Holky z porna: naše zkušenost (04)

Teď jsem na to konečně přišel! Milování s Majkou (byť ve snu), mi poskytlo klíč k pochopení mých pocitů. Reálný, a až živočišný sex se Zuzkou byl rozhodně jeden z nejlepších, který jsem za posledních pár let prožil. Potkat takovou dívku ještě před půl rokem, nemyslím na nic jiného, než jak zůstat co nejdéle v její až dětsky úzké a holé kundičce. Oblboval bych jí, dvořil se jí a předváděl se. Teď? Vůbec nic. To není tím, že vím, že je zaplacená. To je tím, že chci úplně někoho jiného a že jsem si vztah, který chci, ve své hlavě skutečně parádně vyprojektoval. Stále se oháním tím, jak přenosům a projekcím rozumím, a zatím si tady naběhnu jako nějaký nezkušený studentík. Vždyť se to se mnou táhne už od rozchodu s mojí poslední vážnou partnerkou. Chtěla, abych byl jiný, choval se jinak k ní i k okolí a dokonce i k mým klientům. Uvnitř sebe jsem to odmítal, to bych pak nebyl já. Nechtěla mě, chtěla někoho, kdo byl v jejích představách. Tím jsem se jednoznačně odmítl stát. Nehádali jsme se a nezávislému pozorovateli se muselo zdát, že je vše v naprosté pohodě. Mé vnitřní pocity a poznání, že ji nejde o mě jako takového, o toho, kým si myslím, že ve skutečnosti jsem, natolik narušilo můj vztah k ní, že jsem se jednoho dne zvedl, vše jí v naší domácnosti nechal, a odešel. Přiznávám, párkrát jsme se ještě potkali, ale už jsem s ní nechtěl žít a pak už dokonce ani sexovat. Až moc jsem se v následujících měsících začal zabývat tím, s kým bych vlastně vůbec mohl žít. Když jsem pak přišel do agentury, měl jsem celkem jasno. Chci ženu, která má své životní zkušenosti, a která mi nepadne hned kolem krku, ale o kterou budu bojovat. Kterou do postele dostanu až po řádných peripetiích, které nás sblíží. Přesně tohle jsem neprozřetelně a až příliš otevřeně řekl jak Majce, tak Aničce Markové, majitelce agentury. Měl jsem tenkrát melancholickou náladu, pocit, že lásku si člověk musí odtrpět nejlépe rovnou a hned od samého počátku. Teprve pak bude odměněn něčím krásným. Obě děvčata to přesně pochopila. A proto si mě vodila jak medvěda. Vlastně bych měl být potěšen, že holky tolik myslely na mou duši a že chtěly potěšit mé ego. Co já jim jenom za to provedu? Vlastně co provedu Majce, Anička teď na to má minimální vliv. Jenže chci tomu vůbec věnovat nějakou energii? Vložit energii do vztahu s Majkou, do vztahu, který jsem si začal tak krásně projektovat, a kvůli kterému jsem se začal nádherně romanticky trápit? Věnovat se vtahu, který by byl stejně jenom projekcí? Na Fuerteventuře chci přece hlavně surfovat. No, budu situaci z vpovzdálí sledovat (slovy klasika), budu se jí snažit maximálně využít (nevím ještě jak), ale angažovat se moc nebudu. Takže si to shrnu.
1. To, co dělám Martymu a Tomovi, udělala Majka s Aničkou mě.
2. Zuzka je fajn, a potřebuje svou denní dávku orgasmů.
3. Majka je nádherná, ale očividně nepotřebuje nic.
4. Kluci potřebují také nějaký odvaz, ale mohlo by být nebezpečné, že věří, že to je spontánní.

Tohle vše jsem si uspořádal, když jsem se díval při přistávání do mobilu na scénář. Nemyslel jsem, že se ho potřebuji znovu učit. Máme tu scénář verze 2, to je scénář Majka – Anička. To však netuší, že tu máme ještě scénář 3, scénář nově zrozeného hrdiny se supervlastností totální výdrže (já ti dám, Majko, mlčícího hrdinu, to ti nedaruju), scénář sexuální mašiny Romana. No dobře, přeháním, tak to prostě jenom bude jinak, ale tak jako tak jim to nedaruju.

