...... s úsměvem, který mi okamžitě rozjasnil den. Měla na sobě lehké letní šaty, které jí padly jako ulité, a na vlasech se jí jemně vlnily sluneční paprsky. Vypadala nádherně.
"Ahoj, Eriku!" zvolala, když mě uviděla, a málem jsem jí nestačil vděčně oplatit úsměv, jak moc mě její přítomnost okouzlila.
"Ahoj, Lenko. Omlouvám se, že jsem se trošku zpozdil. Měl jsem problém najít parkovací místo," lhal jsem, protože pravda byla, že jsem se snažil co nejdéle oddálit ten okamžik, kdy ji uvidím.
"To nevadí, počkala jsem na tebe. Mám pro tebe překvapení." Vytáhla z tašky malou krabičku s modrou stužkou. "Tohle jsem ti chtěla dát. Je to malý dárek na památku našeho prvního setkání a za tvoji pomoc."
Zvědavě jsem se podíval na krabičku. Otevřel jsem ji a v ní bylo malé skleněné srdce. "Je to nádherné, Lenko. Děkuji ti!"
"Vždycky jsem se domnívala, že by lidé měli mít něco, co je připomíná chvíle, kdy byli šťastní," řekla, její zelené oči se leskly nadšením.
"A teď mám něco, co mi bude připomínat tebe," usmál jsem se. Zatímco jsem ji obdivoval, uvědomil jsem si, jak rychle se mění můj život. Naše důvěrnost rostla s každým slovem a úsměvem, a já cítil, že to, co mezi námi vznikalo, mohlo být něco výjimečného a krásného.
Strávili jsme odpoledne procházkou v parku, sdíleli jsme příběhy z dětství, smáli se a obdivovali květinové záhony, které jarní slunce rozjasnilo. Nic mi v tu chvíli nechybělo – myšlenka na budoucnost mi nabízela spočinutí a naději.
Když jsme sešli dolů k malému jezírku, sedli jsme si na lavičku a pozorovali labutě, které klidně pluly po vodě. Lenka se mě náhle zeptala: "Co bys chtěl zažít v životě víc než cokoliv jiného?"
Zamyslel jsem se nad její otázkou. "Rád bych viděl místa, o kterých sním, a člověka, se kterým bych mohl sdílet tyto zážitky... a možná i víc," odpověděl jsem s odvahou.
Její reakce byla okamžitá. "I já po tom toužím, Eriku. Ráda bych našla někoho, kdo mě chápe a sdílí mé sny." Naše pohledy se setkaly a v tom momentě jsem pocítil silné spojení.... Políbil jsem Ji, poté ještě asi 3x. Naše ruce se pevně drželi, hleděli jsme si do očí....
Na závěr našeho setkání jsme si užívající slunečné odpoledne slíbili, že se brzy znovu setkáme. Když jsme se loučili, cítil jsem, že tento den je teprve začátkem, začátkem něčeho krásného.. Srdce mi bušilo vzrušením, když jsem se vracel domů, a já jsem věděl, že naše příběhy se teprve začínají psát.
