Dobročinnost Paní 1. díl - AUKCE
Všechny postavy a události v tomto příběhu jsou smyšlené. Jejich podobnost je neúmyslná a náhodná. Možná …
Petr seděl večer v křesle a koukal do mobilu. Jana přišla, beze slova mu vzala mobil z ruky a položila ho na stůl. Petr se usmál. Copak se děje? Jana si sedla Petrovi na klín. Co plánuješ na sobotu, zeptala se. Chceme jít s klukama na bowling, mluvili jsme o tom. Jana Petra políbila. Tak to mě mrzí, ale budeš to muset zrušit, slíbila jsem, že půjdu na dobročinnou akci a potřebuji doprovod. Super, pomyslel si Petr, protože podobné akce trpěl jen kvůli Janě. Pohladila ho po tváři a začala se s ním líbat. Petr cítil vzrušení a jeho penis začal tvrdnout v zamčeném pásu. Když se její rty vzdálili, zeptala se: Půjde to? Em ... no … dobře, já to s klukama zruším a půjdeme dělat dobročinnost. Ty jsi zlatíčko, usmála se Jana. Vstala naklonila se k Petrovi a zajela mu rukou mezi nohy. Vynahradím ti to, zašeptala mu do ucha a odešla. Věděl, že v práci bude terčem vtipů, že je podpantoflák, ale už to nešlo zrušit. Musel to překousnout. Nemohl Janě říct ne, když to slíbil.
V pátek po práci odjeli na adresu, kterou mu dala Jana. Cesta utíkala celkem rychle a za slabou hodinku byli na místě. Petr vjel do dvora velkého statku a zaparkoval. Tady bude jako dobročinná akce, zeptal se Petr. Ano, odpověděla Jana bez váhání, podala mu batoh a společně vstoupli hlavním vchodem. Sedni si a počkej tady zaregistruji nás, řekla Jana a přistoupila k recepci. Petr sledoval Janu u recepce a zároveň okolí. Bylo to všechno divné. Najednou uviděl pár a všiml si, že žena měla na krku tenký kožený obojek s okem. Tak už je mi to jasné, žádná dobročinnost, pomyslel si. Jana se po chvíli vrátila a přisedla si. Petr se naklonil k Janě a zeptal se. Jani, tohle není dobročinná akce, viď? Jana se přísně podívala na Petra. Tím jako chceš říct, že lžu? Petr se zarazil. Ne to ne, já jen, že to nevypadá … už ani slovo, přerušila ho Jana. Tak za prvé, je to dobročinná akce. Ale částečně máš pravdu, není jen tak obyčejná. A za druhé, začni se chovat jako můj poslušný otrok. Ano Má Paní, odpověděl Petr.
Jana něco začala ťukat do mobilu. Dojdi mi někam pro kafe a vodu, můžeš i pro sebe. Petr se rozhlédl a zeptal se, kam? Jana se prudce nadýchala, ale nechtěla zvýšit hlas. Pomalu položila telefon na stůl a přísně se na Petra podívala. Naklonila se k němu a tichým hlasem zašeptala. Co to s tebou dneska je, otroku? Ještě jednu přiblblou poznámku, vytáhnu ti pásek z kalhot, ohnu tě přes stůl a seřežu tě rovnou tady, mazej. A..ano Paní, prosím za odpuštění, už jdu. Rychle se zvedl a vydal se k recepci. Věděl, že by toho byla schopná. Za chvíli se vrátil s kelímky kávy v ruce a lahvemi vody v podpaží. Prosím Paní, Vaše káva. Postavil vše na stůl a sedl si vedle Paní. Konečně. Vidíš, že to jde bez zbytečných poznámek. Ano Má Paní, odpověděl Petr.
Když dopili a Petr odnesl věci ze stolu a když se vrátil, Jana oznámila Petrovi. Chtěl jsi vědět, co tu dnes bude, tak na dnešní akci se budou vybírat peníze na pro nemocné děti. Budou probíhat dražby a byla jsem požádána, abych přispěla něčím, do dražby. A co jim dáme, zeptal se Petr. Ty nic, to já, odpověděla Paní. Dám jim tebe, budeš vydražen a výherce dražby tě může použít, jak chce, samozřejmě za mé přítomnosti. Cože, zasípal nevěřícně Petr. Jana se usmála, sáhla do batohu a vytáhla kovový obojek s vodítkem. Připnula mu obojek na krk a do oka obojku zacvakla sponu vodítka. Vezmi batoh a pojď, poručila Jana. Petr vzal batoh, ale to už Jana zatáhla za vodítko a zatáhla za obojek, aby šel Petr za ní.
