S kolegyní na školení

Noc mimo kancelář

Hotelový komplex stál na samotě kousek za městem, obklopený hlubokými lesy, které s přicházejícím večerem pohlcovala tma. Měl to být klasický, lehce úmorný korporátní výjezd – dva dny intenzivního školení o nových interních systémech. Celý den jsme seděli v klimatizované konferenční místnosti, kde vzduch těžkl nudou a monotónním hlasem lektora. Já seděl s hlavou opřenou o ruku a o dvě řady dál, mírně vpravo, seděla ona. Moje kolegyně.
Pracovali jsme v jedné kanceláři už přes rok, ale náš vztah se dosud omezoval na zdvořilé ranní pozdravy a rychlé konzultace nad projekty. Vždycky se mi líbila. Nebyla žádná z těch katalogových, neosobně vychrtlých modelek. Měla nádhernou, kyprou ženskou postavu s plnými tvary, ze které vyzařovala neuvěřitelná smyslnost.
Během odpoledního bloku se naše pohledy střetly častěji než obvykle. Když lektor přepnul na obzvlášť nudný graf, lehce se na mě otočila, spiklenecky protočila své hluboké modré oči a unaveně si povzdychla. Přitom si pomalu prsty projela husté blonďaté vlasy, které jí vlnami padaly na ramena. Pohledem pak sjela k mé propisce, se kterou jsem si nervózně hrál, a na rtech jí vykouzlil sotva znatelný, vyzývavý úsměv. Ten kratičký moment mezi námi zažehl zvláštní jiskru. Zbytek přednášky jsem už nevnímal nic jiného než křivku jejího krku a to, jak se jí pod jemnou halenkou při každém nadechnutí rýsovalo plné poprsí.
Kolem páté odpoledne mučení konečně skončilo. Lektor sklapl notebook a zbytek týmu se okamžitě rozešel na pokoje s vidinou rychlé sprchy.
„Přežil jsi to?“ ozval se u mých zad tichý, provokativní hlas, když jsem si balil zápisník.
Otočil jsem se a pohlédl do těch jejích jasných očí z bezprostřední blízkosti. Stála tak blízko, že jsem ucítil závan její sladké vůně.
„Jen tak tak,“ přiznal jsem s úsměvem a schválně jí pohledem sjel po rtech. „V té poslední části jsem měl pocit, že mi mozek definitivně vypnul.“
Tiše se zasmála, sklopila oči a lehce se mi rukou dotkla předloktí. Byl to letmý, zdánlivě nevinný dotek, ale oba jsme věděli, že nebyl náhodný. „Mám to stejně. Hele, za hodinu je raut a prý otevřou bar. Doufám, že mě v tom nenecháš samotnou.“
„To ti slibuju, že nenechám,“ odpověděl jsem s tónem, který sliboval mnohem víc než jen kolegiální společnost.

Večer, bar a odložené masky

Oficiální večeře proběhla v nuceném duchu, ale jakmile se starší management odebral na pokoje, atmosféra v hotelovém baru se viditelně uvolnila. Zůstala jen hrstka lidí.
Seděli jsme spolu v polstrovaném boxu v zadním rohu baru, kde tlumené světlo lamp vytvářelo komorní, téměř intimní atmosféru. Na stole stály dvě skleničky a s každým dalším douškem z nás opadávala ta neviditelná korporátní zeď. Smáli jsme se historkám z práce a já nemohl spustit oči z toho, jak moc jí to slušelo. Pro tento večer vyměnila upjatý kostýmek za jemné, tmavě modré šaty s hlubším výstřihem, které dokonale zvýrazňovaly její plné boky a bujný dekolt.
„Víš,“ řekla najednou, přičemž prstem pomalu přejížděla po okraji své skleničky a dívala se mi přímo do očí, „v kanclu působíš strašně nedostupně. Skoro jsem se tě ze začátku bála.“
„Já? A nedostupný?“ vyprskl jsem smíchy, naklonil se k ní blíž přes stůl a ztišil hlas. „To je jen obranná maska. Ve skutečnosti jsem velmi tvárný.“
„Tvárný, jo?“ protáhla, olízla si spodní ret a v jejích modrých očích bleskla čistá provokace. „To možná ještě dneska vyzkouším.“
Komedie pro okolí skončila. Kolem půlnoci se bar vyprázdnil, až jsme tam zůstali úplně sami. Když vstávala, lehce zakolísala na vysokých podpatcích. Automaticky jsem natáhl ruku a zachytil ji pevně za pas. Moje dlaň ucítila teplo jejího těla přes jemnou látku šatů. Neodtáhla se. Naopak, přitiskla se ke mně o zlomek sekundy déle, než bylo nutné, a podívala se na mě zdola nahoru. Její dech byl slabě cítit po víně a její ruka spočívala na mém hrudníku.
„Díky,“ zašeptala a její hlas byl najednou o oktávu nižší.

