Zpověď 11

Když jsem se ráno vzbudil, mojí první myšlenkou bylo, co dělá Klárka a druhou “Konečně noc strávená v mé posteli!“ Musím Klárce rychle přes proton napsat, že má první ranní myšlenka patřila jí. Rozhlédl jsem se okolo sebe, a uvědomil si, že to bude zítra teprve týden, kdy jsme se s Janou potkali. Tolik se toho stačilo za tu dobu udát! Nečekaně mě píchlo v zápěstí pravé ruky. Připomnělo mi to Vídeň. Jestli nutkavé pocity, které jsem ohledně Jany měl, byly právě kvůli onomu mému zásahu do běhu světa, měl bych teď přece cítit vnitřní klid a vyrovnanost. Výčitky svědomí jsem neměl, to naštěstí ne. Stále však ve mně přetrvávala myšlenka, že by na světě bylo lépe, kdyby někdo zasáhl dříve než já. Moje pocity byly vůbec zvláštní. Snad jsem pochopil úkol, který mi byl dán, a i jej splnil. Ale vnímal jsem správně zadání? Co bude dál? Nechci už nahrazovat někoho jiného a dělat to, co mi dle mého názoru nepřísluší. Nebo je to jinak? Že má každý, kdo zažívá něco, co se nesmí odpouštět, nekompromisně zasáhnout? Tohle asi teď ráno nevyřeším.

Přestal jsem filozofovat, skočil si dát rychlou sprchu a objednal přes aplikaci taxi tak, jak jsem byl zvyklý. Budou-li mě ještě sledovat, tak ať to teď mají co nejsnadnější. Snídani jsem si chtěl koupit po cestě v pekárně, která byla hned kousek vedle práce. Aspoň se stačím rozhlédnout, pokud někdo nečekaně nezastaví stejně jako my.
„Prosím zastavte mi tamhle u té pekárny, hned se vrátím,“ požádal jsem taxikáře. Vjel polovinou auta na chodník, já rychle vyskočil a vešel do pekárny, aniž bych se ohlížel. Teprve skrz výlohu jsem sledoval, co se dělo na ulici. No jo, však jsem si to myslel správně. Kousek před mým taxíkem zastavila červená Fabie, ze které vystoupil chlápek, a auto okamžitě pokračovalo dál v jízdě. Vydal se směrem k pekárně, tak jsem se rychle zařadil do fronty. Za chvilku jsem přišel na řadu. Ukázal jsem na cosi plněné pudingem, do kelímku si nechal udělat caffe latte a pospíchal nazpátek do taxíku. Po dvou stech metrech jsme zastavili, já zaplatil, vystoupil, a bez rozhlížení vešel do administrativní budovy, kde měla naše firma kancelář. Pozdravil jsem se s ostrahou a vyjel výtahem do 3. patra.
„Romane, tos měl dlouhou kocovinu!“, bylo první, co jsem po otevření dveří na naší recepci uslyšel. Hnal se ke mně Karel. No jo, já mu přece volal, když jsem byl ze čtvrtka na pátek s Evičkou na swingers. Ten večer jsem odhalil, že tam byl Petr z BIS kvůli mně. Chtěl jsem alibi, tak jsem předstíral do telefonu opilost, a že nedokážu jít na domluvenou chlastačku.
„Já to už do té Dlouhé k Jamesu Deanovi fakt nedokázal dotáhnout, jak jsem byl zmoženej,“ snažil jsem se duchaplně zachránit situaci.