Vedla ho po schodech do suterénu, pak dlouhou chodbou a na konci vstoupili do velké místnosti. Bylo tam rušno. Přítomní se dělili na páry, kde byli dominantní osoby civilně oblečené a po boku měli submisivní protějšky v županu s obojkem na krku. Úžasný pohled. Jen Petr si to moc neužíval, protože věděl, co ho čeká. Paní zavedla Petra do jedné z převlékacích kabin. Zatáhla závěs, odepnula vodítko a sedla si na židli. No? Na co čekáš? Svléknout otroku, poručila Paní. Petr položil batoh a za chvíli stál nahý před svou Paní, jen zamčená klec zdobila jeho přirození. Všechno oblečení uložil do batohu. Kleknout, poručila. Petr poslechl a opět klečel u nohou své Paní. Jeho pohled směřoval na šičky jejích bot. Jana sáhla do batohu a vytáhla kovová pouta na nohy a na ruce. Ruce, otroku. Petr nastavil ruce a Paní mu nasadila pouta a zamkla je. Poté pohodila pouta na nohy na zem. Tyhle si nasaď sám. Petr zamkl pouta a klíč odevzdal Paní. Ta si dala klíč do kapsy. Připnula vodítko k obojku, prsty zvedla za bradu jeho hlavu a podívala se mu do očí. Usmála se. Dnes posloužíš dobré věci. Výtěžek z akce půjde na léčbu nemocných dětí. Přece je nechceš zklamat. Viď že ne? Petr polkl a odpověděl. Ne, Má Paní, vynasnažím, se, abyste byla spokojená. Paní ukázala na župan na věšáku. To si zatím obleč. Paní připnula vodítko k obojku. Vstaň a pojď. Petr, přes sebe hodil župan a přidržoval ho, aby mu nesklouzl, druhou ruku vzal batoh a následoval svou Paní. Odvedla ho kousek dál, aby neblokovali kabinky.
Po chvíli k Janě přišla jiná Paní s otrokem. Jani? Ty jsi tu taky? Řekla pro Petra neznámá Paní. Jana se otočila. Jé. Renato, ahoooooj, odpověděla Jana a obejmuli se, až Petrovi zatáhla vodítkem za obojek, že musel popojít blíž. Ty ses prý vdala, je to pravda, zeptala se Jana. Ano, už jsem si na něj zvykla, tak si ho nechám. Teď už bude šťastný do konce života, řekla Renata. Chytla svého otroka za vlasy a přitáhla si ho k sobě blíž. Že ano, otroku? Ano, ano Má Paní, odpověděl její otrok a Renata ho odstrčila. Ty se nebudeš vdávat, zeptala se Renata. Jana se ohlédla po Petrovi. Zatím to neplánuju. Otrok je celkem poslušný, ale zatím si užívám svobodu a ještě uvidím, jestli mě neomrzí. Petrovi tento rozhovor nebyl příjemný. Janu miloval, ale ona ho ráda takto trápila.
V tom se ozval hlasitý mužský hlas, ke kterému se všichni otočili. Vážení přítomní, dražba začne za půl hodiny. Nyní vás obejdeme a vylosujete si čísla pořadí, ve které půjdou otroci a otrokyně do dražby. Také máme pro vás dárek. Pokynul mladé ženě po jeho bodu, která obcházela s obálkami označenými čísly. Každá dvojice si vylosovala jednu a dostala rákosku. Máme trojku, oznámila Petrovi Jana a rákoskou ho švihla přes zadek. Ssss, sykl Petr. Nekňuč, jen jsem tě pohladila, usmála se Jana. Pořadatel akce pokračoval. Nyní se pomalu připravte, před začátkem vás poprosím, abyste se v pořadí, jaké jste si vylosovali odebrali ke dveřím. Přeji hodně štěstí při aukci. Jana s Renatou si dál povídali, aby vyplnili zbývající čas.
