uměl.
Nepospíchal. Nepředváděl se. Jen mě postupně dostával přesně tam, kde jsem přestávala myslet a začínala se opravdu cítit. Jeho ruce klouzaly po mém roztouženém těle pomalu, ale já už dávno nebyla pomalá. Přitáhnu si ho k sobě hladověji, rty ztracené na jeho krku a dech čím dál roztřesenější.
Najednou vyslovím: "Ocucej mi ty moje kozičky. Chci cítit pnutí a tvůj jazyk... úplně všude. Pohraj si s nimi, miluji to."
Překvapený se na mě podívá s povytáhnutým obočím. Já ho jen znovu svým natěšeným pohledem pobídnu. Stáhnu podprsenku pod prsa a on najednou lízne bradavku poprvé jazykem. Zvrátím hlavu dozadu a užívám si ten pocit laskání a doteku, který ženu dokáže dostat z hlavy do prožívání. On zkouší všemi způsoby potěšit moje géčka a já nešetřím vzdechy slasti. Moje tělo se třese a těší na další a další doteky.
Hlava v cukuletu vypne. Nahodí OFF režim. A já? Já potřebuji utišit ten oheň dole, který už se nedá uhasit jen dotyky horní části těla.
Ano... přišel ten moment. Ten zatracený moment, kdy žena přestane brzdit sama sebe.
Kdy pustí kontrolu. Stud. Všechny „měla bych“...
A místo toho si prostě dovolí chtít. Naplno. Divoce. Bez jakýchkoliv omluv.
Venku pořád lije jako z konve, auto bylo celé zamlžené a my ztraceni někde mezi deštěm, vzdechy a napětím, které už dávno nešlo zastavit.
A právě tehdy pochopil jednu věc, že ta žena na něm není zlomená. Je jen konečně dost svobodná na to…
aby se přestala držet zpátky.
A pak už mezi námi nezůstane vůbec nic. Žádné hraní. Žádné brzdy. Žádné „co by se mělo“.
Jen dvě těla, která se už dávno přestala ovládat.
Přitáhnu si ho k sobě hladově, až mu unikne tiché zaklení do mých rtů. A v momentě, kdy mě pevně chytí za boky. Já se mu naprosto odevzdám. Projede mi tělem něco, co už nejde zabrzdit.
Vzdechy se míchají s deštěm bubnujícím do střechy auta a zamlžená okna už dávno schovala všechno, co se uvnitř dělo.
Nadzvednu se a pomohu mu stáhnout jeho rifle dolů. Vyvrhne se na mě jeho skvost, který je ve stavu "nasedni si, dámičko. WAU." Chytím ho pevně do ruky. "Ohhh, mohu si ho na chviličku půjčit?" Jen kývne. Maličko si poposunu rajcovní kalhotky a bez keců nasednu na jeho tvrdého ptáka, které si podržím, než ho pojmu. Nebylo třeba nic vlhčit. Mokro bylo wela.
"Ohhhh," nasednu v plné polní, až se mi z toho roztřese celé tělo. "Tohle jsem celý večer potřebovala," vyhrknu v agónii. On se pousměje a začne mi ocucávat moje prso, které muchluje v ruce.
"Ahhh," druhou rukou mi pomáhá se nadzvedávat za zadek a pohybovat se na něm v rytmu. Klečím na sedačce a užívám si skluz nahoru a dolů. Občas to i mokrem mlaskne. No... no, ehm... , nemůže se divit. Znáte to heslo ne? "Kdo maže, ten jede!!!! A kdo zaváhá, ten nešuká!!!"
"Ohhh, bože," vychází mi z úst. Nemodlila jsem se, jen prožívala tu nádhernou intenzitu tření našich těl naplno. Řídila jsem si to já. Jak rychlost, tak hloubku, tak i kroucení a nasedávání. Jednou rukou ho držím kolem krku a zakloním se do jiného úhlu k přední sedačce. On mě drží oběma rukama kolem boků a naráží si mě zepředu.
"Uffff." Je to boží, uvolňující a já se těším z každého pohybu, kdy ho cítím uvnitř. Potřebovala jsem ukojit ten hlad a chtíč, který ve mně spustil. Vrátím jsem se do stejné polohy. Propletu moje ústa v nenasytném polibku. Jsem nenažraná a chci víc. Víc ho vydráždit. I když on vypadá velice spokojeně. Pousměju se. Asi nečekal, že bych mu skočila na jeho chloubu, natož v autě, že potřebuji pohodlí. Hovno.
