Soutěžní povídka: Letní bouřka v ráji
Slunce pomalu mizelo za obzorem a zlaté paprsky se odrážely od klidné hladiny moře. Jemný písek hřál do chodidel a ve vzduchu se mísila vůně soli, kokosových palem a rozkvetlých květin. Byla to dovolená, o které jsem vždy snila.
Když jsem se procházela po téměř opuštěné pláži, zaslechla jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a naše pohledy se na okamžik střetly. Usmál se. Nebyl to okázalý úsměv, ale takový, který člověku vykouzlí motýly v břiše.
„Krásný večer, že?“ pronesl.
Jen jsem přikývla. Společně jsme pokračovali podél pobřeží a povídali si, jako bychom se znali celé roky. Smáli jsme se maličkostem, sbírali mušle a pozorovali první hvězdy, které se objevily na obloze.
Když se zvedl teplý letní vítr, schovali jsme se pod střechu malé plážové vily. Venku se ozvala krátká tropická bouřka, kapky bubnovaly do střechy a mezi námi zavládlo ticho plné očekávání.
Byli jsme si blízko. Stačilo jediné letmé dotknutí rukou a svět kolem jako by na chvíli přestal existovat. V očích se odráželo stejné vzrušení z neznámého okamžiku i vědomí, že některé zážitky jsou nejkrásnější právě proto, že zůstávají zahalené tajemstvím.
Bouřka stejně rychle odezněla, jako přišla. Vyšli jsme zpátky na pláž, kde se mokrý písek třpytil v měsíčním světle. Než jsme se rozloučili, věnoval mi poslední úsměv a políbil mě na tvář.
Možná jsme se už nikdy neviděli. Přesto se mi ten večer navždy zapsal do paměti jako připomínka, že i krátké letní setkání může být tím nejkrásnějším dobrodružstvím.
