Šepot písku a palm – z pohledu Kleopatry

Karel, já (Míša) a spousta našich kamarádů jsme vyrazili na prodloužený LARP víkend do hlubokého lesa na Vysočině. Karel hrál mého egyptského otroka – v prostém lněném bederním plátu, bosý, s bronzovými náramky na zápěstích. Jeho úkolem bylo servírovat, klečet u mých nohou a tiše plnit rozkazy.

Já, devatenáctiletá Míša, jsem ztělesňovala Kleopatru v lehkých, průsvitných bílých a zlatých šatech, které se při každém pohybu něžně přilepily k mé mladé, štíhlé postavě. Dlouhé tmavé vlasy jsem měla spletené do ozdobných copů se zlatými korálky. Chtěla jsem si Karla vzít a být mu věrnou manželkou. Byla jsem naivní a plná mladistvé radosti ze života – všechno mi připadalo jako zábava, jako hra.

Hlavní roli římského generála Antonia hrál charismatický Tomáš, který svou postavu zahrál s přirozenou mužností a hlubokým hlasem.

Napětí roste

Už během první velké audience v královském stanu mezi mnou (Kleopatrou) a Antoniem začalo jiskřit něco víc než jen hraná chemie. Tomáš klečel přede mnou a držel mou drobnou ruku v dlaních. Nejdřív to vypadalo úplně nevinně – jako součást role. Ale pak jeho palec začal pomalu a jemně kroužit po vnitřní straně mého zápěstí. Byl to takový lehký, téměř náhodný pohyb, ale já jsem ho cítila až příliš jasně. Projelo mnou teplo, které se mi rozlilo až do břicha.

Snažila jsem se soustředit na slova, ale jeho druhá ruka se mi najednou opřela o stehno. Zdálo se to jako podpora, jako když herec hledá rovnováhu při klečení. Jenže prsty se mi lehce zabořily do měkkého masa a zůstaly tam o chvíli déle, než bylo nutné. Cítila jsem teplo jeho dlaně přes tenkou látku šatů. Srdce mi začalo bušit rychleji. Říkala jsem si, že to je jen náhoda. Že to patří k roli.

Pak, když mi líbal prsty, jeho rty se dotkly vnitřní strany mé dlaně a zůstaly tam o něco déle. Byl to tak jemný, téměř nepostřehnutelný dotek, ale moje tělo na něj zareagovalo samo. Mezi nohama se mi začalo lehce třást a já jsem se musela soustředit, abych nezačala dýchat rychleji. „To je jen hra,“ opakovala jsem si v duchu. „Jen hra.“

Tomáš se na mě podíval a v očích měl něco, co mi říkalo, že ty doteky nejsou úplně náhodné. Ale já jsem si to pořád ještě nechtěla připustit. Byla jsem mladá, plná radosti ze hry a z toho, jak se mi věnuje. Když se při řeči lehce předklonil a jeho rameno se otřelo o moje ňadro, znovu jsem si řekla, že to byla jen náhoda. Že se to stalo samo.

Přesto se mi tělo rozbušilo. Cítila jsem, jak se mi bradavky začínají viditelně tvrdnout pod tenkými šaty. Doufala jsem, že to nikdo neuvidí. Zvlášť Karel, který klečel opodál jako poslušný otrok. Dívala jsem se na něj a snažila se usmát, ale uvnitř se mi mísila zvědavost s jakýmsi neklidem.

Tomáš mi pak pomalu spustil ruku z dlaně až na předloktí a jeho palec lehce přejel po citlivém místě u lokte. Znovu to vypadalo jako součást gesta, ale tělo mi na ten dotek zareagovalo silněji, než jsem čekala. Mezi nohama jsem byla už vlhká a já jsem to věděla. Styděla jsem se za to. Říkala jsem si, že to je jen proto, že je to nové, vzrušující a že jsem mladá.

Když audience skončila, cítila jsem se divně. Rozrušená, zmatená a zároveň plná nových pocitů. Pořád jsem si opakovala, že všechno byly jen náhodné doteky. Že to patří k roli.

V lese

Později večer, když se táborem nesla tichá hudba loutny a vzdálený smích, Antonius mě pozval „na tajnou procházku pod hvězdami, abychom projednali spojenectví Říma a Egypta“. Usmála jsem se, lehce jsem se dotkla Karlova ramene jako královna dávající rozkaz otrokovi, a odešla s Tomášem do temného lesa.

Zmizeli jsme na více než půl hodinu.

Šla jsem vedle něj docela lehkovážně a naivně. Myslela jsem si, že opravdu půjdeme jen „projednat alianci“. Byla jsem mladá, plná radosti ze hry a z toho, jak se mi Tomáš věnuje.

Když jsme se dostali dál od tábora, Tomáš se zastavil a řekl tiše:

„Teď v roli… bych tě měl svést. Kleopatra by se Antoniu poddala. Hrajeme to dál?“

Přikývla jsem. Pořád jsem to brala jako součást hry.

Přitáhl mě k sobě a políbil mě. Polibek byl hlubší a vášnivější, než jsem čekala. Snažila jsem se držet roli, ale jeho ruce na mém těle byly mnohem naléhavější, než vyžadoval scénář. Cítila jsem, jak mě přitahuje blíž k sobě, jak mě jeho dlaně hladí po bocích a zádech. Začalo mi to být příjemné. Příliš příjemné.

Stále jsem se snažila hrát, ale moje tělo už reagovalo samo. Když mě políbil na krk a jeho ruka mi sjela přes prsa až na stehno, zasténala jsem hlasitěji, než jsem chtěla. Bylo to silnější, než jsem čekala. On byl mladší než Karel, sebejistější a jeho doteky mě vzrušovaly mnohem víc, než by měly.

