Zpověď 10

Ráno jsem se probudil celkem čilý. Zápěstí mě ještě trochu bolelo, ale nebyla to žádná tragédie. Klárka klidně spala, tak jsem se snažil vstát co nejopatrněji. Vyndal jsem notebook, otevřel email a překvapeně se díval na zprávu od Jany. Byla pořádně dlouhá. Při jejím čtení mi poklesla čelist. To jsem nečekal.
„Romane, ani jsem si nevšimla, že jsi vstal. Co to čteš?“ zeptala se mě zvědavě Klárka.
„Pojď, sedni si vedle mě. Vrátím mail nahoru. Musím si to ještě jednou od začátku přečíst. Je to od Jany.“
Beze slova jsme společně přečetli mail až do konce. Ani jednomu z nás nebylo do řeči. Prolomil jsem ticho.
„Zavolám na policii, že odjíždíme do Prahy. A že jsme kdykoli k dispozici. Nemá cenu tu dál zůstávat.“
„Máš pravdu, hned zabalím.“
„Mám plán.“
„Nenapínej mě, jaký máš plán?“
„Až přijedeme do Prahy, tak nepozorovaně vklouznu do svého bytu.“
„No dobře, ale proč?“
„V první řadě se potřebuju připravit na stěhování a prodej bytu. A v druhé řadě potřebuju zjistit, jestli mě stále ještě policie a BIS sledují.“
„Není to zbrklé prodat byt? Co když si nesedneme?“
„Už se přece nějakou dobu známe. Neboj. A Marek potřebuje nějaký mužský vzor.“
„Vím. Jen mě překvapilo, že to, co jsem si moc přála, se mi najednou plní.“
Obejmul jsem ji, políbil a zavolal na rakouskou policii, že odjíždíme do Prahy. Pomohl jsem zabalit a vyrazili jsme. Po cestě jsme se ještě stavili v jednom specializovaném obchodě, kde jsem si koupil pár chytrých udělátek a nezávislých kamer, co by se mi mohly hodit. I Klárka byla z jejich neviditelného provedení nadšená.
Když jsme se z obchodu vrátili do auta, přišlo mi, že je trochu zaražená.
„Na co myslíš?“ zeptal jsem se přímo.
„Na Janu, nebo jak se vlastně jmenuje. Jakou jsme měli kliku, že žijeme tam, kde žijeme, a v téhle době. Brrr. A na to, co bude s námi dál. Jsem trochu rajda a momentálně nevím, co s tím. Teda teď mi je vše jasné, cítím se vybouřená, ale co když mi to za pár let tak jasné nebude?“
„Máš pravdu, co napsala Jana mnou hodně otřáslo a stále ještě myslím na to, co musela prožít. Budu si o tom muset na internetu něco přečíst. A my? Mě baví, žes tak trochu vybouřená rajda.“
„A co když nejsem vybouřená dost, co bude potom s námi? Chápeš, že se bojím o náš vztah a že mám o sobě pochybnosti? Nebyla jsem totiž nikdy schopná být v nějakém normálním vztahu. A náš vztah až do teď to byla evidentní horská dráha.“
