Princezna

Musím posekat zahradu, musím.... i v tom zničujícím horku, příští týden letím na dovolenou a pak už bych na to mohl zavolat technické služby s traktorem. Zítra má být sic o něco líp, jenže ta moje přiblblá sousedka bude zase rýpat, že je neděle, hlavně že já musím poslouchat ten její šílený smích při sletu čarodějnic na jejich zahradě skoro celé víkendy a to mi nikdo nevymluví, že sekačka je horší. Ale nebudu dělat naschvály, na to já nejsem, rozzlobit si sousedy nevěstí nic dobrého a horko těžko se pak vztahy dávají dohromady. Vytahuju sekačku a už teď vím, že mě čeká očistec. Začnu zepředu na předzahrádce, ať to nejhorší mám brzy za sebou, hemží se to tady samým keříčkem, samou kytičkou, má bývalá žena si to mohla vzít sebou, když už mi nechala prázdný dům. Vím, že ty kytky za nic nemohou, ale když se náhodou po nich sekačka projede, tak mě to zas až tolik nebolí. Kličkuji mezi tím vším, nevím co mě více rozpaluje jestli to slunce nebo ta krakonošova zahrádka. Blbé kytky... Slunce peče a já sundávám tričko, ať se alespoň trochu připravím na Maledivy a nejsem tam jak ředitel vápenky. Lopotím se už skoro hodinu, ale nemám ani polovinu za sebou, je to očistec. V duchu uvažuji, že na jaře musím celou zahradu přeorganizovat: Tááák tady bude chodníček, tady trávník, skalku zrušíme a žádné kytky, žádné kytky... "Halo, halooooo..." když mě z myšlenek najednou vytrhne ženský hlas "Ahoj Martine, nevíš jestli je Alča doma? Mám vybitý mobil a nemůžu se jí dozvonit, nikdo neotevírá." hlásila mi Daniela, sousedčina kamarádka jediná normální z těch jejich čarodějnic, z těch co tu snad přilítávají na košťatech. Vždycky se mi líbila, ale jezdila za Alenou s tím svým libovým frajírkem Evženem, všichni ve městě víme že jí podvádí na každém kroku, takovou kočku!
"Tak víš nebo nevíš?"
"Ehm... Co? Promiň, přes tu sekačku ti nerozumím.." snažím se omluvit své civění do jejích pomněnkově modrých, zdá se mi uplakaných, kukadel usazených do krásně pihovaté tváře a vypínám ten krám. "Teď odpoledne jsem tam nikoho neviděl, počkej. Zkus ji zavolat, vzadu v altánu mám mobil. Pojď přes branku, není zamčeno."
Zatímco ona jde k brance, já se přistihuju, že opět civím, tentokráte na její pěkně vyrýsované půlky v tenisových šortkách. Jojo, je to kus, ten Evžen je ale vážně kus debila.... V altánu se dovídáme, že je Alena u kámošky a hned tak nepřijede. Telefon netrval déle než dvě minuty a informace z něj, evidentně Danielu nepotěšily. Notně posmutnělá se sesunula na dřevěnou židli.
"Nemáš něco k pití?" otázala se a rukou si podepřela nešťastně hlavu, která jakoby nezúčastněně hleděla do zahrady.
"Co si dáš?" Moc toho tady nemám, minerálku, vodu..."ani to nestačím doříct a skáče mi do řeči:
"Něco tvrdšího bys neměl?"
"Jasně že mám, ale nejsi tu autem?"
"To neřeš, přespím u Alči" a rukou si prohrábla své blonďaté vlasy.
Začínám prohrabávat svůj zahradní bar. "Mám tu karibský rum, gin, whisku a nebo....pastis"
Otočila se na mě s nechápavým výrazem: "Cože?! Pastis? A to je zase co?"
Já se pokoutně usmívám s otázkou: "Máš ráda černý pendrek z pouti?"
Daniela stále nechápe a na mě vykulí snad ještě více ta svá očka. Mám pro Danielu slabost, pokaždé když navštěvuje mou sousedku, tak ji nenápadně pozoruji, ne že bych byl nějaký úchyl, to ne, ale je to opravdu hezká a milá žena a kdo by se nepodíval. Známe se už od základky, byla to spolužačka mé o pět let mladší ségry. Teda na základce to byla taková šedá, no spíše blonďatá myš, s brýlemi, pamatuji si snad ještě ten její culík trčící z boku hlavy, ale vyloupla se z ní princezna, jenže má toho vola Evžena.
"No..."pokračuju "...je to francouzský národní nápoj, chutná jako ten pendrek..."
"Jo, ten já můžu..." a lehce se pokusila usmát.