„Divil jsem se, kde na to bereš sílu. V tu středeční noc jsi se v Rodeu totálně zboural. Museli jsme tě doprovodit domů. Doufám, že nevadí, že jsme ti s holkama vypili dvě lahve sektu.“
„Karle, tys byl se mnou v Rodeu?“
„Jo, jasně, potkali jsme se tam víceméně náhodou. Já tam šel s Moničkou, ta černovláska, jak ses jí furt omlouval, že jí koukáš do výstřihu. Byl jsi tam s kozatou blondýnou, jak pro ni pak přišli ti dva týpci.“
„Karle, nebudeš mi věřit, ale já mám děsný vokno. Pamatuju se, že jsme s Janou přijeli do Rodea, tancoval jsem s ní a pak vypínač a nic.“
Karel se začal hlasitě řehtat a plácnul mě do zad. „No to se ti nevidím, protože cos tam vypil, tak toho byl menší rybník. Byl jsem překvapený, že chceš další večer pokračovat v Deanovi.“
„Potřeboval bych se opravdu naprosto přesně dozvědět, co se dělo.“
„Úplně přesně to samozřejmě nevím. Když jsme tě tam potkali, bylo vidět, že jsi euforizován svou společnicí. Ano, vzpomínám si, žes nám ji představil jako Janu. Ona vypadala také spokojeně. Na obzoru nebyl žádný konflikt, byli jste oba v pohodě, tak jsme se k vám přidali. Kecali jsme, tancovali, prostě normálka. Pak měla ta tvá dívka telefon, odběhla si ho vyřídit ven a vrátila se trochu zaražená. Ty ses jí zeptal, co se stalo, a ona se začala smát a říkala, že je všechno v pořádku. Snad za dvacet minut se tam objevili dva chlápci. Černovlasí, krátký sestřih, a vypadali dost vysportovaně. Akorát jsme tenkrát seděli víc vepředu, jak jsou stolky. Ona se hned postavila, naklonila se k tobě, dostal jsi pusu, něco krátce zašeptala, a vydala se za nimi. Chvíli jsi zůstal zaraženej, vykřikl počkej, ale to tě už nemohla slyšet, protože byla na cestě k východu. Zvedl jsi se, ale akorát se skupina lidí snažila procpat k parketu. To tě zabrzdilo. Vyběhl jsi ven a skoro hned ses vrátil a zůstal tam sedět jako opařený, tak jsem skočil na bar pro panáky. Na otázku, co se stalo, jsi mi odpověděl, že ti řekla jen děkuju, už se neuvidíme, a že venku po ní nezbyla ani stopa, prostě se vypařila. No spíš si myslím, že ti dva přijeli autem, nechali ho před vchodem, a když se vrátili s Janou, hned odjeli. Pak tam Monička narazila na kamarádku, tak ji přivedla k nám ke stolu. Je singl a mysleli jsme, že tě rozptýlí, ale moc jsi na ni nereagoval. Jen jsi se pořád omlouval Moničce, že jí koukáš do výstřihu a pil panáka za panákem. Když jsem viděl, jak vadneš, poprosil jsem holky, ať mi tě pomohou odvést domů. Že si tam určitě ještě něco dáme. Doma jsi toho také moc nenamluvil. Vlastně jsi řekl jediné slovo, a tím bylo sekt. Při tom jsi ukázal směrem k lednici. Pustili jsme si s holkama Óčko, pili sekt, ty jsi seděl a koukals do skleničky. Vypili jsme ještě jednu lahev, já ti pomohl do postele, i tě svléknul a v plné počestnosti jsme s holkama odjeli pokračovat ke mně.“
„Aha. No to jsem blázen,“ překvapeně jsem odpověděl Karlovi. Tajemství středeční noci mám vyřešené. O budíček se mi postarala policie, takže poslední kousek skládačky, který byl nerozluštěný, konečně zapadl na své místo. Začalo mi být totiž jasné, oč vlastně šlo. Událo se to takhle. Simona na mě čekala u práce a sledovala mě až k vinotéce. Viděla mě s Janou, ale neodvážila se zasáhnout, protože bych poznal, že mě sleduje. Nezvedla mi telefon, protože bych slyšel, že tramvaj v jejím telefonu freneticky zvoní úplně stejně jako ta u vinotéky. Zavolala proto kamaráda Petra, který pracuje u BIS, že potřebuje, aby pro ni udělal sledovačku. On to možná i odmítl, ale protože se Jana v tu dobu stala předmětem jejich zájmu (jak mi došlo z jejího mailu, co mi přišel, když jsme byli s Klárkou ve Vídni), mohl nasadit úplně vše, tedy i párové sledování na swingers ve Fantasy. Mezi tím se však situace vyvinula natolik překotně, že Policie ČR musela nikoli na podnět BIS, ale z vlastního postupu při vyšetřování násilné trestné činnosti, prověřit vše okolo Jany, tedy i vyšetřování mojí maličkosti. Proč bych jim však měl něco ulehčovat? Jen počkejte!
