Mnich - dokončení

Předchozí části si můžete přečíst zde:

https://www.amateri.com/cs/povidky/6372/mnich

A pokračování:
https://www.amateri.com/cs/povidky/6411/mnich-pokracovani





Dny ubíhaly, pak ubíhaly týdny a nakonec i roky a nebylo dne, aby si Petr s Longínem neužívali. Jednou to bylo ve skrytu na zahradě, pak zase v lese a nebo v prádelně, vždycky se našla příležitost, aby si navzájem vykouřili penisy nebo ho jeden druhému vyhonil či strčil do zadečku.

Až jednoho dne zase na bránu kláštera zaklepal nový mladík a žádal o přijetí. Petr tomu nevěnoval pozornost, jeho dny se zúžili jen na spaní, modlení, práci a užívání si s Longínem kdykoli a kdekoli to bylo možné. Jenže najednou měl pocit, že se mu Longínus straní. Dokonce už nebyli spolu přidělováni na stejnou práci. Zpočátku to Petrovi nedocházelo, ale po nějaké době si všiml, že když není Longínus v práci s ním, tak je právě s tím novým mladíkem. Ani si nějak nezapamatoval jeho jméno.

Jednoho dne měl Petr službu v kuchyni. Při rozdělování práce si dobře všiml, že Longínus s tím novým mají pracovat v prádelně. Z kuchyně to do prádelny nebylo daleko a tak, když se tam nahromadilo plno špinavých utěrek a ubrusů, Petr se velmi rychle nabídl, že je všechny do prádelny odnese. Vše tedy svázal do velkého uzlíku a vydal se po schodech dolu do prádelny. Když přišel ke dveřím, položil pomalu balík s prádlem a přitiskl ucho na dveře. Nic neslyšel. Sklonil se ke klíčové dírce a snažil se dohlédnout dovnitř. Nic neviděl. Tedy viděl, všude rozvěšená bílá prostěradla, která bránila pohledu na celou místnost. Petr vzal pomalu a opatrně za kliku a proklouzl dovnitř. Netrvalo mu dlouho, aby nepoznal, v které části prádelny je pohyb. U kádě. Přitáhl si k sobě balík se špinavým prádlem, kdyby ho ti dva zahlédli, aby se mohl vymluvit, že ho sem poslal kuchař, a velmi tiše schován za visícími prostěradly se plížil k místu, kde tušil Longína s mladíkem. Dostal se k poslednímu prostěradlu, které zakrývalo výhled a zůstal stát. Malinko ho poodhrnul, aby lépe viděl. Jeho očím se naskytl výjev, jak ze zamilovaného románu. Longínus s mladíkem se vášnivě líbali a v rozkroku měli pořádně vyboulené sutany. Najednou Longínova ruka zašátrala v mladíkově klíně a chytla přes sutanu již řádně ztopořený úd. Mladík vzdychnul a Petr ucítil ve svém penisu intenzivní škubání. Začal se mu topořit a tak jen na sucho polknul. Sledoval, jak si Longínus kleká, jak vyhrnuje mladíkovu sutanu a bere jeho ztopořený klacek jemně do ruky, hraje si s ním, mazlí se s ním, až se k němu nakonec skloní a začne ho líbat, lízat a dráždit jazykem po celé délce. Mladík se jen opřel o káď a slastně vzdychal. Petr si v tu chvíli vzpomněl, jaké to bylo poprvé na tom samém místě s Longínem a jaké to bylo pokaždé ty další roky. Začal žárlit, ale zároveň ho pohled na svého bývalého milence, který si to užíval s jiným, vzrušoval. Začal si tedy úd mnout, nejdříve přes sutanu, pak strčil ruku pod ni a mnul si ho přímo kůži na kůži. A dál tiše sledoval ty dva.

