Notebook mi zkolaboval v ten nejhorší možný okamžik. Potřebovala jsem ho do práce a všechny moje pokusy o opravu skončily stejně – černá obrazovka a rostoucí frustrace.
Na doporučení známého jsem kontaktovala opraváře jménem Tomáš. Odpověděl stručně a bez zbytečných okolků. Večer jsem tedy dorazila k němu domů.
Když mi otevřel dveře, překvapilo mě, že vůbec nevypadal jako člověk, kterého jsem si představovala. Měl krátké tmavé vlasy upravené nahoru, pečlivě zastřižený plnovous a klidný pohled. Působil sebejistě, ale ne okázale. Spíš jako někdo, kdo přesně ví, co dělá.
Pustil mě dovnitř a odnesl notebook ke stolu. Byt byl jednoduchý a praktický. Žádný nepořádek, žádné hromady elektroniky. Jen pracovní kout, monitor, pár nástrojů a hrnek s kávou.
Zatímco se věnoval notebooku, povídali jsme si. Nejdřív o technice, potom o práci a nakonec i o běžných věcech ze života. Čas utíkal překvapivě rychle.
Občas jsem ho sledovala, jak se soustředí na obrazovku. Na způsob, jakým přemýšlí, jak klidně řeší problémy a jak se občas pousměje nad vlastní poznámkou.
Po necelé hodině notebook zaklapl.
„Máš hotovo.“
Nevěřila jsem mu.
„Tak rychle?“
„Říkal jsem, že to zkusím.“
Zapnul počítač.
Tentokrát všechno fungovalo.
Ulevilo se mi víc, než jsem čekala.
Atmosféra mezi námi byla najednou uvolněnější než na začátku. Seděli jsme ještě chvíli u stolu a povídali si dál, přestože důvod mojí návštěvy už dávno zmizel.
Zeptala jsem se, jak se mu můžu odměnit.
Odpověděl, že to nechá na mně. Ani to nedořekl. Posunul se na židli, významně roztáhl nohy a porozepnul poklopec.
Já docela hlasitě polkla a hned klekla.
Měla jsem pocit, že musím uctít jeho mužnost, respekt a charisma. Sundala jsem mu pantofle i ponožky a u každé nohy políbila palec. Vlastně ne jen políbila. Přisála jsem se na něj a přitom mu hladila nárty, přes kolena přejížděla ke stehnům a zase zpátky.
Postavil se, stáhl si kalhoty a zůstal přede mnou v boxerkách. Byl vyšší postavy, se širokými rameny a pevnou stavbou těla. Na předloktí se mu rýsovalo tetování, které vykukovalo zpod rukávu. Působil sebejistě, ale ne arogantně. Pod látkou boxerek se mu rýsovala výrazná boule. Myslím, že to byly hlavně jeho koule, které přes prádlo působily jako velké drahokamy ukryté v koženém měšci.
Zatímco jsem rty lehce tiskla látku jeho spodního prádla, on si na počítači začal hledat své oblíbené porno.
Díval se na mě shora a sebejistě mě pobízel, ať ukážu, co umím. Vzala jsem do zubů okraj jeho boxerek a stáhla mu je dolů. Z látky se vynořil jeho postupně tvrdnoucí penis a šourek. Okamžitě jsem ucítila vůni jeho rozkroku. Byl po celém dni lehce zpocený.
Začala jsem se věnovat jeho koulím a tříslům, přesně tam, kde to nejvíc potřeboval. Chválil mě, motivoval a já si všímala, že jeho penis dál tvrdne. Najednou byl zcela vzpřímený a žalud lehce vykukoval z předkožky.
Políbila jsem špičku žaludu. Byla lehce slaná. Po celém dni od potu a moči. Olízla jsem se, pousmála a vzala ho do pusy. Jak jsem se hlavou na jeho péru posouvala blíž k jeho tělu, cítila jsem, jak mu ohrnuji předkožku a žalud se postupně odhaluje.
Dál sledoval porno, ale stále víc jsem cítila, že pozornost přesouvá ke mně a tomu, co dělám. Najednou jsem ucítila jeho dlaně na své hlavě. Pevně mě sevřel a lehce přirazil.
Pak mě od sebe na okamžik odtáhl a využil chvíle, kdy jsem čekala s otevřenou tlamičkou na jeho žalud. Flusnul mi do pusinky a znovu si mě přitáhl zpátky. Byla jsem rty napíchla na jeho žalud, který se víc a víc obaloval do mých slin, které ze mě dávil.
V tu chvíli jsem byla jen nástrojem jeho potěšení. Jestli dnes někdo dostával servis, nebyl to můj notebook. Byl čím dál tvrdší, koule se mu z volného visení přitahovaly k tělu a já tušila, že se blíží vyvrcholení.
Celou dobu byl ticho. Bylo slyšet jen moje mlaskání a čvachtání krku. Najednou ale začal vzdychat a funět. Za celou dobu jsem se rukou nedotkla jeho penisu ani koulí. Všechno odpracovala jen moje pusinka.
Napětí mezi námi rostlo každou vteřinou. A pak se zarazil až po koule.
Následovalo mohutně stříkání hořce slané tekutiny. Přijímala jsem všechno, co mi dával, a bylo toho opravdu hodně.
Když bylo po všem, přestal mě držet. Kolena se mu lehce podlamovala a já mu věnovala poslední pozornost, než se znovu posadil na židli. Oblíbala jsem mu žalud a zapocené koule, lehce mokré od mých slin.
Zvedla jsem se z kleku, upravila si sukni a vzala do ruky opravený notebook.
Doprovodil mě ke dveřím.
Na prahu jsme se na okamžik podívali.
„Tak snad se ti ten notebook hned zase nerozbije.“
„To doufám.“
„A kdyby jo, víš, kde mě najdeš.“
Usmála jsem se.
„To už vím.“
Pak jsem odešla. S opraveným notebookem. A s pocitem, že tohle setkání možná nebylo poslední.