Najednou jsem už nechtěla jen hrát.

Přitiskla jsem se k němu a zašeptala rozechvěle:

„Tomáši… ty už to nehraješ, viď? “

Cítila jsem, jak se na okamžik zastavil, pak se usmál proti mým rtům. Vycítil to. Od té chvíle už nehrál. Začal mě svádět opravdu – pomalu, ale jistě. Líbal mě hlouběji, ruce měl všude, stahoval mi šaty z ramen a hladil mě po odhalené kůži. Já se mu čím dál víc poddávala. Ztratila jsem se v tom. Místo abych hrála Kleopatru, začala jsem být jen já – vzrušená, zmatená a toužící po tom, co se děje.

Když mě už měl skoro celou svlečenou, přitáhl mě k sobě, políbil mě do vlasů a tiše řekl:

„Pojď… na kolena.“

Nechala jsem se vést. Klekla jsem si na mech, opřela se o ruce a zvedla zadek. Šaty mi zůstaly vyhrnuté vysoko přes boky. Cítila jsem, jak se za mě postavil, jak mě chytil za boky a jak se mi přitiskl mezi nohy. Byl tvrdý, horký a výrazně větší, než jsem čekala.

Když do mě pomalu, ale pevně pronikl, zasténala jsem nahlas. Bylo to úplně jiné než s Karlem. Hlubší, silnější, plnější. Začal se pohybovat – pomalu, pak rychleji. Každý příraz mě plnil až do morku kostí.

„Jsi… mnohem větší než Karel,“ vydechla jsem mezi sténáním, aniž bych to chtěla říct nahlas. „Je to… úplně jiné…“

Tomáš zrychlil a já už nedokázala přemýšlet. Prostě jsem se mu oddávala. Nové, intenzivní pocity mě přemohly. Byla jsem mladá, vzrušená a poprvé v životě jsem zažívala něco takového s jiným mužem. Nehrála jsem už vůbec. Jen jsem se nechala brát.

Orgasmus přišel silný a nečekaný. Zachvěla jsem se pod ním, kundička se mi stáhla kolem jeho penisu a já jsem zasténala jeho jménem. O chvíli později se zabořil do mě až po kořen a vyvrcholil – cítila jsem, jak do mě proudí teplé semeno.

Ležela jsem pak na mechu, dýchala těžce, tělo mě ještě třáslo. Teprve po několika vteřinách mi došlo, co se vlastně stalo. Že už to nebyla hra. Že jsem ho sama požádala, aby přestal hrát. Že jsem se mu skutečně poddala a nechala se od něj osukat zezadu na mechu.

Uvnitř jsem se cítila jako děvka. Ale venku jsem se jen tiše usmívala.

Návrat

Když jsme se vrátili k ohništi, bylo to na první pohled patrné. Mé copánky byly lehce rozcuchané, několik pramenů mi volně padalo přes tvář a ramena. Na krku jsem měla jemné zarudnutí. Šaty jsem měla mírně nakřivo, jeden ramenní pásek sklouzl níž a v oblasti kolenou byly zřetelně špinavé od vlhké trávy, mechu a země.

Kamarádi u ohně se na sebe významně podívali. Někdo se usmál, někdo zvedl obočí, ale nikdo nic neřekl nahlas. Všichni předstírali, že jde jen o dobrou hru a skvělé herectví.

Karel jako egyptský otrok přistoupil a podal mi pohár vína. Když jsem se posadila těsně vedle něj, ucítila jsem, jak na mě hledí. Cítila jsem z sebe slabou, cizí vůni. Naše pohledy se na okamžik setkaly.

A tehdy jsem si všimla něčeho divného na Karlovi. V očích měl zvláštní vzrušení. Ne žárlivost, kterou bych čekala. Spíš… jakousi tichou rozkoš. Jako by ho vzrušovalo, že jsem se vrátila takhle rozcuchaná. Jako by ho vzrušovalo to, co všichni tušili. Cítila jsem to a bylo mi to divné. Karel by z toho neměl mít radost… a přesto to na něm bylo vidět.

Hospoda

Druhý den v oblíbené hospodě po skončení akce seděla celá parta u velkého stolu. Atmosféra byla veselá, ale pod povrchem vibrovala.

Tomáš zvedl půllitr a s nenuceným úsměvem pronesl směrem ke Karlu:

„Musím pochválit egyptského otroka – včera velmi dobře věděl, kdy má zůstat stranou a nechat královnu jednat. My dva jsme tu alianci projednali… opravdu důkladně.“

Lehce se dotkl svého krku a mrkl na mě.
„Egypt skrývá mnoho tajemství, viďte?“

Začervenala jsem se, sklopila oči a lehce se usmála. Ostatní se zasmáli, jako by šlo jen o vtip z hraní, ale všichni tušili víc. Nikdo to však neřekl nahlas.

Cítila jsem, jak mi hoří tváře. A znovu jsem viděla, jak je Karel vzrušený. Ne rozrušený. Vzrušený. Z věcí, ze kterých by normálně vzrušený být neměl.

Cestou domů jsem seděla vedle Karla v autě. Položila jsem mu ruku na stehno a tiše zašeptala:

„Byla to jen hra… víš to, že ano?“

Karel přikývl a usmál se. Já jsem se taky usmála.

Ale v duchu jsem věděla, že ta „hra“ mě změnila víc, než jsem ochotná přiznat.