Zavírám šuplík, děkuji.
Nepamatuji si už, kdy jsem její fotku poprvé spatřil. Přehraboval jsem se v šuplíku amatérských, nyní již velmi zažloutlých galerií a narazil na ní. Možná jsem ji tenkrát hledal. Kdo ví? Pravděpodobně spoušť fotoaparátu cvakala v okamžicích, kdy žena na ní rekapitulovala uplynulý kus svého života a nahá před celým světem vzpomínala. Byl to příjemný pohled, i sladký, i smutný, i mírně nahořklý. A…