„Slyšíš Sjú, ta rána, to se už vysunul podvozek,“ informoval jsem Zuzku. Chytila se mě ještě pevněji.
„Romane, já se ale opravdu bojím. A proč se mě neptáš, o čem jsme si s Majkou povídaly?
„Protože mě už Majka po našem přijetí do klubu nezajímá.“
„Cože? Vlastně aha,“ trošku zmateně reagovala Zuzka.
„Neboj, budeš dostávat pořádně vostré úkoly a ani trošku tě nemine vojet jak Martina, tak Toma a obě holky.“
„Pane, vy své otrokyni Sjú tak moc rozumíte,“ se zasněným úsměvem odpověděla Zuzka a položila mou ruku na svou kundičku.

Když jsme vystupovali z letadla, zase se Zuzka držela Majky. Nevšimly si, že jdu nedaleko za nimi a že tak mohu slyšet úryvky jejich konverzace.
„Vážně si myslíš, že jsem to přehnala?“, ptala se Majka. „Neboj, nic se nemění, nemá šanci,“ pokračovala Majka dál.
Po zaslechnutí této části rozhovoru veškeré mé zábrany padly. Zůstal jsem ještě trochu pozadu, ať si mě hned nevšimnou. K naší skupince jsem se připojil až u pásu.

„Tak jak to uděláme?“, zeptal jsem se. „My tady máme objednaný dům se třemi ložnicemi a tři auta. Pak jsme měli jet na školní jachtu, ale ta je pro nás všechny moc malá. Dům máme pronajatý nedaleko od Corraleja, na samém severu ostrova. Můžeme vás odvést na váš hotel, můžeme také naší společnost rozpustit, záleží, co si kdo bude přát. Jak dlouho máte naplánované být tady na Fuerteventuře?“
„My si tady chtěly s holkama hlavně orazit,“ začala Majka, „máme tu domluvené jedno focení oblečení, ale to není nic důležitého. Návrat máme za 14 dnů.“
„Protože doba vašeho pobytu tady odpovídá i naší dovolené, co to spojit? My můžeme školní loď určitě stornovat, no a využijme možnost si užívat klidu – já se Sabrinkou - tady, na ostrově,“ začal Tomáš.
„My se s Klárkou dohodli, že budeme kdekoli, ale určitě chceme být spolu,“ přidal se Márty.
„Holky slibovaly dobrodružství, a k němu máme docela blízko. Já bych byla tak moc ráda s vámi, kluci,“ ozvala se Sjú.
„A co ty Majko? Zůstaneš na hotelu? Máme totiž jen 3 ložnice. Jestli by to Sjú nevadilo, mohla by být se mnou, já bych byl rád.“
Majka po mně střelila nepřátelsky pohledem. Zuzka se koukala zmateně kolem sebe.
„Já nechci zůstat někde sama. Pokud jste se holky rozhodly, že chcete trávit prázdniny tady s pánama, jsem poslední, kdo by cokoli namítal. Vy víte, jak dům vypadá?“ zeptala se Majka.
„Nevím, má mít 3 ložnice a nějakých celkem 180 čtverečních metrů,“ odpověděl jsem.
„Mohla bych se s Vámi jet podívat, jestli bych se tam případně vešla? Nemusím být v ložnici, nějaká pohovka tam někde snad bude. Měla bych to jako základnu a jezdila na výlety a objevovala místní pláže.“
„Jasně, pojeď,“ koukal na Majku Tom. „Vždyť Romana znáš, to on se teď tváří sice jako kakabus, ale v zásadě bejvává příjemnej. Tolik se těšil, že bude kapitán, a takhle jsme mu udělali čáru přes rozpočet.“
„Romane, organizuješ to tady, já nechci nikoho zklamat, vejdou se holky opravdu k vám do baráku?“
To je potvora, schválně nemluví o sobě. „Klárka, Sabrina i Sjú se k nám určitě vejdou. Kluci, budete chtít na jachtu, že bych na ten druhý týden objednal větší a tuhle školní zrušil?“
„Jo, máš dobrý nápad. Ale nechme to až na zítra, podle toho, jak bude vypadat dům,“ celkem prakticky namítl Márty.
„A co oběd, půjdeme, nebo vám stačilo to, co jsme dostali v letadle?“
Všichni se začali dohadovat, tak jsem zavelel: „Kdo je pro oběd před ubytováním, ať zvedne svou pravačku!“
Nezvedla se ani jedna ruka. Tedy bude asi až pozdní obědovečeře.
Mezitím začaly jezdit kufry. Tomáš pomáhal Sabrině, Márty Klárce a já stál se Sjú a Majka byla s námi.
„Romane, já vím, je to asi hloupé, ale mohla bych být, když budeme s vámi, v ložnici se Sjú? My jsme na sebe hodně zvyklé, a však víš, že potřebuje na sebe trochu dohlédnout.“
„Jasně, s tím se přece od začátku počítá,“ řekl jsem naprosto samozřejmě.
„Ano, já si jen teď nebyla úplně jistá.“
„A neměla bys co nejdřív zrušit rezervaci vašeho hotelu?“
Majka mě sjela pohledem. Šla ke Klárce a k Sabrině a začala se ptát: „Holky, takže to tedy mám celé opravdu zrušit, souhlasíte? Když se nás pánové tak gentlemansky ujali.“
„Majko, vždyť to je tak bezva, že jsme se tu potkali. Tobě to možná přijde děsně rychlé, ale můj Tomík je prostě dokonalej,“ začala Sabrina.
„Můj Márty je úplně super, když bys jen věděla. Chci s ním být v každém případě,“ pokračovala Klárka.
„Dobře, tak já volám,“ odpověděla Majka a sehrála pro Toma a Mártyho malou etudu na téma Jak zrušit na Fuerteventuře hotel.