Když se zábava zvrtne

Cesta výtahem do třetího patra proběhla v naprostém tichu, které však bylo nabité takovým erotickým napětím, že by se dalo krájet. Stáli jsme těsně vedle sebe. Cítil jak z ní sálá horko, a zrcadlo na stěně výtahu nám nekompromisně ukazovalo, jak moc po sobě toužíme.
Výtah cinkl. Chodba k našim pokojům byla dlouhá a tichá. Zastavila se před svým pokojem, vytáhla z kabelky magnetickou kartu, ale neotočila se ke dveřím. Zůstala stát čelem ke mně, zády opřená o dřevěné veřeje.
„Tak... děkuju za skvělý večer,“ řekla tiše. Její modré oči byly v přítmí chodby neuvěřitelně hluboké a provokativní.
„Já děkuju. Ale nemyslím si, že ten večer už skončil,“ odpověděl jsem a udělal krok do její osobní zóny.
Skousla si spodní ret a těžce vydechla. Ta výzva byla naprosto jasná. Zábava se v tu vteřinu změnila v čistou, nefalšovanou touhu.
Nezaváhal jsem. Udělal jsem poslední krok, oběma rukama jsem jí vjel do hustých blonďatých vlasů, zaklonil jí hlavu a tvrdě, hladově ji políbil. Slabě vzlykla vzrušením a okamžitě mi polibek oplatila. Byly to divoké, spalující polibky, které v sobě dusily měsíce skryté přitažlivosti. Obmotala mi ruce kolem krku, přitiskla se celou vahou svého měkkého, plného těla na mě a já ji pevně chytil za její oblé boky. Ta poddajnost a ženskost mě zbavovala zdravého rozumu.
Karta v její ruce pípla, když slepě nahmatala zámek, a dveře se otevřely. Nevypojili jsme se z polibku ani na vteřinu, když jsem ji zatlačil dovnitř a nohou za námi zabouchl.

