Jednorožec

Jsem tu už tolik let. Za tu dobu jsem tu viděl snad skoro všechno. Hned na začátku fotky pér a zadků bez pozdravu. "Pošleš taky?" Ne, nepošlu. Nabídky masáží a "masáží", kde masáž znamená cokoli od zad po happy end za pár stovek i za cenu celé noci s profíkem v solidním hotelu. Nabídky okamžitého sexu - "teď hned u mě / v autě / v OC". Žádosti o fotky, o videa, o to abych se natočil. Posílání fantazií, které byly spíš slohovky z porna i zpráv.

Ghosting. Psal týden a najednou ticho. Zpráva doručena, nepřečtena. Nebo přečtena a nic.
Nebo naopak - skoro žárlivé scény, když jsem odepsal pozdě.
Prosby. Žadonění. Urážení. Nadávky. Výsměch.
Ani já jsem nebyl vždy fér. Místo jasného NE jsem někdy prostě jen klikl na blok. Bylo to jednodušší než vysvětlovat.
A mezi tím vším jsem hledal jednorožce. Doslova. Kluka, který to má stejně. Nebo aspoň velmi podobně. Normální život, ale v hlavě to samé šrotování - co kdyby to šlo zkusit s chlapem? Kluka - mladšího, štíhlého, zvědavého... Jednorožce, který by mě nechal se na něm povozit a nechal mě si pohrát s jeho rohem.

X let hledání. Psaní, posílání, postování, prohlížení...
Vlastně tu jsem už jen ze zvyku. Ze setrvačnosti. Co kdyby náhodou? Co kdyby ten jednorožec dneska zabloudil do ohrady?

S ním jsem si psal už celkem dlouho. Na místní poměry věky - asi měsíc. Psal mi a psal ty správné věci. Zdálo se, že hledá někoho jako jsem já. Pomalu to začínalo vypadat, že se blížíme k možnosti nějakého setkání. Navrhl jsem setkání u mě, bydlím kousek za Prahou, MHD kousek od domu, parkování v pohodě, přes den klid... Nakonec jsme si poslali fotky. Bez obličejů, jen tělo naostro. Já byl spokojený – je štíhlý, žádné obří břicho, mezi nohama celkem pěkný kousek.

A pak přišel den D - středa dopoledne - dnes má přijet.

Ráno jsem se osprchoval, oholil a pak jen netrpělivě čekal. Pár minut po desáté fakt zvonek u dveří.
Zabzučím, řeknu do interkomu, že jsem v posledním patře, od výtahu nalevo, otevřel jsem dveře na chodbu a čekal.
Slyším výtah, pak kroky na chodbě a už stojí se u dveří.
Mladší, štíhlý, světlé vlasy, batoh přes rameno. Normální kluk. Asi. Kluka fakt neumím posoudit, nemůžu říct, že ten se mi líbí a ten ne.
Dívá se na mě a je na něm vidět to samé - nervozita a to "tak jo, zvládl jsem to a jsem tady".
"Čau," řekne potichu. "To jsem já."
Ustoupím a pozvu ho dovnitř. Zuje se, batoh hodí do rohu za dveře, jdeme do obýváku.
"Dáš si kafe? Vodu? Panáka?" Vlastně ani nevím, co dělat. Jít hned k němu? Vrhnout se na něj? Povídat si? Jsem tak nervózní! Pořád to ještě můžu ukončit, nic nedělat. Na jednu stranu bych to chtěl strašně utnout, na druhou stranu mě to hrozně láká!

