Léto pro většinu lidí znamenalo slunce, dovolené a lehké oblečení. Pro mě znamenalo ještě něco navíc – každodenní boj a zkoušku vůle.
Každé ráno jsem nastupoval do MHD s přesvědčením, že se budu dívat z okna nebo do telefonu. Jenže pak nastoupily ženy v sandálech, pantoflích nebo lehkých letních botách na podpatku. Upravené nohy, nalakované nehty, jemné náramky kolem kotníků... Stačil jediný pohled na jejich nožky a moje pozornost byla pryč. Měl jsem co dělat, aby nebyla vidět boule pod kraťasy. Ještě že mám tašku s delším popruhem.
Snažil jsem se působit nenápadně. Vždycky jsem pohled rychle odvrátil. Nechtěl jsem nikoho svým díváním obtěžovat.
Jednoho dne jsem nastoupil na Florenci. Souprava byla poloprázdná. Naproti mně se posadila žena kolem čtyřicítky. Elegantní bílé letní šaty, světle hnědé sandálky a pečlivě upravené nohy s vínovým lakem na nehtech. Kolem kotníčku jemný náramek se čtyřlístkem.
Pohled mi sklouzl dolů. Pak jsem zvedl hlavu a naše oči se střetli. Uvědomil jsem si, že si toho všimla. Místo rozpačitého výrazu se jen nepatrně usmála. Začala hrát svou hru. Zvedala prstíky, občas, jakoby náhodou, se jí sandálek vyzul.
„Líbí se vám více moje nožky nebo sandály?“ zašeptala a ukázala na ně prstem.
Zaskočila mě.
„Promiňte... nechtěl jsem být neslušný.“
„Ale já jsem zvědavá“ pousmála se.
„Ano.“ řekl jsem zmateně. „Vaše nožky“.
Chvíli bylo ticho.
Pak si pomalu překřížila nohy a s lehkým pobavením řekla:
„Víte, většina mužů se tváří, že se nedívá. Vy jste alespoň upřímný.“
„Snažím se být.“
Metro zpomalovalo.
„Pankrác,“ oznámil reproduktor.
Žena vstala, podívala se na mě s úsměvem a lehce kývla hlavou směrem ke dveřím.
„Máte čas na kávu?“
Nevěřil jsem vlastním uším.
„Ano...velmi rád.“
Usadili jsme se v malé kavárně nedaleko stanice. Představila se jako Romana.
Povídali o práci, cestování i obyčejných věcech. Stále se usmívala a párkrát se nožkou dotkla té mé.
„Myslím, že se můžu zeptat přímo.“
Podívala se na mě přes hrnek cappuccina.
„Máte slabost pro ženské nohy, že?“
Usmál jsem se a souhlasně pokýval hlavou.
„To je zajímavé,“ pokračovala, „já zase vždycky měla ráda, když někdo věnuje péči mým nohám. Dlouhý den v podpatcích dá zabrat.“
Podívala se na své sandálky.
„Masáž chodidel je pro mě nejlepší způsob relaxace.“
Na okamžik jsme se oba odmlčeli.
Pak dopila kávu a řekla:
„Bydlím kousek odsud. Mám moc příjemný byt. Když budete chtít, ukážu vám ho. A třeba si ještě dáme sklenku vína.“
Její hlas zněl klidně a sebejistě.
Přikývl jsem.
Netušil jsem, že právě tím začíná jedno z nejneobvyklejších přátelství, jaké jsem kdy poznal. Romana totiž dokázala přijímat mou zálibu bez posměchu nebo odsuzování – jako něco, co je prostě součástí mé osobnosti.
Bydlela jen pár minut chůze od stanice. Dům byl moderní, s prostornou vstupní halou a velkými prosklenými dveřmi. Vyjeli jsme výtahem do šestého patra.
„Tak jsme doma,“ usmála se, když odemykala dveře.
Vešel jsem dovnitř a na okamžik se rozhlédl. Byt působil vzdušně. Světlé dubové podlahy, bílé stěny doplněné několika černobílými fotografiemi města, velká šedá pohovka a knihovna plná románů a cestopisů. Z obývacího pokoje vedly posuvné dveře na balkon s výhledem na Prahu.
„Uděláš si pohodlí?“ zeptala se a začala mi tykat.
Přikývl jsem.
„Máš krásný byt.“ formální tykání máme za sebou.
„Děkuju. Mám ráda jednoduchý styl.“ řekla a sundala si sandálky.
„Tohle je první věc, kterou doma udělám skoro vždycky.“
Zmizela na chvíli v kuchyni a za okamžik se vrátila se dvěma sklenicemi vody.
„Přinesla jsem ti vodu, teď si jdu odložit do koupelny a během chvilky jsem zpátky“.
Nelhala. Během chvilky přišla zpět. Položila chodidla na měkký koberec a protáhla prsty.
„Po celém dni je to úleva.“
Chvíli bylo ticho.
„Víš,“ řekla, „když jsem tě dnes viděla v metru, poznala jsem ten pohled. Nebyl drzý ani nepříjemný. Spíš zvědavý.“
Trochu rozpačitě jsem se usmál.
„Snažil jsem se to skrýt.“
„To ano. Ale úplně se ti to nepovedlo.“
Oba jsme se zasmáli.
„Myslela jsem, že se budeš stydět mnohem víc.“
„Taky že se stydím.“
„Nemusíš.“ Podívala se na mě s lehkým úsměvem.
„Řekni mi upřímně... co tě na ženských nohách zaujme nejvíc? Upravené nehty? Boty? Nebo to, jak žena chodí?“
Zamyslel jsem se.
„Asi všechno dohromady. Když je vidět, že se o ně stará, působí to elegantně.“
Romana přikývla.
