Holka co si chtěla “jen” zaběhat (2)

Kapitola druhá – Je, či není to náhoda?
Celý den jsem byl v práci jako na trní a přemýšlel, co se to ráno vlastně stalo a byla-li to jen náhoda. Většinou tam bývám déle, ale dnes jsem šel již ve čtvrt na čtyři domů.
A před čtvrtou již stojím před brankou, kde ráno stála ona. Zvoním…. z elektronického vrátníku se ozve: „Je ahoj to jsi ty, zrovna jsem si říkala, kdy asi dorazíš.“ Trochu jsem byl zmatený, jak mě poznala, ale pak jsem si všiml, že vrátník má kameru.
„Ahoj, mohu dál?“ nechtěl jsem, aby mi před jejich domem někdo viděl, přeci jen je to kousek od nás a nerad bych přišel do řečí.“
„Jasně pojď, počkej na zahradě u bazénu, za chviličku jsem tam!“ a zabzučel elektrický zámek. Vešel jsem a rozhlédl se po zahradě, která z ulice nebyla přes vyšší plot vidět. Byla pěkně upravená, travička i přes panující vedra svěže zelená a nakraťoučko zastřižená. Po chodníčku vysypaném kačírkem, jsem se vydal k bazénu, který jsem tušil za domem. Byl jsem nesvůj, sám na zahradě domu rodiny, která evidentně nouzí netrpěla, pozván mladou slečnou na pokec… Zvláštní, ale myšlenky mě rozptýlil pohled na krásný bazén, členitý, ale dostatečně dlouhý i na plavání. Kolem něj 4 lehátka na opalování a vedle altánek se stolem a křesílky. Došel jsem až pod altánek, kde jsem se usadil do křesílka ve stínu, protože vedro bylo opravdu spalující. Neseděl jsem ani dvě minuty a opět jsem utrpěl šok. Znovu nejspíš s otevřenou pusou, pozoruji anděla, jak nese dvě vyšší sklenice s nějakým pitím a dlouhými brčky, usmívá se a míří k altánu. Anděla, ano anděla, protože šla, tak jak ji pánbůh stvořil ladným krokem přímo ke mně. „Ahoj, co tak koukáš, přece se nebudu na vlastní zahradě koupat v plavkách, abych měla po opalování na těle proužky. Ty si neodložíš?“ Zeptala se a položila sklenice na stůl.
V kraťasech mi už opět bylo těsno, protože ji nenapadlo nic jiného, než si mě sednout na klín.Provokovat mě, jí dělalo evidentně potěšení.
„Jéje, něco mi tlačí do zadečku.“ a dala mi pusu na tvář. Kde je ta nesmělá holka, co mi ráno prosila, jestli se mnou může běhat? Říkal jsem si v duchu a osmělil jsem se jí položit ruce na stehna. „Tak svlíkat a skočíme do vody, nebo se tu upečem!“ To už znělo téměř jako rozkaz. Zvedla se, otočila se směrem ke mně, chytla mi triko v pase a tahem vzhůru, kdy jsem automaticky zvedl ruce, mi ho svlékla a hodila přes opěradlo vedlejší židle.
Řekl jsem si, no co, ráno jsme dělali podstatně intimnější věci. Sundal jsem si boty, postavil se a stáhl si i kraťasy. Můj penis byl takový polotvrdý, takže asi celkem dobře vypadal a nepřipadal jsem si úplně nejhůř. Jen zadek a třísla mi svítily bíle, což hned Klárka okomentovala. „No vidíš a to je jeden z důvodů, proč bych se nikdy neopalovala v plavkách.“ A jako by automaticky mi za něho chytla a vedla pár kroků k bazénu. Skočila do něj ladnou šipku a já zůstal stát na břehu. „Tak pojď!“ a cákla na mě chladnou vodu. No, nechtěl jsem se ztrapňovat, protože moje šipka by mohla klidně dopadnout jako ukázkovej placák, a tak jsem za ní raději sestoupil po lesklém antikorovém žebříku. Přeplavali jsme bazén na opačnou stranu a sedli si do části, kde probublávaly chladivé bublinky a jeden z okrasných stromů vrhal příjemný polostín.