„Ale že tě ta holka vzala, Romane,“ pokračoval Karel. „Kdes k ní přišel?“
„Vinotéka, kousek odsud. Tam ti jsou holky, to bys koukal!“
„Vážně? Byl jsem tam asi jen jednou a nic moc tam nebylo.“
„To já, když už tam nějakou potkám, tak odtamtud jedem hned na swingers.“
„Kecale. Monička je dost odvázaná, vždyť jak jsme od tebe jeli ke mně, holky po sobě skočily a když se u mě stačily udělat, dali jsme trojku. Byly obě dobře lízlé, ale opít je tak, aby některá z nich šla se mnou dobrovolně na swingers, tak to nevím. Očekávám, že mi co nejdřív předvedeš, jak jim tam ten chlast správně nadávkovat, aby vyrazily kýženým směrem.“
„Tak s některou nebo třeba oběma přijď zítra na pátou do vinotéky. Mám tam schůzku s budoucí manželkou. Nikdy na swingers nebyla, ale určitě odtamtud pojedeme do Fantasy.“
„Dobře, platí!“, zvedl Karel ruku a plácli jsme si.
„Romane, jsi strašnej kecka, ale kvůli té hlíně koukat na tebe, jak se z toho vylžeš, tam přijdu s Moničkou i Ivkou! Obě znáš už z Rodea, ony tebe, tak si myslím, že si tě u vína dobře rozeberou!“

Po této výzvě jsem si šel sednout ke svému stolu a snažil se vyřídit pracovní maily, kterých za dobu mé nepřítomnosti docela slušně přibylo. Při tom jsem však neustále myslel na dnešní schůzku s Klárkou. Chtěl jsem ji i dnes překvapit něčím, co doposud pořádně nezažila. A určitý plán jsem už měl. A také jsem přemýšlel, jak se dnes dostanu nepozorovaně z práce, abych měl s Klárkou ničím nerušený podvečer.

Jak se blížilo odpoledne, uzrál ve mně báječný plán. Poslední hra, kterou si se svojí sledkou zahraju, pokud nepočítám zítřejší manévry ve swingers klubu. Až mi jich začalo být trochu líto. Napsal jsem Klárce, že vše dnes platí, a že od teď budu bez spojení. Pak jsem zavolal mobilem šéfovi, že se může spolehnout, že udělám ještě dnes práci, kterou jsem během své nemoci zanedbal. Šéf byl překvapený, protože termíny byly relativně daleko a já byl ve skutečnosti v mírném předstihu. Netušil, že to je hlavně kvůli odposlechu a mému pomstychtivému plánu.
„Karle, prosím, mohl bys skočit za mnou? Díky,“ zavolal jsem Karla a vysvětlil mu, co od něj potřebuju.
„Oni tě vážně sledujou?“
„Ano, však zítra uvidíš!“
„A zítra díky tomu dnešku normálně přijdeš do práce, abychom pak šli do vinotéky a jak slibuješ, tak také na swingers?“
„Jasně, spolehni se!“
„Máš kliku. Mám tu ještě bundu, snad se mi do tašky od noťase vejde. A mobil ti odnesu nazpátek do kanceláře.“
„Dík Karle, jsi prostě boží, zítra si to fakt užiješ. Slibuju! Jdeme na to!“
Bylo tři čtvrtě na tři, půl hodina divadýlka v hospodě, a za 45 minut se na Smíchov do wellness prostě dostat musím. Vyrazili jsme do nedaleké restaurace, kam jsme občas chodili a kde si nás doufám alespoň trochu pamatovali. Karel se při vstupu trochu potácel, a hned od dveří se dožadoval velkého panáka rumu a pivo. Posadili jsme se, obsluha přinesla pro Karla pití, a on dal pivo na ex a zazdil ho panákem. Hned chtěl repeté a oba jsme si objednali pizzu.