Nakonec si dáme oba panáka - na seznámení, sedneme si na gauč, vedle sebe, ani blízko, ani daleko. Podle mě tak akorát - takové to "chci tě, ale netlačím na tebe". Druhý panák je na odbourání zábran - je ráno, panáky jsou velký a pomáhají, takže si dodám odvahu a sedám si blíž.
"Hele, já... vlastně nikdy s klukem nebyl," řekne potichu a zrudne. Dívá se kamkoliv, jen ne na mě.
"Já jen jednou, jak jsem ti psal."
Kývne, že ví.
"Ani vlastně nevím, co dneska chci dělat."
Trochu mi spadne kámen ze srdce. Já taky nevím, co vlastně dneska.
"Hele, co když dneska budeme jen sedět u sebe, bavit se a uvidíme, jestli se někam posuneme. Nemusíme to hned hrotit."
Je vidět, že tohle chtěl slyšet. A já jsem to potřeboval říct nahlas.
Sedíme a povídáme si o běžných věcech, ale téma se nám vždycky stočí k seznamkám. Co jsme tam zažili, kdo nám co napsal, poslal, kde jsme všude hledali...
Nakonec vytáhnu noťas a prohlížíme si galerie z mého profilu.
"Není divný, že koukáme na alba ženských, ale sešli jsme se tu kvůli něčemu trochu jinému?" zeptám se po asi půl hodině.
"No, trochu jo."
Pak chvilku mlčíme a jen koukáme.

"Co spolu teda něco podniknout?" navrhnu, i když nevím, co takového bych si představoval.
On to neví taky - "a co myslíš?" zeptá se a zase kouká všude možně.
"Tak teď jsme koukali na fotky, co se kouknout naživo? Třeba na sebe?"
Trochu zariskuju a sundám si tričko a kraťasy. Sednu si zpátky v boxerkách a čekám, co on na to.
Kouká na mě. "Tak ok." Překoná mě tím, že se svlékne úplně. Rychle ho doženu a sedíme tak vedle sebe oba oblečeni jen do studu.
Prohlížím si ho, on mě, nevím, jestli tohle je dneska strop, nebo jestli chce zkusit víc. Nechci tlačit na pilu, ani být za toho, kdo jen seděl, koukal a nic.
Stydím se, ano - i když mě viděl na fotkách a ví, že nemám ideální figuru, stejně se stydím. Za svou postavu, za to, že tu jsem s klukem. S nahatým klukem. Za to se sice trochu stydím, ale i mě to zároveň vzrušuje.
Chci se ho dotknout, ale kde, sakra?

Nakonec mu položím ruku nahoru na stehno. Je to zvláštní pocit, dotýkat se nahého kluka.
Koukne se na ruku, nejdřív ucukne, ale pak se uvolní a položí svou ruku na mé stehno.
Sedíme, mlčíme a čekáme, co dál. Otočím se k němu - "tak co? Když už jsme se tu tak hezky sešli a svlíkli, co spolu... něco?"
Koukne na mě, zase zrudne, ale už nekouká do země.
"No... co třeba?" řekne a je slyšet, že se mu klepe hlas.
Přesunu se o kousek blíž, až se naše stehna dotýkají. Ruka mi zůstává na jeho noze a začnu ho jemně hladit prsty – pomalu, zkoumavě. Cítím teplou, hladkou kůži a chloupky, které se mi ježí pod dotekem. On pořád drží ruku na mém stehně, ale teď mě lehce stiskne.
„Můžeme zkusit něco z toho, o čem jsme si psali,“ řeknu tiše a podívám se mu do očí. „Žádný stress, v klidu. Když se nám něco nebude líbit, stopneme, jo?“
Kývne a stiskne mi stehno silněji.