Vytahuju plnou láhev a nalévám jednu třetinu sklenic, dolévám ji chlazeným tonicem, je horko, tak ještě přidávám otázku "Chceš do toho ještě led?"
"Můžeš..." a opět se zahledí do neznáma, jako by se ty její oči leskly smutkem.
Do sklenic vhodím tři kostky ledu, podávám ji do její natažené krásně jemně pihovaté ruky a usazuji se naproti Daniely "Na zdraví"
Přiťukneme si a po její tváři stéká slza.
Ptám se trochu vyděšeně: "Děje se něco?" Daniela polkne a odvrátí hlavu, mezi námi nastává urputné ticho.
Po chvíli ztěžka utrousí "Ten hajzl mě podvádí s Darinou" Pomyslím si, vždyť to ví celé město a jen Darina to není, holka bych ti mohl jmenovat seznam, jen co vím já.... "Načapala jsem tu děvku s ním teď doma, šukali tam jako by se nechumelilo, je mi z nich nanic. Kdybys je viděl... a to jsem s ním chtěla děti... jsem kráva blbá..."
Opět se rozhostí to nepříjemné ticho.
Nevím co ji, na to říct, je asi hodně zoufalá, když se svěřuje zrovna mi a já tu sedím jako zařezaný. Uskruji ze své sklenice a tupě zírám do země. Chtěl bych ji říct, že je ta nejkrásnější bytost pod sluncem, že ji budu opečovávat tak jako nikdo, ale nejde mi to, hrdlo z ní mám sevřené. Nakonec chci proříznout to, zdá se být věčné, ticho mezi nám, rozpačitě se ptám:
"Jak ti to chutná?" V duchu si říkám, nic lepšího tě nenapadlo co?
Podívá se na mě celá ubrečená a zvolí napůl vyčítavý tón: "Poslouchal jsi mě vůbec?!"
Přisunu se k ní blíž a pološeptem se odhodlávám říct krutou pravdu:
"Víš... on si tě nezaslouží..." a vezmu tu její krásnou ruku do svých dlaní, druhou rukou si otírá slzy. Obejmu ji, ona se ke mě přitulí a potichounku vzlyká, jsme do sebe zaklínění jako bychom byli dlouholetý pár, chci pokračovat "On..." přiloží mi ten její rozkošný prstík k ústů" Pšššt, já vím, jsem kráva..." Hladím ji po vlasech a snažím se ji neumačkat, ztrácí se ve mě, je tak nádherná... Cítím, že se začíná uklidňovat, přitulí se ještě více, nasávám její vůni vlasů a jakoby nic ji na ně políbím. Zvedá hlavu a dívá se na mě těmi uplakanými očkami, nejsou tam výčitky, už tam není takový žal a bolest, dokonce bych řekl že se i koutky růžových úst lehce pozvedly. Hlavou se přibližuji, zdá se mi že i ona mi jde lehce naproti. Políbím ji na ústa, cítím jak jsou ještě lehce slaná od slz, nevadí mi to vychutnávám si tento okamžik, možná že je to jediný, poslední, kdy mi dovolí se jí dotknout. Je to dokonalé souznění, hladím ji ve vlasech nemůžeme se od sebe odtrhnout, naopak, cítím její jazýček jak se ke mě dere, opětuji to. Líbáme se dlouho, snažím se jí alespoň takto utěšit. Přísedla si na mě obkročmo, celou ji obejmu, je tak krásná... Připadám si jako ve snu... Její dlouhé vlasy mě šimrají po tváři, snažím se ji sundat tričko, pomáhá mi... Lehce se o mě tře, musí cítit, že v trenkách vzbudila mou pozornost, Hladím ji po nahých jemných zádech, vrní jako kočka, ruce mi sjíždějí níže, k její prdelce ukryté v bílých šortkách. Daniele se to líbí a nechá mě líbat její voňavý dlouhý krček. Jdu níž a níž, až někde mezi její krásná prsa, nijak velká ještě ukrytá ve sportovní podprsence, chci je vidět, chci je vidět...
Zaráží mě "Počkej, tady ne! Co kdyby nás tady někdo viděl!" Pravda, altánek je krytý jen ze strany Aleny, jinak jsme tady skoro jako na pozorovatelně a starý Brůna rád špehuje, a ještě radši vše přeposílá za tepla dále.
