Jednoho všedního odpoledne jsem si objednal novou napájecí šňůru k přenosnému počítači a zvolil vyzvednutí v onom známém zeleném obchodě s elektronikou, protože to bylo rychlejší než čekat na kurýra. Netušil jsem tehdy, že tahle banální pochůzka obrátí můj svět vzhůru nohama.
Když jsem vstoupil do výdejní haly a přistoupil k přepážce, zůstal jsem stát jako solný sloup. Za pultem seděla dívka tak omamné krásy, že jsem na okamžik zapomněl, proč jsem vlastně přišel. Měla kulatý, usměvavý obličej posetý drobnými zrzavými pihami, které jí dodávaly téměř dětskou roztomilost, a světle hnědé vlasy stažené do pevného drdolu, z něhož se uvolnilo několik něžných pramínků. Na nose jí spočívaly brýle s tenkými kulatými obroučkami, které rámovaly její hluboké, zelené oči. Jenže to všechno bledlo ve srovnání s tím, co se skrývalo pod firemní košilí. Dvě obří, pevné koule napínaly látku takovým způsobem, že knoflíčky doslova trpěly a žadonily o milost. Při každém jejím pohybu se celá ta majestátní konstrukce lehce zachvěla a já cítil, jak se mi podlamují kolena.
Když mi podávala balíček, usmála se a její melodický hlas pronesl přání hezkého dne. Zněl jako zvoneček, jako by dokázal ukolébat i to nejneklidnější svědomí. Poděkoval jsem a odešel, ale její obraz mi zůstal vypálený do sítnice. Ještě tu noc jsem nemohl usnout, jak se mi promítala za zavřenými víčky.
Druhý den jsem si objednal čisticí sadu na brýle. Nepotřeboval jsem ji. Nenosím brýle. Ale zoufale jsem toužil ji znovu spatřit. Osud mi přál a u přepážky opět seděla ona. Ta samá košile, ty samé pihy ve tvářích, ten samý dechberoucí pohled na gigantické poprsí, které se při každém pohybu lehce zachvělo jako hladina jezera po zásahu kamínkem. Tentokrát jsme prohodili o dvě věty víc. Její hlas byl ještě krásnější, než jsem si pamatoval.
Odcházel jsem s pocitem, že bych klidně mohl potřebovat ještě paměťovou kartu. A tak to pokračovalo. Objednával jsem střídavě hlouposti a občas i něco užitečného, jen abych ji mohl znovu a znovu vidět. Pokaždé, když jsem vstupoval do výdejní haly, srdce mi bušilo jako o závod a v hrdle mi vyschlo. Když tam byla, prohodili jsme pár slov, většinou o počasí nebo o tom, že zase přišel nějaký balíček. Začala si mě pamatovat. V jejích očích už nebyl jen profesionální odstup, ale cosi víc. Zábava. Zvědavost. Možná i očekávání.
Jednou se mě zeptala, proč chodím tak často. Přistihla mě nepřipraveného a já ze sebe vykoktal nahou pravdu: že se mi líbí její úsměv. Zčervenala jako podzimní jablko a její ňadra se pod košilí zhoupla, jak se prudce nadechla. Bylo to velkolepé. V tu chvíli jsem se odhodlal.
„Nechtěla byste někdy na kafe? Až vám skončí směna?“ vyhrkl jsem dřív, než mozek zpracoval co jsem právě řekl. Její překvapený výraz rychle vystřídal rozpačitý úsměv a pak tiché, téměř neslyšné přitakání. Vyměnili jsme si čísla a já odcházel s pocitem, že se mi právě otevřely brány ráje.
Za dva dny jsme seděli v malé kavárně na náměstí. Přišla v civilu, v přiléhavých legínách a volném triku, které sice skrývalo její postavu, ale naprosto nedokázalo zamaskovat majestátnost jejích vnad. Byla baculatá, to ano, ale nesla to s naprostou elegancí a přirozenou grácií. Její stehna byla silná a lákavá, boky široké jako antická socha bohyně plodnosti, břicho měla kulaté a pevné. Každá její křivka jako by byla vytesaná z mramoru, jen teplá a živá.
Povídali jsme si o všem možném. Byla vtipná, inteligentní a měla nakažlivý smích, který se rozléhal kavárnou. Během první hodiny jsem pochopil, že to není jen fyzická přitažlivost. Tahle dívka mě vážně zajímala. Její myšlenky, její sny, její pohled na svět. Když jsem se jí díval do očí, viděl jsem v nich hloubku, do které jsem chtěl padat.