Přitáhnu ho k sobě a políbím ho. Nejdřív jen lehce, jsou spíš nezkušené doteky rtů, než pusa. „Dobrý?“ zašeptám, když se odtáhnu. Lehce kývne. Nakloním se znovu, tentokrát pořádně. Jednou rukou ho pohladím po tváři, druhou mu zajedu do vlasů a přitáhnu si ho blíž. Polibky se prohlubují – pootevřu rty, olíznu mu spodní ret a on mi to o chvíli později vrátí. Naše jazyky se najdou, začnou si hrát, a najednou je všechno intenzivnější. Dýcháme nahlas nosem, je slyšet tiché mlaskání a polykání slin. Chci víc? Nechci to teď radši zastavit a ukončit to? Vždyť tu teď vlastně zahýbám! S klukem!!
Mozek už ale není ten, kdo rozhoduje. Teď je tu hlavně zvědavost. A nadrženost.
Hladím ho po zádech, tisknu ho k sobě. Nakonec sedí obkročmo přes mé boky, stehna má přese mě, jsme na sebe pevně přitisknutí. Druhou rukou sjedu níž, přejíždím mu po zádech a tisknu ho k sobě. Po chvíli se odtrhneme, zadýchaní, a díváme se na sebe.
Přestanu ho hladit po zádech a najdu jeho bradavku. Chytím ji mezi prsty a jemně ji mnu a mačkám. On to hned napodobí – vezme do prstů obě moje bradavky najednou. Zavzdychám, protože mám bradavky hodně citlivé. Cítím, jak mi dole tvrdne a roste.
„Tohle se ti líbí?“ zeptá se šeptem.
„Jo… hodně,“ vydechnu.
„A tohle?“ Chytí mě za péro a začne mě pomalu honit.
„Jooo,“ zasténám.

Zajedu rukou i já mezi jeho nohy. Je polotvrdý. Beru ho do dlaně a pomalu si s ním hraju – mačkám, honím, dráždím. Ztvrdne mu jen trochu, i když se snažím.
„Co se děje?“ zeptám se opatrně.
Pustí mě, podívá se smutně a zavrtí hlavou. „Nevím… nejde mi to. Nezlob se.“
Chvilku mlčíme, nezlobím se, chápu ho - nervy. Držím ho v ruce, cítím, jak mu v dlani měkne.
„Ale já tebe klidně…“ začne.
Přeruším ho: „Co by ti pomohlo? Mám zpomalit? Nebo něco jiného?“
„Já nevím. Všechno s tebou je celkem fajn… ale pak otevřu oči a vidím chlapa.“
Přesně rozumím tomu, co tím myslí.
„Počkej,“ řeknu a vstanu. „Mám něco, co by ti mohlo pomoct.“

Odejdu do ložnice, máme tady s manželkou krabici s hračkami, chvilku hledám a vrátím se s černou krajkovou maskou. Je hustá, skoro neprůhledná, s širokou elastickou gumičkou.
Stoupnu si přímo před něj. Sedí na gauči nahý, tvář přímo v úrovni mého tvrdého péra. Na okamžik si představím, jak mu ho strčím mezi rty. Ta představa je tak silná, že se málem neovládnu. Přestávám teď řešit, že tu sedí kluk.
Opatrně mu masku přetáhnu přes oči a upravím mu ji, aby pěkně seděla.
Asi ho napadlo totéž co mě. Nečekaně se najednou naklonil dopředu s pootevřenou pusou a naslepo hledal mé péro. Jemně jsem ho odstrčil rukou.

„Počkej… takhle to teď bude lepší,“ zašeptal jsem.
Pokrčil rameny, jako by říkal „jak chceš“.
„Tak to zkusím,“ řeknu a lehce ho odstrčím zpátky. Kleknu si nad něj, chvíli si ho prohlížím a pak se sehnu. Vsaju si do pusy jednu jeho bradavku, cucám ji, jemně okusuju a přejíždím po ní jazykem. Cítím, jak mi mezi rty tvrdne a zvedá se. Slyším jeho vzdychání. Jednou rukou mi přejíždí po zádech, až najednou pevně zmáčkne můj zadek. Na moment strnu překvapením, ale hned pokračuju. Nevadí mi to, jen jsem to od něj nečekal.

Jedu jazykem níž. Šimrají mě jemné chloupky na břiše, obkroužím pupík a pomalu sestupuju dál. Má tam hustou tmavou čárku chloupků, která vede až dolů. Na chvíli zaváhám, jestli nemám přestat, ale pak si řeknu, že taková šance se nemusí opakovat.
Kleknu si ještě níž. Přímo před očima mám jeho úd. Poprvé takhle zblízka. Vím, že můžu. Vlastně už teď možná musím? Pořád ještě není úplně tvrdý, ale předkožka je stažená a ze špičky mu vytéká průhledná hustá šťáva. Všimnu naběhlých žilek a toho, jak mu v něm pulzuje v rytmu tepu. Voní zajímavě… a já chci vědět, jak chutná. Jestli to teď udělám, budu už navždy ten, kdo má sice ženu, líbí se mu sice holky, ale ví, jaké to je, mít v puse něčí penis. Na chvilku zaváhám. Fakt to udělám? Přece se teď nezvednu a neskončím to.