„Klárko, já říkal, žes tak trochu vybouřená. A to mě moooc rajcuje. Že toho spolu ještě zatraceně moc prožijeme při tom tvém dobouřování a že to bude někdy pořádnej vodvaz, to je mi jasný už teď.“
„Myslíš třeba to, jak jsi teď prakticky nevylezl ze swingers klubu? Co když bych tam chtěla jít taky? Tedy sama asi ne, ale s tebou. No a jak říkáš – pořádně se vodvázat bych mohla přímo tam. Takhle to myslíš s tím mým dobouřením?“
„To jsem přímo nemyslel, ale mám takový tušení, že tam spolu co nejdřív, tedy ve středu, zajdeme.“
„Vážně? A když se mi tam třeba někdo bude líbit? A co máš v plánu dělat, jestli tě budou ještě furt sledovat? To tam půjdeme i tak?“
„On se toho týká tak trochu můj plán, jak jsem ti o něm říkal, že ho mám. Mohli bychom se jakoby náhodou setkat v oné vinárně, tam, jak jsem se dal dohromady s Janou. No, a odtud vyrazíme na swingers s velkým humbukem, avšak tentokrát spolu. Jestli mě mé tušení neklame, tak tam coby dup dorazí i Petr z BISky. Samozřejmě tam na tebe nikdo, od koho to nebudeš chtít, nebude sahat. O to se postarám. A já mám s jinejma ženskejma jasno, takže pohoda,“ řekl jsem a trochu se zasmál.
„Čemu se směješ?“ zeptala se Klárka s nepatrnou stopou nervozity v hlase.
„Jen mi přišlo vtipné, že když to začalo swingers, tak že to asi i swingers skončí. Pokud Petr BISák přijde, převyprávíme mu spolu obsah Janina emailu a také mu povíme všechno to, co jsme zažili ve Vídni. Ať se s tím pak nějak popasuje. A měl by to také vysvětlit svým kolegům z PČR.“
„To budeme na swingers party jako praví dos tajnos agentos. Teda, nejdřív jsem koukala, co to povídáš, ale teď mě to láká. A taky už vím, že si tam chci trochu víc zařádit.“
„Jen aby nepovolili ve sledování. To bych pak musel vymyslet něco jiného.“
„Jenže počkej, to jako budu bez tebe až do středy?“
„Vzhledem ke konspiracím to tak bude asi nejlepší. Aspoň se vyspíš a nabereš sílu na středu.“
„Ty jsi ale ošklivý, víš? Já to asi nevydržím. Neměli jsme z té Vídně odjíždět tak rychle.“
„Můžeme to v Praze pořešit v jednom fajnovém wellness.“
„Jako masáže a tak?“
„Ne, spousta wellness jsou vlastně hodinovými hotely, kde se neukazují občanky. Vířivka a sauna na pokoji, k tomu velká postel, aby se na ní v případě potřeby vešli i víc než jen dva. A to vše je doprovázeno možností objednání pití a občerstvení na pokoj. Nikdo nás tam nebude rušit.“
„Vířivku i saunu bych dala. Zadej rovnou takový podnik do navigace, prosím. A objednej nám plný servis. A taky na úterý, když už tě konečně můžu mít jen pro sebe.“

