Letní noc na Náplavce, všude milion lidí, hudba z každý lodi a hroznej nátřesk. Seděla jsem na kamenným břehu, nohy mi visely kousek nad vodou a popíjela jsem pivo z kelímku. Najednou se vedle mě usadil takovej ten drsnej, zarostlej týpek v motorkářský vestě. Žádný trapný balicí hlášky. Prostě mi vzal to pivo z ruky, napil se, podíval se mi hluboko do očí a položil mi ruku na stehno, hned pod moje džínové kraťasy. Jeho dlaň byla horká a chlapsky drsná.
„Pojď, tady je moc svědků,“ řekl chraplavě a kývnul směrem k temným, zavřeným kobkám ve zdi nábřeží.
Vstala jsem bez váhání. Zavedl mě do jedný z těch hlubokých, kamenných výklenků, kde byla úplná tma a chládek. Sotva jsme zašli za roh, chytil mě za vlasy, zaklonil mi hlavu a divoce mě políbil. Smrděl tabákem a whiskey, což mi okamžitě stouplo do hlavy. Pak mě otočil zády k sobě a opřel mě rukama o tu hrubou, staletou kamennou zeď.
Rozepnul mi kraťasy, stáhnul mi je i s tangama kousek pod zadek a vůbec se s tím nesral. Slyšela jsem, jak si rozepíná kovovou přezku pásku. Žádný mazlení, žádný dotazy. Chytil mě oběma rukama za boky, přitáhnul si mě k sobě a zespodu do mě surově vrazil.
Hrubý kámen mi škrábal dlaně, jak jsem se držela, abych neupadla. Mrdal mě s neskutečnou silou, ráz za rázem, bez jakýhokoliv soucitu. Každej jeho příraz mě přimáčknul k tý zdi a ozvěna mých vzdechů se tlumila v tom hlubokým kamenným prostoru. Celá jsem se třásla, jak to bylo hluboký a intenzivní.
Kolem na náplavce pořád chodili lidi, slyšela jsem jejich smích a cinkání skleniček jen pár metrů od nás. Ten šílenej risk, že stačí, aby někdo otočil hlavu do té tmavé kobky, mě totálně paralyzoval slastí. Začala jsem divoce tlačit zadkem proti němu, totálně vlhká a šílená touhou. V podbřišku mi strašně silně škublo a já se s hlasitým křikem, kterej jsem musela utlumit skousnutím vlastního rtu, brutálně udělala.
On v tu chvíli ještě víc přitlačil, chytil mě pod krkem, zarazil se do mě až nadoraz a s hlubokým, hrdelním zařváním mě komplet vystříkal.
Hned mě pustil a poodstoupil. Opřela jsem se o zeď, kolena se mi klepala a srdce mi tlouklo jako o závod. On si chladnokrevně zapnul džíny, poplácal mě po zadku a bez jedinýho slova vyšel ven z kobky zpátky do toho davu. Upravila jsem si oblečení, oklepala si z dlaní prach z těch kamenů a šla rovnou na tramvaj směr domov. Žádný sliby, žádný zbytečný kecy. Čistá, divoká noc. Přesně tohle já můžu.