Longínus mezitím přešel k intenzivnějšímu dráždění a začal mladíka řádně kouřit a sát, což způsobovalo mladíkovy intenzivnější vzdechy. Najednou udělal kluk „aaaaah“, zacukal s sebou a bylo vidět, jak vystříknul Longínovi do pusy notnou dávku spermatu, a následně další, menší, a pak ještě jednu, ještě menší a takto asi třikrát. Celou dobu s sebou klepal jak ratlík, který vyleze z vody a setřásá z kožichu poslední kapky, což očividně Longína vzrušovalo a nepřestával s drážděním pusou, dokud z něj nevysál poslední kapku ejakulátu. Ano, bylo vidět, jak je Longínus vzrušený, protože i přes sutanu trčelo jeho péro dopředu, takže kdyby ležel na zádech, udělal by se z toho solidní stan. Petr už měl po několikáté kapičku na špičce, ale dál ještě odolával výstřiku. Sledoval ty dva, co bude, a tak mohl vidět, jak se Longínus prudce zvedl, otočil si mladíka k sobě zadkem a jedním tahem zarazil svůj kolík do něj. Petr si myslel, že mladík zařve překvapením nebo bolestí, ale on naopak vzdychal blahem. Petrovi došlo, že tenhle mladík bude asi mnohem víc zkušený, než byl on sám. To už ale Longínus tvrdě šukal mladou prdelku toho kluka, kterému se penis opět ztopořil, aniž by se ho dotkla jeho vlastní nebo „parťákova“ ruka. Najednou se Longínus propnul jak luk, slastně vzdychl a Petr si byl jistý, že v ten moment vypustil do mladíka své dávky semene. Kupodivu na to klukovo tělo zareagovalo prudkou reakcí a ze ztopořeného penisu, aniž by ho cokoli dráždilo, začaly vystřikovat tenké pramínky bílo-čiré tekutiny. To Petr ještě nikdy neviděl. Najednou dostal chuť se k těm dvěma připojit a klečet před mladíkem, mít jeho péro v puse a užívat si jeho výstřiky na svůj jazyk. Jak asi tento mladík chutná? Stejně jako Longínus? A čím víc na to myslel, tím víc byl vzrušený, na což jeho penis zareagoval mohutným výstřikem do ruky a na vlastní sutanu. Ale nebyl čas s tím něco dělat. Ti dva už začali vnímat svět okolo sebe a tak se musel rychle tvářit, jako že teprve přišel a nese tedy špinavé prádlo na vyprání. Pěkně ty dva pozdravil, vyřídil, co bylo třeba a jen doufal, že nepoznají, že vlastně měli svědka celé jejich divočinky a že to byl vzrušený svědek. Teprve později si všiml mokrého fleku na sutaně, kterou, snad, mohli vidět i ti dva a dovtípit se. Naštěstí se mu ji podařilo umně zamaskovat jiným kusem prádla…

Druhý den, když se rozdělovala zase práce, byl Petr, k svému velkému překvapení, přiřazen k novému mladíkovi. Jejich místo bylo pro dnešek zahrada. Díval se, ke komu byl přiřazen Longínus, ale nikde ho nenašel. Teprve později se dověděl, že je Longínus nemocný a bylo mu jasný, že přiřazení k mladíkovi nebyla určitě náhoda. Ostatně již delší dobu tušil, že Longínus má na to, kdo s kým bude pracovat, určitý vliv. Radši se neptal, jak to dělá. Petr se tedy odebral do zahrady a přemýšlel, jak toho využít, že má tohoto nováčka k ruce. Představa, že ho ochutnává, mu nedávala spát, a způsobovala pokaždé, když se objevila, ztopoření jeho chlouby.

Když vešel do zahradní boudy, kde byly uskladněny všechny zahradní nástroje a nářadí, zahlédl mladíka, jak se přehrabuje v bedně s harampádím, která stála v rohu.

„Ahoj, já jsem Petr,“ pozdravil uctivě a představil se.

„Já vím,“ odpověděl mladík, což Petra docela naštvalo, protože mu bylo jasné, že ten mladík ví víc než jeho jméno. „Jan,“ představil se po chvíli krátce.

„Dobrá, tak jdeme holt na to,“ odtušil Petr, kterého v rozčilení přešly jakékoli choutky s tímto mladíkem něco intimnějšího zkoušet.

„Dobře, ale nejdřív bych něco potřeboval,“ odpověděl Jan a ukázal Petrovi prstem, že má přijít blíž. Petr přistoupil a než se nadál, klečel mu Jan u nohou, prudkým pohybem vyhrnul sutanu a chytil na půl ztopořeného ptáka, který začal kvůli onomu rozčilení uvadat.