Pozoroval jsem Klárku z profilu, jak se soustředí na řízení. Moc se mi líbila její vážná poloha. Usmál jsem se nad jejími starostmi, že když nebyla až do teď schopna normálního vztahu, nevydrží kvůli ní ani tenhle náš nový. Kolik jiných žen by okamžitě jako původce svých rozchodů označilo muže! A to jistě zcela oprávněně. Ale kdo si vybral ty muže, že…

Po internetu jsem mezitím potvrdil rezervaci jednoho wellness na Smíchově a těšil se z toho, že je na mě Klárka stále ještě pořádně nadržená. Zadal jsem adresu do navigace a přemýšlel, jakou rafinovanost si na ni připravím. Po chvíli divokých představ jsem se rozhodl, že nejlepší bude se podřídit spontánní chuti našich těl, však ony se o svůj díl rozkoše více než jen řádně přihlásí.
Na příští čůrací zastávce jsem navrhl, že budu řídit až na Smíchov. Klárka souhlasila, že si aspoň odpočine, a já si pak celou cestu až do Prahy začal v hlavě srovnávat, jaký typ velkého rodinného vozu by byl pro nás nejlepší.
„Tedy Romane, tady je to tak hezké! Netušila jsem, že i tohle je wellness. Naleju nám skleničku, ať stačím vystřízlivět než odsud pojedu.“
Jak nalévala sekt, zezadu jsem k ní přistoupil, odhrnul vlasy a začal jemně líbat její nádhernou šíji. Ruce jsem zkřížil přes její bříško a přitáhl jí těsně k sobě. Musela i přes oblečení cítit bleskový nástup mé erekce. Pootočila se, podala mi skleničku, ťukli jsem si a napili se. Nedočkavě jsem sekt odložil, rozepl si kalhoty, rychle je skopnul ze sebe, Klárku si zase otočil zády k sobě, nadzdvihl sukni, úplně promočené kalhotky dal na stranu a prudce ho do ní vrazil. Byla tak mokrá, že jsem bez potíží zajel až po kořen. Začal jsem bezhlavě ve stoje zezadu přirážet a poslouchal Klárčino slastné oddychování. Tu nečekaně vykřikla a stáhla se tak prudce, až mě vytlačila. Následoval její mohutný výstřik, kterým si smáčela boty i šaty.
„Prosím drž mě, úplně se mi klepou nohy. Musím víc posilovat, nikdy jsem nebyla po milování tak vyčerpaná.“
Odvedl jsem jí do postele, nalil nám další sekt a podíval se na nastavení vířivky. Saunu jsem odpískal, nahřívá se moc dlouho.
„Pojď ke mně, už jsem se vydýchala. Lehni si na záda, teď je řada na mě.“
Poslechl jsem a začala mi ho velmi něžně lízat. Vzala si na chvilku do pusy jen špičku žaludu, spustila své jazykové orgie, aby je po chvilce vystřídala hlubokým zásunem pomalu až za mandle. Nedokážu odhadnout, jak dlouho se mi takhle opakovaně rytmicky věnovala. Přesně odhadla, že budu stříkat a těsně před tím, než jsem to pustil, mi strčila nasliněný prst hluboko do zadku a zatlačila zvláštním způsobem na prostatu. V tu chvíli ve mně vybuchla bomba. Intenzivně jsem cítil, jak moc stříkám a jak plním Klárčinu pusinku. Vykřikl jsem a velmi silné uvolnění vystřídala okamžitá únava. Bylo mi božsky.
„Také se musím vydýchat. Musím se přiznat, že tak silný orgasmus, který jsi mi právě udělala, bych ve stoje nezvládl. Jsi neskutečná.“
Začali jsme se líbat, já rozpoznal trochu své chuti a zase se mi začal stavět. Natočil jsem Klárku na záda a co nejpomaleji do ní začal zajíždět. Nepřestávali jsme se při tom líbat. Chytila mě za zadek a vždy, když jsem do ní úplně zajel, se mě snažila rukama na sebe ještě víc narazit.
„Neboj, jsi hodně hluboko, ale já si tě takhle narážím na poštěváčka, mám ho jako v jednom ohromném vzrušujícím plameni a musím si ho takhle ještě víc vydráždit. Ne prstem, ale celým tebou. Ano, víc na mě tlač, ještě víc!“
Cítil jsem, jak při mém přirážení povoluje a zase stahuje poševní svalstvo. Její mokrá kundička mě začala přímo grandiózně přikuřovat. Společně se nám začal zrychlovat dech. Klárka se prohnula jako luk, vykřikla a já do ní zbytek toho, co ve mně po famózním vykouření zůstalo, pustil.
Leželi jsme vedle sebe, oddechovali, a mně to nedalo a musel jsem říct: „Jsem starej. Teprve druhé číslo a nebejt vířivka přímo na pokoji, ani náhodou bych se za ní nechtěl trmácet někam do koupelny.“
„Máš pravdu, potřebujeme teplem uvolnit svaly. Vlezeme si do ní.“
Vířivka na nás měla přímo blahodárné účinky.
„Klárko, změníme trochu způsob komunikace. Zařídím nám teď nový email na Protonu a budeme si tam nechávat vzkazy v rozepsané poště. Nikam nic nebudeme posílat.“
„Dobře, jak myslíš. Aspoň tam můžeme vše otevřeně psát.“
Oblékli jsme se, a celkem křepce vykročili k autu.
„Opravdu tě nemám někam odvést?“
„Ne, je to v pohodě. Jsem zvědavý, jestli mě navštívili a jak to je se sledováním.“
„Já taky. Napiš mi. A zítra v pět tady. Je to bezva místo!“
Políbili jsme se na rozloučenou, Klárka sedla do auta a odjela. Vyndal jsem si z mobilu baterku a vydal se se svými zavazadly na cestu domů.