Po třech hodinách, kdy už nás z kavárny téměř vyhazovali, jsem ji pozval k sobě domů. Souhlasila bez zaváhání, jako by na tu otázku čekala celý den. Doma jsem zapálil svíčky, jejichž plamínky začaly tančit po stěnách obývacího pokoje, otevřel lahev červeného vína a uvařil jednoduché těstoviny. Jedli jsme, smáli se a napětí mezi námi rostlo s každým douškem vína, s každým dotekem očí.
Když jsem jí naléval druhou skleničku, naše prsty se setkaly a já ucítil malou elektrickou jiskru, která proběhla celým mým tělem. Odložil jsem sklenici stranou, naklonil se k ní a jemně, téměř neslyšně, jsem ji políbil. Její rty byly plné, měkké jako samet a odpověděly mi s překvapivou něhou, jako by na ten okamžik čekaly od první chvíle, kdy jsme se spatřili. Líbali jsme se pomalu, objevně, jako bychom si chtěli zapamatovat každý dotek, každý odstín chuti, každý záchvěv. Cítil jsem její parfém. Sladký ylang ylang a pod ním přirozenou vůni její kůže, která byla ještě opojnější než samotný parfém.
Rukou jsem jí zajel do vlasů, uvolnil drdol a její světle hnědé kadeře se rozsypaly po ramenou jako vodopád hedvábí. Druhou dlaň jsem opatrně položil na její bok. Byl pevný a objemný, přesně jak jsem si představoval během těch bezesných nocí. Povzdechla si a přitáhla si mě blíž. Cítil jsem, jak se její velká ňadra tisknou na mou hruď, a i přes látku trička jsem vnímal jejich úžasnou měkkost a zároveň tíhu. Bylo to, jako bych objímal dva sluncem prohřáté balvany.
„Jsi si jistá?“ zeptal jsem se tiše a můj hlas zněl cize, plný touhy a zároveň obav. Místo odpovědi si sama stáhla tričko přes hlavu. Pod ním měla krajkovou podprsenku černé barvy, která doslova přetékala. Košíčky sotva pokrývaly dvorce a zbytek prsní tkáně se dral ven jako vlna, která se odmítá nechat spoutat hrází. Byl to ten nejvíc vzrušující pohled, jaký jsem kdy zažil.
Usmála se, ale v očích měla jiskřičku nejistoty. „Já vím, jsem velká,“ zašeptala. Skočil jsem jí do řeči dřív, než stačila dokončit myšlenku. „Jsi nádherná. Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl.“ A začal jsem ji znovu líbat, tentokrát vášnivěji, naléhavěji, jako bych chtěl svá slova dokázat každým dotekem.
Pomalu jsem ji položil na gauč. Naše těla se do sebe zaklínila jako dva dílky puzzle, které konečně našly své místo. Objala mě nohama kolem pasu a já cítil sílu jejích stehen, která mě objímala jako pevné, ale něžné objetí. Sjížděl jsem rty po jejím krku, cítil její pulz pod kůží, po klíčních kostech, které se jí rýsovaly pod hebkou pokožkou, až k hornímu okraji podprsenky. Tam jsem na okamžik zaváhal, jako poutník před vstupem do svatyně.
Natáhla ruku a sama si rozepnula zapínání vepředu. Ty dvě neskutečné koule se vyvalily na svobodu a já jen zíral s posvátnou úctou. Byly obrovské, těžké, s bledou pletí protkanou jemnými modravými žilkami, které připomínaly mapu řek tekoucích do neznámých krajin. Dvorce měla světle růžové, velké asi jako dlaň, a bradavky pevné, vystouplé, jako dva drahokamy korunující monumentální dílo přírody. Vůně jejího těla teď byla intenzivnější, omamná směs ylang ylangu, potu a ženské esence, která se mi vpíjela do smyslů.
Dotkl jsem se jich konečky prstů, téměř s posvátnou bázní. Byly neuvěřitelně hebké, poddajné, ale zároveň plné a pružné. Když jsem je vzal do dlaní, prsty se mi do nich zabořily jako do dvou teplých polštářů vycpaných tím nejjemnějším peřím. Zasténala, prohnula se v zádech a vrazila mi svá prsa do obličeje, jako by mi chtěla darovat ten nejsladší polštář k odpočinku. Začal jsem je líbat, olizovat, sál jsem bradavky střídavě jednu a pak druhou, zatímco jsem rukama masíroval zbytek těch úžasných kopců. Její steny se stupňovaly a já cítil, jak se pod mými ústy chvěje celé její tělo, jako struna rozeznělá mistrovým smyčcem.
