Mezi regály sahajícími až ke stropu, kde odpočívaly tisíce plyšáků, autíček na dálkové ovládání a polotovarů, se vzduch zdál teplejší než v hlučné hale. Vůně nového textilu, kartonu a horkého polypropylenu zde tvořila těžkou, intimní kulisu.
Anna se opřela o stoh zabalených krabic s obřími medvědy. Tomáš k ní přistoupil tak blízko, že slyšela jeho zrychlený dech, který prořezával nezvyklé ticho odstavené haly.„Máme sotva dvacet minut, než mistr dokončí obchůzku u lisů,“ zašeptal Tomáš a položil drsné ruce na její pas.Anna se pousmála, chytila ho za límec montérek a přitáhla si ho k sobě. „Tak ty minuty nepromarni.“Jejich polibky byly hladové, poháněné neustálým adrenalinem z rizika, že je někdo chytí.
Tomáš jí rozepnul pracovní plášť. Pod ním měla jen lehké tílko. Když se jeho chladné prsty, na kterých byla stále cítit stopa strojního oleje, dotkly její teplé kůže na zádech, Anna tiše sykla vzrušením. Odstrčila několik krabic stranou, čímž vytvořila malý, skrytý výklenek hluboko v regálu, kam světlo zářivek z uličky nedosáhalo.Tomáš si bleskově rozepnul montérky. Každý pohyb provázelo tiché šustění látky a kovové cvakání zipů. Anna se posadila na hranu dřevěné palety, nohy mu obmotala kolem pasu a vtáhla ho do sebe. Spojení bylo okamžité a intenzivní. Rytmus jejich těl divoce kontrastoval s mechanickým tempem strojů, na které byli oba zvyklí. Tomáš jí rukou přikryl ústa, aby tlumil její vzdechy, zatímco se pohyboval uvnitř ní. Celý regál se zásoby plyšáků se nad nimi jemně třásl.
Vtom se chodbou mezi regály rozlehl ostrý zvuk. Někdo prošel těžkými plastovými závěsy na konci haly.Kroky. Těžké, pomalé boty s ocelovou špičkou. Mistr Horák.Anna ztuhla. Tomáš se přestal pohybovat, ale zůstal hluboko v ní, svaly na zádech napjaté k prasknutí. Oba zadrželi dech. Kužel světla z mistrovy baterky prořízl šero skladu a přejel po krabicích jen necelé dva metry od nich. Horák hlasitě zakašlal a cosi si mumlal pro sebe.Srdce jim bušila tak hlasitě, až se Anna bála, že je to musí prozradit. Tomáš ji držel pevně v náručí, jejich zpocená těla byla k sobě přitisknutá v naprosté nehybnosti. Stačilo, aby mistr udělal tři kroky doprava, a uviděl by Tomášovy shozené montérky na zemi.Po nekonečných třiceti sekundách se kroky začaly vzdalovat. Plastové závěsy opět plácli o sebe. Horák odešel.
Adrenalin z hrozícího průšvihu okamžitě proměnil zbývající strach v čistou touhu. Tomáš už nic netlumil. Chytil Annu pevně za boky a s novou, divokou energií dokončil to, co začali. Anna zabořila prsty do jeho vlasů a kousala se do rtu, aby nevykřikla, když oba téměř současně dosáhli vrcholu.
O pět minut později už Anna stála u svého pásu, plášť zapnutý až ke krku, a s naprostým soustředěním kontrolovala plastové panenky. Tomáš s brašnou na rameni procházel kolem a s vážnou tváří kontroloval napnutí řemenu na sousední lince. Když se jejich oči na vteřinu setkaly, Anna ucítila na kůži slabé pálení od jeho strniště a na rtech chuť jeho potu. Byli opět jen kolegové, ale tajemství pod jejich pracovními oděvy je pojilo víc než kdy dřív.
