S Nikol v Tatrách

Jeli jsme vlakem na Slovensko, zatímco jsem byl zaujatý apatickým pohledem z okna, Nikol měla dobrou náladu, i přestože jsme v kupé nebyli sami. Šťouchala do mě, abych se jí věnoval, protože se cestou dost nudila. Povážlivě začala zkoumat záchrannou brzdu a pošeptala mi, že má nutkání za ní zatáhnout. Přitom mi neohrabaně hrábla do rozkroku. Jen jsem zaúpěl a koukal se stále z okna. I když bych řekl, že se pán naproti nám poněkud ušklíbl. "To by vás vyšlo draho, máte to tam napsaný." Řekl, když si Nikol začla hrát s pečetí brzdy. Nikol neříkala nic a zase si znuděně sedla na svoje místo. Pak si musela odskočit. "Máte zvědavou - přítelkyni?" Řekl pán naproti mě. Já si však s ním povídat nechtěl, tak jsem se zmohl jen na "Aha." Ubíhající krajina byla docela zajímavá. Zrovna jsme jeli kolem dlouhého jezera. A už tu byla Nikol zpátky, nakláněla se a šeptala, že si je zas sundala. Bylo mi jasné, že myslí své kalhotky. Nezajímalo mě to, ale pak jsem je spatřil. Visely na záchranné brzdě, zatímco pán naproti podřimoval. Říkal jsem si, že aspoň mu je nenavlíkla na hlavu. Ale viděl jsem co asi zamýšlí. Jakmile pán spatří její kalhotky, sáhne po nich a zastaví vlak. Někdy byla fakt vypočítavá. Když jsem nereagoval ani na tohle, řekla, že už neví. A začala trucovat. Pán naproti se mezitím probudil, ale neříkal nic, když viděl co se to třepotá do průvanu na záchranné brzdě. Krajina ubíhala a konečně přišly na řadu hory. Nikol podřimovala a zapomněla, na co její minisukně poskytuje výhled, když se na sedadle rozvalí. Ani jsem se nedivil, když si přisedli nějací lidi zrovna k nám do kupé, přestože teď v pohodě měli skoro prázdný vlak. Začali se bavit o vylepšení záchranné brzdy. Až jeden odvážlivec kalhotky sundal. Zatímco se mu ostatní smáli. Kromě mě a Nikol. Zastavit přitom vlak nemohl, protože už stál ve stanici. Nikol mezitím dala nohy aspoň k sobě. A ignorovala narážky odvážlivců. Blížila se stanice, na které nás měl čekat Evžen. Říkal jsem si, že je to fajn, protože trio chlapů, co si k nám do kupé přisedli, začalo vytahovat kytaru a chlast.

Když jsme vystoupili, zaujala Nikol páka na podvozku vagónu. "Nikol, nemůžeš jim přepnout rychlík na osobák." Zarazil jsem ji. Argumentovala, že u páky není žádná cedulka, že se to nesmí. Vzal jsem ji za ruku a odtáhl pryč včas, aby jí netrefily otevřené dveře, se kterými se vlak rozjížděl. Mezitím na nás před nádražím čekal Evžen. Nikol jsem mu zatím představoval jen na fotkách, když byl u nás. Takže mi hned při první příležitosti řekl, že vypadá ještě líp. Vezl nás do jeho skromného domku s ateliérem v kůlně. "Haha, umění je to, co v tobě vzbudí emoce a je u toho popisek." Komentovala Nikol ateliér. Přišlo mi, že už jsem to někde slyšel. Ale nevzpomněl jsem si. Evžen se přitočil a nenápadně mi řekl, že Nikol je úplná srandistka. Myslel to jako sarkasmus. Nikol měla smysl pro Nikolí humor, který byl někdy trochu šťouchavý až zvrhlý. Ale běda, když si z ní někdo srandu dělal. Ve zkouškovém období byl její humor suchý, jako bota černý (a více snesitelnější pro okolí). Obsah Evženovy kůlny popsala tak, že je to hezký. Více ji zajímaly hory, které jsme měli naplánovany až na další den.

Evžen nejdřív vybral stejnou trasu, jako loni se mnou. Byla to oddechovka s krásným výhledem. Není divu, že jsem na ni tehdy Evžena tolik provokoval. Už jsem se Nikol ani neptal, kde zase nechala svoje kalhotky. Vypadá to, že teplo a čerstvý vzduch v ní povzbuzoval její nadrženost. Neustále do nás šťouchala a provokovala i okolí. Evžen ji nenápadně čuměl na zadek. Teda aspoň si myslel, že je nenápadný. "Mohl bys?" Zašeptal mi a ukázal na řadu stromů u mýtiny, po které jsme šli. Věděl jsem co myslí. Zašeptal jsem mu, že ne. A když je poblíž Nikol, že jsem více hetero. "Plně tě chápu!" Řekl. A zdálo se, že polknul slinu. Nikol mezitím odkudsi přiskočila a plácla mě přitom po zadku. "Co si to tu šuškáte?" Zeptala se. Řekli jsme, že nic.
"To mě právě vzrušuje, jak ujetá je!" Komentoval tiše Evžen, když Nikol začala po mýtině z ničeho nic skákat. "Nevím teď, kdo z vás je ujetější." Dodal, když se podíval i na mě. Začal dělat, že něco hledá v batohu, protože zrovna potřeboval skrýt svoji erekci. Měl ji i z toho, jak si neustále zavazoval boty, protože se mu tak naskytl "nenápadný" výhled pod minisukni Nikol. Omlouval se mi stranou, že ji tak očumuje, protože je to jeho slovy fakt kus.

Nasedli jsme na rozhrkaný motorák. Nikol byla po výletu tak znavená, že se spustila na sedadle do své oblíbené polohy poté, co se motorák rozjel. Byli jsme v něm skoro sami. Evžen to nevydržel a řekl Nikol, že je odvážné tady nenosit spodní prádlo. Nikol se začervenala a dala nohy k sobě. Pak na ni rovnou vybalil, že by si dal fakt říct. A nikol, jak tyhle řeči nesnášela, a nebyla zrovna v náladě, kdy... "Tak jo!" Řekla. A musela to opakovat, protože Evžen nevěřil svým ušim. "Klidně tady, jestli chcete." Dodala a začala dávat střídavě nohy od sebe a k sobě. Pak si rozpustila zrzavé vlasy a přesedla si k Evženovi. Rozepla mu zip a "nenápadně" si na něj nasedla. Ani se nezdržovala žádnou předehrou. Začala jen tlumeně vzdychat, když ji Evžen chytil za boky a pomalu přirážel. Ona mezitím unaveně sledovala ubíhající krajinu. Bylo vidět, že je spíš na sex unavená a že z toho vůbec prožitek nemá. Když se Evžen udělal, prostě z něj zase slezla a posadila se vedle mě. Znaveně dala hlavu do mého klína, zatímco dávala střídavě nohy k sobě a od sebe. Evžen vypadal spokojeně, takže jsme konečně mohli vystoupit. Další dny se Evžen marně Nikol dožadoval sexu. Brala to jako úlet, když byla příliš unavená. Teď oplývala energií a měla chuť spíš provokovat.