Konečně dorazily kufry a já své, Zuzky a Majky naložil na vozík. V hale už na nás čekal člověk z půjčovny. Držel cedulku s mým jménem. Odvedl nás ke třem skoro novým Wranglerům Sahara. Já podepsal převzetí, rozdělili jsme si bagáž a nasedli. Majka si sedla zcela samozřejmě vedle mě. Já se otočil na Sjú a zeptal se, zda se jí sedí pohodlně.
Sjú potichu špitla: „Pane a Paní, sedí se tu náramně dobře.“
To prostě nepochopím. Jak dokáže tak přesně vyslovovat to velké P? Budu se jí na to muset příležitostně zeptat.

Zadal jsem adresu domu do navigace. Bylo to necelých 50 km, asi půl hodina cesty. S klukama jsem byl domluvený, že pojedou za mnou.
Celou cestu Majka mlčela. Já také. Přijeli jsme před velký dům, kde už na nás čekal příjemný pán. Ukázal, kde co je, a že nakoupil podle instrukcí, které jsem mu dal z Prahy a předvedl, jak se pouští vyhřívání bazénu. Podepsal jsem protokol a převzal 3 klíče.
„Tak jakou kdo chce ložnici?“ zeptal jsem se rozverně. Byl to přízemní dům, kde jednotlivé ložnice ústily do atria s větším bazénem. A v každé ložnici byla Super King Long postel, tedy postel o rozměrech 182 x 203 cm a ještě sofa.
Majka se na mě skoro prosebně zadívala, a já se tvářil, že jsem si ničeho ani nevšiml.
„Navrhuji, abychom si po cestě drobet orazili, potkáme se u bazénu tak za dvě hodiny, stačí?“ Klárka se Sabrinou se usmály a takřka synchronně začaly líbat Martyho a Toma. „Dobře, tak za 2 a půl hodiny, ok?“
„Jasně, budeme připraveni!“ unisono volala Klárka se Sabrinou.
V naší ložnici jsem si začal pomalu vybalovat. Majka se ke mně přitočila a zeptala se: „Jak tedy budeme spát?“
„Sjú, líbilo by se ti spát uprostřed?“ zeptal jsem se.
„Paní a Pane, opravdu mě necháte spát s vámi? Není to jen legrace?“ a opatrně pošilhávala po sofa.
Podíval jsem se na Majku. Tvářila se trochu překvapeně.
„Jasně, pojďme vyzkoušet, jak se vejdeme,“ a skočil jsem bez bot na pravou půlku. Sjú hned vylezla za mnou a Majka si opatrně lehla vlevo.
„Paní a Pane, my se sem tak krásně vejdeme, to bude tak dobrodružné…“ úplně se Zuzka rozzářila.
„No, a když by tu náhodou bylo pro někoho málo místa, je tu tohle výtečné sofa,“ řekl jsem a díval se při tom na Majku. „Mé milé dámy, teď se skočím vysprchovat, a potom si ještě jednou prohlédnu celý dům,“ pronesl jsem s mírně vyzývavým tónem směrem k mým soupostelnicím.
Pustil jsem si ve sprše vodu, když tu se u mě objevila nahá Zuzka.
„Pane, mohu vás omýt?“
„Posílá tě Majka?“ zeptal jsem se co nejlhostejnějším hlasem.
„Ne Pane. Chtěla jsem přijít sama.“
Nechal jsem se od ní namydlit a i když se mi postavil, nic dalšího jsem nechtěl. Opláchla ze mě mýdlo, postavila se a čekala na mé pokyny.
„Sjú, ty malá děvko, už ses s Paní milovala?“
„Ne Pane.“
„A líbala, a měla jsi jazyk v její puse?“
„Jednou jsem to zkusila, ale Paní nechtěla.“
„Jsi dobrá herečka?“
„Ano Pane,“ odpověděla Sjú překvapeně.
„Zahraješ, že jsi smutná, a že chceš Majku osprchovat. Že já jsem ti nic nedovolil. A že potřebuješ aspoň polibek. Budeš plakat. Nic víc už nebudeš říkat a budeš jen čekat na její polibek a budou ti téct slzy. Polibek i s jazykem v její puse prodloužíš. Rozuměla jsi mi?“
„Pane, ale to je přesně, co se stalo a co musím udělat! Vůbec jste mě netrestal, ani nelíbal, a i když jste ho měl moc pěkného, tak jste mi ho nedal ani do zadečku, ani do prcinky a nechtěl jste ani vykouřit. Já jsem z toho opravdu nešťastná, že se vám nelíbím a opravdu se mi chce strašně moc plakat!“
„Sjú, musím si nechat trochu sil na noc, neboj, mé city jsou k tobě silné. Ale chceš, aby to bylo v posteli dobrodružné, a bylo to i s paní?“ Nějak se mi nepodařilo vyslovit velké P.
„Ano Pane, moc to chci!“
„Tak nauč paní líbat, to je tvůj úkol! Líbej jí, kde to jen půjde, ukaž jí, že jsi na jejích polibcích závislá, když jsem tě nechal. Však už si poradíš.“
„Ano Pane, vaše otrokyně tento úkol splní! To je tak krásný úkol!“

