A tak nám nastoupil do práce nový kolega. Na první pohled klučina o 10 let mladší než já, postava by ušla, ale chytrý jak dvě rádia a jedna televize dohromady. Tady bezesporu bude platit ono " Co je v domě není pro mě...".
Připravoval se nový projekt a už týden se konaly odpolední porady. Už mi to snad i lezlo na nervy, protože jsem nezřídka utíkala z práce už po obědě.
Dneska je čtvrtek a tento týden čtvrtá porada začala. Kopa keců, nesmyslných nápadů, které nejsou ani realizovatelné. Zase ztráta času. Na bočním stole leží katastrální mapa. Už spíše z nudy jsem se šla podívat, abych změnila myšlenky. Mladík přišel za mnou, zřejmě s úmyslem se taky odreagovat. Začal tou nejhloupější větou - je to tady na mapě o čem se mluví? Odpověděla jsem mu, že na mapě to být nemůže, když to ještě není.
Přišel ke mně blíže, až na hranici mé zóny. A kde by to mělo být? Ukázala jsem mu na část mapy. Předklonil se a tím už se do mé zóny dostal. V tu chvíli jsem se nezmohla na jinou myšlenku, než že hezky voní, až mužsky k jeho věku. Poznal mou reakci a udělal ještě úkrok ke mně. Moje tělo se podvědomě vedle něj rovnalo a hlavou už pluly hambaté myšlenky. Podívala jsem se mu do očí a on z nich vyčetl mé chutě. Jen jemně zvednul koutky svých úst. Sevřela jsem rty a navrhla, ať příjde na chodbu před zasedačkou. Sama jsem šla jako první. Za minutu došel i on. Jsem Radim, snažil se nějak navázat. Odpověděla jsem mu, že to mě nezajímá, že si chci zašukat. To asi moc nečekal. Vyzvala jsem ho, aby šel ku mně do kanceláře.
Zašla jsem do zasedačky a pobrala si věci, abych tam už nemusela. Těšila se, jak si toho kolouška ojedu. Přišla do své kanceláře, ale nikdo tam nečekal. Ještě půl hodiny jsem čekala já, jestli dojde. Nedošel....
