K mé stabilní práci tu a tam přijmu melouch jako hodinový manžel. Není to o penězích, ale hodně si vybírám a vždy preferuju, když je to atraktivní ženská.
Jedna z posledních zakázek byla oprava postele, která údajně vrzala a byla nestabilní. Už název zakázky byl pro mě a mou fantazii jasný signál, že to musím vyřešit a představoval jsem si různé scénáře.
Volám klientce, kdy zjišťuji, že je to po hlase sympatická mladá holka s humorem, domlouvám termín za hodinu a vyrážím.
Nic nenechávám jen tak náhodě, beru upnutější kraťasy bez trenek a jedu.
Při cestě se mi honí všechny možné scénáře co jen by se mohlo ideálně stát.
Přijíždím, zvoním, dveře se otevírají a v nich drobounká blondýnka, s velikýma očima. Oblečená do malých kraťásků a tílka. Ten její pohled a úsměv mě okamžitě dostává a postavička nutí kufrem s nářadím zakrýt můj nalitý rozkrok, protože v něm začalo silně pulzovat.
Jdeme dál a já zírám na její krásnej zadek. Pohled, co se nikdy neomrzí.
Přicházíme do ložnice a ptám se:
,, Byť to zní všelijak, ale mohla by jste mi ukázat kde a jak ta postel vrže?”
Slečna se pousměje, lehce zčervená a odpovídá rozpačitě,, no, jak to jen říct, někdy vrže a někdy ne”
Oba dva víme o co jde, ale jakoby se v tom necháme vzájemně vykoupat. Po chvilce beru nářadí a dám se do práce. Lehnu po postel, od pasu nahoru jsem po ní a vybavují se mi opět pornoscénky. Bohužel ta nepřichází, ale slečna velmi upřeně zírá na můj rozkrok a ne neklidná.
Po nějaké době mám myslím hotovo a pobízím slečnu, aby to vyzkoušela.
Bylo vidět, že neví jak má reagovat a nebo jak vyzkoušet, tak jí říkám, aby narovinu na tu postel vlítla a nestyděla se, protože oba dva víme kdy to je a není problém, že si zatím dojdu umejt ruce a ona mi pak řekne. Jdu do koupelny a když přijdu, ona leží jen s vyšpuleným zadkem v předklonu na posteli. To už ale nepotřebovalo více slov nebo pobízení, kleknu a začnu jí lízat jak smysluzbavený, chutnala tak sladce a byla tak mokrá, že jsme postel testovali raději celou noc.
Detaily si každý umí představit sám, ale tento příběh je důkarzem toho, že to co si člověk vysní, není nemožný