„Vím, že to taky chceš,“ řekl Jan a začal ho Petrovi honit, ovšem jen krátce, protože pak si ho dychtivě vrazil do pusy a začal ho zuřivě kouřit a sát. Petr byl vzteky bez sebe. To je ale drzost. Takhle přímočaře na to jít, a chtěl se Janovi vysmeknout. Nicméně ten byl natolik zkušený, že okamžitě věděl, jak na Petra. Dráždil ho tak usilovně, že Petr, místo, aby začal Janovu hlavu odtlačovat, začal ho hladit a laskat ve vlasech a cítil, jak je napnutý a jak ho to moc vzrušuje. Vztek byl pryč a on si užival toto příjemné dráždění. Netrvalo dlouho, Petrovi zacukalo v koulích, zaškubalo v podbřišku a jeho penis vystříkl mohutnou dávku spermatu přímo do Janovy pusy, který začal dychtivě polykat a při tom nepřestával jeho péro dráždit. Petr měl najednou pocit, že s tímto mladíkem je to mnohem hezčí, než z Longínem. Měl tak nějak hbitější jazýček, či co. Nedokázal to popsat. A jak tak myslel i na Longína, měl najednou pocit, jako by tam byl s nimi. Ten pocit byl tak reálný, že si až Petr říkal, že z toho blbne, když v tu chvíli uslyšel za sebou hlas: „Tak co moji milí, koukám, že už jste se seznámili…“ Ve dveřích boudy stál Longínus. Petrovi málem vypadly oči s ďůlků a hned po tom, co si Jan vyndal z pusy jeho penis, snažil se zakrýt svůj klín, jako by ho snad Longínus nikdy neviděl a nikdy nelaskal.

„Ale no tak, Petře, nelekej se,“ pokračoval Longínus. „Co jsi tak napnutý, uvolni se. Vždyť můžeme fungovat takto všichni tři, ne? V tomto přeci není konkurence…“ A na znamení, že to jde, pobídl Petra, aby kleknul před Jana a začal kouřit Janovo péro, které si mezitím odhalil z pod sutany. Bylo pořádně napnuté, bodejď by ne, když Jan tak vášnivě Petra chvilku před tím vykouřil. Petr pochopil. Celé to bylo v Longínově režii. Byl to on, kdo tahal za nitky dění, kdo to vše organizoval. A protože tento sexuální život byl pro něho vším, rozhodl se poslechnout a účastnit se na tom všem dál. Poklek tedy před Jana a vzal do ruky jeho úd, na jehož špičce už byla viditelná kapička čiré tekutiny. Ó jak je to vzrušující. Petr ji olízl, vychutnal si tu chuť na patře a zjistil, že chutná úplně jinak, jak Longínus. Jinak a možná i více. Nedalo se to popsat. Všiml si, že sebou začíná Jan cukat. To už měl totiž za sebou Longína, který začal se stejnou razancí, jako včera, zarážet svého ztopořeného ptáka do Janova zadku. Bez řečí, bez nějakých průtahů, natvrdo. Asi tak, jak to má Jan rád.

Petr si nebyl vědom, že by Janovo péro nějak extra dráždil, každopádně za chvíli z něj začala v krátkých dávkách stříkat tenkými pramínky bílo-čirá tekutina. Nebyl to žádný mohutný výstřik. Bylo to vždy krátké, s vteřinovou přestávkou, a bylo to několikrát za sebou. A trvalo to strašně dlouho, minimálně do doby, dokud se i Longínus v Janově zadku neudělal a jeho ztopořený penis nezačal ochabovat a tím pádem přestával dráždit prostatu. Petrovi to najednou přišlo tak úžasně vzrušující, takové krátké, jemné výstřiky pramínků, které trvaly dlouho. Petr nemusel mohutně polykat, ale každou dávku si na patře či na jazyku vychutnat. Začal si proto svůj penis honit a za krátko zkropil Janovy nohy, u kterých klečel, velkou dávkou ejakulátu.

„Taková škoda, když to skončilo na zemi,“ poznamenal jen mezi vzdechy Jan.

Všichni tři se po takto intenzivním prožitku vypotáceli z boudy na nářadí a svalili se na zahradě do trávníku. Leželi vedle sebe vyskládaní, jak zajíci po honu, a zhluboka oddychovali.

„Jsem rád, že jsme si všichni tři tak padli do oka,“ poznamenal Longínus. „Teď ten život bude zase o něco snesitelnější,“ a mrkl na oba své „parťáky“, kteří se snažili popadnout dech ležíc vedle něj.