Noc v hotelovém pokoji

V pokoji byla tma, jen málo osvětlená měsíčním svitem. Kabelka s magnetickou kartou dopadla na podlahu a moje ruce už tehdy neomylně našly zip na jejích zádech. S tichým zašustěním se látka šatů sklouzla k jejím nohám. Přede mnou zůstala stát jen v krajkovém prádle, které sotva drželo její bujné tvary. Byla ztělesněním čisté smyslnosti. Žnadá vychrtlá holka, ale plnokrevná žena s těžkými, pevnými prsy, oblými boky a útlým pasem.
„Jsi naprosto úchvatná,“ zašeptal jsem a hlas se mi chvěl potlačovanou vášní.
Divoce se usmála, chytila mě za rozepnutou košili, strhla ji ze mě a přitom mi nehty přejela po hrudi. „Míň mluv a dělej si se mnou, co chceš,“ zašeptala chraplavě.
Svalili jsme se na velkou hotelovou postel. Jedním plynulým pohybem jsem z ní strhl zbytek krajkového prádla. Její nahé tělo v měsíčním svitu zářilo. Moje dlaně okamžitě sevřely její plná, těžká prsa, palcem jsem přejížděl po ztvrdlých bradavkách a ona hlasitě zasténala, když jsem se k nim sklonil ústy. Sálalo z ní neskutečné horko. Moje ruka klouzala níž, přes její měkké bříško až k plným bokům, které jsem pevně stiskl, než jsem prsty pronikl mezi její stehna. Byla už úplně mokrá a připravená.
Když jsem se nad ni nahnul a pomalu do ní vnikl, hlasitě vykřikla a zaryla mi nehty hluboko do zad. Ten pocit, jak mě její horké a těsné tělo obepnulo, mě málem připravil o rozum. Začal jsem se v ní pohybovat v rychlém, tvrdém rytmu. Divoce házela hlavou na polštáři, její blonďaté vlasy byly rozcuchané a její velká prsa se rytmicky pohybovala s každým mým přírazem. Chytil jsem ji za stehna, roztáhl je ještě víc a zabořil se do ní celou svou vahou.
„Bože, ty jsi tak skvělá...“ vrčel jsem jí do ucha, zatímco ona se pode mnou divoce prohýbala v bocích a šla mi naproti každému úderu. Nebyla to žádná pasivní milenka, její plné tělo reagovalo na každý můj podnět s neuvěřitelnou dravostí. Její hlasité, nezkrocené sténání plnilo celý hotelový pokoj.
Změnil jsem polohu, přetočil jsem ji na břicho a nadzvedl její oblé, těžké boky. Když jsem do ní vnikl zezadu, prohnula se a zabořila obličej do polštáře, aby utlumila další výkřik slasti. Moje ruce divoce tiskly její zadek a boky, kůže na kůži hlasitě plácala a tempo se stávalo neúnosným. Vášeň nás oba naprosto pohltila, byl to čistý, živočišný sex bez jakýchkoliv zábran.
Cítil jsem, jak se její vnitřní svaly kolem mě divoce stahují v blížícím se orgasmu. „Už budu... dál, nepřestávej!“ křičela chraplavě. Její tělo se začalo nekontrolovatelně třást a v tu chvíli mě její křečovitý stisk poslal přes okraj. S hlasitým výdechem jsem se do ní hluboko odevzdal a vyvrcholil společně s ní. Klesl jsem na ni, oba jsme těžce oddychovali a naše zpocená těla byla stále pevně spojená.
Když se bouře konečně uklidnila, leželi jsme schoulení v peřinách, její hlava spočívala na mé hrudi. Moje ruka stále odpočívala na jejím boku s hlubokou, ochrannou něhou. Kolem nás se rozhostilo ticho naplněné absolutní blízkostí a tichým úžasem z toho, co se právě stalo.

Ráno po...

Ranní slunce si našlo cestu skrz škvíru v závěsu a vytvořilo na posteli jasný pruh světla. Otevřel jsem oči a ucítil teplo po svém boku.
Ležela vedle mě, otočená na bok, deku přitaženou jen k ramenům. Spala, obličej měla naprosto uvolněný a několik blonďatých pramenů jí leželo přes tvář. Vypadala kouzelně. Když jsem se pohnul, zašustila matrace. Zamrkala a pomalu otevřela své modré oči. Chvíli se mi do nich vkrádal stín obavy – ten klasický ranní strach z toho, co to udělá s naší prací.
Usmál jsem se na ni, pohladil ji po nahém rameni a políbil ji na čelo.
„Dobré ráno,“ řekl jsem potichu.
Napětí z ní v tu ránu opadlo. Usmála se tím svým typickým širokým úsměvem, protáhla se pod peřinou a přivinula se blíž ke mně.
„Dobré ráno,“ zamumlala mi do hrudi. „Takže... jak se teď budeme tvářit na tom ranním bloku od devíti?“
„Myslim,“ políbil jsem ji do vlasů, „že budeme muset předstírat, že nás ty tabulky strašně zajímají. Ale pod stolem tě budu držet za ruku.“
Tiše a spokojeně se zasmála. Oběma nám bylo jasné, že tahle služební cesta změnila úplně všechno – a že se do kanceláře vracíme jako úplně jiní lidé.