Neděle večer, venku prší a já sedím doma na gauči jen v líným triku a s nohama nahoře. Nuda. Otevřela jsem aplikaci, abych zkontrolovala zprávy, a hned na mě vyskočilo upozornění. Ozval se jeden z mých pravidelných zájemců – týpek, co si nepotřebuje povídat o počasí. Chce čistou akci a okamžitě poslal platbu na půl hodiny.
„Ukaž mi, co máš na sobě, chci tě vidět hned,“ pípla zpráva na displeji.
Napsala jsem jen: „Sleduj.“ Vyfotila jsem se z podhledu – triko vyhrnuté až pod prsa, ruka ležérně položená na stehně a mezi nohama úplně nahá. Žádnej filtr, žádný umělý pózy. Jen čistá, autentická provokace.
Displej se mohl zbláznit. „Ty vole, jsi totálně mokrá. Chci hlasovku, okamžitě. Řekni mi, co s tebou teď budu dělat,“ odepsal se spoustou vykřičníků.
Nahrála jsem mu patnáctivteřinovou hlasovku. Mým obvyklým, trochu líným a chraplavým hlasem jsem mu popsala, jak se teď prsty dotýkám klitorisu, jak se mi zrychluje dech a jak moc by mě teď hned vohnul přes tenhle gauč, kdyby seděl vedle mě. Schválně jsem do toho mikrofonu ke konci jen těžce vydechla.
V tu chvíli poslal fotku svýho péra – tvrdý, pulzující, vytažený z džínů někde v autě na benzínce. „Dělám si to kvůli tobě na parkovišti. Piš dál, nenech mě čekat,“ svítilo na displeji.
Začal neskutečnej rychlopalnej textovej maraton. On popisoval každej příraz, jak by mě chytil za vlasy, jak tvrdě by do mě vjel a jak hluboko by mě mrdal. Já seděla na gauči, prsty levé ruky mi bleskově lítaly po klávesnici a pravou rukou jsem si pod tím trikem začala reálně hrát. Ten kontrast mezi tichem v mým pokoji a tím totálním pornem, co se odehrávalo na displeji, byl neskutečně vzrušující. Slast mi stoupala tělem s každou doručenou zprávou.
„Končím, už to neudržím, stříkám ti na to břicho!“ bliklo na displeji jako poslední varování.
V ten moment mi v podbřišku totálně vybuchl granát. Odhodila jsem telefon na polštář, křečovitě jsem prohnula záda a s hlasitým zasténáním se do toho ticha bytu divoce udělala.
Když jsem po minutě popadla dech, vzala jsem telefon zpátky do ruky. Od něj tam svítila fotka vystříkanýho péra na palubní desce a zpráva: „Díky, byla jsi skvělá.“ Nenapsala jsem už ani slovo, jen jsem aplikaci zavřela. Žádný city, žádný zbytečný kecy na dobrou noc. Čistá digitální živočišnost za pár stovek. Přesně tak, jak to mám ráda.
