Bylo to jejich oblíbený víkend na řece. Dva páry, dvě kánoe a žádný pevný plán. Jen voda, slunce a večerní oheň u břehu. Míša seděla vpředu v jedné lodi a dělala háčka Karel vzadu řídil a občas na ni něco pokřikoval. V druhé kánoi seděla Radka vpředu a Pavel vzadu. Celý den pádlovali po proudu, občas se zastavili na pivo a teď už všichni cítili v pažích příjemnou únavu.
Karel se najednou zasmál a zavolal přes vodu:
„Hele, Pavle! Míšu to dneska se mnou moc nebaví. Měli bysme si ty háčky zítra vyměnit, co ty na to?“
Pavel se hlasitě zasmál a mávl pádlem.
„No jo, vidím to taky. Tvoje holka má dneska slabší den.“
Míša se na chvíli zastyděla, ale pak se jí v hlavě rozjela úplně jiná myšlenka. Představila si, jak sedí vpředu v kánoi s Pavlem za zády. Jak by se jí přes rameno díval, jak by jí občas tiše řekl „ještě jednou, pořádně“ a jak by jeho hlas zněl úplně jinak než Karlův. Představila si, jak by večer u ohně seděl proti ní a díval se na její triko, jak by se pak ve stanu k ní přitiskl a jak by ji jeho ruce objímaly jinak — silněji, jistěji.
Rychle zavrtěla hlavou a soustředila se na pádlování. Ale ta představa už v ní zůstala a hřála ji někde hluboko v břiše.
Večer postavili stany u břehu, rozdělali oheň a otevřeli víno. Míša byla úplně vyřízená. Kolem desáté se zvedla z deky.
„Já jdu spát, lidi… padám.“
Karel jí mávl rukou. „Spi, zlato. My tady ještě chvíli posedíme.“
Míša se doplazila do stanu. Bylo vedro i v noci, takže se svlékla jen do kalhotek. Spacák přehodila přes sebe jako tenkou přikrývku a ležela na boku. Myslela na Pavla. Na jeho ruce. Na to, jak by to bylo, kdyby přišel. Za chvíli usnula lehkým spánkem.
Nevěděla přesně, kolik je hodin, když uslyšela, jak se někdo plazí k stanu. Zvuk kroku a způsob, jakým se ohýbal, aby vešel dovnitř, jí hned prozradil, kdo to je. Pavel.
Míša se pomalu otočila na záda a otevřela oči. Ve stanu bylo šero, ale viděla jeho silnou postavu, jak se zastavil, když si všiml, že je vzhůru.
„Míšo,“ zašeptal. „Lituji… vlezl jsem do špatného stanu. Jdu pryč.“
Ona však zavrtěla hlavou a natáhla ruku. Její prsty se zachytily o jeho tričko a jemně, ale rozhodně ho přitáhly blíž.
„Neodcházej,“ vydechla tiše, hlas měla chraplavý touhou. „Zůstaň. Chci tě tady.“
Pavel se naklonil blíž. „Jsi si jistá? Karel je hned vedle…“
Míša se posadila, oběma rukama ho objala za krk a přitáhla jeho tvář k sobě. Políbila ho vášnivě, jazykem mu otevřela ústa.
„Jsem si jistá,“ zašeptala proti jeho rtům. „Chci to. Chci tebe.“
To bylo vše, co potřeboval. Pavel ji políbil zpět, silně, hladově. Jeho ruce sklouzly po jejím těle, stáhly jí kalhotky dolů. Ona mu pomohla svléknout tričko a kraťasy. Když byl nahý, lehla si na záda, roztáhla nohy a přitiskla si ho k době.
„Pojď do mě,“ zašeptala a rukou ho vedla k svému vchodu.
Pavel vkouzl do ní pomalu, hluboko, centimetr po centimetru. Oba zalapali po dechu. Míša byla mokrá, připravená. Cítila, jak ji roztahuje, jak ji plní jinak než Karel — silněji, plněji.
Začal se pohybovat. Hluboké, jisté tahy. Míša ho objala nohama kolem pasu, ruce jí spočinuly na jeho zádech a stáhla ho blíž k sobě při každém nárazu.
„Hlouběji… ano… takhle mě vem,“ šeptala mu do ucha, hlas se jí třásl rozkoší.