„Jé nechali jsme tam to pití, skočíš pro něj?“ Ochotně jsem pár tempy překonal bazén, pro sklenky jsem došel a položil je na rantl bazénu, kde jsem si zpět sedl vedle Klárky do vody. Po prvním doušku jsem poznal, že je to nějaký alko koktejl a moc dobře se v tom vedru pil. Začali jsme hovor, ale spíše jsem si připadal jako u výslechu a já vyprávěl o tom, co a kde dělám o rodině a tak. Alkohol stoupal do hlavy a najednou říká: “Musím ti říct taky něco o naší rodině, než přijde brácha se ségrou a ty budeš zase vykulenej.“
„Neboj nebudu, už jsem se zařek, že se tady nenechám ničím překvapit. Určitě mě chceš říct, že až přijdou tak, se svlečou do naha a skočej za náma do bazénu co?“ „No to by mohli, ale to považuju na normální, protože na dovolenou jezdíme výhradně tam, kde jsou nuda pláže a jsou zvyklý chodit nahý i před cizími lidmi. Dokonce občas máma vybere celý komplex, kde se musí chodit bez oblečení i v hotelu, restauraci, prostě všude a to je teprve super, protože si tam připadáme jako doma.“
„Dobře, takže to je normálka a cos mi tedy chtěla říct?“
„No, hrajeme tu takovou hru.“
„Jakou hru?“
„Nebo začalo to jako hra a už to trvá pár let, takže se z toho stal takovej styl, když máma není doma a máma tu je tak jednou za měsíc, takže v podstatě pořád.“ „Povídej to zní zajímavě mám rád hry“
„OK, říká ti něco BDSM?“
„Jasně!“
„To je dobře, takže o to to bude jednodušší. Určitě víš, že jsou dominantní a submisivní typy lidí a ti, kteří jsou switch.“
„Ano to vím“
„Všichni tři jsme v podstatě switch, ale já jsem asi nejdominantnější, brácha je spíš subík, a ségra u té ještě nevím, ta je prostě nejmladší a poslouchá. A navíc všichni milujeme sex, experimenty, prostě rádi zkoušíme nové věci, jestli nás jako budou vzrušovat a tak, a ony nás většinou vzrušují. Ale máme i dvě pravidla. První, na veřejnosti to nesmí být poznat. A druhé, které je sice dočasné a souvisí s tím, že obě jsme se ségrou stále panny, protože to pravidlo je, že ani sami sebe, ani nikdo patřící do rodiny, nás odpanit prostě nesmí!“
„Jasně chápu. Mám s BDSM taky své zkušenosti“
„Fakt? Tak to je dobře, tak mi pak řekneš jaké, trochu si tě vyzpovídám, ale teď mi nepřerušuj, ať ti povím to hlavní, než přijde brácha. Nebo na jednu věc se tě zeptám hned, jestli jsem tě správně odhadla, že ty jsi submisivní, viď?“
„Jo jsem, si dobrá, ale dominantní umím být také.“
„Takže jsem si tě vybrala správně, super!“ Kousla se do spodního rtu, a zároveň se usmála jako by vyhrála ve Sportce.
„Jak vybrala, to není náhoda, že jsem tady“
„Řekla jsem ti, nepřerušuj mě, hned se to dozvíš! Jasně že není, ty blázínku! Dlouho jsme vybírali různé, kluky, chlapi, občas i holky, ale ty jsme obecně pro tento účel zavrhli. Konkrétně tebe si všiml brácha, když ráno vstává na trénink a odtahuje závěsy. Další dny, jsme tě již pozorovali všichni tři a shodli jsme se, že tě zkusíme sbalit. No, ten konkrétní plán s běháním byl můj nápad, a pozor opravdu bych v tom ráda pokračovala. Jo a zastavit uprostřed lesa kvůli čůrání, to by asi napadlo každého ne? A pak už jsem improvizovala, ty jsi pak tak krásně reagoval…“ zasnila se“… a já si to doopravdy krásně užila, takže už jen kvůli tomu to stálo zato. Teď dobře poslouchej, brácha je tu co nevidět a ségra je na cvičáku se psem a autobus je tu tak za deset minut. Až přijdou, tak já jsem ta, která tu velí, budeš mi oslovovat >Má paní< a ty budeš opravdový poslušný subík. Souhlasíš, zapojíš se s námi do téhle hry? Jestli ne, tak tak to řekni. A neboj, i když budeš souhlasit, tak subík budeš jen zde, případně tak, aby to nebylo poznat a budu plně respektovat tvoje možnosti a čas“
V tu chvíli mi bylo vše jasné a zapadalo to do sebe, pohyby za oknem, moje zvláštní pocity, že tohle nemůže být náhoda…. A i když to na mě byla habaďůra, tak krásná habaďůra, která přesně zapadala do mích představ, nabídka zněla férově.
Kývl jsem a řekl:“ Ano souhlasím, MÁ PANÍ“
„To jsem ráda, věděla jsem v to, že si vybereš správně, teď už jen projít testem, který si na tebe brácha a ségra vymysleli “ Ale to už zazněl zvuk zámku v brance. „A brácha je tady…“ Kapitola druhá – Je, či není to náhoda.
