Ty kráso, tak jo. Moje úplně první webka. Hele, já z toho byla regulérně posraná. Sedím na posteli na privátě v Nuslích, spolubydlící naštěstí odjela na víkend domů, takže vzduch čistej. Všude tma, jenom mi nad hlavou svítí taková ta růžová neonka z Ikea, co jsem ulovila na Vintedu. Čumím na ten zamčenej notebook, srdce mi buší až v krku, ruce zpocený. Říkám si: „Ty jsi fakt magor, co to děláš?“
Pak mi na účtu pípla ta první platba. Tři stovky za pět minut. No nic, jdeme na to. Klikla jsem na „Spustit show“ a rozsvítila se ta malá zelená tečka vedle kamery. V tu vteřinu se připojil nějakej týpek.
Do chatu hned napsal: „Wow, ty jsi real? Jsi strašně hot.“
Mně se v ten moment úplně přepnul mozek. Veškerá tréma prostě odletěla oknem směr Botič. Shodila jsem ze sebe ten velkej oversized svetr a zůstala jenom v podprsence a v takových těch upnutých kraťáskách na cvičení. Viděla jsem se v tom malým okýnku na displeji a říkám si – ty bláho, mně to fakt sekne.
„Jasně, že jsem real, zlato,“ řekla jsem do mikrofonu, ale schválně takovým tím líným, trochu drzým hlasem, jako když jsem unavená na párty.
Týpek poslal hned další pětikilo a začal mi psát, jak sedí u sebe v obýváku na Pankráci, manželka spí vedle v ložnici a on se úplně třepe, jak na mě kouká. Ty kokos, to mě strašně nakoplo. Ta představa, že tenhle dospělej chlap je totálně v mých rukách jenom kvůli tomu, co dělám před tou blbou čočkou, byla hrozně návyková.
Lehla jsem si na záda, hodila nohy od sebe a pomalu si sjela rukou pod ty kraťasy. Nedělala jsem žádný falešný divadlo, prostě mě to začalo normálně reálně bavit. Začala jsem si to dělat, oči upřený na tu zelenou kontrolku, jako bych mu koukala přímo do očí. Mikrofon na tom novým Macu je dost citlivej, takže musel slyšet každý mý zrychlený nadechnutí a to tichý heknutí, jak jsem se do toho dostávala. Chat úplně zamrznul, týpek už ani nestíhal psát, byl úplně mimo.
A pak mě to prostě spláchlo. Úplně jsem zapomněla na celej svět, zaryla jsem paty do postele, prohnula se a do toho tichýho pokoje se strašně mocně a nahlas udělala. Normálně se mi zamlžily oči.
Když jsem po chvíli otevřela oči a utřela si ruku do kapesníku, na displeji svítilo: „Ty kráso, jsi neskutečná. Zítra jsem tu zas.“ A odhlásil se. Sklapla jsem ten komp, sedím tam v tom růžovým světle, koukám na ty prachy na účtu a regulérně se tlemím. Moje první webka a já hned věděla, že tohle mě bude hrozně bavit. Žádný otravný týpci v klubu, co na tebe sahají. Jenom já, můj pokoj a čistá moc na dálku. Slušnej bizár, ale boží.