Jeho ruka jí objímala přes prsa, palec kroužil kolem bradavky. Druhá ruka ji držela za bok, aby do ní mohl vnikat ještě hlouběji. Míša se aktivně pohybovala s ním — zvedala zadek vstříc jeho tahům, tahala ho za zadek, aby šel ještě dál.
Vnitřní dialog v ní zuřil, ale tentokrát byl jasný:
To je špatné… Karel je skoro hned vedle…
Ale je to moje tělo. Moje volba. A je to tak dobré…
Když na ni přišel orgasmus, sevřela ho uvnitř tak silně, že on zasténal a zarazil se až na doraz. Cítila, jak se v ní teple rozpínají dlouhé proudy spermatu. Vypustil do ní všechno, zatímco ona se třásla v jeho náručí.
Chvíli zůstali takhle spojení, dýchali jeden druhému do krku. Pak se pomalu vytáhl. Sperma jí začalo vytékat mezi stehna.
Teprve teď se usmála a otočila hlavu k němu.
Ve stanu bylo skoro úplně tma, ale i tak viděla, jak se na ni dívá s obdivem.
„To bylo… neuvěřitelné,“ zašeptala.
Pavel se zasmál tiše, spokojeně. „Byla jsi úžasná. Chtěl jsem tě už celý den. Od chvíle, kdy jsi seděla v té kánoi a dělala mu háčka.“
Míša se přitiskla k němu na poslední polibek. „Já vím. Cítila jsem to na sobě.“
Pavel vstal, oblékl si kraťasy. Před tím, než vyšel, se ještě otočil a s úsměvem řekl:
„Kdybys to někdy chtěla zopakovat… víš, kde mě najdeš. A příště už budu vědět přesně, do kterého stanu jdu.“
Se smíchem se vytratil do tmy.
Míša zůstala sedět v stanu sama. Mezi nohama jí pořád kapalo. Cítila se zmatená, provinile vůči Karlovi, ale taky neuvěřitelně živá a vzrušená. Ruka jí sama sklouzla mezi stehna a dva prsty se jí zabořily do jejího teplého, cizím spermatem plného vchodu.
Venku u ohně slyšela, jak Pavel něco říká Radce a Karel se směje. Zní to úplně normálně, jako by se nic nestalo.
Míša si lehla zpátky a přetáhla si spacák přes hlavu. Srdce jí pořád bušilo. V hlavě se jí pořád střídaly dvě ženy.
Ta první, ta, která chtěla být věrná, se v ní svíjela:
Co jsi to udělala? To byl Pavel… zradila jsi Karla…
Ta druhá, ta, která se v ní probudila už na vodě, se jen tiše usmála:
Ale bylo to moje rozhodnutí. Moje tělo. A bylo to tak dobrý… tak hluboko… tak silný. Nikdy tě takhle nikdo nešukal. A ty jsi to chtěla.
Ruka jí sama sklouzla mezi stehna. Prsty se jí zabořily do teplého, lepkavého nepořádku, který v ní Pavel nechal. Cítila, jak je pořád roztažená. Jak v ní zůstala jeho teplá stopa.
Když si představila, jak ji předtím držel za bok, a jak ona sama nu šahala na zadek a chtěla, aby šel hlouběji, prsty jí začaly rychleji kroužit na klitorisu.
Kurvička, řekla si v duchu s úsměvem. Jsi kurvička, Míšo. A máš to ráda.
A najednou to v ní přestalo bolet. Najednou to přestalo být jen provinění. Byla to její volba. A bylo to vzrušující.
Když přišla podruhé, sevřela si prsty uvnitř tak silně, že jí po nich znovu začalo téct směs její šťávy a Pavlova spermatu. Ležela tam a třásla se, zatímco venku Karel něco řekl a všichni se zasmáli.
Míša vytáhla ruku zpod spacáku a chvíli se jen dívala do tmy. Pak si otřela prsty o vnitřní stranu stehna a tiše, téměř neslyšně zašeptala do polštáře:
„Kurva… a proč ne...“
Ležela tam dlouho a poslouchala, jak se venku hasí oheň. Jak se Radka směje. Jak Karel něco říká Pavlovi.
A poprvé v životě si připustila, že kdyby se to stalo znovu… aktivně by ho pozvala do stanu. Zvedla by zadek, položila by ruku na jeho stehno a nechala se vzít. Protože to byla její volba.