"Chceš jít ke mě? Ale nemám tam úplný komfort"
S lehce pozvedlými koutky sotva viditelně přikývla, natahuje si tričko a já vidím, jak má na těch svých sotva dvoječkách na sportovní podprsence nádherně vyrýsované bradavky, vystouplé jako lentilky. Dychtivě ji pozoruju a těším se až je ochutnám, určitě jsou sladší než ty barevné s čokoládou uvnitř. Chytnu ji za ruku a jdeme po rozpálené dlažbě k zadnímu vchodu, přede dveřmi se k Daniele ještě otočím. "Upozorňuji, že vcházíš na vlastní nebezpečí." a s úsměvem na ni mrknu, nejprve lehce vytřeští oči, ale hned pochopí a usměje se. Konečně. Ten její úsměv je vždy odzbrojující, na něj bych se chtěl dívat neustále. Vcházíme do chodby, kde je jen koberec a na zdech pár fotek z mých cest, letmo si je prohlédne a následuje mne do obývacího pokoje.
S lehkým šokem se táže "Tě vykradli?"
se smíchem kroutím hlavou "Ne ne, Marika si odvezla vše co nebylo přišroubované a přibité."
Jeden starý gauč, k tomu dvě křesla toť vše.
"Víš nemám moc času si zajet nakoupit nový nábytek a hlavně náladu."
Chápavě se na mě podívala a já se opět ztrácím v těch jejich poměnkách, přistupuji k ní, obejmu ji a políbím. Daniela přebírá aktivitu, při líbání mi prošmátrává trenýrky, asi ji na zahradě něco nepříjemně tlačilo. S Marikou jsme už několik měsíců před rozvodem nespali, takže mé nastartování netrvá dlouho a už je dole opět těsno. Líbám Danielku na krčku, pěkne se propíná v zádech a ten její krk, který mi nastavuje se zdá být nekonečně dlouhý. Mířím k těm lentilkám, jenže mám před sebou ještě dvě překážky v podobě jejího sportovního kompletu, trička a podprsenky. Jde to ráz naráz, tričko ji sundám rychle sám, podprsenku mi pomáhá Daniela sama, je vidět že je nedočkavá. Vyhoupnou se na mě dvě rozverné kozičky, snad ještě menší než se zdály v tom spodním prádle, zato však krásně pevné a ty bradavky... Jako malé penízky s hrozinkami. Jdu na kolena a líbám její bílé vysportované bříško, postupuji nahoru, k těm kůzlátkům, které se nade mnou tyčí a jsou tak samy. Beru si jednu po druhé do úst, chutnají báječně, užívá si to, cítím jak se chvěje. Hladí mě ve vlasech, já ji držím za její zadeček v jejich bílých tenisových šortkách. Beru si ji do náručí a pokládám ji rozvrzaný gauč. Pohodlně se do něj zabořila a dychtivě se na mě dívá, nemeškám ani vteřinu a sundávám ji najednou šortky i kalhotky, které už byly lehce přilepené na její krásné mušličce. Líbám její kotníčky a směřuji přes kolínka až tam kde jsem ty měsíce ani nedoufal, že se podívám, natož, že bude jen a jen pro mě. Vítá mě dychtivá růžová buchtička s pár chloupky nad ní, je tak mokrá tak že z ní už jdou proudy ven. Beru si jednu její nožku na rameno a přivoním si k jejímu klínu, voní po jahodách, opatrně si líznu, koutkem oka se mrknu jak slastně zaklonila hlavu až se ta její prsíčka stala dominantou nad mou hlavou. Lížu jí klitoris, je malinký a citlivý, Daniela sebou škube, jako když do ní někdo pouští drobné elektrické šoky. Přidávám do dírečky i dva prsty, hlasitě a dlouze vzdychne a blahem zatne své nehty do mé hlavy, je tak rozrušená, že nevnímá okolí. Má tam tak mokroučko, že šťávička vytéká pop prstech vytéká ven, lížu dál a dál... Daniela se na gauči kroutí slastí a přestává ovládat své vzdechy, cítím že se za chvilku udělá, než si to uvědomí, řekne prosebně "Nepřestávej...nepřestávej prosím"
sotva to dořekne odstrkuje mi hlavu ze svého klínu a vzrušeně dýchá, celé tělo se chvěje slastným orgasmem. Otevírá oči a usmívá se na mě a pološeptem dodá "Teď já..."