„To je moc hezky řečeno.“
Vstala a opět zamířila ke koupelně. Za okamžik se vrátila s malou lahvičkou oleje na nohy.
„Můžeš mi podat ten polštář?“ požádala. Lehla si na pohovku a udělala si pohodlí. S úsměvem dodala:
„Jestli opravdu oceňuješ upravené nohy, můžeš mi říct, jestli jsou ty mé podle tebe v dobré kondici. Zajímá mě upřímný názor.“
Podíval jsem se na ni a pak na její uvolněný výraz. Atmosféra byla klidná, přátelská a plná vzájemné důvěry. Měl jsem pocit, že jsem potkal člověka, se kterým si mohu otevřeně povídat o něčem, co jsem dosud skrýval před celým světem.
Zvedl jsem se, přišel k jejím nožkám a poprvé se jich dotkl prsty. Na spáncích mi tepalo a ani jsem nedýchal. Romana měla zavřené oči a čekala. Vzal jsem její nožku, zdvihl a políbil. Voněla úžasně. „Nespěchej nikam.“ pověděla. „Ani nechci, přeji si, aby to trvalo věčně.“ řekl jsem.
Nalil jsem si trochu oleje do dlaně, a její nožku jsem začal pomalu masírovat. Svými prsty jsem zajížděl mezi její prsty na noze a v rozkroku mi tuhl můj penis. Jemně jsem Romaně masíroval chodidlo, pomalu jsem přejížděl na její klenutý nárt a kotník. Rukama jsem jí po lýtku vystoupal až na její nádherné stehno. Seděl jsem tak, že mě její noha tlačila do rozkroku. Podíval jsem se na ní a ona se usmívala.
„Myslím že budeš potřebovat vysvobodit svůj poklad.“
„No to budu muset, ale raději bych se nejdřív opláchl neboť jsem z venku celý ulepený.“ „Můžeš jít do koupelny, myslela jsem si to a připravila jsem ti osušku je to ta s modrým pruhem.“
Odešel jsem osprchoval a při utírání jsem se podíval do zrcadla. V duchu jsem si říkal jak to, že mě potkalo takové štěstí v podobě Romany? Přišel jsem do obýváku a Romana nikde.
„Pojď za mnou, jsem v ložnici myslím že to bude mnohem lepší místo na masáž mých nohou.“
Ležela na posteli a na sobě měla jen lehký župánek, který se rozevíral a odhaloval její zarostlý klín. To mi stačilo, aby se mi postavil a byl jak kámen. Vzal jsem do ruky olejíček nanesl do dlaní a začal jí masírovat druhou nohu stejně jako tu prvou, od chodidla přes prstíky, nárt a kotník až ke stehnu. To už měla župánek celý rozevřený a mě se naskytl pohled na celý její zarostlý klín a nádherná prsa s tmavými dvorci a tuhými bradavkami. Vzal jsem její nohy, pokrčil je v kolenou a chodidly sevřel můj penis. Romana ani neotevřela oči a začala pohybovat chodidly tak, že jsem měl co dělat, abych hned nestříkal. Její kundička se leskla a její ruce už měla na svých prsou, kde jsi mačkala bradavky. „Vezmi si pouta a spoutej mě Martine, tak aby jsi mě měl ve své moci, tak aby jsi si se mnou mohl dělat co budeš chtít. Nezapomeň však na to, že jsi tady kvůli mým nožkám a svému ukojení.“
Vzal jsem z nočního stolku kožená pouta, připnul na nohy a ruce, kolem krku nasadil obojek, a vše jsem spojil karabinou. Teď měla své nožky u rukou a krku, byla spoutaná do kozelce, kundička se jí krásně rozevírala a leskla. Romana sténala rozkoší, když se mi plácl po zarostlé kundičce. Chvíli jsem cumlal její prstíky na nožkách, když v tom povídá:
„Strč mi ho tam prosím, už to nevydržím a pořádně mi promačkej bradavky.“
Přiklekl jsem blíž, nasměroval svůj žalud mezi její pysky a jedním strkem jsem v ní zmizel. Zůstal jsem nehybný a vychutnával si to teplo. Cítil jsem, jak se svaly jejího klína stahují kolem mého penisu, mezi prsty jsem silně mačkal její bradavky, a pomalu jsem začal přirážet. Tam a zpátky, tam a zpátky. V puse její palečky od nohou, chvílemi jsem jí olizoval chodidla, chvílemi jsem vytahoval svůj úd z její naběhlé kundičky a silně ji přes ní plácl. Párkrát se to opakovalo a najednou začala mocně stříkat. Její orgasmus ji zaplavil tak, že se celá rozklepala. Stříkala v intervalech až na mou hruď svůj sladký nektar. Během okamžiku jsem i já začal cítit, že se blíží moje chvíle, v penisu mi začalo cukat, rychle jsem ho vytáhl a přesunul se k jejím ústům, které už lačně čekali na moje semeno. Bylo ho hodně, většinu stihla spolykat, ale něco jí vyteklo z úst po tváři ven.
Odpoutal jsem karabinu, rozepl kožená pouta z rukou, nohou a krku a jemně jí políbil. Měla zavřené oči únavou, když jsem chtěl něco říct řekla jen:„ pšššt, můžeš jít.“
Sebral jsem teda věci, oblékl se a vyrazil na cestu domů. Cestou po schodech dolů k domovním dveřím jsem si celou situaci přehrával ještě jednou a byl jsem šťastný.
Přišel jsem na stanici metra a zrovna přijel vlak. Nastoupil jsem do vagónu, sedl si na trojku, jak to obvykle dělám, a proti mně si sedla nádherná žena, která ladně pohupovala nožkou v otevřených botech. No nemám já štěstí.