„Romane, tohle ti prostě neprojde! Pavlína je moje sestřenice a ty nemáš co jí dovolovat, aby tě platonicky milovala! Za prvé nevím, co to je, a za druhé mě to uráží!“
„Kájo, ale tohle přece nemohu ovlivnit, že se do mě zamilovala. Dávno jí už bylo 40 let a je přece svéprávná. Ten zamilovaný dopis od ní přece nic neznamená!“
„To se teda pleteš. Vím, jaký jsi a tohle nebudu trpět! To potáhnu vejš! Ano, podám na tebe na policii trestní oznámení! Že jsi sňatkový podvodník a moje sestřenice ti podlehla! S mojí rodinou si zahrávat nebudeš! A přineste mi ještě panáka a pivo! A taky ti rozbiju hubu! Jo, to taky udělám!“
„Karle, proboha, to je přece všechno nesmysl! Já ji vysvětlím, že jsem zadaný, že nemohu její lásku opětovat!“
„Lžeš! To ti neprojde! Jdu na policii okamžitě hned teď!“ a ve spěchu opustil restauraci, aniž by svou pizzu dojedl.
Šel jsem za vrchní a nesměle ji oslovil: „Dobrý den, prosím omluvte mého kolegu. Já zaplatím celý účet. Je mi opravdu trapné, co tu provedl.“
„To se stává, bylo vidět, že měl naváto už když sem přišel.“
Nechal jsem jí dvě stovky dýško, kterému se trochu podivila. „Víte, já se ho trochu bojím. Měl vyloženě agresívně bojovou náladu.“
„Ani se vám nedivím. Ale vy sem přece občas chodíte, pamatuji si vás.“
„Ano, chodím sem. Je mi opravdu hloupě. Měl bych na vás prosbu.“
„Když to nebude nic složitého, tak snad bych mohla.“
„Vím, že máte ještě jeden vchod vedle z domu, pro zásobování. Mohla byste mě pustit ven tímhle druhým vchodem? To když by na mě náhodou venku v tomhle stavu čekal. Trochu se ho bojím.“
„Ale beze všeho, to je nejjednodušší, co pro vás mohu udělat!“
Provedla mě chodbou okolo kuchyně, ke skladu, pak odemkla dveře s mříží, pak ještě jedny a ocitli jsme se ve dvoře s průjezdem. Poděkoval jsem, rozloučili jsme se, otočila se a zamkla za sebou. Z tašky na notebook jsem vyndal bundu, oblékl si jí a trochu se nahrbil. Udělal jsem pár kroků směrem k průjezdu, když tu jsem zpozoroval hlídkující Simonu. Rychle jsem se otočil a potichu se vrátil nazpátek do dvora. S ní jsem nepočítal. Zatraceně! To by snad i ta sledka byla lepší. Při tom jsem nemohl ztrácet čas, čtvrtá hodina se nezadržitelně blížila. Simona se opravdu zbláznila. Já jí v tomhle stavu moc nepomůžu a ztrácet s ní čas už vážně nebudu. Ale jak se odsud dostanu? Bez telefonu, dveře do skladu jsou zamčené, od ostatních částí vnitrobloku je tento dvůr oddělený poměrně vysokou zdí. A to bych si asi také moc nepomohl, přelézt vedle, protože všechny dveře ze dvora budou určitě zamčené a čekat, až někdo pojede nebo půjde, to bych určitě prošvihl dobu setkání s Klárkou. Pozoroval jsem, jak si Simona při sledování počíná. Jestli třeba nepoleví a nějak bych toho mohl využít. Jediné, co mě napadlo, bylo bleskově vystartovat, proběhnout okolo ní, běžet ulicí, na další křižovatce zahnout a rychle najít taxi. Ale běh určitě přiláká pozornost sledky. Kašlu na to, snad mě nezadrží. Jen doufám, že nás nebude policie ve wellnessu otravovat. Zkontroloval jsem si tkaničky u bot, trochu je přitáhl, přikrčil se, a ve chvíli, kdy jsem chtěl vyrazit, se ozvalo zvonění telefonu. Bylo to mobil Simony. Vytáhla jej z kabelky, a jak začala mluvit, vyšla z průjezdu. Opatrně jsem vyrazil za ní. Na ulici byla již kus od průjezdu a byla otočena směrem k mé práci. Svižným krokem jsem se vydal na opačnou stranu ke stanovišti taxíků. Rychle jsem do jednoho nasedl a nadiktoval adresu do Nádražní ulice. Tak to bylo o fous, snad nebude moc velká zácpa a dojedu za Klárkou přesně na čas.