Celý den jsem byl v práci jako na trní a přemýšlel, co se to ráno vlastně stalo a byla-li to jen náhoda. Většinou tam bývám déle, ale dnes jsem šel již ve čtvrt na čtyři domů.
A před čtvrtou již stojím před brankou, kde ráno stála ona. Zvoním…. z elektronického vrátníku se ozve: „Je ahoj to jsi ty, zrovna jsem si říkala, kdy asi dorazíš.“ Trochu jsem byl zmatený, jak mě poznala, ale pak jsem si všiml, že vrátník má kameru.
„Ahoj, mohu dál?“ nechtěl jsem, aby mi před jejich domem někdo viděl, přeci jen je to kousek od nás a nerad bych přišel do řečí.“
„Jasně pojď, počkej na zahradě u bazénu, za chviličku jsem tam!“ a zabzučel elektrický zámek. Vešel jsem a rozhlédl se po zahradě, která z ulice nebyla přes vyšší plot vidět. Byla pěkně upravená, travička i přes panující vedra svěže zelená a nakraťoučko zastřižená. Po chodníčku vysypaném kačírkem, jsem se vydal k bazénu, který jsem tušil za domem. Byl jsem nesvůj, sám na zahradě domu rodiny, která evidentně nouzí netrpěla, pozván mladou slečnou na pokec… Zvláštní, ale myšlenky mě rozptýlil pohled na krásný bazén, členitý, ale dostatečně dlouhý i na plavání. Kolem něj 4 lehátka na opalování a vedle altánek se stolem a křesílky. Došel jsem až pod altánek, kde jsem se usadil do křesílka ve stínu, protože vedro bylo opravdu spalující. Neseděl jsem ani dvě minuty a opět jsem utrpěl šok. Znovu nejspíš s otevřenou pusou, pozoruji anděla, jak nese dvě vyšší sklenice s nějakým pitím a dlouhými brčky, usmívá se a míří k altánu. Anděla, ano anděla, protože šla, tak jak ji pánbůh stvořil ladným krokem přímo ke mně. „Ahoj, co tak koukáš, přece se nebudu na vlastní zahradě koupat v plavkách, abych měla po opalování na těle proužky. Ty si neodložíš?“ Zeptala se a položila sklenice na stůl.
V kraťasech mi už opět bylo těsno, protože ji nenapadlo nic jiného, než si mě sednout na klín.Provokovat mě, jí dělalo evidentně potěšení.
„Jéje, něco mi tlačí do zadečku.“ a dala mi pusu na tvář. Kde je ta nesmělá holka, co mi ráno prosila, jestli se mnou může běhat? Říkal jsem si v duchu a osmělil jsem se jí položit ruce na stehna. „Tak svlíkat a skočíme do vody, nebo se tu upečem!“ To už znělo téměř jako rozkaz. Zvedla se, otočila se směrem ke mně, chytla mi triko v pase a tahem vzhůru, kdy jsem automaticky zvedl ruce, mi ho svlékla a hodila přes opěradlo vedlejší židle.
Řekl jsem si, no co, ráno jsme dělali podstatně intimnější věci. Sundal jsem si boty, postavil se a stáhl si i kraťasy. Můj penis byl takový polotvrdý, takže asi celkem dobře vypadal a nepřipadal jsem si úplně nejhůř. Jen zadek a třísla mi svítily bíle, což hned Klárka okomentovala. „No vidíš a to je jeden z důvodů, proč bych se nikdy neopalovala v plavkách.“ A jako by automaticky mi za něho chytla a vedla pár kroků k bazénu. Skočila do něj ladnou šipku a já zůstal stát na břehu. „Tak pojď!“ a cákla na mě chladnou vodu. No, nechtěl jsem se ztrapňovat, protože moje šipka by mohla klidně dopadnout jako ukázkovej placák, a tak jsem za ní raději sestoupil po lesklém antikorovém žebříku. Přeplavali jsme bazén na opačnou stranu a sedli si do části, kde probublávaly chladivé bublinky a jeden z okrasných stromů vrhal příjemný polostín.
