Na klasickou textilní pláž už mě dneska nikdo nedostane. Představa, že na sobě po koupání nechám schnout mokré plavky, mě vyloženě otravuje. Ale jsou i další důvody – miluju slunce na každém centimetru své kůže. Nesnáším ty nevzhledné bílé proužky, které po plavkách zůstávají, chci mít tělo dokonale a rovnoměrně zlatavé od ramen až po paty. Už roky proto chodím výhradně na nuda pláže. Beru tam i svoje děti, pro které je lidská nahota naprosto přirozená věc. Na té velké, oficiální nuda pláži se s nimi navíc cítím stoprocentně bezpečně. Navíc se cítím být součástí komunity, která přijímá své tělo i těla ostatních bez předsudků. Kde se nemusím stydět za své špíčky a kde vím, že pohledy jsou možná zvídavé, ale nikdy ne pohrdavé a soudící.
Jenže když jsem sama, bez dětí, oficiální nudapláž měním za neoficiální plážičky za ní, schované za valem rákosí a vrbového proutí.
A tam začíná moje soukromá letní zábava. Vím o nich totiž už roky.
Muži, kteří sem nepřišli kvůli slunci ani kvůli vodě. Přikrádají se sami, s očima těkajícíma ze strany na stranu, a bleskově mizí v hustém křoví nad pláží. Myslí si, jak jsou strašně mazaní a dokonale neviditelní. Představuju si, jak jim v tom proutí buší srdce až v krku. Jak bojují s nervozitou, potí se v teplém oblečení a sžírá je strach, že udělají hluk a někdo je odhalí.
A já se tím strašně bavím. Sedím na dece, plně si užívám horký vzduch na nahé kůži a v duchu se směju tomu, jak naivní si myslí, že jsou.
Minulý pátek to bylo obzvlášť vtipné. Rozbalila jsem si deku kousek od hustého vrbového trsu. Sotva jsem se usadila, uslyšela jsem tiché křupnutí větvičky. Hned jsem věděla, která bije. Koutkem oka jsem mezi listy zachytila nehybnou siluetu a upřený pohled.
Místo abych se odvrátila, schválně jsem rozehrála svou oblíbenou hru. Já jsem tady doma, oni jsou jen hosté v mém divadle.
Líně jsem se protáhla, klekla si na deku a vzala do ruky opalovací krém. Věděla jsem, že v tu chvíli se mu v tom křoví zatajil dech. Sledovala jsem stébla trávy kousek od něj; ani se nepohnula, jak zamrzl v naprostém úžasu. Pomalými, provokativními pohyby jsem si začala roztírat chladivé mléko po prsou, břiše a pak stehnech. Každý můj pohyb byl vypočítaný.
Vzápětí křoví slabě zašustilo. Ten pohyb ho prozradil, ale já dělala, že o ničem nevím. Bylo neskutečně vzrušující vědět, že moje přirozená nahota a pár líných doteků na vlastním těle u někoho o patnáct metrů dál vyvolává absolutní bouři adrenalinu a touhy. Byla jsem to já, kdo měl situaci pevně v rukou, zatímco on se tam třásl nervozitou.
Mnohem víc než můj neviditelný divák v rákosí mě ale zanedlouho zaujalo něco jiného. Na malinkou sousední plážičku, oddělenou od té mojí jen úzkým pruhem rákosí a hustého křoví, skrz které bylo překvapivě dobře vidět, dorazil mladý pár.
Sledovala jsem je nejdřív úplně nechtěně. Ze zvyku ze sebe okamžitě shodili oblečení, ale na rozdíl od ostatních nudistů nezůstali jen u opalování. Bylo na nich vidět, jak moc jsou do sebe zamilovaní. Muž si lehl na záda a dívka se obkročmo posadila na jeho stehna, aby mu namazala ramena. Jenže u mazání nezůstalo. Její dlaně začaly klouzat níž, k jeho bokům, a jeho ruce mezitím pevně tiskly její nahé hýždě. Viděla jsem každý detail – lesk opalovacího krému na jejich propletených tělech, horké polibky i to, jak se jejich pohyby stávaly rychlejšími a naléhavějšími.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Srdce mi začalo divoce bušit a v podbřišku jsem ucítila prudkou vlnu horka. Najednou jsem to pochopila. Ten paralyzující mix vzrušení, tichého našlapování a absolutního soustředění. Přesně tohle zažívají ti šmíráci v křoví! Ta touha vidět víc, být součástí cizí intimity, i když jen jako tichý stín, mě úplně pohltila. Byla jsem v tom s nimi.
Vzrušení už ale bylo příliš silné a slunce pálilo až k nevydržení. Musela jsem se jít zchladit. Vstala jsem z deky a rychlým krokem zamířila do osvěžující vody písníku. Ponořila jsem se až po krk a nechala chladivý proud odplavit to největší napětí.
Netrvalo to ani pět minut a z rákosí se vynořili oni dva. Stále úplně nazí, s mokrou kůží od potu, ruku v ruce vstoupili do vody jen kousek ode mně. Když se naše pohledy střetly, nebylo v nich žádné naštvání. Mladá žena se na mě spiklenecky usmála a její partner mě sjel pobaveným pohledem od hlavy k patě. V tom jediném záblesku očí mi to došlo. Oni moc dobře věděli, že to křoví není neprůhledné. Věděli, že jsem se dívala... a schválně to udělali pro mě.
Oplatila jsem jim úsměv stejně lehkým, spikleneckým pohledem. Žádná slova nebyla potřeba. Chvíli jsme tam všichni tři jen tak plynuli ve vodě, užívali si horké odpoledne a ten elektrizující, tichý flirt, který mezi námi visel ve vzduchu. Když jsem po chvíli pomalu vystupovala z vody, cítila jsem, jak mi po kůži stékají chladné kapky, ale uvnitř mě všechno hořelo.
Vrátila jsem se na svou deku, lehla si na záda a zavřela oči. Moje tělo bylo plné úplně nového, intenzivního vzrušení. Už jsem nebyla jen ta, která se tajně směje schovaným mužům. Dnešek mi dal nové tajemství – sladkou příchuť toho, jaké to je, když se člověk na chvíli stane tím, kdo se dívá.