Stáhl jsem jí legíny i kalhotky jedním plynulým tahem. Odhalil se přede mnou její klín, široký a vábivý, s pečlivě upraveným trojúhelníčkem jemných chloupků. Kůže na vnitřní straně stehen byla sametově jemná. Otočil jsem ji na břicho a zalapal po dechu. Její zadek byl monumentální. Dvě obří, kulaté polokoule, do kterých bych se mohl zakousnout jako do nejzralejšího ovoce. A taky že ano. Líbal jsem ji po celé délce páteře, obkresloval rty každý obratel, až jsem se dostal k jejím hýždím. Byly pevné, ale zároveň měkké, a když jsem do nich jemně kousl, vyjekla a pak se rozesmála tím svým nakažlivým smíchem. „Ty jsi blázen,“ zašeptala. „Do tebe ano,“ odpověděl jsem a poklekl za ni.
Navlhčil jsem si prsty a začal ji připravovat na to, co mělo přijít. Byla vlhká, horká a nesmírně úzká. Když jsem do ní pomalu zasunul ukazováček, sevřela se kolem něj takovou silou, že jsem věděl, že musím být maximálně opatrný a něžný. Přidal jsem druhý prst a jemně jimi pohyboval, zatímco ona tlačila pánev proti mně, jako by chtěla víc, víc, ještě víc. Její vůně dole byla opojná, přirozeně omamná, esence ženství v té nejčistší podobě. Přitiskl jsem nos na její hýždě a zhluboka se nadechl, jako bych se chtěl opít tou vůní.
„Už,“ řekla naléhavě, „chci tě v sobě.“ Nemusela to říkat dvakrát. Přiložil jsem penis k jejímu vchodu. Byl tak promočený, že jsem do ní vklouzl jediným plynulým pohybem, i když se musela hodně roztáhnout, aby mě přijala celého. Hlasitě zasténala, rukama se chytila polštáře jako tonoucí záchranného kruhu, a já zůstal chvíli bez hnutí. Chtěl jsem si vychutnat ten tlak, to sevření. Bylo to jako být obklopen rudě rozpálenou pěští, jako být pohlcen živoucím sametem.
Začal jsem přirážet. Zezadu to byl pohled, na který nikdy v životě nezapomenu. Její široký zadek se při každém nárazu otřásal v hypnotických vlnách, boky se vlnily mým směrem v rytmu a obrovská prsa pod ní visela jako dva kyvadlové zvony, jejichž bradavky se otíraly o pohovku. S každým mým pohybem se rozhoupala dopředu a dozadu v tanci, který neměl choreografa, a přesto byl dokonalý. Uchopil jsem ji za boky, prsty se mi zabořily do jejích měkkých partií, a přirážel jsem hlouběji, rychleji, naléhavěji. Zvuk našich těl pláskajících o sebe se rozléhal po celém bytě. Ona sténala, občas vykřikla a já cítil, jak se mi blíží orgasmus jako vzdálená bouře. Nechtěl jsem ale ještě končit.
Vytrhl jsem se z ní, otočil ji na záda a vjel mezi její stehna klasickou polohou. Teď se přede mnou rozprostřela celá její nádhera. Její prsa se rozlila do stran jako dvě obří vlny na, a když jsem do ní znovu pronikl, začala se houpat v rytmu mých přírazů, nahoru a dolů, ze strany na stranu. Byl to hypnotický tanec, při kterém se mi tajil dech. Naklonil jsem se a vzal jednu bradavku do úst, sál ji a kousal, zatímco jsem do ní tvrdě vnikal. Omotala nohy kolem mého pasu a pevně mě sevřela. Její stehna byla silná a dokonale obepnula mé boky.
