Karel o tom mluvil už několik měsíců. Nejdřív jen jako o fantazii při sexu. Pak čím dál častěji i mimo ložnici. Chtěl, aby Míša alespoň jednou prodala své tělo za peníze. Ne proto, že by je potřebovali. Chtěl to kvůli tomu pocitu — že jeho žena vezme peníze od cizího muže za sex.
Míša to dlouho odmítala. Říkala, že to překračuje hranici, kterou nechce překročit. Že by se pak cítila špinavě. Karel ale nepřestával. Postupně ji přesvědčoval, že to zvládnou, že to bude jen jednou, že to pro ně může být silný zážitek.
Nakonec souhlasila. Ale souhlasila s těžkým srdcem.
„Dobře,“ řekla jednou večer s očima plnýma slz. „Udělám to. Ale jen jednou. A pak už o tom nikdy nebudeme mluvit.“
Hotelový pokoj
Petr byl slušný muž kolem padesátky. Zaplatil pětadvacet tisíc dopředu, bez dramatu. Když Míša vešla do hotelového apartmánu, cítila se hrozně. Ruce se jí třásly, v žaludku měla uzel.
Karel zůstal v vedlejším pokoji, dveře byly pootevřené. Míša ho viděla stát ve stínu.
Petr byl jemný. Políbil ji, pomalu ji svlékl, chválil ji. Ale Míša se cítila jako na prodej. Když si svlékl kalhoty a ona viděla jeho vztyčený pták, přišlo jí to poprvé opravdu reálné.
„Můžu to ještě zastavit?“ zašeptala tiše, spíš pro sebe.
Petr se zastavil.
„Samozřejmě. Jestli chceš, odejdu hned.“
Míša se podívala na Karla. Viděla v jeho očích vzrušení. A zároveň prosbu. Zavřela oči a pomalu zavrtěla hlavou.
„…pokračuj.“
Během setkání
Petr ji vzal pomalu. Ležela na zádech a dívala se do stropu. Cítila ho uvnitř sebe a zároveň cítila, jak se v ní něco láme.
Každých pár vteřin se jí v hlavě ozývalo:
„Teď ti někdo platí za to, že tě šuká. Teď jsi děvka za peníze.“
Slzy jí stékaly po spáncích do vlasů. Neplakala nahlas, ale tělo se jí třáslo. Když Petr zrychlil a začal sténat, Míša se dívala na obálku s penězi na nočním stolku.
Když přišel, vytáhl pták ven a vystříkal jí na břicho. Míša ležela nehybně a dívala se na tu bílou tekutinu na své kůži.
„Děkuju,“ řekl Petr tiše a políbil ji na čelo. „Byla jsi úžasná.“
Odešel deset minut před domluveným časem. Nechal obálku na stole.
Po setkání
Karel vešel do pokoje, jakmile Petr odešel. Míša stále ležela na zádech, nahá, se spermatem na břiše. Dívala se do stropu a neříkala nic.
„Míšo…“ začal Karel opatrně.
Najednou se posadila, ruce si dala před obličej a propukla v pláč. Hluboký, těžký pláč, který vycházel z břicha.
„Co jsem to udělala…“ šeptala mezi vzlykty. „Co jsem to, kurva, udělala…“
Karel k ní přistoupil a chtěl ji obejmout, ale ona ho odstrčila.
„Nedotýkej se mě!“ vykřikla. „Ne teď… prosím.“
Posadila se na okraj postele a dívala se na své ruce.
„Cítila jsem se jako… jako laciná kurva. On mi platil a já jsem mu za to otevřela nohy. A ty jsi na to koukal. Ty jsi na to chtěl koukat.“
Karel stál bezmocně.
„Myslel jsem, že to zvládneme…“
Míša se na něj podívala. V očích měla bolest, stud a vztek.
„Já to nezvládám, Karle. Vůbec. Cítím se špinavá. Cítím se… použitá. A ne proto, že mě šukal on. Ale proto, že jsem to udělala za peníze. A proto, že jsi to chtěl ty.“
Vstala, vzala si ručník a začala si otírat břicho. Pohybovala se mechanicky, jako by se chtěla co nejdřív zbavit všech stop.
„Vezmi ty peníze,“ řekla tiše. „Vezmi si je. Já je nechci. Už je nechci nikdy vidět.“
Karel se na obálku podíval, ale nesáhl po ní.
Míša se oblékla. Ruce se jí pořád třásly. Když byla oblečená, podívala se na něj znovu.
„Slíbil jsi mi, že to bude jen jednou. A že to zvládneme.“
„Zvládneme to,“ řekl Karel, ale hlas mu chvěl.
Míša zavrtěla hlavou.
„Já už se necítím jako tvoje žena. Cítím se jako… něco, co sis koupil a půjčil dál.“
Vyšla z pokoje a nechala ho tam stát.
Cesta domů
V autě seděla otočená k oknu. Neplakala už, ale byla úplně uzavřená. Karel jel a občas se na ni podíval.
„Míšo… promluv se mnou, prosím.“
„Teď nemůžu,“ odpověděla chraplavě. „Teď bych řekla něco, co bych pak litovala.“
Když přijeli domů, šla rovnou do koupelny. Karel slyšel, jak se sprchuje dlouho, skoro čtyřicet minut. Když vyšla, měla zarudlé oči.
Lehla si do postele zády k němu.
„Nechci, abys mě dneska objímal,“ řekla tiše. „Potřebuju být sama se sebou.“
Karel ležel vedle ní a díval se do tmy.
Poprvé od chvíle, kdy tu myšlenku vyslovil, pochopil, co udělal.
A Míša ležela vedle něj a přemýšlela, jestli se někdy zase bude cítit jako jeho žena.