Doutíral jsem se, oblékl si kraťasy a tričko a vyšel na obhlídku domu. V kuchyni u ledničky jsem dostal chuť na něco dobrého. Napadla mě Mimosa. Ledový pomerančový džus s cavou. Půl na půl a netřepat, promíchat, aby neutekly bublinky. Sedl jsem si v kuchyni a začal si číst zprávy na Novinkách. Mé myšlenky se však rozutíkaly a já myslel na to, jak a co provedu. Chtěl jsem Majku vyprovokovat k erotické náladě, aby to nakonec nevydržela a chtěla také svůj díl orgasmů.
Z rozjímání mě vyrušil Tomáš.
„Tome, co ty tu děláš?“ zeptal jsem se přicházejícího Tomáše.
„Sabri má žízeň a chuť na nějaké ovoce. Po našem milování jí vyhládlo, tak jsem se nabídl, že přinesu.“
„Jaký z ní máš pocit a jaký to s ní je?“
„Tak nádhernou holku jsem nikdy neměl. A snad se jí to se mnou fakt líbí. Teda tohle je den…“
„Takže zůstaneme tady a o velké jachtě ještě zapřemýšlíme?“
„Jasně, myslím, že to tady bude úplně boží! A co myslíš že Márty?“
„Myslím, že sem přijde ze stejného důvodu jako ty. Pro občerstvení Klárce. Tak s ním dám řeč.“
„Jasně, a nějak mi dej vědět, co on na to!“
„Jasan!“

Namíchal jsem si další Mimosu a čekal na Mártyho. Neuplynulo ani pět minut a Márty se objevil.
„Romane, cože tady sedíš sám a popíjíš?“
„Přišel jsi pro pití Klárce? Jaký z ní máš pocit a jaký to s ní je?“
„To je úplnej sen. Jsem zvědavej, jestli není někde zakopanej pes. Ale tohle potkání, to bylo naprosto do-ko-na-lé!“
„A chcete být radši sami, nebo si oba myslíte, že takhle v partě zažijeme větší hlínu?“
„Klárka by možná byla radši v partě, že tu má kámošky. Trochu mě varovala před Zuzkou, že potřebuje furt šukat. A že určitě bude chtít, abychom jí přibrali, tak co já na to.“
„A co ty na to?“
„Bál jsem se říct, že by to bylo super. Tak jsem řekl, že jsem se jí stále ještě nestačil nabažit, teda jakože Klárky, a že ona mi úplně stačí.“
„Z tebe to taky leze jako z chlupatý deky. Co na to říkala?“
„Já ti nevím. Řekla něco jakože zda si to fakt myslím. A trochu potutelně se při tom usmívala. Jako by věděla, že stejně neodolám. A tobě by to vadilo, když bych chtěl Zuzku? Protože podle Klárky mě ta malá bude určitě chtít.“
„Naopak, ta má takový apetýt, že bych jí pokaždý nedal. Takže budu rád za každého, kdo si ji vezme.“
„Romane, jsi fakt kámoš. To vypadá tak, že tu budeme 14 dní jen šukat a šukat. Boží! Takže budem tady a pohromadě!“
„Přemýšlejte o té velké lodi, s kuchařem, stevardem a samozřejmě kapitánem. Tak na 6 dní.“
„Jasan, to podle únavy ze šukání.“
„Tak se drž, a ukaž jí, zač je toho loket!“
Odcházející Márty mi ukázal vztyčený palec a se zasněným úsměvem na rtech za sebou zavřel dveře.

