Byl covid.
Ze dne na den jsme oba zůstali doma a najednou bylo až zvláštně moc času přemýšlet… o vztahu, o sobě, o věcech, které jsme dřív možná jen potlačovali.
Doma dvě malé děti, pořád dokola stejné večery, stejné procházky městem a pocit, že se svět na chvíli zastavil.
A možná právě tehdy jsme si začali být zase nějak blíž.
Začalo to vlastně úplně nevinně… párovým profilem tady.
Ani jsme pořádně nevěděli, co od toho čekat. Spíš zvědavost, nuda a chuť trochu utéct z reality těch nekonečných covidových dní.
Čekalo nás pár obyčejných konverzací, lehký flirt a poznávání lidí, kteří přemýšleli podobně jako my.
A pak jsme si s jedním párem začali psát o něco víc…
Ani vlastně nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme měli domluvenou schůzku ve čtyřech.
Jenže byl covid. Všechno bylo zavřené. Nebylo kam jít na drink ani na večeři.
A tak přišlo pozvání k nim domů.
Pamatuju si ten zvláštní pocit v autě cestou tam…
Dva úplně cizí lidé z „úchylné“ internetové seznamky 😈
A přesto nás tam něco táhlo.
Byli jsme nervózní, trochu zvědaví, trochu vzrušení… ale zároveň jsme si oba říkali, že když nám to nebude příjemné, prostě se otočíme a pojedeme domů.
Nejdřív to byly jen dlouhé rozhovory, víno, smích a zvláštní pocit, jako bychom se neviděli poprvé.
A možná právě tehdy jsme si uvědomili, že už nejde jen o obyčejné psaní nebo flirt…
Ani jeden z nás tehdy ještě netušil, kam nás ten večer vlastně zavede.
Že se z jedné nevinné schůzky stane začátek něčeho, co nám úplně změní pohled na vztah, důvěru, touhu… i nás samotné. 😈