Opět jsem se proplížil přes dvůr. Dveře od bytu od té doby, co jsem byl pryč, nikdo neotevřel, a ani má bezpečnostní zařízení nezaznamenala žádné použití zvonku nebo pokus o vniknutí. Všechny paměťovky, mobil a notebook, co jsem měl s sebou, jsem schoval do zvláštní tajné přihrádky na dně skříně. Notebook z předsíně jsem narafičil do kuchyně a nastavil na něm stánku amatérů, ať případní návštěvníci vědí, co jsem tu celou dobu dělal. Mobil jsem vyndal z nabíječky a zrušil program na jeho sdílení. Do každé místnosti, a i do některých skříní jsem narafičil hodně kvalitní skryté kamery koupené na cestě z Vídně. Výhodou bylo, že byly na baterky a nahrávaly na paměťovou kartu v módu fotopasti. Byly v propiskách, hrnečku, v suvenýrech. Byly tudíž zcela nezávislé na napájení a také na počítačové síti. Převlékl jsem se, rozházel postel, aby to vypadalo, že jsme z ní několik dní nevylezl, vzal pytel s odpadky, tašky s tříděným odpadem, posbíral po bytě všechny prázdné flašky, dal je do nákupní tašky a vyrazil. Na dvoře jsem vyhodil pytel do směsného odpadu a vyšel hlavním vchodem ke kontejnerům na tříděný odpad. Po cestě jsem kontroloval, zda tam ještě někdo hlídá. Prošel jsem okolo jednoho červeného Focuse, ve které seděli dva chlapi. U kontejnerů na tříděný odpad jsem se tvářil, kolik že toho nevyhazuju. Focus po minutě nastartoval a odjel. To znamená, že jsem blokoval hezky dlouho celý sledovací tým. Musí jich být víc, když tihle odjeli. Po cestě od kontejnerů jsem neodolal, vyndal telefon a tvářil se, že na něm něco čtu. Při čtení jsem se kousek od obchodu otočil o 180 stupňů a zamířil do nedaleké hospody. Objednal jsem si malé pivo, poprosil o prázdnou účtenku a čekal, kdo po mně vejde. Rychle jsem na ní načmáral náhodnou změť písmen, a protože bylo skoro osm večer, dopsal jsem tam čas 17.30. Složenou účtenku jsem rychle vložil mezi pivní tácky. Asi za dvě minuty vešel třicátník v montérkách. Na to, jak byly špinavé, měl neobyčejně čisté ruce a pěstěné nehty metrosexuála. No počkej! Čekal jsem, dokud do hospody nevejde nějakej nabušenej týpek. Jako by nenápadně jsem na něj mrknul a kývnutím hlavy ukázal na tácky. Týpek mě vůbec neregistroval, což bylo dokonalé. Rychle jsem dopil pivo a u pultu zaplatil. V krámě a ani potom později po cestě domů jsem nikoho nezaregistroval. Malý kousek párátka, které jsem narafičil na dveře, byl vypadlý. Neklamný znak toho, že jsem měl nezvanou návštěvu. Vzal jsem si propisku s kamerou, která byla u dveří, a zdánlivě automatizovaným pohybem jsem si ji strčil do kapsy. Tohle jsem nedomyslel. Jestli mi sem dali prostorový odposlech a nějakou kameru, nemohu odhalit, že to tu je prošpikované mými kamerami. Takže si z nich nemohu ani vyndat paměťovky! Zatraceně! Vyložil jsem nákup, znovu se obul, a šel nazpátek do hospody, kde jsem nechal lístek. Omontérkovaný metrosexuál a ani ten týpek tam už nebyli. Sedl jsem si k mému původnímu stolku a víceméně nápadně si prohlédl tácky. Můj papírek tam ještě byl. Vyndal jsem ho a strčil si jej do kapsy. Objednal jsem si zase malé pivo a poprosil o jídelní lístek. Při jeho čtení jsem pozoroval okolní hukot. Podezřelí mi byli jen dva chlápci, co měli před sebou skoro plné velké pivo. Bavili se polohlasně a chyběla jim jistá uvolněnost a rozšafnost zavedených hospodských pijanů.

Když jsem dojedl, zaplatil jsem a odešel na záchod. Tam jsem bleskurychle prohodil paměťovou kartu z propisky s tou, co jsem měl v mobilu, a svižně vyšel ven, směrem k domovu. Na chodbě domu jsem si pustil záznam z kamery. Do dveří vstoupili dva chlápci a ani nezvonili. Svítili si baterkami. Jeden měl větší kufřík. Zdrželi se u mě 5 minut a 36 sekund. Slyšel jsem jen nějaké šustění, jinak nepromluvili po celou dobu ani slovo.

Schoval jsem mobil do kapsy a rychle jsem vyběhl nahoru do bytu. Doma jsem se důkladně vysprchoval a šel spát. Z mobilu jsem ještě na Proton napsal, že mě sledují a že mi dali domů štěnice. A že zítřek na Smíchově ve 4 platí, ale musíme tam každý sám. Nastavil jsem si budíka na ráno a usnul, jako když mě do vody hodí.

Odkaz na předchozí díly naleznete v mém profilu, záložka „Povídky“