Otevřu pusu a vezmu ho mezi rty. Slyším překvapené zasténání. Vlastně to překvapilo i mě. Zahýbám s klukem, kterého ani skoro neznám.
„Počkej chvilku,“ zašeptá roztřeseně.
Nepustím ho ven, jen se přestanu pohybovat, i když ne úplně. Lehce mu olizuju žalud, pomalu a jemně, skoro neznatelně. Klekl jsem si trochu níž, abych na něj viděl – má pootevřenou pusu, zrychleně oddechuje a maska mu zakrývá oči.
Cítím, jak mi v puse pomalu tvrdne. Zvětšuje se, až už se mi tam sotva vejde. Nechám ho vyklouznout ven a zadívám se na něj – teď je pořádně naběhlý, je žalud velký, lesklý a tmavý.
„Líbí se ti to?“ zašeptám ochraptěle.
„Ještě… prosím,“ vydechne a jednou rukou mi chytne hlavu, jemně, ale jistě mi ji táhne zpátky.
Otevřu pusu dokořán, obejmu ho rty a pomalu ho zase vezmu do pusy. Je teď úplně tvrdý, horký a pružný. Začnu sát, hlavou pohybuju nahoru a dolů, snažím se držet nějaký rytmus, jazykem ho masíruju ze spodu a kolem žaludu. Jeho šťáva mi zahušťuje sliny a plní pusu sladko-slanou chutí.
Když se pokusím ho vzít co nejdál, dotkne se žalud vzadu mandlí. Rychle ho vytáhnu, zakašlu a chvíli lapám po dechu, než se vrátím jen k jeho žaludu – saju, olizuju, lehce ho koušu a mačkám rty.
Jeho oddechování přechází v hlasité, roztřesené kňučení. Boky se mu začínají samy pohybovat, přiráží mi pomalu do pusy. Najednou mi pustí hlavu.
„Budu… stříkat… joooooo,“ zasténá hlubokým, roztřeseným hlasem. Chci to zkusit, tolikrát jsem si to představoval!

První silný výstřik mi nečekaně vletí rovnou do krku. Polekám se a instinktivně rozevřu rty. Druhý, třetí a čtvrtý výstřik mi dopadají přímo na patro a jazyk. Najednou mám pusu plnou teplého, hustého, lehce hořkoslaného semene. Rukou pevně sevřu kořen jeho péra a pořád ho honím, zatímco mi další dávky stříkají do pusy a přes rty.
Snažím se to udržet, ale je toho moc. Hustá směs slin a spermatu mi vytéká z koutků úst, stéká mu po péru a přes mou ruku.
Nakonec ho vyndám ven a několik posledních kapek mu ještě odkápne na břicho. Zvednu se a snažím se to polknout. V puse cítím hustou, lepkavou tekutinu. Natáhnu se pro skleničku, vyplivnu do ní většinu z pusy a zbytek s námahou polykám. Utřu si pusu, vezmu papírové utěrky a opatrně mu otřu břicho i ochabující péro, které mu rychle měkne a zmenšuje se.
Sednu si vedle něj. „Tak co, jaký to bylo?“ zeptám se tiše. V hlavě mi teď létá miliarda myšlenek. Je mi trochu zle z toho, že jsem zahnul. S klukem. Spíš teda z toho, že jsem zahnul. Ale vlastně mne to u rajcuje. Pusou. Do konce. To jsem si už dlouho představoval a teď vím, jaké to je, jak to chutná, jak to voní.
„Promiň… chtěl jsem tě upozornit dřív. Nezlob se,“ řekne a otočí hlavu stranou.
„To nic, já to chtěl zkusit. Příště už se snad dávit nebudu,“ odpovím s úsměvem, jako bych byl přesvědčený, že nějaké příště bude.
Sundá si masku a podívá se na mě. „Ty mě chceš vykouřit i příště? To se ti to tak líbilo?“
Chuť pořád cítím na jazyku. Byla zvláštní, ale ne špatná. „Jasně. Klidně to můžeme zase zkusit… Jestli přijdeš.“