Připravil jsem si další Mimosu a čekal na posledního kuchyňského konzultanta. Neuplynulo ani pět minut a v kuchyni se objevila Zuzka.
„Romane, Majka má žízeň a mám ji přinést něco, co jí potěší. Vůbec nevím, co to má být. Ona mně děsně zmaluje zadek, když se netrefím.“
„A co líbání?“
„To bylo tak krásné! Líbala mě a hladila a utěšovala, normálně mě mazlila! To byl bezva nápad, cos měl!“
„Paráda! Teď vyndej z ledničky jahody, umyj je a rozkroj na čtvrtky a naplň s nimi tyhle dvě velké sklenice, asi tak do dvou třetin.“ Já jsem si zatím připravil zvlášť Malibu a šťávu z jedné limetky a důkladně to promíchal dohromady. Jahody jsem zalil připravenou směsí, sklenice doplnil ledovou tříští z výrobníku a celé to propojil vychlazenou cavou. Do skleniček jsem přidal dlouhou lžičku a brčko.
„Běž a nepráskni, že jsem to dělal já. Všimla sis toho v Bombay baru, v Dlouhý, jasný?“
„Ano, Pane, vaše otrokyně Sjú děkuje za záchranu!“
Stejně je Zuzka moc pěkná holka. Koukal jsem na její zadeček, když odnášela koktejly. A jak se dopoledne v letadle naprosto božsky snažila! Těšil jsem se, že snad najdu příležitost, abych se s ní pomiloval způsobem, který se bude líbit víc mně, než jí. Je podle mě jasným adeptem na Bondovu MNL, což je technika, kterou uplatnil v Goldfingerovi. Pomalu jsem dopíjel svůj drink a přemýšlel, jestli vůbec dneska budu nějakou postelovou aktivitu provozovat. Za chvilku máme všichni sraz u bazénu a musíme domluvit nějaká základní pravidla fungování, aby se náhodou Márty s Tomem fakt totálně neumilovali k smrti. No, já si zajdu obhlídnout nejbližší pláž, přeci jen jsem něco popil, tak abych nenadýchal. Sice je tu povoleno 0,5 promile, ale to je tak na 2 deci vína. Ráno si už určitě vezmu auto a koupím si nějaký slušnější bodyboard na sjíždění vln, zkusím ho, a pak obhlédnu surfové školy. Otevřel jsem si internet a začal hledat, kde jsou tady v okolí ty nejlepší obchody a školy.
Čas už značně pokročil a blížila se naše porada. Vzal jsem největší karafu, co tu byla (chtěl jsem, aby nám připravili aspoň 3 litrovou), a pustil se do přípravy klasické sangrie. Protože nemám rád, když je díky kůře z citrusů moc hořká, pomeranče jsem oloupal a lehce pokrájel, přidal nakrájená jablka, hroznové víno bez pecek a nektarinky. Cukr a ani cukrový ovocný rozvar jsem tam nedal, nemám rád, když je moc sladká. Zalil jsem to celé sangrií a dal do lednice. Šel jsem se podívat k bazénu obhlídnout připravené společné sezení. Byl tam opravdu dlouhý stůl se dvěma staženými slunečníky a u stěny do sebe zastrčená křesílka. Pod nimi smotaná nějaká síť, kterou jsem v tu chvíli nechtěl rozbalovat. Rozložil jsem slunečníky, zkontroloval jejich ukotvení, rozestavěl sezení a došel pro skleničky a brčka. První důležitá porada mohla začít.