Stihl jsem to. Bylo za pět minut čtyři. Klárka akorát projela okolo mě a hledala místo na zaparkování. Vyrazil jsem jí naproti. Políbil jí, objal, a po cestě nazpátek k wellness jí vyprávěl, jak jsem se dostal domů z Rodea.
„Takže Karel byl ten, kdo mě starostlivě uložil do postele. Zítra se s námi chce potkat ve vinotéce i s Moničkou a Ivkou. Očekává, že je přemluvím, aby šly také na swingers.“
„Tak to jsem zvědavá, jak provedeš. Protože ani já nejsem ještě rozhodnutá, a to vím, že tam jdeš kvůli svému bisáckému kámošovi.“
„No a to ještě nevíš, že mě dneska od rána sleduje policie a také Simona.“
„A jak to dopadlo?“
Vyprávěl jsem o svém plánu na podráždění sledky a o skvělém Karlově výstupu.
„Simona u hospody podle mého názoru nestála jen tak. To by byla až příliš velká náhoda. Po okolí je spousta hospod a od mé práce je také trochu dál. Mám pocit, že s někým spolupracuje. Ve chvíli, kdy začalo být zřejmé, že jsem se ztratil sledovačce, jí někdo volal. Ihned se vydala směrem k mému kanclu. Použiju-li k rozřešení Occamovu břitvu, někdo ji informoval, že jsem nazpátek v práci. Karel totiž měl u sebe můj mobil a měl ho dát v mé kanceláři do šuplíku. Tak šla hlídkovat tam.“
„Co mi tu vyprávíš je naprosto absurdní. Ostatně jako vše, co jsem za posledních pár dní s tebou prožila.“
„Já se také ráno zamýšlel nad tím, jak nic nedává smysl, jak je to v rozporu s mojí zkušeností se světem. Jenže jestli to vše mělo vyústit v záchranu lidského života a také našemu už definitivnímu partnerskému soužití, smysl to mělo.“
„Já vím, tak už pojďme nahoru, nemůžu se dočkat.“

Nahoře jsme se na sebe doslova vrhli. Strhali jsme ze sebe oblečení, skočili do postele a bez jakékoli předehry se spojili.
„Ty jsi hroznej,“ šeptala Klárka. „Máš mě zlehka navnadit, mazlit se se mnou, nějaká předehra, a ne mě hned bezhlavě šukat.“
Přirazil jsem co nejhlouběji, naklonil se ke Klárčině uchu a zašeptal: „Tys ale neřekla ani slovo a tvá pánev proti mně přímo vystřelila. To pak nemůžu jinak!“
Šla mi přímo ukázkově naproti. To se nedalo vydržet. Myslel jsem, že tentokrát budu dřív než Klárka. Při té bouři jsem se nedokázal už déle kontrolovat. Pustil jsem to, když jsem vzápětí pocítil Klárčinu orgastickou křeč následovanou mým částečným vytlačením a mohutným výstřikem. Ihned jsem ještě párkrát přirazil a pak se doslova odvalil.
„Tak tohle jsem celý den potřebovala. A neposlouchej, když si na něco takhle nesmyslně stěžuju, jako že nemáš pospíchat. Zase se ti to úplně přesně povedlo. Já prostě nechápu, že jsem to dřív tak nevnímala.“
„A to ještě není všechno. Dám ti pod zadeček polštářek a budu si chvíli hrát.“
„Zase jazykem? To já přece moc ráda!“
Tentokrát jsem měl připraveného úplně něco jiného. Přivedla mě k tomu náhoda, vlastně jeden košilatý vtip:
Žena je na prohlídce u gynekologa. V ambulanci zazvoní telefon, a sestra přijde za lékařem.
„Pane doktore, volá vás pan docent Kučera, ptá se, kde se bude konat dnešní konzilium.“
„Sestro, prosím přineste sem telefon a dejte mi ho rychle na ucho.“
Sestra rychle přinesla telefon, sluchátko přiložila vyšetřujícímu lékaři na ucho a on hned spustil: „No ahoj, ne, není to jako posledně. To pojedeš rovně, na kruhový objezd, a až tam se dáš doprava. Ano. A ahoj!“
Sestřička odnášela telefon a lékař se opět začal věnovat své pacientce.