Cítil jsem, jak se její stěny začínají stahovat kolem mého penisu v drobných záchvěvech, které předznamenávaly blížící se vrchol. „Ještě chvíli, prosím,“ zašeptal jsem a ona přikývla, oči plné rozkoše a oddanosti. Vydržel jsem, co to šlo, soustředil se na každý detail, na každý vjem, abych ten okamžik co nejvíc prodloužil. Jenže pohled na ta hopsající prsa, na její zrůžovělý obličej a široce rozevřené rty, na to, jak se celé její baculaté tělo oddává mně beze zbytku, mě přivedl až na samou hranici únosnosti. Lehl jsem si na ni protože jsem potřeboval zakrýt tu dokonalost jejího těla. Kdybych ji viděl jen o vteřinu déle, nevydržel bych. Pod mými přírazy se její hlava sunula výš a výš, až začala narážet do opěradla. Podsunul jsem jí dlaň pod týl, přimáčkl si ji těsněji k sobě a v tu chvíli se její steny proměnily. Intervaly mezi nimi se krátily, nádechy byly mělčí, trhanější, jako když se celé její tělo stahovalo k jedinému bodu.
Nejdřív to byl jen nepatrný záchvěv hluboko v jejím lůně… jemné chvění. Pak se její stěny začaly stahovat kolem mého penisu v drobných, nepravidelných pulzech, které postupně nabíraly na síle. Narovnal jsem se a uviděl, jak se jí mění výraz ve tváři… z rozkoše do naprostého úžasu, jako by sama nevěřila tomu, co se s jejím tělem děje. Rty se jí rozevřely a z hrdla se jí vydral táhlý sten. Znovu jsem si na ni lehl a přitiskl ji k sobě.
„Bože... už... teď!“ vykřikla mi do ucha a prsty se mi zaryla do zad tak silně, že jsem věděl, že tam zůstanou stopy.
Její tělo se prohnulo do luku. Pánev se jí zvedla proti mně takovou silou, až jsem musel vší silou udržet rovnováhu. Obrovská prsa se jí rozhoupala do všech stran…jeden kopec narazil do druhého a pak se zase odvalil zpátky, bradavky se jí scvrkly do ještě tvrdších uzlíků a celé poprsí jako by žilo vlastním životem. Cítil jsem, jak se kolem mě sevřela…jednou, dvakrát, třikrát…rytmické kontrakce, které mi skoro znemožnily další pohyb. Byla tak těsná, tak neskutečně horká a vlhká, že jsem musel ze všech sil zadržovat vlastní vyvrcholení.
Její výkřik přešel do série přerývaných vzlyků. Celé její baculaté tělo se chvělo v dokonalé harmonii…stehna se jí třásla proti mým bokům, břicho se vlnilo v křečích a paže mě svíraly jako svěrák. V očích měla slzy, ale usmívala se. Byl to ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl.
Věděl jsem, že chci vyvrcholení na její prsa. Tu představu jsem měl od prvního okamžiku u výdejního místa, od první sekundy, kdy jsem ji spatřil. Byla to představa, která mě pronásledovala ve snech i během bdění. V očích jí plála stejná touha. Vytáhl jsem se z ní a během pár vteřin, za jejího dychtivého pohledu, jsem si klekl na její hrudník. Její prsa jsem k sobě přitiskl rukama, vytvořil mezi nimi dokonalou štěrbinu, a začal do ní přirážet.
Byl to pocit, který se nedá popsat slovy. Měkká, sametová kůže, teplo vyzařující z jejího dekoltu a vědomí, že jsem mezi těmi monumenty, které mě tolik týdnů přiváděly k šílenství. Trvalo to sotva pár vteřin. S hlasitým zasténáním jsem explodoval jako sopka, která se probudila po staletích spánku. Proudy bílé tekutiny vystříkly na její krk, na kopce prsou, na bradavky, a pomalu stékaly do údolí mezi nimi jako lávové řeky. Ona se na mě dívala zpola přivřenýma očima, na tváři blažený úsměv. Prstem si nabrala trochu mé tekutiny z bradavky a ochutnala ji.
Leželi jsme pak dlouho vedle sebe, vyčerpaní a dokonale spokojení. Hladil jsem ji po vlasech, po břiše, po obrovských stehnech, cítil její teplo a vůni, teď už smíšenou s mojí vlastní. Byla to vůně, kterou jsem si chtěl pamatovat navždy. „Teď už si nemusíš nic objednávat,“ zašeptala mi do ucha a její hlas byl jako pohlazení. „Stačí mi napsat.“ Zasmál jsem se, přitáhl si ji ještě blíž . Už nikdy nebudu muset vymýšlet výmluvy, abych ji mohl spatřit.