Vstává a hned si přede mne poklekne, hrne se k mým trenkám, sundává je a hned můj nástroj zručně bere do obou rukou a už mi jej projíždí svým jazýčkem. Daniela mě nepřestává překvapovat, pomaličku jej rozkuřuje, rejdí po něm jazykem, občas přidá i jemně zoubky, jsem v sedmém nebi, nechápu, jak jej dokáže celý pozřít do pusy, je to divoška. Hlavou musím brzdit, protože nechci aby to pro mě tak rychle skončilo, držím ji za ty její blonďaté vlásky a prosím "Raději stačí...." Šibalsky na mě mrkne, jemně mě žduchne na gauč a za strašného skřípotu linoucího se z tohoto obstarožního kusu nábytku, se na mě rozkračuje, mazat její kundičku je naprosto zbytečná věc, její šťávička ještě vytéká a teče po jejich stehnech. Opět mám před sebou ty lahodné lentilky a můžu ochutnávat, beru si jednu kozičku si beru do pusy, vejde se mi tam celá a ještě můžu jazykem dráždit bradavku. Zatímco si ji vychutnávám Danielka na mě pomaloučku nasedá, držím ji za tu skvostnou prdelku, která se nade mnou natřepává při dorazech. Začíná zrychlovat, gauč vrže už bez přestání, pokouším se jej vypudit z hlavy, objímám ji a snažím se občas pusou zachytit alespoň na vteřinku tu její lentilku, moc se mi to nedaří, má princezna je divoká a já ji nechci brzdit, chci ať si to vychutná a ona si to vychutnává. Její nehty se mi zarývají do kůže, při každém dalším přírazu je hlasitější a hlasitější, vidím že je to tu znovu, zpomaluje, celá se chvěje.
Hluboce vydechuje."Ty jsi kanec!"
"Já?" Tážu se opravdu udiveně.
"No a kdo jiný" odpovídá se širokým úsměvem na tváři.
To už se ale znovu nadechuje k další jízdě. V hlavě se snažím srovnat si myšlenky, že nedělám nic špatného. Vždyť jsem čerstvě rozvedený a ona se právě ASI rozešla. Tak proč se cítím tak provinile? Možná je tím, že jsem si ani ve snu nepředstavil, že tuhle princeznu budu mít tady na tom starém rozvrzaném gauči. Už je opět ve varu, přiklání se mi k hlavě a díváme se sobě do očí, najednou to nejsou jemné pomněnky ale divoké chrpy, které mě rozpalují do běla. Cítím, jak mi čůrek potu stéká po hrudi i ona je od potu vlhká, olizuji její roztoužené kozičky, jsou slané od jejího potu. Líbí se mi to. Olizuji její celé hebké tělo, kam jen dosáhnu. Daniela na mě divoce poskakuje čím dál rychleji a rychleji, cítím že se opět dostavuje jejích pár vteřin blaha. Na mě to také jde, také cítí že už budu, proto mě po svém vrcholu bere do pusinky a svými zoubky společně s jazykem vede do horoucích pekel, když už jsem skoro v cíli vytahuje si mě z pusy nechá si postříkat své kůzlátka. Jsem toho za ty měsíce tak plny, že nekontrolovaně vše vypouštím ven, něco se dostane Danielce na pihovatou tvář a trochu do vlasů.
"Promiň...." hlesnu ještě v extázi.
Je dokonalá, jen se usměje a stále ze mě ždímá poslední kapičky. Pot mi stéká po zádech mezi křečovitě sevřené půlky. Vnímám její dech, je úžasná....
Ani tady nemám kapesníčky, tak ji hned směřuji do koupelny, sprchuje se jako první. Vychází čistá, bez malování, makeupu, opět jako šedá myš, pro mě však nejkrásnější princezna. Jdeme zkusit dopít ten pastis, sedíme v altánku, probíráme se společně každý svým zkrachovalým minulým vztahem, když tu vyslovím dotaz.
"Nechceš místo u Aleny přespat u mě?"
Podívá se na mě, je vidět, že by i ráda jenže cítím z jejího pohledu nějaký zádrhel....
Se smutkem v hlasem mi namítá "Víš..." v duchu si říkám to začíná blbě "já mám auto před Aleniným domem. Co by tomu řekla, když za ní nepřijdu."
Uf, ulevilo se mi, čekal jsem nějaký jiný ženský rozmar, jako že Evžen na ni doma čeká, nebo jiný neřešitelný zásek. S mírným optimismem v hlase navrhuji. "Tak si jej schovej do mé garáže, stejně tam nemám tam auto."
"Cože? Ta tvá fiflena ti sebrala i auto?" A s vyjeveným obličejem čeká na mou odpověď.
"Ne ne, mám jej v servise, v pátek odlétam na Maledivy tak jsem jej tam nechal raději nechal déle, stejně jej chvíli nebudu potřebovat."
Viditelně se jí ulevilo. "To by šlo." A se smíchem dodává "Pán je svobodný bez závazků, tak si zase lítá po světě co?"
"Koupil jsem to v zimě ještě pro nás dva s Marikou, jenže...." na chvilinku se odmlčím " A nechtěla by jsi letět se mnou?"
Udiveně se na mě podívala, přesto však v jejich očích vidím souhlas.....