„Omlouvám se paní Vomáčková, kde jsme to přestali?“
„Pane doktore, jestli byste mohl ještě jednou ten kruhový objezd!“

No a inspirováni vtipem jsme potom tak dlouho hledali kruhový objezd, až jsme našli zcela nečekaný druh nové rozkoše. Dráždění děložního čípku. Osvědčilo se nám, že je dobré se touto cestou vydat až po prožití prvního orgasmu. Není pak tolik citlivý (dotýkat se ho bývalo někdy velmi bolestivé), a také se díky připravenosti organismu mnohem snadněji dosáhne extrémně silného dalšího vyvrcholení. Protože je čípek hodně hluboko, vždy jsme podkládali zadeček polštářem, aby bylo snadnější proniknout až k němu. Pak šlo o to zasunout ruku co nejdále, abych jej mohl prsty nahmatat. Zároveň má partnerka trochu zatlačila, což posunulo čípek do nižší polohy. Když jsme to zkoušeli penisem nebo rovným dlouhým robertkem, tak to šlo také, avšak bylo to víc „na slepo“. Přeci jen s prsty jsem měl naprosto přesné zacílení a mohl jemněji provádět stimulaci čípku. A také musím přiznat, že to byla jediná partnerka, u která se vše bez potíží dařilo. Některé cítily příliš velkou bolest, jiné se zase udělaly jen někdy. A pravda, stálo to pak za to. Pátráním v odborné literatuře jsem našel možné vysvětlení, proč je tento typ orgasmu tak silný a odlišný. Přes děložní čípek totiž dochází k dráždění nižší hypogastrické nervové sítě. Ta má v mozku poněkud odlišně umístěná svá centra, než nervová zakončení v pochvě a klitorisu, proto také nedochází k orgasmu vždy a je tak moc odlišný.

Vybaven trochou nezbytné teorie, a ne úplně stoprocentně úspěšnou praxí, jsem se přesunul dolů. Začal jsem Klárku dráždit nejprve jazykem. Když jsem cítil, že víc teče, přidal jsem prst, postupně pak druhý a třetí, aby se otevírala co nejméně násilně. Dostal jsem dovnitř celou dlaň a prostředníčkem začal opatrně kroužit okolo čípku a pečlivě sledoval Klárčiny reakce. Už při průniku ruky se výborně uvolnila a nedělalo žádný problém být tak hluboko. Snažil jsem se třít čípek co nejjemněji jen bříškem prstu. Klárka začala vzdychat a pohyby pánve se narážela na mou dlaň víc a víc. Snad po minutě vykřikla, chytla mě za ruku a začala se zvedat do polosedu. Prudce oddychovala a mezi výkřiky se mi snažila něco říct. Ano, tak si pamatuji, že to má být. Trvalo to strašně dlouho, snad déle než tří minuty. Pak se Klárka konečně vydýchala.
„Cos to prosím tě zase udělal? Já byla úplně mimo! Ještě teď cítím takové zvláštní mravenčení skoro po celém těle. Nejdřív jsem se cítila hodně plná, pak to začalo zespoda vystřelovat někam nahoru, bylo to absolutně uvolňující. Pak už to ze spodu proudilo do celého mého těla. Ten orgasmus si užívala každá moje buňka. A byl tak moc dlouhý, to snad není ani možný! Teď jsem se konečně aspoň trochu vydýchala a je mi tak krásně! Já vůbec nevím, co se dělo a ještě děje. Ztráta kontroly, absolutní rozkoš a já ti sem teď úplně šťastná! Ono to všechno šlo tak zevnitř! Proč cítím takové hřejivé teplo okolo žaludku?“
„To je třetí druh orgasmu. První je vaginální, ten moc dobře znáš. Druhý si užíváš parádně přes klitoris. Tenhle je pro tebe nový a jsem moc rád, že ho máš právě se mnou. Říká se mu cervikální, nebo také ODH, jakože Orgasmus Děložního Hrdla. A pak, alespoň co vím já, jsou ještě další tři druhy.“
„Hele, je mi úplně jedno, jak se to jmenuje, ale tohle se teď stane mým koníčkem. Blízká setkání třetího orgasmového druhu!“