Ženská jen potřebuje udělat atmosféru a cítit se chtěná, pak se dějí zázraky. Všude a nejen v posteli. Jen někteří pánové tohle nikdy nepochopí. No holt, jejich smůla. Jde o to vnímat také i potřeby té ženy. Ne - jen nadrženost svou a nebo jak to funguje někde u jednoduchých pipek, kde to za chviličku omrzí. Roztáhnout umí každá.
Nahnu se do stran a vyklouznu z tenisek. Vyskočím na sedačku chodidly a dosednu naplno. Naše společné "OHHHH", bylo myslím slyšet i do tichých uliček města. Jelikož už jsem v levlu, kdy jsem schopna říkat i jak to potřebuji. Vezmu jeho hlavu, podívám se mu do očí a povídám: "Narvi mi ho tam až po koule. Chci ho cítit až v krku." Uposlechne můj příkaz a podrží mě výš. Několika pohyby mi ho tam šoupne, až pomalu polykám andělíčky přírazem, ale mám úsměv na tváři, jak je lapenej a poslouchá.
Přitáhnu si jeho hlavu na má prsa a mačkám ho intenzivně. Div ho neudusím svými prsy. Jelikož něco v této poloze vydržím, díky cvičení, tak si hloubku prcání užívám. Čím hlubší, tím začínám být nenasytná a chci opět víc natvrdo. Na doraz. Po pár tazích zcela zastavím.
Tohle nám přesně dělají i pánové - v tom nejlepší před vyvrcholením přestanou. To bych vraždila. Raději pět orgasmů, než pozastavovat. Jo, jsem mrcha a je mi to úplně u prdele. I já umím být taková. Hodná a empatická v životě, ale v šukání kurvička v čilu. Pardon.
Říkám to i holkám. Přestaňte fňukat, že ti vaši pánové koukají po jiných... koukejte se do zrcadla a začněte tam vidět samy v sobě tu kurvičku - než aby ji váš partner hledal v jiné dámě. A je vyřešeno. Dáma v životě, kurvička v čilu v posteli. Moje heslo!!!
Cítím, že tohle už pro něj začíná být hrana, kdy brzy vyvrcholí. Jeho pták začíná pocukávat. Políbím ho a bez jakéhokoliv pohybu zůstanu sedět na něm a začnu stahovat pičku uvnitř. Sevřít. Pustit. Sevřít. Pustit. On se na mě podívá s očima... jako co to děláš? Usměju se... "jo, tohle si užij. Ne každá žena to umí." Políbí mě a zakloní hlavu na sedačku. Nechám ho cítit pocit stahování vevnitř. Vím, jak to umím. Zatím si užívám jeho pevné vypracované prsní svaly. Točím mu přitom bradavky. Chviličku ho nechám prožívat něco možná nového a po chvilce prožívání na něj zakřičím: "Vycákej se mi do ní. Naplň mi jí po okraj!"
Chytí mě zezadu za krk a několikrát mě přirazí dolů svým tempem... na úplné dno a já se cítím tak plná. V tu chvíli jeho cukání ptáka ... ohhh.... a stříká. Jeho hrdelní zvuk.... "joooo, achhhh..." mi zní v uších dlouho. Miluju to být vyšukaná a vycákaná. Vypláchnutý mozek a naplněna mrdkou až po okraj. Přitáhne mě k sobě a já cítím dozvuk jeho vyvrcholení. Safra. Chrčí to v něm, až se o něj trochu bojím. Ale každý si svůj orgasmus prožíváme jinak. Jo, bylo to intenzivní. Chápu. Pousměju se.
Byla jsem divoká. Mnohem víc, než čekal.
A právě to ho ničilo nejvíc, protože pod tou ženou, která působila silně, klidně a životem ošlehaně… se schovával hlad, který už nechtěl být dál tichý.
Prsty zaryté do jeho ramen, zrychlený dech, moje zpocené čelo opřené o jeho a ten moment, kdy jsme oba přestali vnímat cokoliv kolem sebe. Jen jeden druhého.
A když jsem nakonec zůstala udýchaně sedět v jeho náručí, mokré vlasy přilepené na kůži a srdce bušící až v krku, usmála jsem se sama pro sebe.
Protože přesně tohle ženám často chybí. Nejen sex.
Ale muž, vedle kterého se přestanou bát být úplně nespoutané. A mohou si vzít vše.
Přitáhne mne k sobě do své pevné svalnaté náruče, líbne mi pusinku na čelo a já si jsem jista, že tohle nebylo naše poslední rande.
Vaše Kim_red.writes
