Když mi připnul vodítko k obojku, cítila jsem známé sevření v žaludku.
Ne strach.
Spíš očekávání. Nahá, jen v masce pejska, klín jak pán přikázal už druhý měsíc neupravený, bosa, jen černý široký obojek od kterého jako pupeční šňůra vedlo vodítko, jehož druhý konec držel pevnou rukou pán.
Vyšli jsme na cestu podél řeky a já se snažila soustředit jen na jeho krok. Šel klidně, bez spěchu, jako by se nic zvláštního nedělo.
Jenže dělo.
Věděla jsem to podle pohledů lidí.
Nejdřív jsem si jich nevšímala.
Pak jsem zahlédla starší pár, který se za námi otočil.
O chvíli později dvě dívky sedící na trávě přestaly mluvit a sledovaly nás.
Muž se psem zpomalil a krátce se podíval naším směrem.
Nikdo nic neříkal.
Právě to bylo zvláštní.
Jako by si každý vytvořil vlastní vysvětlení toho, co vidí.
Snažila jsem se držet hlavu vzpřímeně.
Pán vedle mě působil naprosto klidně.
Jako by si pohledů vůbec nevšímal.
A možná právě proto jsem se postupně uklidnila i já.
Po několika minutách jsme došli k lavičce pod velkým stromem.
Pán se posadil.
„Zůstaň vedle mě.“
„Ano, pane.“
Postavila jsem se vedle lavičky.
Lidé dál procházeli kolem.
Někteří se podívali jen letmo.
Jiní déle.
Čas plynul pomalu.
Slyšela jsem šumění řeky, zpěv ptáků a vzdálený smích dětí z hřiště.
Nakonec pán vstal.
Podívala jsem se na něj.
„Zůstaneš tady.“
Na okamžik jsem si myslela, že jsem přeslechla.
„Ano, pane.“
Odepnul vodítko.
Pak se otočil a odešel.
Sledovala jsem ho, dokud nezmizel za skupinou stromů.
Najednou jsem stála sama.
Bez něj.
Bez pokynů.
Jen s vědomím, že mám čekat.
Minuty ubíhaly pomalu.
Občas kolem někdo prošel.
Jedna žena se na mě zvědavě podívala.
Mladý pár se po sobě usmál.
Starší pán sedící opodál si četl noviny a nevěnoval mi jediný pohled.
Začala jsem přemýšlet, jestli mě pán ještě vůbec vidí.
Pak jsem si uvědomila, že na tom vlastně nezáleží.
Důležité nebylo, jestli mě sleduje.
Důležité bylo, že dostal odpověď na otázku, kterou mi ani nepoložil.
Jestli dokážu zůstat na místě a čekat, i když jsem úplně sama.
A tak jsem dál stála u lavičky, poslouchala řeku a čekala, až se vrátí.
Blížil se muž, asi padesátník, celou dobu mě pozoroval. Přišel ke mně.
„Jste v pořádku? „ zeptal se.
„Ano prosím „ odpověděla jsem.
„A mohu se zeptat proč tu stojíte, nahá? „ pokračoval.
„Jsem tu na procházce se svým pánem „ odpověděla jsem.
„Musím říct že máte krásné tělo, závidím pánovi „
„Děkuji „ poděkovala jsem. Viděla jsem jeho plné kalhoty, bylo mi jasné že mu stojí, ale muž jen ještě chvíli pozoroval, poděkoval za společnost a odešel.
Trvalo asi pět minut než přišli dva tak kolem třiceti.
„No, to je moc pěkný, kolik stojíš na hodinu kotě? „ řekl první.
„Jsem tu jen na procházce se svým pánem „ odpověděla jsem ale srdce mi bušilo, nikde ho nevidím.
„Žádnej tu není, tak pojď na chvilku s náma „ pokračoval a drze se dotknu mé bradavky, jako by mnou projel elektrický proud.
„Musím tu čekat na pána „ snažila jsem se stát klidně.
S tím jak jsem se nebránila byly jeho doteky drzejší. Přejel mi dlani od krku až po kožíšek.
„No tak, bude se ti to líbit, tak nás pojď aspoň vykouřit, dáme ti litr „ řekl a demonstrativně si rukou přejel přes kalhoty po viditelně tuhém ocasu.
„Nemohu, musím čekat na pána „ už jsem nevěděla kam v duchu utéct, když v tom jsem ho konečně spatřila. Šel k nám a lehce se usmíval.
„Pánové, nevíte že na cizí hračky se bez dovolení nesahá?! „ řekl.
„Pardon, tahle patří vám? „ ptal se ten drzí.
„Ano, čeká tu na mě „
„A je na prodej, nebo aspoň na půjčení? „ ptal se dál.
„Dneska ne, máme naspěch, ale dej mi číslo, jestli chceš „ řekl pán. Vše že mě začalo opadávat.
Vyměnili si čísla, pan mě pochválil.
„Mate fakt moc pěknou hračku“ řekl ještě ten drzí „ mohl bych ji aspoň ochutnat, jen na prst? „ zeptal se.
„Dobře, sedni na lavičku pokrč nohy a roztáhni je, ať se můžou podívat“ řekl „ale rychle a jen prstem, musíme jít „ řekl k nim. Poslechla jsem, sedla na lavičku, pokrčila nohy, chytla se rukama za kolena a roztáhla je. Oba ke mně přišli cítila jsem ruce na stehnech a potom do mě postupně zajeli prsty. Byla jsem úplně mokrá. „Ty vole, ta má píču mokrou to je nádhera.“ Řekl ten první, přivoněl k prstů a olízl ho. „Tak tu fakt chci, moc dobrá děvka „ řekl pánovi.
„Ozvu se“ řekl mu pán „Tak pojď, musíme jít „ řekl ke mně a zatáhl za vodítko. Poslušně jsem vstala a následovala pána.