„Jé nechali jsme tam to pití, skočíš pro něj?“ Ochotně jsem pár tempy překonal bazén, pro sklenky jsem došel a položil je na rantl bazénu, kde jsem si zpět sedl vedle Klárky do vody. Po prvním doušku jsem poznal, že je to nějaký alko koktejl a moc dobře se v tom vedru pil. Začali jsme hovor, ale spíše jsem si připadal jako u výslechu a já vyprávěl o tom, co a kde dělám o rodině a tak. Alkohol stoupal do hlavy a najednou říká: “Musím ti říct taky něco o naší rodině, než přijde brácha se ségrou a ty budeš zase vykulenej.“
„Neboj nebudu, už jsem se zařek, že se tady nenechám ničím překvapit. Určitě mě chceš říct, že až přijdou tak, se svlečou do naha a skočej za náma do bazénu co?“ „No to by mohli, ale to považuju na normální, protože na dovolenou jezdíme výhradně tam, kde jsou nuda pláže a jsou zvyklý chodit nahý i před cizími lidmi. Dokonce občas máma vybere celý komplex, kde se musí chodit bez oblečení i v hotelu, restauraci, prostě všude a to je teprve super, protože si tam připadáme jako doma.“
„Dobře, takže to je normálka a cos mi tedy chtěla říct?“
„No, hrajeme tu takovou hru.“
„Jakou hru?“
„Nebo začalo to jako hra a už to trvá pár let, takže se z toho stal takovej styl, když máma není doma a máma tu je tak jednou za měsíc, takže v podstatě pořád.“ „Povídej to zní zajímavě mám rád hry“
„OK, říká ti něco BDSM?“
„Jasně!“
„To je dobře, takže o to to bude jednodušší. Určitě víš, že jsou dominantní a submisivní typy lidí a ti, kteří jsou switch.“
„Ano to vím“
„Všichni tři jsme v podstatě switch, ale já jsem asi nejdominantnější, brácha je spíš subík, a ségra u té ještě nevím, ta je prostě nejmladší a poslouchá. A navíc všichni milujeme sex, experimenty, prostě rádi zkoušíme nové věci, jestli nás jako budou vzrušovat a tak, a ony nás většinou vzrušují. Ale máme i dvě pravidla. První, na veřejnosti to nesmí být poznat. A druhé, které je sice dočasné a souvisí s tím, že obě jsme se ségrou stále panny, protože to pravidlo je, že ani sami sebe, ani nikdo patřící do rodiny, nás odpanit prostě nesmí!“
„Jasně chápu. Mám s BDSM taky své zkušenosti“
„Fakt? Tak to je dobře, tak mi pak řekneš jaké, trochu si tě vyzpovídám, ale teď mi nepřerušuj, ať ti povím to hlavní, než přijde brácha. Nebo na jednu věc se tě zeptám hned, jestli jsem tě správně odhadla, že ty jsi submisivní, viď?“
„Jo jsem, si dobrá, ale dominantní umím být také.“
„Takže jsem si tě vybrala správně, super!“ Kousla se do spodního rtu, a zároveň se usmála jako by vyhrála ve Sportce.
„Jak vybrala, to není náhoda, že jsem tady“
„Řekla jsem ti, nepřerušuj mě, hned se to dozvíš! Jasně že není, ty blázínku! Dlouho jsme vybírali různé, kluky, chlapi, občas i holky, ale ty jsme obecně pro tento účel zavrhli. Konkrétně tebe si všiml brácha, když ráno vstává na trénink a odtahuje závěsy. Další dny, jsme tě již pozorovali všichni tři a shodli jsme se, že tě zkusíme sbalit. No, ten konkrétní plán s běháním byl můj nápad, a pozor opravdu bych v tom ráda pokračovala. Jo a zastavit uprostřed lesa kvůli čůrání, to by asi napadlo každého ne? A pak už jsem improvizovala, ty jsi pak tak krásně reagoval…“ zasnila se“… a já si to doopravdy krásně užila, takže už jen kvůli tomu to stálo zato. Teď dobře poslouchej, brácha je tu co nevidět a ségra je na cvičáku se psem a autobus je tu tak za deset minut. Až přijdou, tak já jsem ta, která tu velí, budeš mi oslovovat >Má paní< a ty budeš opravdový poslušný subík. Souhlasíš, zapojíš se s námi do téhle hry? Jestli ne, tak tak to řekni. A neboj, i když budeš souhlasit, tak subík budeš jen zde, případně tak, aby to nebylo poznat a budu plně respektovat tvoje možnosti a čas“
V tu chvíli mi bylo vše jasné a zapadalo to do sebe, pohyby za oknem, moje zvláštní pocity, že tohle nemůže být náhoda…. A i když to na mě byla habaďůra, tak krásná habaďůra, která přesně zapadala do mích představ, nabídka zněla férově.
Kývl jsem a řekl:“ Ano souhlasím, MÁ PANÍ“
„To jsem ráda, věděla jsem v to, že si vybereš správně, teď už jen projít testem, který si na tebe brácha a ségra vymysleli “ Ale to už zazněl zvuk zámku v brance. „A brácha je tady…“