Posadí se a podívá se mi do klína, kde mám pořád tvrdého. „Teď bych ti to měl oplatit. Ale ne do konce, jo?“
„Jak bys chtěl?“ řeknu. „Je to tvoje poprvé, tak si vyber.“
„Tak si lehni na záda. Ale nestříkej mi do pusy,“ připomene ještě jednou.
Lehnu si. Klekne si mezi moje nohy, vezme mé péro do ruky a pomalu ho strčí do pusy. Ještě je změklé, ale olepené od mé šťávy, vezme ho celé a začne ho cucat a sát, jako by to byl nanuk. Roztáhnu nohy, prsty mu lehce pročesávám vlasy. Cítím, jak mi v jeho ústech rychle tuhne. Je to neohrabané, pomalé, ale neskutečně vzrušující – pohled, jak tak klečí se zvednutým zadkem a mým pérem v puse. To, že je to kluk. Že jsem mu to teď před chvilkou udělal pusou.
„Pozor!“ vydechnu naléhavě. Rychle mu odstrčím hlavu, chytím si ho sám do ruky a začnu se honit. První silné výstřiky mi dopadnou na břicho po pár tazích, cítím na stehně jeho ruku, jak mě jemně hladí.
Když skončím, zůstanu chvíli ležet se zavřenýma očima. Otevřu je a vidím, jak se na mě dívá. Najednou se ke mně skloní a vezme mé už vadnoucí péro do horké pusy. Silně ho nasaje, podrží pár vteřin a pak ho pustí.
„Nechutná to špatně,“ řekne po chvíli. „Ale je to dost hustý.“
Kouknu na skleničku, kde pořád zůstala jeho dávka, a usměju se. „Já vím.“
Usměje se taky. „No jo… vlastně.“

Podá mi utěrky a pomůže mi utřít břicho. Sedneme si vedle sebe. Nevím, co teď. Nejradši bych teď byl sám, abych mohl zpracovat to, co se stalo. Chci, aby zmizel, teď, v tuhle chvíli, ale zároveň bych si rád vedle něj jen lehnul, mlčel a byl s někým.
Najednou řekne: „Tak já půjdu.“
Stoupne si a začne se rychle oblékat. Já si obléknu jen trenýrky a jdu za ním do chodby.
Cítím trochu úlevu, že jde, ale zároveň mne to trochu mrzí.
Obuje se, hodí batoh na rameno a stojí tam, jako by nevěděl, co dál.
„Je všechno ok?“ zeptám se.
Sklopí oči. „Můžeme si dát ještě pusu?“
Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho. Tentokrát hned pořádně – jazykem mu projedu pusu, rukama mu zajedu na zadek a pevně ho zmáčknu.
„Chtěl bych tě znovu,“ zašeptám mu do ucha.

Pustím ho, plácnu ho po zadku a odstoupím. Otočí se ke dveřím, rudý v obličeji.
„Ahoj,“ zamumlá přes rameno a rychle odejde.
Když za sebou zavře dveře, uklidím všechno ze stolu, spláchnu utěrky, vypláchnu skleničku a jdu se osprchovat. V puse pořád cítím tu zvláštní chuť. Ještě počkám, než si půjdu vyčistit zuby. Ještě chvilku tu aspoň takhle bude se mnou.
Když vylezu ze sprchy, mrknu na telefon.

Mám tam dvě zprávy od něj.
„Příště tě zase nechci vidět.“
Mrazivě mě to dloubne u srdce.
Pak přijde druhá: „Dáš mi ten šátek na oči hned za dveřma?