Petr sledoval hodiny na zdi. Snažil se pohledem zastavit ručičku, která se přibližovala k cílovému času začátku dražby, ale najednou se ozvalo. Prosíme všechny, aby se seřadili u dveří podle čísel, které si vylosovali. Tašku tu nech a pojď, otroku, přikázala Paní a zatáhla za vodítko. Postavili se za pár s číslem 2. K prvnímu páru přistoupila žena a poprosila o odevzdání županu. Petr těžce dýchal, ale během chvilky byla u nich. Žena vybírající župany natáhla ruku, aby župan převzala. Petr zavřel oči, nemohl se ani pohnout. Župan prosím, ozvalo se. Otevřel oči. Paní pohotově strhla župan a odevzdala ho. Stál tam nahý v okovech. Takhle si dobročinnou akci nepředstavoval.
Ke dveřím přistoupil muž oznamující začátek aukce. Děkujeme všem za příspěvky do aukce. Prosím první položku dražby. Otevřel dveře pro první pár, který se odebral po schodech na pódium, kde se dražba odehrávala. Z dálky byly slyšel hlasy a ruch v sále. Za pár minut zmizel i pár číslo 2. Už půjdeme na řadu, tešíš se? Zeptala se Paní. Já to nedám, Má Paní. V tom se otevřeli dveře a ozvalo se, prosím položku č. 3. Už je pozdě, řekla Paní a zatáhla za vodítko. Táhla Petra za vodítko po schodech až na pódium. Desítky osob sledovali dění na podiu.
Paní Jana přistoupila ke stolečku, kde si muž v obleku převzal obálku s číslem. Položil obálku na stůl a začal dražbu. Máme zde další položku naší dobročinné dražby pro děti, naší budoucnost. Ve vašich materiálech je to položka číslo 3. Vyvolávací cena 5 tisíc.
To si děláš prdel … pomyslel si Petr, ale nebyl schopen slova.
6 tisíc, ozvalo se. Máme nabídku 6 tisíc. Kdo dá víc?
To je sen, určitě, proběhlo Petrovi hlavou. Zavřel oči a otevřel je. Nebyl to sen.
7 tisíc. 7 tisíc tam vzadu. Slyším 8 tisíc?
8 tisíc. Ano 8 tisíc. Dá někdo 9?
Petr udělal krok ke dveřím, ale Paní ho stáhla vodítkem zpět. Ani na to nemysli, otroku, okřikla ho.
Sálem se ozval smích.
9 tisíc, ozvala se další nabídka
Jano, ten je můj. Dám 10. Ozval se hlas ženy v první řadě. Sálem se rozezněl opět smích.
10 tisíc pro dámu v první řadě. 10 tisíc poprvé, 10 tisíc podruhé a 10 tisíc potřetí prodáno za 10 tisíc.
Pojď, přikázala Paní a zatáhla za vodítko.
Odešli druhými dveřmi a zamířili zpět do suterénu.
Paní podala Petrovi klíčky od pout.. Sundej si pouta a obleč se, přikázala. Obojek si nech. Ano Paní, přikývl Petr.
Jdeme se najíst, otroku, řekla Paní. Ano, Má Paní, odpověděl Petr a zamířili do restaurace. Během večeře se Jana zeptala, jak se ti aukce líbila? Já jsem si to užila. Bylo to strašné, odpověděl Petr, ale jsem rád, že jsem Vám mohl být k dispozici, Má Paní. A co bude teď? Paní se usmála, dnes už nic. Byl jsi prodán a záleží jak se dohodneme, kdy budeš k dispozici pro výherkyni aukce. A jak jí znám, nebudeš to mít lehké … zasmála se Jana.
V tom do dveří restaurace vešla žena, která aukci vyhrála a zamířila k jejich stolu. Tak tady jste. Přišla jsem se zeptat, kdy budeš mít čas. Můžete přijet zítra ke mně? Budu tam mít pár lidí a nemám zajištěnou obsluhu, tak bych spojila příjemné s užitečným. Zvu tě na párty Jani a samozřejmě trojku vezmi sebou, budu ho potřebovat. Ráda, přijedu, děkuji za pozvání, odpověděla Jana.
Když se rozloučili, Paní se obrátila na Petra. Tak tě čeká pracovní víkend.
Zaplať a jedeme domů. Ještě tě chci dnes použít pro sebe …
Pokračování příště …
